Líďové mí milí,
chtěla jsem vydat tuto kapitolku už v sobotu, ale kvůli mým blížícím se narozeninám a úžasnému🤫 příteli 😂, jehož jsem si na celou tu sobotu zabrala, jsem neměla čas na dokončení...neděle pro mne byla opět ve znamení úklidu a úkolů...pondělí pro mne bylo hektické a včera jsem si říkala, že už to ten den bez kapitoly vydržíte... Jenže slečna Deni měla středu tak nabitou, že se k tomu dostala až teď, ale i tak jsem se vám chtěla moc omluvit. 💗
Do té doby ahojky 😜
Déňa 🖤

Další den se brzy ráno vyhrabal mladší blonďák z postele a mířil si to rovnou do kuchyně ke kávě, neboť to byl zvyk, který nikdy v životě nehodlal měnit.

A dnes obzvlášť ne, byl přesvědčen, že po včerejší noci by bez kávy nebyl schopen fungovat.

Pár minut před půlnocí jej vzbudila sestra, která se vrátila odněkud a když konečně usnul, vzbudila jej sova, jež přiletěla otevřeným oknem a on odepisoval Alici, která mu zase za chvíli odepsala, a tak sova létala tam a zpět až do šesti do rána, kdy Alice prohlásila, že ji za chvíli půjde mamka „vzbudit", a tak bude radši končit.

S tím Scirpus naprosto souhlasil, a tak jí naposledy odepsal, ať si užije den a že si zase napíší a odebral se do postele.

Bohužel mu už kvůli vycházejícímu slunci nešlo usnout, takže vzdal veškeré snahy, vyhrabal se z postele a zamířil rovnou do již zmiňované kuchyně pro již zmiňovanou kávu.

Nezapomněl samozřejmě nahodit i spokojený, zamilovaný úsměv, což byla jedna z mála věcí, co na jeho obličeji toho rána zářila.

Byl naprosto vyřízený, ale spokojený, neboť si za tu noc, co si psali s Alicí, slíbil, že až se s ní v Bradavicích zase sejde, už se nebude bát zeptat se jí, zda to má stejně jako on a zeptat se jí, jestli s ním nechce chodit.

A jak tak přemýšlel, zatímco se mu vařila voda, přišlo za ním jeho, o pár minut mladší, dvojče, jenž mu zakrylo oči a on se přirozeně lekl.

„Co děláš, sakra?!" zanadával.

„Chci ti něco říct," zapištěla tiše ale nadšeně.

„Tak ven s tím," pobídl ji a zalil si kávu s otázkou, zda si sestra dá s ním.

Když usedli do Carininy postele, každý s jedním hrnkem kávy v ruce, spustila.

„Vím, jak se naši dali dohromady," zazubila se.

„Vždyť já taky," zamračil se Scorpius.

„Nene," vydechla Cara zklamaně. „Tak jak?"

„Když bylo po válce, nic je zkrátka už nedrželo od sebe a oni mohli dát volný průchod svým emocím a pocitům, a tak došli k tomu, že se navzájem milují a stalo se tak to, že se konala svatba, společný bydlení, my dva a láska na půl života," shrnul. „A co se prvního rande týče, abych ti to teda povyprávěl všechno, když evidentně nevíš nic, byli ve francouzské restauraci, hrála jim k tomu hudba a pili víno a večer se šli ještě projít, aby tak zakončili ten krásný večer."

„Ale já nemluvila o našich jako o našich, já mluvila o našich," plácla se do čela.

„O našich?" nechápal Scorp.

„Máma a Draco," obrátila oči ke stropu.

„Od kdy považuješ za naše mámu a Draca?" divil se Scorp.

„Od doby, co jsem se dozvěděla, že bývalý smrtijed je náš otec?" odpověděla na otázku otázkou.

„No tak jo," nakrčil Scorp čelo.

„No co no? Snad je to fajn, ne?"

„No je to fajn," přikývl. „A jak se teda dali dohromady? Ne, počkej, neříkej mi to, musím ti nejdřív něco říct."

„Ale," nasadila uličnický výraz. „O co jde a proč se usmíváš jak idiot?"

„Chci chodit s Alicí," řekl.

Konečně, po takové době a nahlas.

A jeho sestra nadšeně vypískla na celý pokoj, načež zabořila obličej do polštáře.

