Erikův plán porozhlédnout se nenápadně po Jakeovi nakonec vůbec nedopadl dobře. Ale výjimečně za to Erik nebyl zodpovědný. Celá stanice byla z nějakého důvodu vzhůru nohama. Že by to bylo způsobeno faktem, že si v kapitánově kanceláři vybudovala svá osidla zla jedna velice obávaná reportérka? Možná. Megan Burn, žena, kvůli které propukl tento chaos, dokázala být otravnější než králík bažící po baby karotkách. Jakmile někoho ve svých očích označila za mediální oběť, nenechala na něm niť suchou. Ale koho měla na svém hledáčku tentokrát? Přes všechen lid nebyl Erik schopný nikam dohlédnout, a tak se k němu dostávaly jen úryvky z rozhovoru.

„...nehovořím s nikým jiným než s kapitánem newyorského policejního okrsku, Geoffrey Bonem. Tento muž prý vybudoval svůj tým profesionálů," zasmála se a hodila směrem ke kameře nevinný pohled, „aby urychlil zatčení obávaného kriminálníka. O to větší bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že se chystá vznést obvinění proti mému blízkému příteli a celosvětové celebritě, Jeanu Garenovi. Co vás k němu přivedlo? Jistě musíte mít nějaké nezvratné důkazy o jeho vině."

„Řeknu jen jediné – bez komentáře," odfrkl kapitán a gestem naznačil, aby odešla. Buď jeho posunek nepochopila, nebo ho jen ignorovala, protože pokračovala.

„Myslíte si, že by zrovna on mohl být Módním fantomem?" dotírala.

Bon se zachvěl. Jen zmínka této otravné přezdívky mu zježila všechny chlupy na těle. Nějakým způsobem se toto otřepané spojení dostalo ven ze stanice a překvapení! Uchytilo se.

„Jak už jsem řekl, bez komentáře," snažil se kapitán nedat najevo rozrušení, přesto pod stolem sevřel ruce v pěst. „A teď vypadněte i s tím kameramanem z mé kanceláře."

„Chcete tím říct, že nic nemáte? No, to je mi náramné," otočila se znovu směrem ke kameře. „Našel se už onen ztracený mobil oběti? Není pravděpodobnější, že za to mohl jen nějaký stalker?" Bez reakce. „Tady to vidíte," pokračovala. „Bezradný kapitán kolem sebe kope a obviňuje celebrity, jen aby zamaskoval svou neschopnost." Otočila se směrem ke kapitánovi. „Kdy přesně k vám dorazí ti přidělení agenti FBI? Nikde je tady totiž nevidím. Možná s takovým bručounem nechtějí spolupracovat. Třeba už případ vyřešili, a právě někde probíhá zatčení, na které vás ale nepozvali, ach. Nechcete se k tomu vyjádřit? Nechcete něco říci?" nepřestávala ve svém výslechu. Jakmile toužila po informacích, dostala je.

„Jediné, co vám chci říct je, že civilistům do této záležitosti nic není," odebral se kapitán směrem ke dveřím své kanceláře. „Obzvláště když se jedná o reportérskou chásku." Pár policistů se pokusilo vyvést Megan i s kameramanem ven, ale ona se nehodlala jen tak vzdát a odhalila své eso v rukávu.

„Myslíte, že vám Módní fantom stále uniká, protože jste se sám nevyrovnal se ztrátou rodiny? Kdy jen to bylo... Á, asi před týdnem to bylo patnáct let, co jste přišel o ženu a dceru. Něco takového s člověkem zamává."

„Do mého osobního života vám..."

Za reportérčinými zády se ozval známý hlas.

„Aye, promiňte, s dovolením, promiňte," doktor Lynn se snažil protlačit skrz dav zvědavců. „Kapitáne," pokračoval, „mám pro vás pár nových informací, které musíme okamžitě projednat," podíval se s opovržením na Megan, „mezi čtyřma očima."

„Poznám, když mě někde nechtějí. Pojď Bobe," oslovila kameramana, „půjdeme někam, kde nás ocení."

„Třeba do pekla!" zařval kapitán a prudce za nimi zabouchl dveře. Zvedl ukazováček na znamení, že celou situaci potřebuje rozdýchat. Konečně se dostal do jakž takž klidného stavu. „Co jsi mi to chtěl říct, Angusi? Pojď, sedni si."

„Mám vážné podezření, že se Erik, můj stážista, zapletl do vyšetřování víc než mu stačí síly."

