Rafael (žirafa bílá)- 5. Kraj, spojenec:

Když byl Rafael vybrán jako splátce reprezentující 5. Kraj, proběhl mu před očima celý život. Došlo mu, jak měl do této chvíle vše pod kontrolou. Jak byl jeho život snadný a předvídatelný. Ale tento zlom v jeho životě udělal zásadní zvrat. Buďto v té zabijácké aréně zemře, nebo bude mít doživotní následky. Nikdo, kdo z Hladových her vyšel živý, nebyl schopný opět se zapojit do činností normálního života.
Čím déle o tom přemýšlel, tím více si vlastně přál, aby v Hrách zemřel. Pomalu z něj vyprchávala naděje. A byť se jí snažil udržet, nedařilo se mu to. Připadal si na dně. Celou cestu do Kapitolu téměř nepromluvil. Stejně tak slonice Ivory, která byla druhou splátkyní z jeho kraje, neměla chuť s Rafaelem nijak navazovat kontakt.
Vypadala, že vše dobře promýšlí. Dalo se očekávat, že ji naděje jen tak neopustí. Byla to slonice. Jedno z nejnebezpečnějších zvířat planety. I bez ostrých tesáků a hbitosti by jediným dupnutím byla schopna zavraždit kdejakého nepřítele.
Občas ji Rafael zahlédla, jak si u velkého kůlu stojícího v jejím pokoji, brousí kly. Děsilo ho to. Jako by Ivory samotným zvukem připravovala Rafaela na smrt. Věděl, že by si měl slonici přiklonit na svoji stranu, než ji napadne, že by pro ni byl lehkým cílem. Bez ní nebude mít šanci...

Melanie (kůň)- 11. Kraj, spojenec:

Když vlak se zadrnčením zastavil, Melanie se mohla konečně pořádně rozhlédnout. Rozprostíralo se před ní ohromné město, Kapitol. Byla zrovna noc a město svítilo jako tisíce světlušek. Ten pohled jí vyrazil dech a na chvíli zapomněla na bezmoc, kterou ještě před chvílí cítila. Možná už jí zbývá jen pàr posledních dní života, alespoň však mohla vidět tento okouzlující pohled, o kterém se jiným ani nesnilo. Měla chuť se rozcválat zpět a všem v jejím kraji povědět jak hlavní město vypadá... Ale teď už nebylo cesty zpět.
Před ní šel jeden z Kapitolského vojska, zatímco za ní odhodlaně pochodoval mohutný lev.
Melanie musela podotknout, že jí jeho přítomnost nijak netěšila, přestože byl jediný, kdo si procházel tím co ona. Ale měl takový děsivý pohled. Mrtvolné oči, kterými o ni sotva zavadil. Nebrala ho jako přítele. Před sklizní ho dokonce ani neznala. V jejím kraji nebylo moc lvů, ale přesto si nevybavovala, že by Fira kdy viděla...
Byl pro ní záhadou. Ale ne takovou tou příjemnou záhadou, kterou nadšeně toužíte vyřešit. Čišel z něj jistý děs, arogance a povýšenost. Melanie se nebála, že by jí nějak ublížil. Určitě ne teď, před vstupem do arény. Avšak neměla komu se svěřit s tím, co se jí teď děje a jak těžce to prožívá. Doufala, že se mezi splátci z jiných krajů, najde někdo koho bude moci nazývat přítelem.

|15.6. 20|