„Scorpe, ale tak to je dokonalý!" pištěla nadšeně a napila se kávy. „To ses prostě s tímhle dneska ráno vzbudil?"

„Já jsem...nešel spát," přiznal a podrbal se na zátylku.

„To jsi nad tím celou noc přemýšlel?"

„Celou noc jsem si s Alicí psal," upřesnil.

„Propsal sis s ní celou noc?" vyvalila oči a když přikývl, hodila po něm polštářek. „Scorpiusi, ty seš idiot!" vypískla s úsměvem.

„Děkuju," oplatil jí nadšený výraz.

„Scorpe, Scorpe, Scorpe," broukala a pak se zarazila. „A co řekneš Jo?"

„No coby? Nechodíme spolu, tak -"

„Nehodláš ze sebe dělat blbce, že ne?"

„Před chvílí jsi řekla, že jsem idiot," rýpnul.

„Ty víš, že tě pořád miluje," pronesla Carina onu větu jako životní moudro.

„Dohodli jsme se, že budem kamarádi," zamračil se Scorp.

„A ty si myslíš, že s tebou dokáže být kámoška po tom, co tě dva roky milovala, jo?"

„A proč ne?"

„Taky bys to nedokázal," zašeptala potichu.

„Jak to můžeš vědět?"

„Je to stejný jak já se Sashou," pokrčila rameny.

„Vy spolu nechodíte," řekl Scorp a pak nasadil uličnický výraz: „Vždyť spolu ani neflirtujete."

„Pravda je, že já vůbec nevím, co mezi sebou máme," vydechla něco, co už dlouho věděla, ale co ještě nikdy předtím nahlas nevyslovila. „Dala bych...všechno, abych mohla být jeden den jeho holka. A asi ho miluju," pousmála se. „Ale on se chová, jako bych mu byla jedno."

„Ale nejsi-"

„Možná nejsem, Scorpe, ale muž, který způsobí slzy v očích ženy si nezaslouží, aby se na něj potom žena usmívala. Natož aby po něm toužila, chápeš?"

„Chápu," přikývl a povzdechl si. „Není to k smíchu? Že před rokem nás tohle ještě vůbec netrápilo?" zasmál se a Cara s ním. „Před rokem tu bylo jen učení, knížky, jeden věrný kámoš a to bylo všechno."

„A byl tu famfrpál a holky a klid a...a měli jsme bezproblémovou rodinu," vydechla blondýnka a její bratr se stejnými vlasy si povzdechl.

„A ano, měli jsme jednoduchou, bezproblémovou rodinu," přikývl a zadíval se do hrnku s kávou. „Chybí ti to?"

„Ani nevíš jak," přiznala. „A to to víme jen pět dní."

„Všechno se děje z nějakýho důvodu," řekl Scorpius nakonec. „Třeba i tohle."

„Já nevím...nepřijde mi, že by měly všechny věci, co se dějou, nějakej smysl."

„Narážíš na něco konkrétního?"

„Naši rodiče, jo? Teď myslím mámu a tátu...jako Rona. Byli... spokojení. Oba. Ale myslíš, že je to manželství naplňovalo? Že je dělalo šťastnými?"

„Vůbec nechápu, kam tím směřuješ," zahleděl se nechápavě na sestru.

„Snažili se, aby bylo vždycky všechno dokonalý, ne? Ať už si vzpomenu na to, jak jsme byli malí a oni zvládali naší výchovu bravurně, nikdy se v ničem nespletli, ale jakmile bylo něco nedokonalý, hned byla mamka v nervech, prostě...znáš to, ne?"

„No," přikývl Scorpius.

„Jejich manželství nebylo perfektní a pořád se kvůli něčemu hádali kvůli blbostem, když táta vzal mámu na večeři a nebylo to aspoň devětadevadesáti procentní, nebyla spokojená, tím pádem ani táta ne, rozumíš?"

„A na co tím chceš dojít?" nechápal Scorpius.

„S Dracem byla," vypálila na něj.

„Cože?"

„Scházeli se tajně, často seděli na studený zemi v umývárně, jejich první rande bylo... katastrofální. Svítila jim tam napůl vyhořelá svíčka, jedli slepený špagety s kečupem a pili k tomu dýňový džus. To všechno v umývárně na záchodové míse!"

