Snow ( krokodýl nilský, zabiják, 3. kraj)

Snow už byl od východu slunce na nohou a pochodoval lesem tak rychle, jak mu to jeho krátké nožky dovolovaly. Na souši byl mnohem pomalejší a zároveň za sebou nechával stopu v suché hlíně po svém mohutném těle.
Za včerejšího soumraku mu přálo štěstí, protože zavítal do úseku lesa s bažinami, kde si udělal dočasný nocleh. Jeho šupinatá tmavá kůže plná výrůstků skvěle splynula s okolním ekosystémem.
Jediný problém byl však neprostupný terén, Snow se neustále propadal do bahna a hrozilo, že by se mohl utopit, a tak se hned ráno rozhodl odejít.
Soustředil se na své smysly a stopoval řeku. Cítil ji, jen nevěděl, kde je.
Ve vodě se mi v boji nikdo nevyrovná.
Ne, že by se na souši bál, to vůbec ne. Ostatní zvířata pro něj byla podřadná, moc dobře věděl, že ničí tesáky nedokážou prokousnout jeho tlustou kůži.
Ale taková katana nebo dobře mířená střela z kuše by to zvládla...
Snowovi rázem zakručelo v břiše a on mrzutě zavrčel. Od vstupu do arény nic nejedl, neměl totiž kde. Na suchu lovit neuměl. V batohu, který nesl na zádech žádné maso nenašel. Obecně ukořistil vskutku nešťastný batoh. Kolem pasu měl obepnutý opasek s kapsami a pochvou na meč, ale byl mu k ničemu. Jeho jedinou zbraní byl totiž jenom bezcenný prak. Kvůli němu byl naštvaný doteď.
Zrovna já jsem si musel vybrat tu nejubožejší zbraň v celých Hladových hrách.
Asi nejužitečnější ukořistěnou věcí byl měšec s vodou, kterého ihned využil.
Snow se zastavil a hltavě se napil. V lese sice tolik slunce nepálilo, ale dlouhé chození ho vyčerpávalo.
Když upíjel doušky průhledné tekutiny, přemýšlel nad tím, jak velkou má šanci vlastně vyhrát.
Když zůstanu ve vodě, nemůže se mi prakticky nic stát. A vyhrát Hunger Games? Být slavnej? To beru! Zabiju každýho, kdo se jen byť na krok přiblíží k vodě.
Když zašrouboval flašku, prudce trhl hlavou, protože před ním zašustilo křoví. Ale byl to jen zajíc, uhánějící vpřed a kličkující mezi vším, co se mu připletlo do cesty.
Snow polkl a co nejtišeji zacouval do podrostu.
Nebudu to pokoušet. Určitě ho něco honí.
Jako na zavolanou se z křoví vyřítila fena s hnědými fleky po celém těle. Snow tušil, že by mělo jít o Caru.
Splátkyně druhého kraje si ho ale buď nevšimla, nebo si ho radši nechtěla všimnout a Snowa nezajímalo, která z těch možností je pravdivá.
Když pronásledovatelka zmizela v houští na druhé straně cesty, Snow se rozhodl pokračovat dál po pachu řeky.
Ušel jen několik metrů, možná kilometr a pocítil, jak se mu hlína pod břichem změnila v pískovec. Snow se obdivně díval před sebe. Mocné proudy řeky se tříštily o vystouplé kameny a šplouchaly na písčitý břeh. Řeka byla obrovská.
Snow značně rychlejším tempem doklusal ke kraji břehu a přičichl si k vodě. Vývojářům her se nedalo věřit v ničem. Instruktoři jednotlivých krajů upozorňovali splátce na jejich triky a podrazy. Některé vodní toky mohly být úmyslně kontaminované nebo opanované jiným nebezpečím, Snow však necítil ani náznak jedu.
A jsme doma.
Na tváři se mu rozlil škodolibý úšklebek, a pak spokojeně zajel do vody.

