Když se den po ztrátě hlasu objektů vědci vrátili do budovy a začali je přes kameru sledovat, nestačili se divit.

Zdálo se, že fungují naprosto normálně. Jeden z nich se bez problémů bavil s druhým, další si četl... Jako kdyby se jim všechny smysly vrátily.

Vědci zmateně uvažovali nad tím, jak k tomu mohlo dojít. Dnes objekty L27 ještě nedostaly a i kdyby je už dostaly, nedokázalo by jim to navrátit smysly na sto procent, ani ne na padesát.

Při přiblížení na sledované dva z vědců opustili výzkum, jeden z nich při odchodu ještě stihl pozvracet vše okolo sebe.

Obraz, který se vědcům naskytl, nikdo z nich nečekal.

Ruce i nohy objektů měly ohlodané nehty, některé měly dokonce ukousnuté vršky prstů.

Zdálo se, jako kdyby bylo v nehtech obsažené cosi, co dokáže objektům ve velkém nahradit L27 anebo navrátit smysly.

Když vědci přepočítali sledované, zjistili, že jich je v místnosti o jednoho méně.

Jediné místo, kde by se poslední z objektů mohl nacházet, byla jeho postel. Vypadalo to, že tam leží, celý pod peřinou, avšak za celý den se ani nepohl.

Jeden z vědců se rozhodl, že v ochranném oděvu vstoupí mezi objekty a zkontroluje to.

Když do místnosti vstoupil, sledování si ho vůbec nevšímali. Dál se spolu bavili nebo si četli.

Vědec přistoupil k posteli objektu a zvedl peřinu. Jeho výkřik se rozlehl po celé budově.

V posteli sice objekt ležel, ale ohlodaný na kost. Ostatní ho večer museli zabít a sníst.

Vědci u kamery se udělalo špatně. Vytáhl si z batohu lahev s pitím a obrátil její obsah do sebe. Krátce jen hleděl z okna a pociťoval zneklidnění.

Za chvíli ucítil zaklepání na ramenu. Už si myslel, že je to vědec, který byl u objektů, ale mýlil se.

Byl to poslední z trojice vědců a rozklepanou rukou ukazoval na obrazovku monitoru, která ukazovala, co se děje v mísnosti s objekty.

Když tam vědec pohlédl, ani se nenamáhal zastavit zvracení.

Objekty se pustily do vědce, který tam s nimi byl. Už mu stihly strhnout ochranný oděv a ukousat mu konečky prstů s nehty. Bránil se jen velice těžko. Když mu jeden ze sledovaných skočil na hlavu, bylo vědcům jasné, že ho už nezachrání.

Přes všechno zděšení si všimli, že jsou v místnosti kromě mrtvého vědce jen tři objekty.

Nikde však neviděli mrtvoly a ani si nemysleli, že by objekty tak rychle zvládly sníst ty zbylé.

Jeden z vědců zběsile na dálku točil kamerou, aby mohl podrobněji prozkoumat celou místnost.

Dech se oběma mužům zastavil, když si všimli chyby, kterou teď již mrtvý vědec v místnosti udělal.

Dveře byly otevřené.

A kroky, které za sebou vzápětí uslyšeli, je jen utvrdily v domněnce, že nebyli jediní, kdo si toho všiml...