Francezová přikývla a něco si perem zaznamenala do jiných dokumentů. Pak pohled stočila opět k Cassidy a chvíli si ji zkoumavě prohlížela.

„Anonymní svědek nám vypověděl, že byl u vašeho objevení schopností. K tomu došlo přesně před dvěma týdny v jeskyni produkující energetické krystaly. Je tomu tak?" Do ticha zazněla další otázka. Cassidy šokovaně pohlédla na všechny přísedící. Dva týdny? Byla jsem zavřená tak dlouho? Proč? Nemůže tu být tolik zajatců, aby to takhle trvalo! Soudili vůbec nějaké lidi před ní? Nebo ji prostě nechali trpět v tiché cele jen tak, přestože neměli lepší věci na práci? S Cass náhle zacloumal vztek. Chtěla se rozkřiknout, vyčítat těm lidem, co jí udělali. Vždyť ani neměli právo ji nikam zavírat a mučit. Neprovedla nic špatného, nikomu neublížila a ani nebyla pro Eden nijak nebezpečná. Jen objevila svou sílu...

Inspektorka Francezová si nejspíše všimla jejího váhání a nespokojeně mlaskla. „Vymýšlení lží na poslední chvíli ti nepomůže. Má schopnost dokáže rozeznat, zda někdo mluví pravdu, či ne. Veškerý vzdor je zbytečný." Její ledová slova jako by jen více prohloubila už tak neúnosnou atmosféru.

„Ech-ehm. Opravdu jsem spolu se svou přítelkyní narazila na jeskyni plnou energetických drahokamů," začala Cassidy suchým hlasem. Bylo frustrující, jak musela své pocity zatlačit do pozadí, ale ve výsledku... to dělala vždy. Jen se nikdy nemohla zbavit toho pocitu ublíženosti.

„Éther... Éther v drahokamech se mnou reagoval. Nedokázala jsem to moc dobře ovládat, a proto jsem jej vstřebala. To je moje síla. Manipulace s Étherem," dokončila své vysvětlení. Bylo dobře promyšlené a vyhnulo se přímé odpovědi, která by prozradila její lež. Protože vše, co řekla bylo pravdivé. Inspektorka Francezová nic nemohla nic zjistit ani se svou schopností.

Ovšem po Cassidině řeči se sálem ozvalo šuškání všech zbylých šesti lidí. Dozajista je podstata Cassidiny schopnosti překvapila.

„Můžete dosvědčit, že vás sem neposlala nepřátelská organizace?" Cassidy si odfrkla.

„Jistě. Nejsem špeh. Od dětství jsem vyrůstala v kočovné skupině, která se spíše stranila nějakých aliancí. Vždy jsem tato pravidla dodržovala, tudíž jsem nemohla ani přijít do styku s nějakou jinou skupinou, natož organizací." Tohle byla prostá fakta, která znal snad každý, co si o Jonesově skupině něco zjišťoval.

„Povězte nám, co všechno o své schopnosti víte." Přišel první rozkaz. Cassidy ho dozajista čekala, ovšem mátla ji ta nenávaznost rozhovoru. Proč Francezová skákala z jednoho tématu na druhé? Byl to nějaký trik, který měl odpoutat Cassinu pozornost? Nechápala. Ale odpovídat musela tak jako tak.

„Jak jsem říkala, týká se Étheru. Mohu jej absorbovat v čiré formě a mé tělo neeroduje. Při prvním vstřebání se mi změnily zornice," dala se do vysvětlování a poukázala na své oči. Francezová přikývla a opět si poznamenávala informace.

„Můžu s ním ale manipulovat i mimo tělo. Nedovedu to ovládat, je to poměrně náročné a Éther který vypouštím je nějak pozměněn. Nejspíš není tak letální. Myslím... myslím že dokážu vstřebat i Éther ostatních lidí, nejen ten z přírody."

Sálem se opět rozneslo šuškání a na Cassidy se upřelo několik překvapených pohledů. Bylo to nepříjemné, cítit se tak speciální. Cass si najednou nepřála nic jiného než být zase obyčejná nudná osoba s předurčeným životem. Nic nebylo jednodušší než se nechat řídit jinými. Snažit se vzít osud do vlastních rukou... přinášelo příliš rizik.

„Názornou ukázku," řekla Francezová se zábleskem zájmu v očích a mávla rukou. Strážník Cassidy odepnul antiétherická pouta na rukou.

