Cara ( dalmatýn, přeživší)
- náměstí druhého kraje

A je to tady. Další rok těch nemilosrdných a zbytečných Hladových her. Další rok plný utrpení, žalu a dvaceti čtyř donucených zvířat, kráčejících vstříc smrti.
Cara stála v hloučku mezi samicemi z druhého kraje. Hleděla na obrovské bílé molo, které se rozprostíralo před ní. Uprostřed se nacházel malý stolek se dvěma skleněnými mističkami, plnými bílých papírků. Každý z nich nesl jméno jednoho z občanů druhého kraje.
Cara byla zabraná do svých myšlenek.
Už stojím po třetí ve výběru a nikdy mě nevybrali. Proč by měli teď?
Ačkoli sama nevěděla proč, nebyla moc nervózní. Držela se faktu, že ještě nikdy vybrána nebyla. To se ale mohlo změnit během pár minut...
Fena střihla ušima, protože postřehla, že se na podium vynesl starosta kraje. Byl to obrovský lev, pečlivě učesaný a upravený. Hříva mu vlála v mírném vánku a on elegantně dokráčel doprostřed podia, přesně ke stolečku s miskami. Důležitě si odkašlal a bez okolků spustil:
,, Milí občané, vítám Vás na již 80. ročníku Hladových her! Dnes vybereme dva splátce, samce a samici, kteří budou mít tu čest reprezentovat náš kraj v této dlouholeté a nesmírně důležité tradici!"
Caře se ježila srst z toho jeho sametového hlasu a falešného úsměvu.
Skvěle se v tom vyžívá, když nebude muset bojovat o ten svůj učesanej zadek!
Když lev dokončil svůj úvodní proslov a přesunul se blíže k miskám, v Caře zahlodala nervozita. Co když ji přecejen vyberou? Ne, na to nesměla myslet.
,, Jako každý rok začneme samicemi," zavrněl lev a svou mohutnou tlapou sáhl do jedné z misek, zamyšleně prohrabal papírky a po chvíli jeden z nich vytáhl. Zvědavě si přečetl jméno, jež bylo na proužku papíru a obřadně zvolal:
,, Cara, dalmatýnka!"
Caře se na chvíli hrůzou zatmělo před očima. Nadechla se a zase vydechla, aby alespoň částečně zachovala klid.
Tohle je snad jen špatný sen...
,, Notak, kdepak tě máme?" zašvitořil lev veselým hlasem a několikrát přešel po pódiu s pohledem upřeným do hlediště, jestli Caru náhodou nezahlédne. Cara zatla zuby, nejistě přešlápla na místě, a pak váhavě vykročila z hloučku samic. Kráčela s kamenným výrazem směrem k molu, dívala se jen před sebe, nepotřebovala vidět ty lítostivé pohledy všech okolo. Když si jí starosta všiml, široce se usmál a mrskl ocasem.
,, Jen pojď. Neboj, já tě neukousnu."
Cara raději spolkla svůj slovník, jinak by něco slyšel. Ale nechtěla problémy hned na začátku.
Ty možná ne. Ale někdo v aréně určitě.
Pomyslela si a vyskočila na molo vedle lva. Ten se na ni ještě jednou zazubil a přešel k misce se jmény samců.
,, A teď vybereme samčího splátce," řekl a chystal se hrábnout do misky, ale někdo ho vyrušil.
,, Ani se neobtěžujte," ozval se pobavený a sebevědomý hlas z hlediště.

Cameron ( gepard, zabiják)

Cameron se prorval mezi překvapenými samci a majestátně si to kráčel k pódiu. Pod kůží se mu houpaly svaly a na očích mu svítila uspokojenost. Zastavil se až těsně před pódiem, aby na něj dalmatýnka a starosta dobře viděli.
,, Právě před vámi stojí splátce druhého kraje," ušklíbl se a egoisticky pohodil hlavou, aby náhodou nikdo nepřehlédl, že je to on. Lvovi potěšeně zajiskřily oči, naopak dalmatýnka vypadala nemile překvapeně.
,, Skvělé," pochválil ho lev upřímně a ustoupil od okraje, čímž Camerona vybídl nahoru. Cameron na nic nečekal, v mžiku už byl u něj a postavil se k jeho levému boku, aby starosta stál mezi oběma splátci.
,, Představíš se nám?" zeptal se lev, přičemž zvědavě nastražil uši.
Cameron se opět ušklíbl, popostoupil dopředu a zvučně, s arogantním podtónem, řekl:
,, Cameron, gepard."
Sledoval výrazy ostatních zvířat, která se letošnímu ročníku Hladových her vyhnou. Většině se na tváři zračila neskutečná úleva, jiní se tvářili soucitně ke Caře a ostatní jen nechápavě zírali na geparda. Našli se ale někteří, jejichž pohled věnovaný jemu byl obdivný. Cameron se škodolibě usmál.
Za několik týdnů se na mě takhle budou dívat všichni. Budou mi vyznávat slávu a křičet mé jméno. Budou mě uctívat. A budu známý jako ten nejlepší zabiják široko daleko.
Byla to bezvadná představa.
Když lev vyzval publikum, aby bouřlivým potleskem přijalo své splátce, oči Camerona a Cary se střetly. Cameron sice z očí feny nedokázal nic vyčíst, ale jedno mu bylo jasné.
Tu hravě porazím.