„Ten kluk je mi naprosto ukradený. Je taková čtyřka, mě zajímají sedmičky a výše. Naší prioritou je utajit výslech toho fotografa. Nebo tomu tak alespoň bylo."

„A co když ti řeknu, že Mia ve vyšetřování tomu chlapci pomáhá, stále ti to bude naprosto ukradený?"

Doktor Lynn byl kapitánův dlouholetý přítel, a tak jako jediný znal skutečnou identitu Mii. Udržet toto tajemství pod pokličkou bylo životně důležité.

„To by pak samozřejmě bylo něco jiného," odpověděl Bon. „Chci vědět víc."

***

Na opačném konci města se mezitím Mia snažila zjistit nějaké informace od rodičů Lucase. Stála v luxusní vile, obklopena obrazy a cennostmi. Přišla si jako ve snobském obludáriu. Závěsy ladily dokonale s koberci, koberce s nábytkem a něco uvnitř jí napovídalo, že i vázy měly svůj vlastní rodokmen. Najednou ucítila pohyb.

„Dobrý den, pa-," zarazila se. Dotyčná osoba v padnoucím obleku nepůsobila jako komorník ani jako rodič Lucase Halla. „Kdo přesně jste?"

„Jsem agent Zmijozel a ne," na chvíli se odmlčel, „nezměnil jsem si své jméno, protože jsem fanouškem J.K. Rowlingové. Právě naopak, já ji za tuto krádež identity zažaloval."

„Dobře, a máte i jiné zájmy krom žalování světa Harryho Pottera?" zeptala se sarkasticky, když si prohlížela jeho odznak. Byl opravdu od FBI.

Agent Zmijozel byl černovlasý muž s nepřirozeně zelenýma očima, které zkrátka nemohly patřit člověku. Svým vzhledem i chováním připomínal hada. FBI nějak pokročila, pomyslela si, jejich agenti už mohou i uštknout. Nepříjemné ticho bylo prolomeno v momentě, kdy do místnosti vstoupily dvě nové osoby. Tohle musí být Lucasova matka, pomyslela si Mia, když spatřila ženu, která jako by na svých bedrech nesla veškerou tíhu světa. Přesně tak si představovala, že bude vypadat rodič, který přišel o své dítě. Na druhou stranu, Lucasův otec nevypadal ani z poloviny tak zdrceně.

„Vy jste asi rodiče Lucase," oslovila Mia nově příchozí. „Mohla bych vám položit pár otázek týkající se jeho případu?"

„Ano," usušila si oči hedvábným kapesníčkem s monogramem zlatého H, „ano, samozřejmě. Já i manžel vám rádi odpovíme na cokoli, ale už jsme s pár lidmi od vás mluvili."

„Rozhodně ne s nikým od nás. Agent Thomas Zmijozel, FBI, " představil se hadí muž a vstoupil mezi Miu a manžele Hallovi. Detektivka spolkla nadávky, kterých opravdu neměla nedostatek, a raději vytáhla propisku, se kterou začala nervózně klikat.

„To vím, zprávu jsme dostali," klikání propisky sílilo, „ale zjistili jsme, že smrt vašeho syna je nutno brát ve větším měřítku. A také se na scéně objevila nová vodítka... Nechci vás však vyvést z míry, vím, jak dokáže být rozhovor s detektivy-"

„A agenty," upozornil na sebe Zmijozel. Posledním kliknutím Mia propisku odrovnala.

„Jistě, a agenty," procedila skrze zuby. Musím ten případ vyřešit co nejrychleji, s tímhle blbem nebudu ani o vteřinu déle, než bude nutné. Navíc mi už dochází psací potřeby. „No," pokračovala, „zkrátka vím, jak takový rozhovor umí být náročný. Takže začněme něčím jednodušším, otázkami, které už znáte. Nevíte, co dělal váš syn v té opuštěné budově?"

„Bojím se, že vím... Ale stydím se za to, on...," zarazila se Lucasova matka.

„Nevyčítej si to, zlato. Nemůžeš za to, udělala jsi vše, co bylo v tvých silách. Abyste rozuměli," otočil se směrem k agentovi a detektivce, „ten kluk byl prostě feťák bez jakékoli disciplíny. A za všechno mohl jeho otec."

„Jistě, chápu. Vy jste Lucasovým otčímem už jak dlouho?"

„Asi rok? Rok a něco. Ještě jsme se ale oficiálně nevzali, nebyla k tomu vhodná příležitost. A asi ještě dlouho nebude. Znal jsem Lucase ještě před tím, než se z něj stal model. Snažil jsem se mu jít příkladem, ale on zkrátka zdivočel. Nepřispěla k tomu ani naše finanční situace. I to kluka postrčilo špatným směrem."

