„A je to tu," promluvil najednou stařec hlasitěji než obvykle. „Zbývá už jen poslední pohádka. A poté půjdete hned spát. A já... Já se vydám ven vám hledat další kamarády.

Následující příběh bude o starém vězni a jeho panenkách, do kterých dával skutečně všechno. A nakonec se mu to více než vyplatilo. Tak tedy, užijte si poslední kousek ze sbírky, robátka..."

• • • • •

V rámci vězeňského programu mohou vězni dobrovolně a nezištně šít panenky, které se pak dostávají k dětem z celého světa. Je celkem těžké uvěřit tomu, kolik vrahů a násilníků v tom našlo nový smysl svého života a rádi šitím tráví svůj volný čas po práci.

Ve věznici Dara si tuto činnost nejvíc oblíbil Gregory Johnes, několikanásobný vrah malých dětí, který své oběti mimo jiné i rád znásilňoval. Někdy před jejich smrtí, někdy po ní. Věřte mi, víc detailů vědět nechcete.

Johnes byl šitím panenek naprosto posedlý. Zdálo se, že by je rád šil i místo času na jídlo anebo spaní. Někteří si mysleli, že se naprosto zbláznil, jiní měli za to, že se jen snaží prostřednictvím panenek pro děti odčinit všechno to zlo, které na dětech spáchal. Pravda však byla jinde.

Mnohým z vězňů bylo jeho počínání pro smích, avšak věděli, že dělat si srandu z lidí jako Johnes, by nedopadlo dobře. Proto vždy mlčeli a nechali starého muže věnovat se své zálibě. Zvláště v tento čas jim bylo jeho počínání více než užitečné, jelikož se blížila charitativní akce, na které se měly panenky šité vězni prodávat s tím, že veškerý výdělek půjde rovnou do nejbližšího dětského domova. Dozorci nicméně vězňům naznačili, že pokud budou zisky velké, bude to znamenat i nějaké ty výhody pro ně.

Nikdo proto Johnesovi nebránil v šití panenek ve velkém, výjimečně i místo jiných povinností. Denně jich byl schopný ušít i dvacet, když se zadařilo.

Jak nadešel den charity, jeden z dozorců, který měl zrovna volno, Johnesovi slíbil, že jej bude informovat o tom, jak si v prodeji jeho panenky vedly. Stařík tuto informaci z nějakého důvodu považoval za podstatnou, ale tomu se přeci jen nebylo potřeba divit, když šití věnoval veškerý svůj volný čas.

Dozorce Gray svou část dohody splnil. Zdržoval se kolem stánku s panenkami a s podivem zaznamenal, že šly skutečně na dračku. Zvláště ty Johnesovy, na čemž však nebylo nic divného. Přes jeho dlouholetou praxi šil o poznání lépe než ostatní vězni a na jeho plyšové postavičky byla radost pohledět.

Graye dojalo nejedno šťastné dítko, kterému udělalo radost, když mu rodiče některou z panenek koupily. Sentiment ho dohnal až k tomu, že si jednu z nich pořídil také. Přeci jen, jeho dcera měla mít za pár dnů narozeniny a ty panenky byly šité skutečně dobře. Koupit ji v hračkářství, byla by na tom kvalitou stejně a třikrát tak dražší.

Charitativní akce dopadla skvěle. Gray se s ostatními dozorci vracel do vězení v dobré náladě. Narozdíl od nich tu byl však jen proto, aby sdělil Johnesovi tu radostnou novinu ohledně panenek. Pak se hodlal vrátit domů.

Jak se však ukázal za vraty vězení, přítomní dozorci mu věnovali znepokojený pohled.

„Co se děje?" otázal se Gray nechápavě.

„Johnes to zabalil. Před chvílí vynesli z cely jeho tělo. Byla to otázka několika vteřin, nikdo z nás to nečekal. Je po něm."