24.
Doma na mě čekal otec. Znovu mě strčil do ložnice. Bránil jsem se víc než jindy. Podařilo se mi ho i kopnout. To ho rozzuřilo. Začal do mě surově mlátit. A pak byla tma. Probudila mě bolest. Cítil jsem jak mi ze zadku vytéká krev. Rozpláču se, chci umřít. Ani hvězdy nejsou vidět.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro