Bloodyclaw/kočka divoká/5.kraj/zabiják

V lese poblíž hor
Bloodyclaw vylezl ze svého doupěte, které si včera našel. Byla to malá jeskyňka tak akorát pro něj, kde se nemusel bát, že by ho napadl někdo větší, než on. Sám se musel zkrčit, aby se tam vůbec dostal, natož aby se tam dostal někdo silnější, než on a zabil ho ve spánku. Byl dobrý pocit se v klidu a bezpečí vyspat beze strachu z jakékoliv nástrahy. On sám si hunger games užil, ale už toho na něj bylo moc. Byl čas to ukončit!

Rozhlédl se kolem sebe, aby se ujistil, že na něj niečíhá nějaké nebezpečí. Slunce už bylo pár hodin na obloze a hřálo ho svými paprsky. Když zjistil, že je vzduch čistý, otočil se na svoje doupě. Bylo to v podstatě díra ve skále, která zasahovala asi 2 metry do země. Uvnitř byla širší, než z venku, takže se v ní nemusel krčit. Byl to dobrý úkryt, i když jeho původním plánem bylo vydat se do hor, ke kterým se také dostal, ale když viděl, jaká je tam chumelenice, tak mu došlo, že by tam neměl šanci přežít. Umrzl by. Radši v teple počkal, až zkončí.

Uslyšel další výstřel a na tváři se mu objevil úsměv. Byl v top trojce! Nyní zbývali už jen dva hráči. Už byl blízko k vítězství! Možná už ten den se mohl stát jediným přeživším hunger games. Ale také si byl vědom, že ten den mohl zemřít. Musel našlapovat opatrně, plížit se neslyšně, vnímat všemi smysly a útočit dřív, než by si ho jakýkoliv protivník stihl všimnout.

Chvíli si prohlížel jeho doupě, než se koukl před sebe. Byl připravený na cestu. Na horách už přestalo sněžit, takže se už nemusel tolik bát, že by tam umrzl. O dost více se bál ohně, který se stále šířil a už pokryl většinu arény. Byl, jako nakažlivá nemoc, která se šířila stále dál a nedala se nijak zastavit. I tak ale svého rozhodnutí zapáliť Les nikdy nelitoval.

Jeho plánem bylo jít do hor, kde by zabil Allyssiu, splátkyni z jeho kraje. Jediný způsob její zabití, který ho napadl bylo, že se k ní potichu a neslyšně doplíží, přeřízne jí šlachy na zadních nohách, aby se nemohla hýbat a pak jí podřízené hrdlo. Musel by být opatrný a rychle se vyhýbat jejím čelistem a drápům, kterými se bude ohánět. K naplnění jeho plánu využije obrovský nůž, který svíral v tlamě. Nebyl by problém s ním někomu podříznot hrdlo.

Už se chtěl vydat na cestu, ale všiml si tmavě modrých mraků na obloze. Vypadalo to, že bude pršet, hodně pršet. Otočil se k doupěti, aby se vydal zpátky. Nechtěl dorazit na hory, jako zmoklá slepice. To by promrzl až na kost a deka v jeho batohu, kterou měl v plánu přez sebe v případě nouze přehodit, by mu také nepomohla, jelikož by se kapky deště mohly vsáknout i do batohu na jeho zádech a tedy i do deky.

Zalezl zpátky a lehl si do hlíny. Okraje jeskyně sice tvořil kámen, ale na dně byla měkká půda, na které se pohodlně leželo. Zaslechl hrom a po chvíli už slyšel, jak kapky deště ve velkém množství dopadaly na zem. Napadlo ho, že ten déšť vytvořili tvůrci, aby uhasili oheň. Možnost to byla, ale ani trochu se mu to nezamlouvalo. Chtěl, aby plameny zabili ještě Draca, splátce desátého kraje, ale pokud voda uhasí oheň, bude si s ním muset poradit sám. Zavřel oči a zaposlouchal se do zvuků deště, které ho nakonec ukolébal ke spánku.

Draco/ďábel medvědovitý/10.kraj/přeživší

Trvalo dlouho, než déšť konečně ustal a mraky se rozplynuly. Obloha byla krášně modrá bez jediného obláčku a svítilo na ní slunce, které už pomalu zapadalo. Ve vzduchu už nebyl cítit kouř ani pach ohně, jen uhlí z ohořelého dřeva. Bylo jasné, že voda plameny uhasila a Draco se mohl vydat na cestu ze svého doupěte.

Jak tak během dlouhého deště přemýšlel, vzpomněl si, že před tím, než našel jeho minulé doupě prošel kolem díry. Kdyby na ní nahrnul větve a listí a pak na lákal nějakého soupeře, aby do ní spadl. Věděl, že to není nejlepší plán, ale jiný momentálně neměl a nebyl čas o něm přemýšlet. Kdyby Bloodyclaw našel jeho úkryt, zabil by ho. Byl čas vyrazit.

