Tak jsem opět tady i s rozhovorem mezi Dracem a Carou.
Co čekáte, že se jako dozvíte? Čtěte, čtěte, čtěte 😂

„Nebýt smrtijedství, byli byste s mámou dodnes na nože,“ zopakovala Carina jeho slova. „Proč?“

„K tomu je takový malý příběh,“ pousmál se blonďák.

„No tak sem s ním,“ povzbudila jej.

Draco Malfoy seděl na jedné z dívčích toalet a pil whisky rovnou z flašky, když se otevřely dveře.

„Grangerová!“ vykřikl zděšeně.

„Malfoyi! Ty zmetku, co tady děláš?“

„Nevidíš?“ protočil oči. „Zapíjím novou paní ředitelku,“ ušklíbl se.

„Proč tady?“ zvedla obočí.

„Protože tohle místo nemá zaznačené,“ odpověděl a napil se.

„Ehm, ehm," napodobila v tu chvíli odkašlání Umbridgeové.

„Do Merlinovy řitě!“ zaklel a rozkašlal se.

„Až tam, jo?“ rozesmála se Hermiona, až se za břicho popadala a svezla se na zem.

„Co jsi za člověka, Grangerová?“ kroutil nevěřícně hlavou.

„Přece nejsem člověk, ale nějaká záhadná kreatura,“ pokrčila rameny a on po ní vrhl tázavý pohled, který bystrá čarodějka samozřejmě zachytila, a tak to upřesnila: „Mudlovská šmejdka.“

„Ale fuj,“ otřásl se. „Víš, že když to o sobě říkáš, tak se strašně ponižuješ?“

„No ovšem,“ povzdechla si. „Malfoyi,“ oslovila jej.

„Co chceš, Grangerová?“

„Já bych tak strašně chtěla mít tak jednoduchej život jako ty,“ řekla a on se zakuckal. „Co děláš?“ protočila oči a  praštila do něj.

„Jednoduchej život jako já?“ zopakoval její slova. „Kdybys tak věděla, Grangerová, kdybys tak věděla.“

„Co kdybych věděla?“ zpozornila hned.

„Jak to mám těžký,“ řekl. „Myslím, že se oba snažíme, aby to vypadalo jednoduše, ale ve skutečnosti to tak není.“

„Tak se pochlub,“ řekla. „Máme na to celou noc,“ vytrhla mu flašku whisky z ruky, aby se také napila.

„Zrovna do tebe bych to neřekl,“ přiznal.

„Budeme si svěřovat hluboké životní příběhy, měli bychom být trochu napití,“ vysvětlila prostě a dala se do vyprávění, po kterém následovalo to jeho.

Nikdo jim snad nikdy nebyl bližší, než ten, vedle kterého právě seděli.

Teď znali svá tajemství, strachy i těžkosti, ale ani ve snu by je nenapadlo, že tohle začínající, pomalu rostoucí, přátelství někdy přeroste v něco jiného, když Draco řekl: „Tenhle depresivní rozhovor musíme někdy zopakovat,“ v naději, že řekne ne.

Ona ale místo toho odpověděla: „Ale jo, proč ne, už se těším,“ aby ho naštvala a se svými věcmi, ďábelským úsměvem, ale uplakanýma očima odešla.

„A když pak přišla další večer, bavili jsme se jako staří přátelé...ještě celého půl roku. A po půl roce jsem se rozhodl zahodit svou hrdost a pozvat ji na rande. A víš co? Byl to ten nejlepší spontánní nápad, jaký jsem kdy udělal,“ usmál se. „I když jsme jedli slepené špagety s kečupem na záchodové míse a pili k tomu dýňový džus, co byl už asi měsíc prošlej,“ zasmál se při té vzpomínce. „Za světla napůl vyhořelý svíčky.“

„A hudba hrála?“ vyptávala se Cara, kterou celá ta představa naprosto pohltila.

„Hrála...Celestina Warbecková z nějakého rádia, co šumilo, ale důležitý bylo, že tam nějaká hudba byla a my jsme mohli tančit. Na malým prostoru a za divný hudby, ale to nevadilo. A pak jsme se byli projít, ale abysme dodržovali školní řád, šli jsme dva metry od sebe a jen na konec chodby, takže jsme pak po té chodbě chodili pořád dokola, abysme tomu fakt mohli říkat procházka,“ smál se. „Ale byl to ten nejkrásnější večer, co jsem za těch...panebože, kolik mi to bylo... patnáct let, zažil.“

„Pamatuješ si, cos měl ten den na sobě?“ zeptala se zvědavě.