„Naprostá pravda," pokračovala matka. „To, co tady vidíte, ten luxus, to bychom si ještě před rokem nemohli nikdy dovolit. Nikdy jsem nestavěla práci nad syna, ale musíte pochopit, že jsme pracovali pořád... Neměli jsme na něj čas a on se chytil s nějakou bandou," zavzlykala, „měla jsem ho ohlídat! Měla jsem mu domluvit a nepracovat dlouho do noci!"

„Tak už se neobviňuj, zlato," pokračoval muž. „To víte, tohle tu teď máme často," dodal šeptem.

„Jakmile se vaše situace zlepšila, tak už byl čistý?"

„Alespoň to jsme si mysleli," odpověděli jednohlasně.

„Zajímavé." Mia si zapisovala každé její slovo. „Kde Lucas studoval?"

„Medicínu. Na Newyorské univerzitě. Chtěl se stát doktorem, býval to jeho sen. Tedy alespoň do té doby, než na škole narazil na přednášejícího, co to změnil," odmlčela se, „zvláštní, teď když o tom tak přemýšlím... Chtěla jsem toho člověka navštívit a zeptat se ho, proč plete hlavu ještě tak hloupému chlapci, ale když jsem přišla do jeho školy, tvrdili, že tam ten den měli jen přednášku o soudním lékařství od nějaké doktorky..."

„A její jméno?" vstoupil do konverzace agent Zmijozel.

„Je mi to vážně líto, ale nevím... zapomněla jsem."

Když se Mia rozhlédla po Lucasově pokoji, nezahlédla nic neobvyklého. Pár plakátů se sportovci, zpěváky, s modelkami... Na pár z nich dokonce byla Abbey. Ale to bylo u mladého kluka naprosto normální. Spíš by ji překvapilo, kdyby tam zahlédla Stara.

***

Erik se mezitím držel svého původního plánu kontaktovat Jakea Gellera. Nebyla to snadná věc, protože právě Jake měl na starosti výslech onoho slavného francouzského fotografa. Jen díky zásahu štěstěny na detektiva narazil na chodbě před výslechovou místností.

„Ahoj, ty musíš být Jake."

Policista odvrátil zrak od spisů, které držel v ruce, a podíval se na Erika.

„Od cizích lidí mám radši detektiv Geller, ale ano, jsem to já. Jak ti můžu pomoci?"

„Jsi parťák Mii, že? Detektivky Letum."

Jake se zatvářil překvapeně. Jako by nečekal, že to jméno někdy uslyší znovu.

„Ano, to jsem," vrhl na Erika tázavý pohled. „Proč tě zajímá?"

„Nepřišlo ti divný, jak moc si chrání soukromí? Prakticky nic o sobě neřekne a kdybych nebyl v databázi tak neznám ani její příjmení."

„Počkej, počkej, počkej... ty jsi jako četl důvěrné informace bez povolení a říkáš mi to jen tak tady na chodbě? Navíc na policejní stanici? Chceš, abych tě zatknul teď, nebo až za chvíli?"

„Ne, to ne, to je omyl..."

„Opravdu? A v čem jsem se tedy zmýlil? No, já poslouchám."

„Eh, já, no, takže, prostě." Viděl, že Jake začínal být netrpělivý a rozhodl se rovnou skočit k věci. „Stážista, kamarádka, případ," vyhrkl. Chytil se za hlavu a započal svůj boj s panickým záchvatem. Nevěděl, jak se vyjádřit a měl pocit, že jestli ihned nenajde správná slova, tak skončí v cele s nějakým grázlíkem, co má vytetovaného delfína na čele. Místo toho se však stalo něco zvláštního. Snad poprvé v Erikově krátkém životě ho někdo pochopil.

„Aha," zamyslel se Jake, který Erika nejprve považoval za uprchlého blázna. „Takže ty jsi ten nový od doktora Lynna, Mia je tvá kamarádka a teď s ní řešíš případ Fantoma?" Erik přikývl. Jake už neměl výraz policisty, co se mu chystal nasadit želízka. To byla dobrá zpráva. V jeho očích zračilo pochopení. „Teď už tvou snahu zjistit o ní víc chápu. Sám jsem to zkusil. Ale za tu dobu, co jsme spolu pracovali, jsem zjistil jen tohle – Mia, doktor Lynn a kapitán tvoří trojúhelník tajemství a ani jeden z nich nic nepoví."