3. Den Hladových Her

Luna (pes hyenovitý), 13. Kraj, Přeživší:

Luna se s chutí pustila do jejího přídělu jídla. Kolem ní seděli Neo, Alynoaki a Akaris. Její spojenci.
Už měli poměrně velikou a silnou skupinu a Luna za to byla ráda. Brala je všechny jako přátele a důvěřovala jim. Nemyslela si, že by jí někdo z nich chtěl zákeřně zabít.
Jisté pochyby však měla. Už jen proto, že byla zraněná. Zadní tlapku měla ošklivě poraněnou a na boku se jí rýsovala dlouhá jizva. Ihned u startu se kolem ní totiž prohnala slonice Ivory. Snažila se u Rohu Hojnosti být co nejdříve a ukořistit co nejlepší věci. Malá Luna se jí ale omylem připletla do cesty... Měla štěstí, že jí Neo odvlekl do houští, kde byla v bezpečí. Tam se o ní hezky postaral a jen díky němu tu teď je. Cítila vůči mladému vlkovi ohromnou vděčnost.
Děsila jí však představa, že tyto hry oba určitě nepřežijí.
Že by byla nucena Nea zabít, nebo být sama jeho obětí.

Luna zatřásla hlavou aby se zbavila takových myšlenek. Byla v bezpečí se svými přáteli a to bylo teď hlavní.

Rakai (německý ovčák), 4. Kraj, Spojenec:

Rakai se pomalu blížil k řece. Uši měl napnuté, aby mu neunikl i ten nejtišší zvuk. Naßlapoval pomalu, jakoby na tom závisel jeho život. A taky že opravdu závisel.
Pokud ho v těchto Hladových Hrách něco opravdu děsilo, bylo to pití. Byl zvyklý se u pití uvolnit a nedávat pozor na věci kolem sebe. A nyní ho mohla jediná chvilka nepozornosti připravit o holý život.
Voda řeky se matně třpytila a lákala ho jít se napít. Ještě chvíli zůstal skrytý ve stínu a naslouchal. Ale vypadalo to, že je vzduch čistý.
Rakai vyběhl ze svého úkrytu, rozhlížejíc se na všechny strany. Doklusal k vodě a žíznivě se k ní sehnul. V tom však ucítil podivný zápach. Zápach hniloby a smrti. Vytřeštil oči a rozhlédl se kolem. Na dně řeky mezi kameny zahlédl šedivou plechovku. Byla na ní nakreslená lebka se zkříženými hnáty a vytékala z ní podivná černá tekutila.
,,Jed," procedil Rakai mezi zuby a v duchu zaklel. Žízeň měl opravdu velikou, ale nehodlal se kvůli ní otrávit.

Wak (taipan), 14. Kraj, Zabiják:

Wak se plazila pouští. Horký písek jí vysušoval šupiny a ona umírala žízní. Omylem se v noci dostala do pouště tak hluboko, že nebyla schopná najít cestu zpět. Strávila bez jídla a bez vody dlouhé dva dny a i když by vydržela ještě déle, každá sekunda v horkém písku jí vyčerpávala a vysávala z ní energii.
Když Wak konečně zahlédla zeleň, nemohla se nabažit pocitu radosti. Podle vibrací země dokázala najít kde přesně se nachází nejbližší řeka a ihned se k ní vydala.
Cítit pod sebou vlhkou zeminu jí nikdy tolik nenaplňovalo štěstím.

Když se doplazila k řece, stál u ní zrovna německý ovčák. Pokud si Wak dobře pamatovala, šlo o Rakaie. Splátce ze čtvrtého kraje.
Vypadal slabě a hadici se už sbíhaly sliny na jeho svalnaté maso. Musela však začít pitím, které by jí dodalo energii.
Když se vedle psa objevila, vypadal velmi vyděšeně.
Wak si ho ale nevšímala a dál se plazila k řece.
,,Nepij z toho," ozvalo se zpoza jejích zad. Taipanka se otočila a zabodla do Rakaie ostrý pohled. ,,Ty mi nebudeš říkat co můžu a nemůžu dělat, čokle." Sykla na něj naštvaně a ponořila se celá do vody, kterou začala hltat.
Velmi rychle ucítila hořký zápach, který jí předtím uniknul. O setinu vteřiny později si všimla i zlostné lebky se zkříženými hnáty, která se jí ze dna řeky vysmívala.

24. Wak (taipan), 14. Kraj, zabiják
25. Fire (lev), 11. Kraj, přeživší
26. Mango (orangutan), 9. Kraj, spojenec
27. Kira (panter), 2. Kraj, přeživší
28. Rafael (žirafa bílá), 5. Kraj, spojenec

|10.8. 20|