Chloe

Od rána jsem byla emocionálně na hranici mezi pocitem štěstí a nutkáním brečet.

Třeba jsem byla jen další z úletů a ještě ke všemu neúspěšný úlet, protože jsme se jenom líbali, pomyslela jsem si nad talířem s obědem. 

Líbala jsem se poprvé a bylo to pohádkové. Pochybuji, že to bylo tím líbáním, bylo to především Maxem. 

Zase se na mě navalily emoce, ale slzy se už naštěstí nedostavily. Nechápu, proč jsem to ráno vůbec brečela. Nerozuměla jsem tomu a chtěla o tom s někým mluvit. Moje sousedky a nejlepší kamarádky April a Rose byly obě pryč. April byla na pracovní cestě a Rose navštívila rodný Londýn, takže jsem byla jaksi bezprizorní a nelíbilo se mi to. Chtěla jsem s nimi o tom mluvit, ale nechtěla jsem to řešit přes telefon, takže jsem si musela vystačit se svou vlastní společností.

Z mého dumání mě vyrušilo zaklepaní na dveře. Odebrala jsem se ke kukátku, kde jsem zahlédla Maxe. Okamžitě jsem ztuhla. Tohle jsem nečekala.

Ale vždyť jsi přece chtěla, aby se vrátil, a taky že jo!

Srdce se mi málem zastavilo, když jsem otevřela dveře a on na mě zaútočil jako šelma. No jasně, šelma. Tohle byla skutečně názorná ukázka - vrhl se na mě, přitlačil mě ke zdi, sevřel mi zápěstí a jazykem vrazil do mých úst. 

,,Maxi, co t-"

,,Šššš," napomenul mě a když se jeho jazyk opět potkal s tím mým, téměř zavrčel.

Třebaže jsem byla šokovaná jako snad ještě nikdy, poddala jsem se tomu. Jak bych taky nemohla? Líbal mě nádherný chlap, který si pro ten polibek přišel sám. 

On si pro mě přišel, uvědomila jsem si a podařilo se mi osvobodit své zápěstí z jeho dlaní. Chtěla jsem mu prsty vjet do vlasů jako včera a taky jsem to udělala.

Když jsem na chvíli otevřela oči, náhle jsem ustala v pohybu. April stála s kufrem na chodbě a oči jí zářily šokem mísícím se s pobavením. S úsměvem si zakryla pusu, ale uniklo jí uchichtnutí, které Max nepřeslechl a rychle se za tím vysokým zvukem otočil. A nehnul ani brvou. Žádný šokovaný výraz, žádná pootevřená ústa nebo něco takového. Prostě tam stál a ten dole stál taky. Šokovaně jsem se zadívala na jeho najednou až moc velký rozkrok a April se znovu zasmála.

Odkašlala jsem si a nadechla se. ,,April Stagová, Max Hinford."

Jmenovaní si potřásli rukama a pak nastalo trapné ticho, které po chvilce přerušilo další uchichtnutí. Tentokrát bylo moje. 

,,Bože, tohle je..." pokrčila jsem rameny. Nevěděla jsem, co na to mám říct.

,,Měl jsem zavřít dveře, promiň," špitl Max mým směrem a já zahlédla ty chlapecké ďolíčky v koutcích jeho úst.

,,Neřešte to, o nic nejde," vložila se do toho April, aby nás uklidnila, ale dívala se při tom jenom na mě.

,,Jasný," vypadlo ze mě přiškrceným hlasem a stiskla jsem mezi zuby svůj líbáním poznamenaný ret.

,,Musím si jít vybalit. Maxi, těšilo mě," věnovala mu přátelský úsměv a on jí ho oplatil.

,,Mě taky, April," řekl nakonec a když zmizela za rohem, zamkl dveře.

Co tady April vlastně dělá? Měla se vrátit až v pátek, došlo mi a pootevřely se mi rty, když jsem pohlédla na Maxovo do půl břicha rozepnutou košili. ,,Ty sis začal rozepínat košili?"

S šibalským úsměvem zavrtěl hlavou a pohlédl na mě hladovýma očima. Byla jsem si na devadesát procent jistá, že opět přejde do toho vášnivého útoku.

,,To je tvá práce, jahůdko," špitl a já na něj vyvalila oči.

To jsem udělala já? 

Jaká jahůdka?

,,Pro-"

,,Máš červené tváře. Jahůdka - chápeš?" řekl a věnoval mi ten nejkrásnější úsměv na světě. Můj předchozí ruměnec ještě nestihl zmizet a už tu byl další.

Jahůdka? To zní... roztomile. A taky trochu provokativně.

,,Proč se pořád červenáš? Tak dlouho jsem tohle na ženách tvého věku nespatřil, až mi to přijde neskutečné," řekl a prsty mi přejel po rozpálených tvářích. Nakonec sevřel můj obličej ve svých velkých dlaních. 

,,Ale nebudu se tajit tím, jak moc se mi to líbí," zašeptal a znovu si začal přivlastňovat mé rty. Byla jsem utopená v pocitech nefalšovaného štěstí a blaha, jenže když mi trochu vyhrnul tílko, začaly se mi v hlavě ozývat poplašné signály.

,,Poč-"

,,Šššš..."

Tohle nemůžu, ne teď, běhalo mi hlavou pořád dokola a nenápadně jsem se mu při tom snažila dostat od těla.

,,Počkej, Maxi," zašeptala jsem a v rámci omezeného prostoru jsem se od něj aspoň malinko odtáhla a se zavřenýma očima zavrtěla hlavou. 

,,Nemusíš se bát. Není to nic nepříjemného, naopak, je to..." zarazil se a trochu přivřel oči, když mu došlo, že se právě prozradil. Svým způsobem mi řekl, že ví o mém panenství. Jako bych dostala ránu pěstí. Bylo to na mně opravdu tak vidět? 

Celý nejistý se mi zadíval do očí a čekal na mou reakci. Začala bych nadávat, ale neměla jsem sílu. Místo toho jsem na poslední chvíli zavřela oči, ale stejně mi jedna slza ukápla na tvář. Neskryla jsem to před ním, neovládla jsem se, a jelikož už nebylo co víc pokazit, prostě jsem se před ním rozbrečela.

,,Je od tebe neuvěřitelná pocta, když mi prakticky vpálíš do obličeje, že jsem nevinná," smrkla jsem a zmizela mu z dohledu, abych vytáhla z kuchyňského pultu ubrousek.

,,Chl-"

,,Ne! Jdi pryč!" zakřičela jsem a byla opravdu rozzlobená. 

Musí být neustále obklopený ženami, musí je znát a stejně mi řekne něco takového, pomyslela jsem si sklesle a potichu se vysmrkala. Když jsem ho ucítila za sebou, ztuhla jsem a zkroutila obličej tím, jak jsem se snažila potlačit další vzlyk.

,,Jo... Jsem jednadvacetiletá panna, která byla poprvé políbena včera večer. Chceš překlad? Nejsem nic pro tebe," polkla jsem vzlyky, jež mě tlačily v krku a po tvářích mi začaly stékat nové slzy. Bylo mi tak trapně!

Chtěla jsem se bránit, když opět vztáhl ruce k mému obličeji, ale neměla jsem proti tomu vysokému svalnatému muži nejmenší šanci. Chtěla jsem se vlastně vůbec bránit?

,,To, co teď děláš, je úplně zbytečné," řekl a dlaněmi si přidržoval můj ztrápený obličej. ,,Nevypadáš jako panna, ale bohatě stačí, že se tak chováš. Mám na to prostě čich."

,,Možná nemáš ani tak čich. Prostě jsi už znesvětil moc žen," zasyčela jsem a v tu chvíli si opravdu přála, aby mě pustil.

,,Chloe, koukni na mě a přestaň s tím," řekl, a když jsem ho nechtěla poslechnout, podepřel mi prsty bradu. ,,Nemáš ani tušení, jak se teď mýlíš. Ty pro mě jsi," špitl a já se zamračila. ,,Tak to nechápu."

,,Budu upřímný. Ať se mi ženy v minulosti snažily odevzdat sebevíc, já nikdy nebyl spokojený, protože jsem si byl jistý, že nejsem jediný, který jim kdy ukázal rozkoš, vášeň a divokost. Nevyhledával jsem nevinné ženy a ani jsem na ně nenarážel. Ale netušíš, jak moc jsem právě teď šťastný, že jsi tu ty. Nová, nevšední, netknutá," řekl a já zadržela dech.

,,Vážně jsem byl první, kdo tě políbil?"

Po chvilce váhání jsem, stále zahanbená, přikývla a snažila se jako statečná holka opětovat jeho pohled. Kupodivu mi to šlo dobře a zahlédla jsem v jeho očích něco, co mě přivedlo zpět k včerejšímu večeru. Zase jsem viděla ten příslib. Byl to hladový, nebezpečný a zároveň uklidňující pohled tohoto muže a já ho už znala.

Zavřela jsem oči a zavrtěla hlavou ve snaze si ji pročistit a on toho využil. Opět se na mě vrhl, ale tentokrát byl jeho útok jiný. Svíral mě pevně ve svém obětí a jeho polibky k mému překvapení nenabývaly na intenzitě, naopak byly stále pomalejší, něžnější, ale také hlubší. Jazykem mi pronikal hluboko do pusy a já opět ucítila vláhu mezi nohama.

Když se ode mě nakonec trochu odtáhl, opřel se čelem o mé jako včera večer a já se neubránila úsměvu. Nakonec mi vtiskl polibek na čelo a trochu poodstoupil, abych měla dostatek osobního prostoru.

,,Pojď dnes na večeři. Budeme mluvit, všechno si vyjasníme," nabídl a já si nebyla jistá, jak přesně to myslel. Ale faktem bylo, že jsem chtěla jít. I když už mě nelíbal, stále jsem se cítila v jeho moci. 

Začínám být v jeho moci, zhrozila jsem se, ale nebyla jsem zastrašená.

,,Dobře, půjdu," řekla jsem a přiměla se k lehkému úsměvu. Hned mi ho oplatil a pak mi něco strčil do dlaně. Byla to spona, která mi během sobotního večera udržovala elegantní drdol na hlavě.

,,Děkuju, na tu jsem úplně zapomněla."

,,Není za co," řekl a s pohledem upřeným do mého si hlasitě povzdechl. ,,Tak... řekněme v sedm před vchodem?"

Přikývla jsem a když se obrátil k odchodu, vyprovodila jsem ho ke dveřím. Jak jsem sledovala odjíždějící výtah, řekla jsem si, že zajdu za April a budu vyzvídat. Bylo mi ale jasné, že já budu muset to samé podstoupit z její strany a že ona si to vychutná určitě víc.

Popošla jsem k, v pořadí, prvním dveřím od těch mých a podívala se i na ty druhé. Bylo legrační bydlet zrovna takhle. Tři nejlepší kamarádky mají své byty pěkně v řadě. 

Zaklepala jsem na Apriliny dveře dřív, než začalo hrozit, že bych si to rozmyslela. Zmiňovaná otevřela dveře, vyjekla a okamžitě mě zatáhla dovnitř.

,,Chloe! Tak kámošky odjedou na pár dní pryč a ty se takhle rozjedeš?" 

,,Nerozjela jsem se," zabručela jsem a posadila se na zelený gauč. Okamžitě si ke mně přisedla.

,,Líbala jsi chlapa u vchodu, nechala dveře otevřené dokořán a ke všemu jsi toho kocourka tak rozrajcovala, že měl tvrdého kámoše, když jsme si potřásali rukama!"

Její smích mi po tom rozboru lezl na nervy mnohem víc než kdy jindy, ale nějak jsem nedokázala potlačit svůj vlastní a přidala jsem se k ní.

Nebudu se tajit tím, že pro tohle April zbožňuju. Je tak nezávislá, nespoutaná... Je to neřízená střela.

,,Ne, teď vážně," řekla najednou a setřela si slzy smíchu. ,,Vždyť tohle všechno je pro tebe nové, Chloe! Jak dlouho už to trvá?"

,,Ehm, potkala jsem ho včera večer, když jsem byla s otcem a jeho kolegou v restauraci Zetta. Vzal mě do Picassy a já trochu pila a..." pokrčila jsem rameny a April vyvalila oči. ,,Počkej, to myslíš ten noční klub? Spali jste spolu?"

Začala jsem si mnout kořen nosu a snaživě potlačovala milion emocí, které se mě zmocňovaly téměř stejnou intenzitou jako Max. Téměř.

,,Ne, nespali jsme spolu. Jen jsme se líbali a dnes mě pozval na večeři," řekla jsem hrobově klidným hlasem a opětovala její vyjevený pohled.

,,Ty bláho! A co ta Picassa?"

,,Vždyť jsem ti to už řekla. Trochu jsem pila a... tančila."

,,Ty jsi tančila? S mužem?"

,,Nevysmívej se mi," téměř jsem zaprosila, protože jsem opět měla na krajíčku. Okamžitě si toho všimla a přitáhla si mě do náruče.

,,Nebreč, ty moulo. Tvoje blonďatá kamarádka holt neví, kdy držet hubu. Kašli na moje řeči, jo?" řekla a vtiskla mi pusu na tvář.

,,Ne, to nevadí. Já jen... jak jsi řekla, je to pro mě všechno nové a jsem z toho... já nevím," pokrčila jsem rameny. ,,Vždyť si to vezmi! Včera večer jsem Maxe potkala a už v ten večer jsme se líbali a dneska jsme se líbali zas. Dokonce víckrát! To je-"

,,Normální," skočila mi do řeči a já nadzvedla obočí. ,,Jak normální?"

April si povzdechla a namotala si můj pramen vlasů na ukazováček. ,,Jsi mladá, Chloe. Užívej si, nebuď tak upjatá. A jestli přemýšlíš nad tím, nad čím předpokládám, že přemýšlíš, tak ti říkám, že ne. Nejsi kvůli tomu laciná. Jsi prostě jen mladá a potřebuješ se vybouřit."

,,Já vím, že to tak je, jen-" zarazila jsem se a snažila se tu větu nějak zformulovat. ,,Já prostě nejsem tenhle typ člověka - ten bouřlivák. Chci s někým spát, ale pod podmínkou, že ho budu milovat. A chtěla jsem to tak i s prvním polibkem. A já Maxe přece nemiluju."

April naklonila hlavu ke straně. ,,Dobře, nejdřív se podíváme na ten polibek. Copak jsi nikdy nečetla červenou knihovnu nebo neviděla romantický film?"

,,Jasně že viděla," ohradila jsem se a April se usmála. ,,Tak přece musíš vědět, že mnohdy přijde pocit zamilovanosti až po tom polibku. Nebo spíš až po mnoha polibcích. A sex? Jedna věc je, že chceš sex z lásky. To chce mnoho z nás, Chloe. Ale i zamilovanost a opravdová láska se vytváří sexem. A mimo jiné, je to hlavně pudová záležitost, která ti v danou chvíli ovládne tělo i mysl. Nemusíš vlastně cítit žádný pocit, až na tu nefalšovanou rozkoš. Pak ta láska přijde sama."

,,A nebo taky ne," zašeptala jsem a pohlédla na své propletené prsty.

,,Pravda. Ale když nic nezkusíš, nic nezískáš," řekla a já se zadívala do jejích zelených vřelých očí.

 ,,Zkus to," zašeptala a mně se sevřelo srdce.

Proč vůbec nevnímám, jak moc jí na mně záleží? Takhle je to i s Rose. Jak bych se mohla před prvním sexem stihnout zamilovat, když tak chabě vnímám vztahy kolem sebe?

,,Zkusím," přikývla jsem a věnovala jí široký úsměv, který mi okamžitě oplatila. Pevně jsem ji objala a zasmála se jí do ramene.

,,Tak," pustila jsem ji. ,,A teď mi řekni, co tu děláš tak brzo."

Tajemně pokrčila rameny a mrkla na mě.

,,Ty jsi toho vážně nechala?" zeptala jsem se s neskrývavým překvapením v hlase a ona přikývla. ,,Nebavilo mě být pořád mimo New York. Kdybych aspoň cestovala po světě, ale tak to přece nebylo a začalo mě to už omezovat. Takže jsem jim včera předložila svou výpověď a nasedla na první letadlo."

,,A co bude teď?"

,,Vždyť víš, jaké jsem po tátovi zdědila peníze. Nikdy bych je nevložila do oblečků, šperků, voňavek a podobně, ale chci se chopit své momentální odvahy a založit konečně ten kosmetický salon," řekla a já na ní v tu chvíli byla vážně pyšná a cítila jsem vůči ní respekt.

,,Páni, April, to je úžasné! Pomůžu ti s tím," řekla jsem a vyskočila z gauče, jako bych se chtěla okamžitě pustit do práce.

,,Ne ne ne, ty se jdi přichystat na večer!" přikázala a já se v půli cesty zarazila. 

Sakra.

,,Jak?" vypískla jsem a ona se zamyšleným výrazem vstala z gauče. Kousala si při tom nehet a v duchu něco usilovně plánovala. Najednou mě popadla za lýtko a já jsem se na poslední chvíli zachytila jejích ramen, jinak bych se bývala skácela k zemi.

,,Ježiš, co blbneš?" zeptala jsem se a následně se zasmála, protože mi přejela po celé ploše levého lýtka - jedno z mých mnoha lechtivých míst. Vlastně jsem kromě oblasti boků byla lechtivá úplně všude, což bylo zvláštní.

,,Dobrý, oholená," řekla spokojeně a pustila mou nohu.

,,Jasně že mám oholené nohy. I podpaží, kdyby tě to zajímalo. Měla jsem na té včerejší večeři oblečené šaty," vysvětlila jsem jí a ona s úsměvem přikývla.

,,Skvělé! Takže tohle řešit nemusíme. Ale chci ti upravit nehty. Ruce i nohy," řekla a já v duchu úlevně vydechla, že nemá důvod k depilaci. ,,Takže kosmetický salón?"

,,Přesně tak. Aspoň se můžu inspirovat, když už mám v plánu vybudovat vlastní," řekla a úplně se jí rozzářily oči. 

,,To je jasné," přitakala jsem a zatahala jí za rovné vlasy. ,,Tak jo. Pomůžu ti vybalit a pak můžeme jít. Už jsi obědvala?"

,,Jo, měla jsem maxi bagetu na letišti. A na vybalování kašli, tohle je teď důležitější. Jdeme," zavelela a vystřelila z bytu tak rychle, že jsem za ní vlála jako prapor.