„Takže, už jsi jí to řekl?" vyhrkla zvědavě, jen co si sedla s šálkem čaje na židli.

„Není to tak jednoduché," povzdechl si vyčerpaně dotazovaný, a aby dal najevo svoji unavenost z jejích stále se opakujících otázek, promnul si kořen nosu.

„Já si myslím, že je to až příliš jednoduché," poznamenala a upila horké tekutiny. Nedokázala pochopit, proč se její kamarád tak trápí. Chodí za ní každý den, má milion příležitostí ji někam pozvat, ale stále to neudělal.

„Mýlíš se. Ty si myslíš, že je vše až příliš snadné, protože sis našla přítele už na střední. Nevíš, co to je neopětovaná láska," povzdechl si a schoval hlavu do dlaní. Tyto rozhovory ho neuvěřitelně unavovaly, ale i tak je podstupoval dobrovolně každý týden, když se se svojí nejlepší kamarádkou setkal. Útulné prostředí cukrárny ho uklidňovalo. Dal si kus dortu a hned se zdály být dotěrné otázky o dost snesitelnější.

„To není pravda! Víš, jak příšerné bylo čekat, než se konečně vymáčkl? Nebýt jeho bratra, dost možná jsem stále svobodná," upozornila ho a odložila hrnek na stůl, aby si mohla bradu podepřít rukama a tím přidat své vizáži na zvědavosti.

„To je jedno," mávl rukou. Věděl, že hádku s ní nemá šanci vyhrát. To pochopil už dávno.

„Toto ano, ale co jedno není, je tvůj milostný vztah. Do týdne mi dáš pádný důvod, proč neuskutečnit moji brilantní myšlenku, nebo ji půjdu uskutečnit," mrkla na něj. Schválně neřekla narovinu svůj nápad, protože jí to dávalo pocit uspokojení, když se musel doptat.

„Jaký plán?"

„Půjdu za tou servírkou a řeknu jí, co máš v plánu," usmála se vítězně a opět se napila čaje. On, jelikož taky právě pil, se rozkašlal. Zaskočilo mu. Toto upřímně nečekal.

„Tak to v žádném případě!" vyhrkl hned, co se uklidnil. Přispělo k tomu i několik ran z její strany.

„Pokud si někoho do týdne nenajdeš, nebo jí to neřekneš sám, půjdu tam já a domluvím ti s ní rande," zněla rozhodně, a to se mu vůbec nelíbilo. Byly chvíle, kdy její tvrdohlavost nenáviděl. Tohle byla jedna z nich.

„To nemůžeš myslet vážně," vydechl. Měl chuť ji vzít, zamknout do sklepa a v nejbližší době ji nepustit. Bohužel to nemohl udělat hned ze dvou důvodů. První, bylo to trestné, a za druhé, by mu její děti příliš nepoděkovaly. kdyby přišly o matku. Takže mu nezbylo nic jiného než jí to rozmluvit.

„Myslím to smrtelně vážně. Vadí mi, když se takhle trápíš. Takže když si to za tu dobu nebyl schopen vyřešit ty, zbývá to na mě. Tohle totiž nejlepší kamarádky dělají, víš? Nejsme jen na to, abychom se s vámi cpaly zmrzlinou, když máte depku. Naším úkolem je vás těch depresí zbavit. A já nevidím jiné řešení, jak se té tvé zbavit," dokončila svůj krátký monolog. Mluvila tak zapáleně a rozhazovala rukama, že si převrhla čaj, takže za ní přispěchal číšník, aby jí pomohl.

„Tobě se to mluví, když ti kluci téměř zobou z ruky. Podívej se na toho pingla, jak při pohledu na tebe div neslintá," prohlásil, když se zaměstnanec kavárny vzdálil. Byl si jistý, že kdyby nebyla vdaná, vzala by si někoho jiného. Nedokázal si představit vesmír, ve kterém by dívka jako ona byla sama. A jeho milovaná na tom v jeho myšlenkách byla podobně.

„Tobě by se taky mluvilo, kdybys nebyl srab," povzdechla si a usmála se na vracejícího se číšníka, který jim donesl dvě krabičky s dortem. Převzali si je a s poděkováním zaplatili. Nejprve protestoval, když za sebe chtěla zaplatit, ale byla neoblomná. Opět se projevila její tvrdohlavost.

Schovala si svůj dort do kabelky a vstala. Oblékla se a počkala, než se její společník taky připraví k odchodu. Společně potom vyšli z kavárny.

„To, co jsem říkala, myslím smrtelně vážně. Mám tě ráda, opatruj se," objala ho.

„Opovaž se to udělat. Taky tě mám rád," objal ji nazpět.

„Měj se hezky." Odtáhla se od něj, usmála se a s posledním zamáváním se každý rozešel jiným směrem.