Gray s otevřenou pusou zíral na Webera, který tuto informaci pronesl.

„Nerozumím tomu," odvětil nakonec. „Přeci mě požádal, abych zjistil, kolik jeho panenek se prodalo."

„Nedělej si s tím hlavu, Steve. Byl to starej pedofil a vrah. O tý nekrofilii raději pomlčím. Jo, celkem naší věznici tím šitím pomohl, ale furt to byl jen další z nebezpečnejch zločinců a úchylů, u kterejch ti fakt nemusí bejt líto, že zdechli. Však on ho za nějakou chvíli v cele nahradí jinej šílenec. Vykašli se na to a vrať se domů za rodinou."

Gray pouze přikývl, rozloučil se s přítomnými dozorci a vydal se z vězení pryč.

Weber měl pravdu. Měl teď volno, tak proč ho trávit pracovními záležitostmi. Navíc nic si nemusel vyčítat. Skutečně pro Johnese udělal vše, co po něm požadoval, tedy sledoval, kolik lidí si kupuje jeho panenky. Jednu si dokonce koupil sám. Nemohl za to, že se stařík zabil a nemohl se o tom tak dozvědět. Ovlivnit tohle už nebylo v jeho moci.

S již klidnou hlavou se tedy vydal domů.

„Ahoj, Stacy," pozdravil Gray svou ženu s příchodem do domu.

„Ahoj, Steve. Tak co ta charitativní akce?" usmála se na něj blondýnka.

„Dopadlo to úžasně. Nečekali jsme, že se prodá tolik panenek. Ale asi jsme to čekat měli, páč jsou fakt skvělý. Lily už spí?"

„Ano, proč se ptáš?"

„No," zaváhal Gray. „Já jen, aby to náhodou nezaslechla. Jednu jsem jí totiž taky koupil."

Výraz ve tváři manželky se změnil už na méně nadšený.

„Zbláznil ses? Nechci mít doma nějaký výtvor od vězně..."

„Neboj se, Lily to nemusí vědět. To za prvý. A za druhý si říkám, že by bylo celkem nečestný je prodávat ostatním, ale žádnou si nevzít jen proto, že je šili vězni. Věř mi, zlato, vybral jsem naprosto prvotřídní panenku, Lily ani nenapadne, že by mohla být odněkud jinud než z hračkářství. A tam ty panenky navíc dováží z Číny, kde na nich pracují malý děcka. Ani to není zrovna veselý, nemyslíš?"

„Máš pravdu," pověděla Stacy po krátkém zamyšlení. „Tak... mi ji tedy ukaž."

Gray, potěšený tím, že zažehnal hádku, vytáhl z ruksaku Johnesem šitou panenku. Byla skutečně krásná. Černé korálkové zorničky ve světle lampy vrhaly zářivé odlesky a detailně zpracované duhovky a řasy působily skoro až realisticky. Malý nosík a úsměv dokončovaly její obličej. Panenka na sobě měla bílé šaty a rudé střevíce. Dlouhé blond vlasy jí spadaly až na záda.

„Vypadá skvěle," roztála Stacy. „Lily z ní bude nadšená. Promiň, že jsem na tebe tak vyjela, Steve."

„V pořádku, zlato. Důležitý je, aby se jí to líbilo. Nějaká historie tý panenky už není tak podstatná," odvětil Gray a objal svou ženu kolem ramen. „A co, kdybychom si to teď, když už máme dárek zařízenej a Lily spí, šli pořádně užít? Tenhle tejden budu mít skoro samý noční služby, takže poslední možnost, kotě."

„Že váháš, lásko!"

Víc už Gray nepotřeboval slyšet. Odhodil panenku do křesla, popadl svou pištící ženu do náruče a už si to s ní mířil k ložnici.

A věřte mi, že ani v tomhle případě nepotřebujete vědět víc...