Trinyty ( surikata, přeživší, 8. kraj)

Trinyty naštvaně kopla do šutru, který se jí připletl do cesty. Už měla po krk celých Hladových her! Snažila se najít poušť nebo nějakou savanu, kde by se dobře ukryla a mohla si vyhrabat noru, ale neúspěšně. Místo toho pořád chodila v kruzích v tom proklatém lese. Každý strom, každá píď země jí připadala naprosto stejná a ona neměla nejmenší tušení, kde je. Už si ani nepamatovala, kterým směrem je Roh Hojnosti.
Když znovu prošla okolo stromu, který viděla už asi padesátkrát, rozlíceně hodila svůj batoh na zem a štěkla:
,, Tak a dost!"
Dřepla si k němu a začala hluboce oddechovat, aby jí hněv vystoupal z hlavy.
Bezvadný. Jsem ztracená! Pitomý Hladový hry!
Najednou sebou škubla, protože zaslechla zašustění větviček. Natočila hlavu tím směrem a vytřeštila oči, když z podrostu vylezla šedá vlčice s katanou v tlamě. Trinyty zděšením nevydala ani hlásku, ale pak se vzchopila.
Taky umím kousnout. A určitě nečekej, že tě budu prosit o slitování!
Postavila se na všechny čtyři a přikrčila se do obranné pozice. Andrea se na surikatu zamyšleně podívala, a pak položila katanu vedle sebe na zem. Trinyty nechápavě zamrkala.
Co to znamená? Že nechce bojovat?
Trinyty o spojence nestála, ale představa, že bude bojovat po boku s Andreou byla hodně lákavá. Trochu se uvolnila a řekla:
,, A-hoj, ty jsi Andrea, viď?" zeptala se trochu nejistě.
,, Jo," přikývla vlčice a sledovala Trinyty nečitelným pohledem.
,, Hodně jsem na tebe koukala o trénincích. Jsi fakt dobrá," poznamenala Trinyty a snažila si ji tím získat. Andrea se trochu shovívavě pousmála, ale nic neřekla.
,, Nechtěla bys být mojí spojenkyní? Neboj, byla bych užitečná. U Rohu Hojnosti jsem sebrala nějaké věci, mohly bychom se rozdělit. A umím dělat dobré pasti," pokračovala Trinyty a začínala si myslet, že všechno klapne. Andrea zahrabala tlapkou v hlíně s pohledem upřeným k zemi.
,, Víš, nechtěla. Nehledám spojence."
Trinyty zkoprněla.
,, Cože?" řekla a zmateně se podívala na odloženou katanu. Andrea jako by jí četla myšlenky. Nejdříve kývla na katanu, a pak upřela pohled na Trinyty.
,, Tu na tebe nebudu potřebovat."
Hlasitý výkřik bylo to jediné, co po malé surikatě zbylo, když se jí Andrea zakousla do krku...

Lerity ( vydra říční, přeživší, 6. kraj)

Stmívalo se a na temnou oblohu se vznášel zářivý měsíc. Byla by to vskutku nádherná noc, kdyby byla za jiných podmínek. Bez Hladových her. Lerity ležela schovaná v malé jeskyňce blízko jednoho potůčku. Jeskyně byla dobře skrytá a výborně splývala s prostředím. Když zvíře neví, kde je, tak ji prostě nenajde. Vedle vydry ležel dlouhý nůž, který si odnesla z Rohu Hojnosti. Kromě nože tam také ležela kostra ryby, kterou si Lerity stihla nakrmit břicho. V lovu ryb byla dobrá.
Lerity netrpělivě čekala na tu známou obrazovku, která vždy ukazuje, kdo ten den zemřel a švihala špičkou ocasu. Za celý den slyšela jenom dva výstřely, ale vůbec nepostřehla, komu patřily.
Dočkala se.
Jako první se objevil modrý rámeček, a když Lerity uviděla tvář prvního mrtvého, zalapala po dechu.
Dieter
Když se pak zjevil druhý, červený rámeček, který označoval zabijáka první oběti, Lerity se zježila srst hněvem.
Taková obrovská jaguárka? Jak mohla!? Jak mohla zabít tak nevinné stvoření?! Vždyť jí nesahal ani po břicho, byla tak zbabělá, že si nevybrala sobě rovného! Zmije!
Lerity bylo Dietra líto. Hodně se spolu bavili během tréninků, nečekala, že umře hned. Jedna věc jí byla ale jasná. Musí ho pomstít. Její příští zastávkou bude Shira.

Ano, já vím, tahle kapitola je krátká, ale potřebovala jsem ji napsat. Snad vám to nevadí, minulá byla zase naopak zatím nejdelší z této knihy. :D
Taky už tu máme druhého mrtvého splátce, a to Trinyty. Promiň Stormy. Ale máš ještě Kelisty, třeba ta se dostane daleko. :D ✊

Žebříček
23. Trinyty ( surikata, přeživší, 8. kraj)
24. Dieter ( kocour, přeživší, 1. kraj)