Cassidy si až teď všimla, že neznámo kdy, stačili do místnosti přivést dalšího člověka. Vězně. Byl celý svázaný, i ústa měl zacpaná kusem látky, aby nemohl vydávat žádné zvuky. Tu látku mu nyní strhli.

„Prosím, ne! Nechte mě být! Řekl jsem vám už všechno, úplně všechno! Já už víc nevím! Prosím! Ah-!" hned jakmile mohl mluvit, začal zlomeným hlasem naříkat a odprošovat se. Jeho pohled byl plný strachu a možná i špetky šílenství. Cassidy poznala, že tenhle člověk už je naprosto odepsaný. Edenu už k ničemu nebyl, jestli vypověděl všechno, co věděl. Chtějí abych ho zabila...? To bylo pravděpodobné. Ani ona sama netušila, co s Kontrolerem udělá, když mu vysaje všechen Éther. Ale bodavý pohled Francezové ji donutil k akci. Cassidy byla chytrá, a také sobecká. Věděla, že když neposlechne, příště to bude ona, kdo bude klečet na zemi a naříkat.

Pomalou chůzí k vězni došla a položila mu svou třesoucí se ruku na čelo. Ihned ucítila částečky Étheru, které ji tak moc přitahovaly. V těle tohoto vězně jich ovšem nebylo moc, jeho schopnost určitě patřila do bronzové třídy. Prosím, neumírej, pomyslela si a silně přivřela oči, když částečky hmoty manipulovala směrem ke svým prstům. Byla to přirozená akce a její ruka fungovala jako takový vysavač. Cassidy se cítila mnohem energičtěji, jen co začala. Několik týdnů sotva jedla nebo spala, ovšem Éther jako by její tělo v mžiku vrátil do původního stavu.

Jakmile už v jeho těle zbývalo jen minimální množství Étheru, Cassidy toho rychle nechala a opatrně oči zase otevřela. Snažila se ho udržet při životě, nikdo jiný, než ona samozřejmě netušil, zda absorbovala všechno nebo trošku nechala. Doufala, že ho tímhle nezabila. Možná byla chladná a sarkastická a neměla ráda lidi, ale rozhodně nebyla toho názoru, že smrt ostatních je nepodstatná. Byla normální, samozřejmě nechtěla nikdy nikoho zabít, ale smířila se s tím, že v tomhle světě to jinak nepůjde. Smíření ale bylo něco jiného než konání.

Vězeň naštěstí vypadal živý. Ovšem jeho pohled byl skelný a tupý, jako by byl v tranzu. I jeho neustálé prošení už na nějakou chvíli ustalo. Co je s ním?

„Moje... Moje síla? Schopnost?" začal blábolit a zhrozeně se dívat na své ruce. Po chvíli se však začal hystericky smát. Zbláznil se úplně? Cassidy od něj raději ustoupila, protože tenhle stav byl děsivý. O to víc zbledla, když začal šíleně chrchlat a z úst mu vytékala krev. Cass i ostatním přítomným bylo jasné, co se stalo. Prokousl si jazyk.

Výrazně zbledla, když se vězeň začal dusit a tok krve neustával. Možná se naopak zvyšoval. Zabila jsem ho. Můžu za jeho smrt. Jistě. Nebylo to přímé, ale měla na tom svůj podíl. Panicky odvrátila od umírajícího muže svůj zrak. Nechtěla vidět, jak se zadusí nebo vykrvácí. To už bylo jedno. V téhle situaci by mu musel pomoci léčitel minimálně stříbrné třídy, který se dostal nad šestý level. A nikdo takový se o bezcenného vězně určitě zajímat nebude.

„Vaše schopnost tedy může odebrat ostatním lidem ty jejich, rozumím-li správně?" chladný hlas prořízl zvuky umírajícího jako ocel. Cassidy se otřásla a stěží vydala jedno tiché ano. Všichni se chovali... jako by tu právě kus od nich netrpěl umírající člověk. Jako by se nic z předchozích pár vteřin ani neodehrálo. 

***    ***    ***

Tak. Jsem tu konečně s další kapitolou. Bohužel je trochu kratší, neměla jsem teď moc času si k tomu sednout a něco pořádného sepsat, ale snad nevadí. ^^

Každopádně se dozvídáme pár nových věcí o Cassině schopnosti a zároveň jsme si shrnuli co už víme. Řekněte, bylo to předvídatelné nebo jste čekali něco jiného? :D

Och, a abych nezapomněla, konečně pracuji i na designu Jamese, takže se v blízké době můžete těšit i na příspěvek do mé knihy s ilustracemi. ^^

Tess <3