Akaris (vlk hřivnatý)- 3. Kraj, přeživší/zabiják:

Akaris skočil do vody a zachvěl se chladem. Ledové proudy mu pronikaly přes hustý kožich až ke kůži. Jeho mladší sestra skočila do vody hned za ním. Když jí kožíškem projel mráz v obličeji se jí zaleskl chlad. Akaris se tomu jen zasmál.
,,Je to studený, viď?" Mrknul na ni a ona pomalu přikývla.
,,Taky nevím proč se Hladové hry pořádají na začátku zimy. Kdo se má pořádně vykoupat v takové zimě?" Poznamenala nabroušeně Kami, zatímco strnule stála ve vodě.
Po chvíli už Akaris viděl, že se drobná vlčice hřivnatá celá třese.
,,Pojď, půjdeme už ven, ať mi tu nezmrzneš," řekl chlácholivě a sám se lehce zachvěl zimou. Obloha byla plná bílých obláčků, ze kterých mohlo každou chvílí začít sněžit.  Akaris se oklepal, aby dostal ledovou vodu z kožichu a šel se zahřát do nory. Tam se spolu s Kami potichu přitiskli k sobě a navzájem se hřáli.

Netrvalo dlouho a dorazil do nory i Riuk. Byl to věrný přítel Akarisova otce. Po otcově smrti Riuk přísahal, že se o mláďata postará než budou samostatná.  Jeho prošedivělý kožíšek už nebyl zdaleka tak hřejivý jako ten Akarisův. Proto obdivoval, jak dobře zvládá zimu. Pracoval celé dny venku v tomto mrazu, aby měl Akaris se sestřičkou co jíst. Ale až Kami povyroste, bude si Riuk moct odpočinout a budou se o něj starat oni. Již toto léto si bude moct Akaris najít práci, do té doby však musí snášet pohled na Riukovy vyhublé nohy a vyčerpanou tvář, která pro ně dělala tolik.
Riuk si sedl naproti nim.
,,Oběma vám to moc sluší," usmál se a položil před ně mrtvého králíka. Čerstvé maso lákavě vonělo a všichni tři se do něj spokojeně pustili. A i když jídla nebylo mnoho, byli spolu a to bylo to nejdůležitější...

Melanie (kůň)- 11. Kraj, spojenec:

Sotva na zem dopadla první sněhová vločka, museli se všichni dospívající dostavit ke sklizni. Toto je ten den, kdy se vylosuje samec a samice z každého kraje. Ti pak jako zástupci jdou do Hladových her, kde budou s ostatními bojovat na život a na smrt. Byla to hrůzná podívaná. Všude samá krev, zoufalství a smutek... Nic co by Melanie kdy mělo zajímat. Nikdy se nebála, že by zrovna ji mohli vylosovat. Je tu přeci tolik jiných samic. Bylo by velmi nepravděpodobné, když by šla do Her zrovna ona.
V klidu se tedy doma upravila a poté zamířila na zapsání. Byl to jednoduchý test krve, kterým poznali, že Melanie je Melanie. Snadno pak viděli, kdo jim na sklizni chybí.
Když by jste se Melanie zeptali, nikdy by to nepřiznala, ale vlastně Kapitol obdivovala. Veškeré technologie, které se zde vynalezly jsou prostě úchvatné. Melanie si byla jistá, že by ji také bavilo vynalézat. Nacházet zlepšováky, nebo třeba léky na nevyléčitelné nemoci. Je to vzrušující práce... Mnohem zajímavější než práce v továrně, která jí byla předurčena.
Proud jejích myšlenek přerušil hlas. Veliká leopardice majestátně vyskočila na pódium a odkašlala si... Bylo to tu.

Ahoj.
Vítám Vás u nového ročníku zvířecích Hladových her. Jsem moc ráda, že jste se rozhodli dát knize šanci. Budu moc ráda za každou podporu. ^•^
Jelikož v pondělí dělám přijímačky, snažila jsem se co nejvíc učit. Takže psát začnu až od nového týdne! Nicméně jsem se rozhodla vám první kapitolu napsat už teď, tak snad se líbila.
A doufám, že nevadí takto krátké kapitoly, ale vyhovují mi více než ty dlouhé a ráda bych tu každou postavu zmínila co nejvíce, aby jste ji dokázali poznat... Než...

|6.6. 20|