„Ale přehnal jsem to," pokračoval Jake. „Žádný policista neodolá chodící záhadě, jenže já pátral tak moc, až jsem ji ztratil. Teď se mnou prakticky nemluví."

Přesně to potřeboval Erik slyšet. Až do této chvíle si neuvědomoval, na jak velice tenkém ledě se pohyboval. Kdyby na jeho drobnou akcičku přišla, jistě by se s ním přestala bavit, jako to udělala s Jakem. Možná bych měl přeci jen trochu zpomalit, pomyslel si, když ho z jeho hloubání vyrušilo poklepání na rameni Otočil se. My o vlku a Mia za zády.

„Tak tady jsi," řekla nadšeně. „Vracím se zrovna od rodičů Halla a..." zarazila se. Najednou si uvědomila, že Erik nestál na chodbě sám, „...a...." Stále hleděla na detektiva jako ze snu. Už delší dobu se mu vyhýbala.

„V pořádku," přerušil detektiv Geller trapné ticho, „já vím, že jsem ten poslední člověk, se kterým bys chtěla mluvit. Jinak, zrovna jsem mířil za Garenem, kvůli kterému nám Burnová tak přitopila," udělal pauzu pro smích, ale nikdo jeho slovní hříčku nepochopil. „No, abychom se nespálili," zkusil to znovu, ale marně. „Prostě ten fotograf je ve výslechové místnosti, takže jestli nemáš nic jiného na práci, tak můžeme třeba..."

„Dobře," prohlásila stroze, „stejně jsem ho dříve či později chtěla vyslechnout sama."

„Počkej," špitl Erik, „a co já? Na mě si snad zapomněla?"

„No jo, co s tebou? Do výslechové místnosti nesmíš, tady role retardovaného bratrance nezabere. Ale slibuju, že cokoli, co se tam dozvím, ti hned řeknu, jo? A kdybys cestou narazil na hadího muže, tak ho rozhodně neveď sem."

„Ale..." Nestihl to ani doříct, protože Mia s Jakem už byli ve výslechové místnosti. Hadí muž? Přeběhl mu mráz po zádech. Co má zase tohle být? To jsme v nějaké zoo?

***

„Retardovaný bratranec? Vynášení informací? Ty se rozhodně nenudíš," pokusil se Jake o navázání hovoru, ale marně.

„Pardon, est-ce que je peux vous demander quelque chose?" ozvalo se z druhé strany místnosti. Garen se rozhodl využívat angličtinu jako každý správný Francouz. Takže nikdy.

Mia s Jakem nebyli však prvními detektivy, kteří za Garenem dorazili. Osoba naproti Garenovi protočila oči v sloup. Prý, dohlídni na toho fotografa, říkali. Bude to sranda, říkali. Tomu chlapíkovi mohlo být asi padesát, měl tolik let se naučit anglicky, pomyslel si nebohý detektiv, ale prd.

„Já – mluvit – jen – anglicky!" zakřičel na něj hlasitěji a zoufaleji, než měl v plánu. Najednou se celý rozzářil, když spatřil nově příchozí. „Díky bohu, že už jste tu," zajásal a div jim nadšením nelíbal ruce.

„Suis-je en état d'arrestation?"

„Vidíte?" Ukázal na sedícího fotografa. „Vidíte?! Tohle pořád opakuje, ale já prostě neumím po bageťátsky."

„Jen klid, Jimmy. No, to je teda výborný. Já umím akorát jen jednu frázi, co mě naučila moje bývalka. Byla až z Paříže," podíval se na Miu, jako by si za to zasloužil metál. „Tak ale za pokus to jistě stojí." Přisedl si naproti fotografovi a jemně a chápavě zkusil prolomit ledy: „Ne me touchez pas."

„Určitě jste si s tou Pařížankou museli být véééélice blízcí," řekla jedovatě Mia, „protože jsi mu právě řekl, ať na tebe nesahá."

„Ouha, najednou náš vztah vidím naprosto v jiném světle." Jake byl rudější, než je sjezd komunistů pořádaný na rajčatovém tržišti.

„Máš štěstí, že na tebe nezavolala policii. Takhle to totiž jedna holka udělala na mě. Až na to, že nebyla z Paříže. A taky to nebyla úplně holka."

