38.
Už nepláču, když si mě bereš. Nereaguju, když mě mlátíš. Jen čekám, až to skončí.
Jsem prázdnější než kdykoli dřív. Jsem mrtvý. Srdce sice stále bije, ale duše už dávno zemřela. Ano, tak se to říká. Jsem jako tělo bez duše. Jen tělo. Tělo, s kterým si každý dělá co chce. Tělo, které mi vlastně ani nepatří. Je to jen schránka, ubohá nicotná schránka.
Uvězněný v téhle schránce, už čekám jen na smrt. Smrt s příslibem vysvobození. Svobody.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro