„Tak co, děti, jak se vám pohádka líbila?" zeptal se stařec. Zvedl se, přistoupil k dívence s blonďatými vlasy a pohladil ji po nich. Několik pramínků mu zůstalo mezi prsty.

„Brzy ti už budu muset pořídit paruku, stejnou, jako má Agnes," pronesl zamyšleně a pohlédl na černovlásku vedle blondýnky.

„Chtěli byste další pohádku? Nu, že se vůbec ptám. Pokaždé chcete. U moderních technologií ještě chvíli zůstaneme. Tentokrát však pohádka nebude o televizi, nýbrž o muži, který by bez svého počítače byl jen obyčejný tlustý nesmělý ňouma. S ním však mohl být i tím, po kom ženy toužily ve velkém. Ale dost bylo řečí okolo, raději se už vrhnu na vyprávění."

• • • • •

Jmenuji se Simon. Simon Green. Hezké jméno, že?

Že prý ne? Také si myslím.

Ono by se na mně celkově našlo jen těžko něco hezkého.

Jsem poměrně nízký, jak by řekly rádoby noblesní dámy, prostorově výrazný, nosím brýle, které mi až nepřirozeně zvětšují oči a přestože mi už táhne na třicet, mám stále akné.

Nemám žádné přátele. Tedy... v reálu. Na internetu jich mám spousty. Hodně z nich je stejných jako já, společensky nepříliš výrazní lidé, avšak za monitorem počítače všemi uznávaní a obdivovaní.

Známe se z her a různých diskusních fór týkajících se programování, mých oblíbených filmů, komixů, knih anebo již zmíněných počítačových her.

Na internetu mám však i přátele, kteří jsou mým pravým opakem. Krásné dívky, které mají na fotkách stovky lajků a mají i reálný život - nesedí jen u počítače, jako celý den já.

Možná se divíte, jak to, že se se mnou tyto dívky, které o nápadníky nemají nouzi, baví.

Nejsem idiot. Vím, že kdyby viděly, jak vypadám, ihned by ztratily zájem mít se mnou cokoliv společného.

Vytvořil jsem si na sociální síti falešný profil. Vytvořil jsem falešné profily i pro mou "rodinu", kterou jsem měl na profilu označenou, abych působil důvěryhodně.

Zároveň jsem založil falešný profil i mým "přátelům", které jsem u něčeho občas označil nebo mi na profil psali věci typu "včera jsme si tu grilovačku u tebe doma vážně užili", čímž jsem ještě víc podpořil svou reálnost.

Tato příprava mi zabrala tak půl roku. Chápejte, i ta rodina a přátelé museli na profilu aspoň něco málo mít. Myslím zkrátka na všechno.

Teprve poté jsem si začal přidávat všelijaké hezké dívky.

Většina z nich mi to potvrdila, přeci jen - další člověk v přátelích pro ně znamenal o jeden lajk na fotkách víc, tedy něco, pro co by byly schopné zabíjet.

Samozřejmě ne doslova.
Od toho tu jsou jiní.

Většina z nich se se mnou dala i do řeči, některé dokonce napsaly první.

Na profil jsem totiž dost často přidával i "své" fotky. S photoshopem to umím tak dobře, že jsem stvořil zcela originálního nadmíru pohledného muže složeného z více existujících lidí. Samozřejmě jsem ho oblékal do luxusních značek a po tom holky šílely.

Osobnost jsem mu klidně mohl ponechat svou.
Písemně se totiž dovedu vyjadřovat velice kultivovaně a umím i slušně flirtovat. V reálu spíš jen kvíkám jako poplašené prase, ale to ve vodách internetu naštěstí nikdo neví.

Otevřel jsem si chat s dívkou, se kterou si momentálně píšu nejvíc. Jmenuje se Grace a je to opravdu kus. Opálená blondýnka s hnědýma očima, velkým zadkem a ještě větším poprsím.

Píšeme si už nějakou tu dobu a ona by se se mnou prý ráda setkala.

Souhlasil jsem.

Setkání však proběhne trochu jinak, než nejspíš ona očekává...