Líďové mí milí, budu ráda, když se se mnou podělíte o názor na kapitolku a klidně i na prvních pět kapitol, každý názor mi moc pomůže. 😊
Děkuji za vás 💕
Denka 🦇

„Tati?“ ozvala se blondýnka v sobotu večer, kdy Ron seděl u rádia a poslouchal průběh nějakého famfrpálového zápasu.

„Copak?“ otočil se na ni.

„Já tam nechci,“ zašeptala a posadila se na gauč vedle něho. „Ale nepustím Scorpa samotnýho.“

„Já to chápu, Caro,“ usmál se. „Ale myslím, že bys ho měla poznat. Je to tvůj táta.“

„Ty jsi můj táta, on je jen...nemá v mým životě vůbec žádnou roli. Nemám zájem o nějaké poznávání se a už vůbec ne jet k němu na týden!“

„Ale máš, jinak bys to nedělala,“ ušklíbl se na ni.

„Fajn, máš pravdu,“ přikývla s povzdechem.

„Chci, abyste ho poznali. Čistě ze sobeckých důvodů, víš? Abyste si uvědomili, že jsem třeba lepší než on... Ale pravda je, že se bojím,“ přiznal zrzek.

„Čeho?“ nechápala blondýnka.

„Že vám dá to, co já vám dát nemůžu, nebo že si uvědomíte, že s ním máte hodně společného a budete ho mít radši. Asi bych byl nejradši, kdyby to Malfoy nějak spackal,“ řekl nakonec a ona se rozesmála.

„Tati, ty mě bereš na zápas Ballycejských netopýrů, to nic nepředčí,“ utahovala si z něj a oba se dali do smíchu.

„Máš pravdu, přesně vím, čím si tě získat,“ zasmál se zrzek.

„Já se taky bojím,“ přiznala po chvilce slečna Grangerová-Weasleyová.

„Čeho, prosím tě?“ zeptal se ustaraně Ron své dcery a pohladil ji po vlasech.

„Já se bojím, že si mě něčím získá, že s ním budu chtít trávit čas a že ti tím ublížím. Nechci, aby si jen tak po čtrnácti letech napochodoval do mýho života a celej ho překopal. Já vím, že za to nemohl a vina je spíš na straně mámy, ale kdyby se on snažil, tak jsme to mohli aspoň vědět. Nebo ty. Ale nežili bysme ve lži.“

„Víš, že se s Hermionou chci rozvést, viď?“

„Jo, vím,“ přikývla Carina.

„Tak určitě víš proč,“ řekl a znovu následovalo přikývnutí. „Problém nastane ve chvíli, kdy si nechá Malfoy udělat testy DNA. Budu jako táta vyškrtnutej a když budem rozvedený, nebudu na tebe a Scorpiuse mít absolutně žádný práva.“

„Ale tak...budou se mě u soudu ptát na to, s kým chci být, když jim řeknu, že u mámy, budu tě chodit navštěvovat. Nebo ty nás.“

„Budu tu vždycky pro tebe, slibuju,“ zašeptal Ron a objal ji. „A ať se stane cokoliv, nesmíš se cítit provinile, i kdybys měla Malfoye ráda, bude to v pořádku, rozumíš?“

„Jo,“ přikývla Cara tiše. „Vždycky budeš můj táta.“

„V kolik vás tam Hermiona přemístí?“ zeptal se.

„V deset. Ráno.“

„To už je míň než dvanáct hodin,“ ošil se Ron nervózně.

„Já vím. Slibuju, že za ten týden aspoň jednou napíšu,“ zasmála se.

„Hlavní je poznat Malfoye,“ povzdechl si zrzek. „Kvůli tomu tam budeš, tak si dej záležet.“

„Rozkaz, šéfe,“ ušklíbla se modroočka a vydala se do pokoje.

Ron měl pravdu, měla týden na to, aby jej poznala a ne jen tu dobrou stránku, musí najít všechny, to bude její úkol.

Scorpius si ve stejnou chvíli vylíval srdce u Hermiony, ale narozdíl od svého dvojčete se těšil a neustále žmoulal v ruce ubrousek se vzkazem od svého biologického otce.

„A jaký asi bude? Vždyť já píšu úplně stejně jako on, podívej se!“ zopakoval už asi pomilionté.

„Miláčku,“ usmála se trpělivě brunetka.

„Já vím, že s tím musím bejt už hrozně otravnej, ale prostě se nemůžu dočkat, až ho poznám,“ vydechl Scorpius a Hermiona se zasmála a pohladila jej po tváři.

„Doufám, že nebudeš zklamaný,“ povzdechla si a zadívala se do jeho temných očí, úplně stejných, jako měla ona sama. „Ale Draco bude určitě skvělej,“ usmála se a nevěděla, jestli se snaží přesvědčit jeho nebo sebe.

„Určitě bude skvělej, když jsi s ním chodila,“ zasmál se Scorpius a Hermiona do něj se smíchem lehce strčila.

„To jo. Byl moje první láska,“ vydechla po chvilce a podívala se z okna.

„A byla to velká láska?“

„Ani jeden z nás si nemyslel, že je vůbec takové lásky schopen,“ pousmála se, při čemž stočila pohled na ruce ve svém klíně.

„Tak proč to skončilo?“ zeptal se Scorpius zvědavě.

„Nenapsal. A neodpovídal na dopisy. Myslím, že je radši ani nečetl, jinak by nebyl tak překvapený.“

„A ty víš proč?“

„Řekl mi, že proto, aby mi nebránil ve štěstí,“ uchechtla se.

„Co je na tom k smíchu?“ nechápal Scorpius.

„Že pro mě bylo štěstí být s ním,“ zasnila se a její vlastní syn ji nepoznával.

Rozhodně věděl, že manželství jeho rodičů nebylo tak strašné, jak se spoustě lidem jevilo a věděl, že se jeho rodiče milovali, ale výraz jeho matky, když mluvila o jeho pravém otci, bylo něco, co ještě nikdy neviděl.

A bylo to zvláštní, i když na tom bylo cosi krásného.

Ta upřímnost v jejích očích, nepoznával ji a přesto mu přišlo, že je jí blíž než kdy jindy.

A to bylo úžasné.

***

„Měl jsem si vzít to modrý triko,“ zamračil se Scorpius přede dveřmi bytu.

„Tak teď je na to asi pozdě, ne?“ ušklíbla se jeho sestra.

„Připraveni?“ vydechla ztěžka Hermiona a oba dva přikývli.

„Zaklepeš?“ vydechla Carina.

„Pak už nebude cesty zpět,“ varovala je Hermiona. „Opravdu to chcete udělat?“

„Jestli do toho jde Scorp, pak já taky,“ pokrčila rameny.

„A já do toho jdu,“ přikývl nebelvír odhodlaně a zaklepal na dveře, při čemž zmijka zatajila dech, vzápětí však hrdě vystrčila bradu a čekala, co bude.

To už se ale otevřely dveře a v nich se objevil Draco Malfoy osobně.

Čekal na tuhle chvíli, od začátku si ji představoval a když nadešla, nevěděl, co dělat, podobně jako Scorpius a Carina.

„Ahoj,“ pozdravili všichni tři nastejno.

„Já jsem Draco Malfoy,“ představil se a nechápal z jakého důvodu. Přece moc dobře věděli, kdo je.

„Carina Grangerová-Weasleyová,“ zvedla obočí.

„Scorpius Granger-Weasley,“ následoval mladý muž sestřina příkladu a zaregistroval, že se Draco při jejich příjmení otřásl.

„Hermiona Grangerová-Weasleyová, abychom dokončili ty formality,“ ozvala se brunetka a otec Scorpiuse a Cariny se zasmál.

„Půjdete dál?“ odkašlal si.

„Nepřišli jsme proto, abysme stáli před dveřma,“ ušklíbla se zmijozelka, při čemž do ní bratr drknul: „Buď milá.“

„Ne, v pohodě, do ničeho se nenuť, jako doma,“ řekl Draco a obočí jeho dcery opět vyletělo vzhůru.

„Jako doma?“ zopakovala po něm.

„Pojďte dál,“ povzdechl si nakonec nejstarší z blonďáků a uhnul, aby mohli projít.

„Já... dovnitř nepůjdu,“ řekla Hermiona a usmála se na své děti.

„Tak ahoj,“ rozloučil se Scorpius a věděl do bytu.

„Čau mami, napíšu ti,“ rozloučila se i Carina a následovala svého bratra. 

„Mějte se,“ zamávala jim brunetka. „Dej na ně pozor, prosím tě,“ povzdechla si.

„Budou v nejlepším pořádku,“ ujistil ji Draco a zavřel dveře.

Ještě by si to mohla rozmyslet.

„Kde máte tašku?“ divil se, když viděl, že tam stojí jen tak, bez žádných zavazadel.

„Tady,“ poklepal Scorpius na Carininu kabelku.

„Aha.“

To už si vytahoval mladší blonďák svůj kouzelný proutek.

„Počkej! To bych měl asi udělat já,“ zarazil jej Draco.

„Táta nás nechává. Kdyby se něco pokazilo, vezme to na sebe,“ vysvětlila mu Carina a Scorpius konečně zvětšil dvě tašky.

„Hermiona s tím souhlasí?“

„Ta to neví,“ přiznal Scorp.

„To mě ale asi mohlo napadnout,“ pokýval hlavou blonďák. „Dáte si čaj?“

„Není spíš kafe?“ povzdechla si chytačka.

„Nejste na to moc malí?“ zvedl Draco Malfoy obočí a ona jej zabila pohledem.

„Je to normální,“ ujistil jej pohotově Scorpius. „Já si ale rád dám čaj.“

„A co sušenky?“ navrhl.

„Jsou bez pomeranče?“ zeptala se Carina.

„Máš alergii?“ divil se.

„I na jahody.“

„Já taky,“ pousmál se blonďák a Scorpius se zasmál.

„A co alergie na chlupy?“ zeptal se.

„To je taky ode mě,“ pronesl s úšklebkem a vydal se do kuchyně, aby své děti obsloužil.