Vyšel z doupěte a jeho tlapky se zabořily do něčeho, co dříve byla hlína, nyní to však bylo mazlavé bláto. Rozešel se k vodě a hromada bláta se mu lepila na tlapky, jako lepidlo. Hladina byla kvůli dešti o dosť výše, než před tím. Tu by už nepřebrodil. Musel jí přeplavat. Nohy zanořil do vody, která z něj smyla všechnu špínu a ta následně odplula.

Vstoupil tam i celým tělem. Voda byla studená, ale musel to vydržet. Odrazil se zadníma nohama od břehu a začal hrabat, jakoby si chtěl vykopat doupě. Díky tomu pohybu se postupně dostával dál. Z hrdla mu vycházel zvláštní chrčivý zvuk, jak se při nároćné činnosti, kterou moc často nedělal, snažil dostat na druhou stranu.

Konečně se vyškrábal na druhou stranu a oklepal si z kožichu vodu. Pár kapek se vsáklo do už tak hodně mokré hlíny. Jeho tlapky se opět ušpinili od bláta, ale to ignoroval. Bylo mu to jedno. Klepal se zimou, jako osika. Už byla skoro noc a teplo, které denně pociťoval v odpoledních hodinách už dávno bylo pryč. Nejradši by se ztočil do klubíčka ve svém doupěti a spokojeně spal, ale to nemohl. Byl čas naplnit svůj plán.

Vydal se směrem, kde jámu viděl, aby stihl připravit past a snažil se nevnímat, jaká mu byla zima. Věděl, že to nebyl zas tak hrozné, aby umrzl, takže se nemusel bát. Jedinou hrozbou pro něj momentálně byli ostatní hráči, na které si musel dát pozor. Uši měl nastražené a neustále se otáčel a nasával vzduch do nozder. Stačilo doufat, že žádného hráče nepotká. Neměl by proti němu šanci.

Bloodyclaw/kočka divoká/5.kraj/zabiják

V lese poblíž hor
Bloodyclaw unaveně otevřel oči a zahleděl se před sebe. Slunce už skoro zapadlo a obloha začínala tmavnout. Začínala noc a na nebi se objevila první hvězda. Byl na sebe naštvaný. Chtěl jen zavřít oči a počkat, až ten déšť ustane a namísto toho usnul. Ztratil tolik času. Už mohl slavit výhru a namísto toho spal.

Rychle se vyškrábal na tlapky a do zubů vzal nůž. Jeho batoh, ve kterém měl schovanou deku měl stále na zádech. Vylezl ven a rozhlédl se po okolí. Všude to vypadalo tak klidně a nevinně, jakoby se tu nikdy nezabíjelo a neumíralo. Jakoby to byl jeden velký ráj. A on to ráj také byl, ale jen pro malé množství hráčů. Jen pro hráče, jako byl on.

Nasál vzduch do nozder a jen si povzdychl, když už necítil pach dýmu. Doufal, že ho ten déšť neuhasí, že vydrží a zabije Draca, který se stále potuloval někde po aréně. Plameny však moc brzy zanikly a nyní byl ve vzduchu cítit jen pach spáleného dřeva. Bylo tam ale cítit ještě něco...

Nasál do nozder ještě více vzduchu. Zjistil, že ucítil pach Draca. Byl slabý, ale i tak se chtěl po jeho pachu vydat. V aréně se nemá nic nechávat náhodě a kdyby ho nezabil teď, mohl jeho soupeř vyrobit nějakou past. Moc dobře věděl, že se spoléhá více na rozum, než na sílu a kdyby vážně něco vymyslel, mohlo by ho to ohrozit. Musel ho zabít hned, dokud měl šanci.

Klusem šel po jeho stopě. Byl si vědom toho, že je daleko, tak šel trochu rychleji, aby ho dohnal, zároveň si ale dával pozor, aby jeho kroky nebyly moc hlasité a ďábel medvědovitý ho neslyšel. Pořád tu byla možnost, že byl blíž, než si myslel, jen se snažil si zakrýt pach, což se mu povedlo částečně, ale né úplně.

Po chvíli ho našel. V tlamě držel ohořelou větev a někam jí táhl. Že by připravoval past? Napadlo ho. Ale bylo příliš pozdě! BloodyClaw byl tady a byl připravený zarýt mu svoje zuby do jeho hrdla. Byl si jistý, že proti němu ďábel medvědovitý nemá šanci. Stačilo jen dobře zaútočit a dát si pozor, aby ho neuhodil tím dřevem.