Blue ( leopard, zabiják, 7. kraj)

Blue a jeho společníci také ještě zůstali v začátečním lesním společenství. Měli v plánu zabít každého, koho potkají.
Blue kráčel vedle Keiiga, Ragan šel v čele.
Všude byl klid, trojici doprovázelo jen přirozené šelestění stromů způsobené mírným vánkem. Blua už svrběly tlapy podrážděním a nedočkavostí. Už potřeboval někoho zabít, ucítit na patře tu teplou čerstvou krev. Katana se mu znuděně houpala v tlamě a on vztekle švihal ocasem.
,, Tohle je špatný, chlapi," prolomil ticho Ragan, čímž vyslovil nahlas Bluovy myšlenky.
,, Musíme někoho najít a odkráglovat. K čemu nám bude výhra téhle prestižní reality show, když zabijeme maximálně kořist na jídlo?" huhlal lev přes meč, jehož čepel se zaleskla ve slunečních paprscích.
,, Souhlasím," zavrčel Blue a pevněji uchopil katanu zuby, protože mu začala vyklouzávat. Ovšem, kromě tohoto problému si neměl na co stěžovat. V tomhle spojenectví byl spokojený, hodlal v něm vydržet co nejdýl.
Zúčtuju s nima až na konci.
Upřel pohled na Keiiga vedle něj, ten ale jen souhlasně přikývl. Moc toho nenamluvil. Bluovi se to nezdálo, ale zároveň ho to fascinovalo. Ten zvláštní pes měl rád zábavu, dokázal se zasmát a když na to přišlo, uměl se dobře odvázat, ale jinak většinu času mlčel. On jediný měl střelnou zbraň, na zádech měl přivázanou kuši.
Ragan se náhle zastavil a prudce se na ty dva otočil s přísným pohledem, aby je náhodou ani jednoho nenapadlo promluvit. Pak se k nim opět otočil zády a zavětřil. Blue se zmateně zamračil a nastražil uši, v tu chvíli uslyšel tiché chrochtání.
Vítězně se pousmál, když mu došlo, co se děje.
,, Naše první hračka," konečně promluvil Keiigo a zaujatě střihl ušima.
Ragan švihl ocasem směrem, odkud chrochtání přicházelo.
,, Jdeme," zavelel a rychlým krokem se začal prodírat křovím s jeho spojenci v patách.
Ušli sotva pár kroků a uviděli před sebou divoké prase. Blue se chvíli lekl, že je to jen kořist, ale pak si všiml sekery, kterou to stvoření mělo u sebe.
Tohle je hráč.
Horito ryl čumákem v hlíně, očividně hledal kořínky nebo nějakou jinou potravu pro něj.
Všichni tři na sebe kývli. Byli lovci.
A on jejich kořist.
Naráz vyskočili ze svého úkrytu v podrostu. Prase zvedlo hlavu a vyděšeně vykulilo oči. Ragan a Blue se postavili před něj, Horito sebral sekeru a otočil se s myšlenkou vzít nohy na ramena, tam mu ale do cesty skočil Keiigo. Elegantním smykem před něj doskočil a jedovatě poznamenal:
,, Kampak?"
Horito udělal nohama rýhy v půdě, jak zabrzdil a vyděšeně těkal pohledy mezi třemi šelmami.