„To snad ne," zasmál se Garen. „Za svůj život jsem potkal mnoho podivínů, ale vy, pane detektive," podíval se směrem k Jimmymu, „vy prostě vedete. Soudě podle vašich vyděšených tváří to vypadá, že jste o mně nečetli žádnou složku. Už asi třicet let se považuju za pravého Američana. Však víte, hamburgery a vše okolo. Avšak když se mi naskytne příležitost, tak rád tu a tam opráším základy mateřštiny. Ale nyní k věci, několikrát jsem vám položil jednoduchou otázku, a zatím mi nikdo z vás nebyl schopný odpovědět. Jsem, nebo nejsem zatčen?"

„Rozhodně nejste, jen znovu otvíráme pár případů, konkrétně Star, Woodhouse a Hall."

„Správně!" prohlásil Jimmy, který se nyní v konverzaci cítil jako ryba v anglické vodě. „To jsou případy tří mrtvých mužů, z nichž je jeden žena."

„Děkuji vám za zasvěcení, detektivové, ale moc nechápu, co tu chcete otvírat. Sám si ta jména pamatuji z novin. První, a teď mě opravte, jestli se mýlím, byla sebevražda, že? Jen další člověk, co nezvládl nově nabytou slávu. Zato druhá smrt, ta byla vskutku tragická. To děvče mělo ještě celý život před sebou... ale nic to nemění na faktu, že se jednalo o hloupou nehodu, za kterou už někoho i zatkli."

„No, vidíte," opáčila Mia, „a my objevili několik nesrovnalostí. Třeba u úplně prvního případu Petera Stara, se podle spisu předávkoval prášky na spaní a zapil je alkoholem, což je prakticky nemožné. Star byl skalním fanouškem fototerapie, což je léčení bylinkami," dodala, když viděla, v jakém stavu byla část policejního sboru, „takže i kdyby měl Star potíže se spánkem, léčil by to třeba, co já vím, meduňkou, ale rozhodně ne prášky. Krabičku by si musel koupit jen pro účel sebevraždy, ale kamerový záznam nic takového nepotvrdil. Prášky mu tedy někdo musel podstrčit."

„A vy si myslíte, že onen podstrkávač jsem byl já? V den jeho smrti jsem ani nebyl ve stejné budově! Nemůžu být za jeho smrt zodpovědný." Garen viditelně zneklidněl. „Proč jsem tady?" Z chodby byl i na takovou dálku slyšet hluk a cvakání foťáků. „Tedy pokud nebylo vaším cílem zařídit mi reklamu zadarmo, to byste pak splnili na jedničku."

„Potřebujeme jen objasnit pár nejasností," naléhala Mia.

„No, jen se ptejte, jsem jako otevřená kniha."

„Jak úzce jste se znal se Starem?"

„Když jsem dostal zakázku, tak jsem fotil, nic složitého, i vaše krásná hlavička to zvládne zpracovat."

„A je pravda, že jste ho k modelingu přivedl právě vy?"

„Dělá to snad ze mě podezřelého?"

„Vůbec ne," přidal se Jake, „jen potřebujeme vyplnit pár mezer ve vyšetřování."

„Pokud to pomůže, tak ano, to já jsem ho objevil. Přišlo mi, že má správný náboj. Ale jestli vám jde o to vyplnit pár mezer, pak byste měli navštívit jeden noční podnik. Klub Pyramida, abych byl konkrétnější. To je totiž známé místečko, kde se celebritky schází s lidmi, o kterých nemá nikdo vědět. Hlavně média."

„A vy si snad myslíte," Jake nadzdvihl obočí, „že měl žárlivou přítelkyni, co by ho zabila?"

„Od tvoření teorií jste tu vy, přeci nebudu dělat vaši práci," usmál se. „Jen vím, že krasavci mají hru u děvčat nastavenou na velice nízkou obtížnost. Zvlášť, když některá z nich mohou okouzlovat každý den v práci, tomu se pak odolá ještě hůře." Vytáhl z kapsy krabičku cigaret a zatřásl s ní. „Můžu si zapálit tady, nebo až venku?"