„Fuj," nakrčil Scorpius nos.

„Když byli každý na jiné straně, museli být odvážní a muselo to pro ně pro oba být těžký a dali to. Prošli si peklem, nebylo to dokonalý, úžasný, bezchybný a tak, ale naplňovalo je to. Nikdy se necítili líp, vsadila bych svý koště, že i máma na to vzpomínala a...a prostě tohle byla ta věc, která měla v jejich životě smysl. Tohle je ta věc, která se děla z nějakýho důvodu. Nerozumně rozumnýho důvodu, kvůli nám dvěma."

„Tak jo, tak jo, tak jo," vydechl knihomol a podíval se na sestru. „Tohle všechno, co jsi popsala, zažila naše máma s naším skutečným tátou?" Následovalo Carinino přikývnutí. „A ty mi chceš tvrdit, že ti dva se hledali jen proto, abysme vznikli my dva?" zvednul obočí za sestřina horlivého kývání hlavou. „To se mi nezdá," zavrtěl hlavou.

„Ráda bych věřila, že to byl jediný důvod, proč spolu měli být, jenže nebyl," pokrčila rameny. „Byli spolu a byli spolu šťastný, protože...to bude znít fakt divně, ale oni dva měli šanci na lásku a já myslím, že ji stále mají."

„A teď zas vymýšlíš co?" podíval se na ni tázavě bratr.

„Jsou spřízněný duše. Nevím, jestli to zní praštěně, ale je to tak a já...chtěla bych, aby to zkusili."

„COŽE?" vyjekl Scorpius na celý pokoj. „Caro, to nejde."

„Proč by to nemělo jít? My dva jsme přece od malička experti na průšvihy," zazubila se.

„Já ti nevím, přecejen...já trochu doufal, že se dají naši zase dohromady," přiznal.

„Táta Ron se rozhodl," řekla rázně Carina. „Chce se rozvést. Já to chápu. Lhala mu o vážné věci a má plné právo se na ni zlobit tak, jak ještě na nikoho před ní. A vlastně ho k ní nic neváže, může se sebrat a odejít a už v životě se s ní nevidět. Ale tátu Draca -"

„Všimla sis toho dělení?" zasmál se Scorpius.

„Jakýho zas?" zamračila se.

„Táta Ron, táta Draco," ušklíbl se.

„Huš," odmávla jej. „Tátu Draca k mámě poutáme my dva. Můžem říct, že chceme na rodinnej výlet. Můžem říct, že chceme, aby s námi šli na večeři oba rodiče. Chápeš, co tím myslíš?"

„Ty je chceš dát dohromady?" vyvalil nevěřícně oči po tom, co se málem utopil v kávě a hrnek položil na zem vedle sebe.

„A proč ne? Oběma by to mohlo prospět," pokrčila rameny. „A možná i nám."

„Caro...nejsem si jis-"

„Ale já jo! Můžu to zvládnout i sama, ale seš moje dvojče...bratr, kamarád, už od malýho zárodku, už od doby, co jsme byli malý, nevinný vajíčko -"

„Nejsme jedno-"

„Tak jo, tak jo, tak vajíčka, od doby co jsme byli malý, nevinný vajíčka jsi tu byl pro mě, ale jak myslíš, když mě teď chceš zradit a opustit, běž si po svých, já ten geniální plán udělám sama a až mi pak budou Draco s mámou děkovat, že jsem jim ukázala správnou cestu, tak budeš litovat, že jsi mi s tím nepomohl a budeš se cítit hrozně špatně, protože i když budeš mít milion a jeden titul, nebudeš mít podíl a zásluhu na tom, že se naši dali zase dohromady," dokončila Carina svůj přerušovaný monolog a založila ruce na hrudi.

„Ty to myslíš vážně?" povzdechl si Scorpius.

„Smrtelně," ujistila jej.

„Dobře, tak fajn, jdu do toho s tebou, ale žádný prasárny."

„Nebudou," roztáhla rty do širokého úsměvu.

„Sestro, ty mě zabiješ," zaúpěl.

„To nevadí, slibuju, že až se tak stane, vzdám se famfrpálu a budu poctivě žít tvůj nudný studijní život," zazubila se.

„Beru," přikývl a natáhl malíček, do nějž se jeho sestra zahákla.

„To bude sranda," zajásala.