,, Prosím, nezabíjejte mě," kníkl, v očích se mu míhalo tolik strachu, že by se v něm dalo utopit.
Ragan se pobaveně zasmál.
,, Co myslíte, kluci?"
Blue nakročil tlapou dopředu a autoritativně vztyčil hlavu.
,, No, mohli bychom ho přijmout jako spojence a nechat ho z lítosti celé Hladové hry vyhrát," zablekotal ironicky a Keiigo vyprskl smíchy.
K jejich překvapení ale Horito nehodlal dál prosit o milost.
Místo toho se prudce rozeběhl a zasekl sekeru Bluovi do nakročené přední tlapy. Blue bolestivě zařval. Jeden z jeho prstů i s drápem byl useknutý a tráva na které stál se začala barvit do ruda.
To už se ale na Horita vrhl Ragan, vahou těla ho srazil k zemi a zakousl se mu do boku. Keiigo se divočákovi zahryzl do zátylku a drápy na předních tlapách mu zaklesl do zad. Horito zakvičel, zběsile kolem sebe kopal nohama a škubal sebou. Podařilo se mu odkopnout Keiiga, čímž zmizel tlak na jeho zádech a on pořádně švihl hlavou, tím přejel svými zahnutými zuby přes Raganovo rameno a pořádně ho natrhl. Lev přiškrceně zakňučel bolestí a splátce ze 4. kraje pustil.
Blue se vzpamatoval z agónie bolesti, v žilách mu vzplál hněv a on mocně zařval. Vystartoval proti nebohému praseti, které bylo sice volné, ale kvůli zranění od Ragana mělo problém se postavit. Blue začal úspěšně ignorovat bolest v tlapě, přičemž za sebou v běhu nechával krvavé fleky. Nemilosrdně poslal Horita zpět na zem, zaryl mu drápy na zadních tlapách do zadní části těla a tím si ho přidržoval na zemi. Mezitím ho předními tlapami surově škrábal po celém těle. Užíval si, jak prase bolestivě křičelo, neskutečně mu to dodávalo na síle a on mu svými drápy jezdil po těle jako termit po dřevě. Za každým drápem se tvořila další a další krvavá rýha, ze které prýštila rudá krev.
Mohl mu jednoduše zabodnout katanu do krku, což byla sice bolestivá smrt, ale vskutku rychlá. Blue chtěl vidět Horita trpět, proto zvolil tuhle metodu.
Horito se přestával vzpírat čím dál víc a jeho marné údery se začaly zpomalovat. Za chvíli se přestal bránit úplně.
Blue z něj neochotně slezl, posadil se a olízl si krev z drápů na zraněné tlapce. Mlčky sledoval Horitovo tělo, jeho bok se nepravidelně rychle zvedal a klesal.
Leopard upřel pohled na zbylé dva splátce. Keiigův pohled byl šokovaný, ale zároveň obdivný, za to Raganovi z očí metaly blesky, když přecházel sem a tam a čistil si pohmožděné rameno.
Chtěl ho snad zabít sám? Smůla, kámo.
Půdu pokryla lepkavá krev, její tmavě červený odstín se začal pomalu vsakovat do země a vyvolený ze 4. kraje naposledy vydechl.