„Oblek. Samozřejmě, abych nedělal ostudu. A přes to hábit. A Hermi měla červený šaty. A hábit přes ně, zas aby to nevypadalo podezřele. A pamatuju si, že měla drdol. Napůl rozpadlej, ale drdol.“

„Jak si to můžeš pamatovat?“ nechápala Carina. „Draco Malfoy mohl mít přece každou, na kterou si ukázal, určitě to nebylo tvý jediný rande, ne?“

„Nebylo první,“ přikývl, „ani jediný,“ pokračoval, „ale bylo to výjimečný,“ naklonil se k ní důvěrně a ona se zasněně podívala kamsi za něj.

„A když nebyla tvoje první, byla aspoň poslední?“ neodpustila si otázku, která jejího otce při nejmenším pobavila.

„Byla,“ odpověděl, „myslím, že ještě nějakou dobu bude.“

„Fakt?“

„Hm.“

„Nevadí ti doufám, že se takhle ptám, že ne?“ došlo najednou Carině, že se ptá naprosto nevhodně.

„Vůbec ne, v klidu,“ uklidňoval ji blonďák.

„Já si popravdě jen...nějak nedokážu představit, jaká asi mohla mamka být s tebou, protože...při sebemenší známce nedokonalosti začne šílet, nebo prostě zmizí. A to rande nebylo dokonalý, ale zůstala tam a stali jste se vy dva. Nejde mi to na rozum.“

„My jsme nebyli dokonalí,“ přiznal Draco. „Dohadovali jsme se, často,“ usmál se, „a bylo to hodně komplikovaný, leckdy to nebylo kouzelný, ale bylo to výjimečný. A skutečný. Chápeš?“

„Chápu,“ přikývla. „Někdy stačí jen troška té zamilovanosti a růžový brýle, aby to bylo krásný.“

„Vlastní zkušenosti?“ nemohl si blonďák odpustit otázku.

„Trochu...je to jednou nahoru, jednou dolů, ale vždycky je to tak, že...asi tě to nezajímá.“

„Zajímá mě to,“ namítl bývalý zmijozel, „chci vědět všechno. Kluk, holka? Ono? Oni?“ tipoval.

„Kluk,“ začala se blondýnka smát a dala si své vlasy střižené na mikádo za uši.

„A co bych o něm mohl vědět?“ zeptal se.

„No tak...je to kapitán,“ řekla za neustálého pochechtávání.

„Ale, slečna si dělá zálusk na famfrpálisty?“ škádlil jí.

„Já sama hraju famfrpál,“ pronesla hrdě.

„Vím, že ho hraješ, taky jsem se tě chtěl ohledně toho na něco zeptat,“ přiznal.

„Ptej se,“ povzbudila jej.

„Ballycejští netopýři, proč, kdy, kdo, co a jak?“

„Cože?“ nechápala modroočka a Draco se na ni tázavě podíval: „Nikdy ti tohle Hermiona neřekla?“

„Co mi měla říct?“

„Proč, kdy, kdo, co a jak? Byly doby, kdy neříkala nic jinýho,“ zavzpomínal.

„No ne,“ zavrtěla hlavou. „Jakože proč Netopýři, od kdy jim fandím, kdo mě k tomu přivedl a jak se to stalo?“

„Já si myslel, že na to přijdeš, seš chytrá,“ pochválil jí.

„Tak nemám být evidentně po kom blbá,“ pokrčila rameny jakoby nic. „Přijde mi, že jsi inteligenčně na docela vysoké úrovni, takže myslím, že se nemýlím.“

„Ne, to fakt ne,“ zavrtěl hlavou a stoupl si vedle ní k zábradlí. „Jsi vysoká,“ poznamenal s neskrývaným překvapením.

„Děti obvykle přerůstaj rodiče,“ řekla rychle a zadívala se do hvězd. „Ale nejsem zas tak veliká.“

„Nejsi. Ale Hermi je menší, co se pamatuju.“

„Mám o osm víc.“

„O osm čeho? Jablek, hrušek, datlů?“ vyštěkl na ní, načež se oba začali smát. „Koukám, že to znáš,“ podotkl pobaveně.

„Slyším mamku, slyším Scorpa,“ zapěla, zatímco předváděla nějaký taneček a pak zívnula. „Nebudeš se zlobit, když si půjdu lehnout?“

„Vůbec ne, jsem rád, že jsme si popovídali,“ usmál se blonďák, když se protahovala.

„Já jsem taky ráda,“ vydechla a podívala se na něj jedním jeho okem. „Bylo to velice komfortní.“

„Doufal jsem v to,“ ušklíbl se a ona se vydala ke dveřím. „Dobrou.“

„Dobrou,“ usmála se blondýnka a zavřela dveře na terasu, aby tak nechala Draca Malfoye samotného se svými myšlenkami.

A že v něm teď lítala jedna za druhou...