Pomalu se k němu plížil. Našlapoval opatrně, aby pod ním nepraskaly větvičky. Jeho oběť byla dost pomalá. Kus dřeva na něj byl dost těžký a táhl ho z posledních sil. Kocour se kradl stále blíž a tlapku opatrně klad za tlapkou. Najednou pod ním křupla ohořelá větev. Draco prudce zvedl hlavu a otočil se. Teď nebo nikdy!

Bloody vystartoval. Splátce desátého kraje překvapeně a zároveň zděšeně vytřeštil oči a rozběhl se pryč. Od tlap mu lítala hlína a kusy ohořelé trávy. Okolí po požáru vypadalo, jako z hororu a také to horor byl. Ale né pro něj, pro jeho soupeře to byl horor!

V jeho pohledu se objevila vražedná jiskra. Zase zažíval ten pocit před vítězstvím, ten pocit moci, ten pocit toho, že je lepší, než jeho protivník, že je silnější a dokáže hodně. Víc, než ostatní a že má právo být na sebe pyšný. Že má právo vyhrát hunger Games a že je také vyhraje. Věřil si více, než komukoliv jinému. To on je tu vítěz! To on jako jediný přežije!

Jeho soupeř už utíkal jen pomalu, protože mu docházely síly. Už mu muselo dojít, co ho čeká. Bloody se pobaveně ušklíbl. Už poznal, že proti němu splátce desátého kraje nemá šanci. Poznal, že vítězství má na dosah. Stačilo už jen zabít 2 hráče a jednoho z nich už měl skoro ve svých čelistech.

Odrazila se od země a chvíli letěl vzduchem. V zubech svíral nůž, který byl připravený zabíjet. Jeho ostrá čepel se leskla ve svitu měsíce. Kocour dopadl na soupeřovi záda a ten upadl na zem. Byl už ze všeho unavený a nebyl schopný ho setřást. Mohl jen kolem sebe bezmocně máchat packama.

Bylo slyšet praskání kostí a následný výstřel, jak mu BloodyClaw zabodl nůž do srdce. Z jeho rány vyteklo strašné množství krve a trochu ho potřísnila, to ale neřešil. Pohled na červenou tekutinu měl rád, pretože mu vždy dodal pocit moci a vítězství. Pocit toho, že zase něco dokázal. Vytáhl nůž ven z jeho těla a koukl se směrem k horám. Už zbývala jen jedna splátkyně! Byl čas zabít i ji.

Allyssia/lední medvědice/5.kraj/spojenec

Hory
Už byla poslední noc hladových her. Allyssia cítila v kostech, že to všechno brzy zkončí. Před chvílí slyšela další výstřel, který znamenal smrt. Takový osud si nezasloužil. Vlastně si ho nikdo nezasloužil. Nesnášela hladové hry. Nesnášela je a doufala, že se z nich dostane živá, aby všem řekla, kolik trápení, starosti a smutku tu zažila a hlavně proto, aby se opět shledala se svojí rodinou.

Postavila se na nohy a vyšla ze své jeskyně v horách. Věděla, že ten hráč, který přežil bude chtít za ní do hor, aby jí zabil. Jestli chtěla přežít, musela zaútočit dříve, než on. Nechtěla to dělat, ale musela. Musela zabít posledního hráče, aby se stala výtězkou Hunger games.

Rozešla se pryč z hor. Pod nohama jí křupal sníh. Nebyla si jistá, jestli z toho souboje vyjde živá, tak si problédla vše, co tolik milovala. Koukla se na noční oblohu posetou hvězdami, na bílý sníh, který se leskl, jako krystalky a studil na tlapkách a na krajinu kolem sebe, která se krásou nevyrovnala s žádnou jinou.

Nejistými kroky šla dál. Věděla, že šanci přežít měla, ale také věděla, že mohla zemřít. Snažila se vypadat klidně a sebevědomě, ale moc jí to nešlo. Cestou přemýšlela o tom, co v Hunger Games zažila. Myslela na vlka Falca, který byl jejím Spojencem a nyní byl mrtvý, myslela na to, jak nevěřila ani, že se dostane do lepší půlky a nyní sechystala k finálnímu souboji, který rozhodne o vítězi.

Už byla skoro dole. Sníh se jí propadal pod tlapkalama a ona už začínala být trochu unavená. Najednou strnula a zůstala nehybně stát na místě, když zahlédla splátce z jejího kraje. Byla na něm vidět zuřivost a odhodlání. Znala ho. Znala ho ještě dříve, než je vybrali. V jejm kraji byl známým rváčem a postrachem všeho živého. Nechtěla, aby vyhrál. Nechtěla něco takového dopustit.

Blížil se k ní bleskovou rychlostí a v tlamě svíral nůž. Nevěděla, co s ním má v plánu a momentálně jí to bylo jedno. Určitě nějaký plán měl, jinak by k ní nešel tak rychle. Ona ho však viděla a bude rychlejší. Rychle odvrátila pohked a vydala se jiným směrem, aby BloodyClaw nezaznamenal, že si ho všimla. Bylo jí líto všech obětí Hunger games, jen jeho ne. On by si smrt zasloužil.