Nigel ( orel bělohlavý, spojenec, 5. kraj)

Nigel si právě pochutnával na čerstvě uloveném hraboši. Soukal ho do sebe ve stínu stromu na kraji lesa, vedle kterého se nacházela louka, na které oného hlodavce ulovil.
Polykal kusy masa a snažil se uklidnit svou stresuplnou mysl. Nedokázal myslet na nic jiného, než na způsoby smrti, které by ho mohly potkat. Zatím nepotkal žádné jiné hráče, za což byl z jedné strany neskutečně vděčný, ale z druhé strany byl trochu nesvůj, protože si chtěl najít nějakého věrného spojence. Nebyl si jistý, jak dlouho dokáže sám vydržet. O svůj styl přežití se ani nebál, v tréninkovém období dával pozor a pamatoval si snad všechno.
Tuhle vlastnost měl na sobě rád. Když nebyl pod tlakem, uměl se maximálně soustředit. V tu dobu si myslel, že má celé hry v kapse. Mýlil se.
Jakmile vstoupili do arény, jako by se mu zatemnil mozek. Nesoustředil se vůbec na nic, nedokázal to. Všude viděl nebezpečí, i když tam žádné nebylo. Byl roztěkaný z toho všeho a nemohl jasně myslet.
Nechápal, jak se na tohle v televizi může někdo dívat. Jak se zvířata donuceně navzájem zabíjejí.
Dále měl strach z možnosti přímého boje. Většina hráčů se mu stranila právě proto, že z něj měla respekt. Během cvičných bojů trénoval jenom s Andreou a byli hodně vyrovnaní, takže to vypadalo, že jsou podobně silní. Jenže Andrea ho šetřila a on to moc dobře věděl. Nikdy by se nedokázal ubránit žádné šelmě.
Zobákem si utrhl další cár syrového masa z hraboše a hodil zamyšlený pohled na svůj batoh. Ten ukrýval kudlu, deku a... zápalky...
Nigel rychle trhl hlavou.
Ani na to nemysli!
Ohněm by akorát přilákal další hráče, což by nebylo nic dobrého. Na zemi byl zranitelnější než kdekoliv jinde. Myšlenku na lahodné, opečené, křupavé maso raději ihned zahnal.
Když z hraboše nezbylo téměř nic poživatelného, Nigel si protřepal křídla, a pak zděšeně zalapal po dechu, když uslyšel prasknutí suchého dřeva.
Z lesa vystoupila šedá vlčice, zastavila se uprostřed kroku a překvapeně zírala na Nigela. Ten nemusel ani hádat, o koho se jedná. Byla z jeho vlastního kraje. Nigel si ji pozorně prohlížel. Pod srstí jí hrály tvrdě natrénované svaly, celé tělo bez jediného šrámu nebo modřiny. A na hřbetě zelený batoh, ze kterého koukala rukojeť katany.
Věděl, že ten batoh původně nepatřil jí. Zabila ji. Tu ubohou surikatu.
,, Taky mě zabiješ?" vpálil jí do obličeje a hleděl jí do jejích hlubokých smaragdových očí.
Oba se znali už dávno předtím, než byli vybráni do Hladových her. Byli dobří přátelé, Nigel by si troufal říct, že i nejlepší. Dokázali navzájem předpovědět chování a myšlení toho druhého, až tak si důvěřovali. Od vstupu do Hladových her ale jako by se Andrea změnila v jinou bytost. Nigel se v ní ztrácel a bál se o ni. Byla nepředvídatelná, nesmlouvavá a občas propadala výbuchům agrese. Nebyla to vůbec ta milá, chápavá Andy kterou znal.
Tu větu vyslovil tvrději, než chtěl. Andrea celá vyvedená z míry vytřeštila oči, její pohled mu pokládal otázku: 'To nemyslíš vážně?', ale nepoložila ji. Místo toho řekla:
,, Tebe bych nikdy nezabila."
Nigel si povzdechl. Už si u ní nebyl ničím jistý. Teď hned se na něj mohla vrhnout a jeho by to nepřekvapilo. Ale přesto ji měl pořád moc rád a chápal, proč taková je.
Zkusil to tedy znovu. Vyslovil otázku, kterou už jí jednou sdělil při přípravách. I ta jeho malá jiskra naděje doufala, že se tentokrát Andrea rozhodne jinak.
,, Já vím. Hele... už jednou jsme to probírali, ale..." na chvíli se odmlčel a zhluboka se nadechl.
,, Nechtěla by ses spo..."
,, Ne, Nigeli!" přerušila ho Andrea rázným vyštěknutím, až sebou orel škubl.
Srst na krku měla naježenou jako bodliny a plamenů, které jí šlehaly z očí by se zalekl i dinosaurus.
Když Andrea uviděla Nigelovu reakci, smutně vydechla a sklopila pohled.
,, Nechci být tvoje spojenkyně. Nikoho. Nezvládla bych, kdyby se něco stalo a já se musela dívat na to, jak umíráš."
Nigela píchlo u srdce.
Já tě potřebuju, Andy. Ale kdo by mě chtěl za spojence...
Nesnažil se ji přemlouvat. Věděl, jak moc je tvrdohlavá.
Smířeně kývl a nuceně se na vlčici usmál. Andrea už ho ale nevnímala.
,, Dávej na sebe pozor," zamumlala jen a se sklopenýma ušima se rozeběhla přes louku.
Nigel sledoval její mrštné tělo a nervózně přešlápl na místě.
Znal důvod, proč se takto chovala. Moc dobře věděl, proč se nebála jít přes mrtvoly a proč se snažila z těch nechutných her dostat živá a se zachovanou hrdostí.
Ty musíš vyhrát, Andreo.

2123 slov

Žebříček
22. Horito ( prase divoké, přeživší, 4. kraj)
23. Trinyty ( surikata, přeživší, 8. kraj)
24. Dieter ( kocour, přeživší, 1. kraj)