Občas se na něj po očku koukla, aby zjistila, jak moc je blízko. Někdo jiný by si toho nejspíše všiml, ale on ne. Jeho provázela taková zuřivost a odhodlání, že předem vnímal jen chuť vítězství, které si myslel, že získá. Ale to se mýlil! Allyssia ho vyhrát nenechá! Byla připravena bojovat až do konce.

Už byl skoro u ní. Myslel si, jak vůbec není slyšet, ale to se mýlil. Jeho kroky křupající v bílém sněhu byly dost hlasité. Její srdce bušilo, jako o život. Měla strach, že to nezvládne. To by pak nejen zemřela, ztratila by cenu vítěze Hunger games, kterou v hloubi duše chce snad každý, ale i by dopustila, aby vyhrál on.

V poslední chvíli, když už se rozpřahoval svým nožem se v poslední chvíli otočila. Chtěla přežít. Chtěla pocítit chuť vítězství. Chtěla pocítit pocit toho, že zvládla skoro nemožné. Vyhrála Hunger games. Tlapou se rozpřáhla proti malýmu tvorovi, který to, vzhledem ke svému překvapenému výrazu ani v nejmenším nečekal.

Na její tlapě se objevila krev, která zbarvila sníh do červena. Ozvalo se bolestné vyjeknutí a zvuk, jak něco dopadlo do sněhu. BloodyClaw ležel na zemi a přez celý bok měl ránu od jejích drápů, z které vytékala krev. Už skoro cítila chuť vítězství. Už se ani trochu nebála. Už o sobě nepochybovala.

Zahlédla, jak se kocour snaží postavit, jenže to už byla u něj připravená všechno ukončit. V měsíčním světle se zaleskly její tesáky. Splátce jejího kraje na ní upřel pohled. Byl plný překvapení a strachu. Strachu, který se ani nedal vyjádřit slovy. Strachu o svůj život, který byl oprávněný, protože se ho právě chystala zabít.

Koukal na ní smutně a zoufale, ale ona to ignorovala. Bylo to to poslední, co udělal, než sevřela čelisti kolem jeho malého tělíčka. Ozval se zvuk praskajících kostí a ona v tlamě ucítila krev. Už jí jednou cítila, když zabila Akiru, vraha jejího bývalého spojence a její železitou chuť nesnášela.

Ozval se výstřel a ona jeho mrtvé tělíčko upustila na zem. Na boku mělo velkou jizvu od jejích drápů a hrudník byl celý prokouslý, až byly vidět kosti, které byly celé polámané. Zlomila je jen jedním kousnutím, jakoby to bylo úplně snadné. Jakoby to byl jen klace. Jen hračka pro psy, která se dá zničit bez problémů.

Chvíli se ho prohlížela, než jí došlo, co se stalo. Ona to zvládla! Jejím tělem projela neskutečná vlna štěstí. Vrátí se domů a uvidí svojí rodinu! Nezemře, jako spoustu dalších! Nedokázala ani popsata svoje emoce dokázala to. Dokázala skoro nemožné a stala se tím, kým chtěl být v hloubi duše každý. Stala se vítězem Hunger games!

- 2 504 slov

24. Kruťas/Medojed kapský/3.kraj/zabiják
23. Blizzard/bílý tygr/3.kraj/zabiják
22. Rollo/vlk hřivnatý/9.kraj/zabiják
21. Alice/puma/1.kraj/spojenec + zabiják
20. Sóren/sokol/2.kraj/spojenec + zabiják
19. Falco/vlk/12.kraj/přeživší
18. Akira/margay/7.kraj/zabiják
17. Umlilo/sokol/6.kraj/spojenec
16. Lia/vlk/9.kraj/spojenec
15. Fear/manul/7.kraj/přeživší
14. Sandra/Leopardice/11.kraj/spojenec
13. Lumela/polovlk/6.kraj/přeživší
12. Arik/Puma černá/1.kraj/zabiják
11. Dusk/Černý panter/8.kraj/spojenec
10. Linda/lvice/4.kraj/přeživší + zabiják
9. Aaron/krokodýl/4.kraj/přeživší + zabiják
8. Blood/slonice/2.kraj/zabiják
7. Leaf/aligátor/10.kraj/zabiják
6. Igazy/had/12.kraj/zabiják
5. Půlnoc/vlk/8.kraj/zabiják
4. Dráp/tygr/11.kraj/spojenec + zabiják
3. Draco/ďábel medvědovitý/10.kraj/Přeživší
2. BloodyClaw/kočka divoká/5.kraj/zabiják

Tak tu máme konec! Gratuluji Allyssie k vítězství a stejnětak autorce té postavy. Gratuluji, @Anonym006!