29. kapitola
Chloe
V pátek večer jsem dostala horečky a celou noc prokňourala v Maxově náruči. Trval na tom, že mě prohlédne doktorka a já jsem ani neměla sílu protestovat, takže jsme se v sobotu ráno vydali do ordinace doktorky Pattelové, která mi oznámila, že mám chřipku a napsala mi recept na týdenní antibiotika. Když je Max kupoval dole v lékárně a já seděla na lavičce před budovou, nemohla jsem už být víc bez nálady. Měli jsme jít na večeři k Maxovo rodičům. Budou si myslet, že se mi tam prostě nechtělo.
Ach jo.
Vylovila jsem z kapsy od kalhot mobil a poslala svým kráskám smsku, že jsem odpadla a ať se připraví na stav neustálé pohotovosti. Nebudu vám lhát, jsem odjakživa děsná pacientka - ukňouraná, neposlušná, odmlouvající a pořád potřebuju, aby u mě někdo byl.
Přišly mi obě smsky najednou. Rose: Jasný, neboj. April: Ne, do toho už nikdy znovu nepůjdu!
Zamračila jsem se na displej a vyplázla jazyk přesně ve chvíli, kdy Max vyšel ven. Nadzvedl obočí a pak se zasmál. ,,Jazyk venku? To pomáhá od nevolnosti nebo mě chceš jenom rozparádit?"
Schovala jsem jazyk zpátky do pusy a s povděkem si od něj vzala igelitku s antibiotiky uvnitř.
,,Jde se domů. Budeme u tebe a ty budeš poslušně ležet."
,,Tolik jsem se těšila na tu večeři a kvůli mně nikam nejdeme. Všechno jenom komplikuju!" Slyšíte? A takhle to s mým maroděním začíná vždycky.
**
,,Ne," zabručela jsem s hlavou pod peřinami a slyšela Maxovo hluboký povzdech.
,,Však si zvykneš. Je teprve sobota," špitla April a já vymrštila nohu do vzduchu.
,,Chloe! Já jsem nic neřekla!"
,,Promiň, Rose. Nastav sem tu druhou."
,,No moment! Já jen řekla, co je pravda!"
,,A dost!" Postel se prohnula pod Maxovo váhou. ,,Chloe, musíš brát antibiotika."
,,Nepomáhají mi!"
,,Vždyť jsi zatím měla jenom jeden prášek," namítla Rose a vrátila se do kuchyně, kde jí v hrnci bublal kuřecí vývar. Doporučila ho Evelin a já ji za to proklínala. Neměla jsem ani trošičku hlad.
,,Dělej," zavrčela April a odkryla mi hlavu. Max se při pohledu na mé rozcuchané vlasy a posmutnělé oči shovívavě usmál. April mi otevřela pusu a strčila do ní prášek. Když mi podala sklenici s vodou, Max souhlasně přikyvoval.
Takže i podle tebe jsem nemožná, pomyslela jsem si a když jsem zapíjela prášek, věnovala jsem mu zamračený pohled. Dneska spíš na podlaze, Brute.
,,Šikovná," zašeptal a já se na něj ušklíbla.
,,Polévka je hotová," zapěla Rose a čichala ve vzduchu své dílo. Já přes zacpaný nos necítila vůbec nic.
,,Tak si na ní pochutnej," zamumlala jsem a lehla si na levý bok, abych se jí neohroženě zadívala do očí. ,,Nebudu večeřet."
,,Budeš." Blonďatá hlava doplnila své prohlášení důrazným přikývnutím a já zase zakňourala.
,,Chloe, žádný takový! Musíš si prohřát žaludek."
Bezmocně jsem se rozhlédla po místnosti a těkala od jednoho protivníka ke druhému. Bylo jich až moc. Čtyři proti jedné, to nebyl vyrovnaný boj, ale já se nehodlala vzdát. ,,Jděte se všichni bodnout a nechte mě spát!"
Má hlava se opět ocitla pod peřinami a uši naslouchaly zvukům zvenčí.
,,Já ho do ní nějak dostanu."
,,Ježiš, Maxi!"
,,Já myslel hrnec polívky, Evelin."
,,Jo, to bude první věc, kterou bych ti do Chloe doporučovala dostat, ale nezapomeň, že jakákoliv fyzická zátěž je..."
Dál už jsem neposlouchala a do pár vteřin jsem cítila, jak mi těžknou víčka.
**
Neděle:
,,Chci jít ven."
,,Zalez do postele."
,,Půjdeš tam se mnou?"
,,Zalez a vezmi si další prášek."
Byl zády ke mně, takže jsem měla příležitost na něj zvednout jistý prst a pak důstojně odkráčet do svého peřinového království. Sedla jsem si na posteli do tureckého sedu a spolkla nejdřív antibiotika a potom antikoncepci.
Pondělí:
,,Miriam, mám antibiotika na celý týden, ale bez obav, v posteli toho taky zvládnu dost. Nechci nechat všechno na příští týden. Můžeš mi něco poslat?"
,,Dobře, něco málo můžu, ale nedělej si starosti. Naštěstí sis vybrala celkem klidný týden. Tak se šetři."
Když jsem ukončila hovor, podívala jsem se na displej. Měla jsem se po dvou hodinách ohlašovat Maxovi, že jsem v pořádku a zbývala mi ještě půl hodina. S roztočenou hlavou jsem se pomalu oblékla a trochu nalíčila. Pak jsem si do tašky dala léky a vydala se k výtahu.
Léčit se můžu i na pohovce v Maxovo kanceláři.
Ušetřím vás té přednášky po mém příchodu. Nadával tak dlouho, až mě tím uspal.
Úterý:
Prášky začaly zabírat a Max mě přestával zvládat. Bylo nad jeho síly udržet mě na jeho pohovce. Holky byly informované o situaci a samozřejmě v tomhle případě drželi s Maxem. Dvakrát se stavily v jeho kanceláři, pokochaly se jejím interiérem a pak mi vynadaly za to, že Maxe zlobím. Večer mě dostali společnými silami zpátky do mého bytu a já jsem si prosadila, že chci rozložit gauč, protože s televizí mi ta muka utíkala rychleji.
Středa:
Nos jsem už přestala mít ucpaný a zmocňoval se mě pocit spokojenosti. Měla jsem od rána naplánovanou jistou věc a později večer, jak jsme tak s Maxem leželi na pohovce a sledovali Dva a půl chlapa, jsem se rozhodla jít na věc. Pomalu jsem si začala prolíbávat cestičku od jeho hrdla až k břichu. Měla jsem stále příznaky nemoci a rozhodně ho nehodlala brát do pusy, jenže jsem ho svými činy chtěla aspoň vyprovokovat. K mému potěšení se poddal téměř okamžitě, a jak jsem pak dalších dvacet minut ležela pod jeho tělem, které do mě v poklidném tempu naráželo, rozlil se ve mě pocit naprostého blaha. Najednou jsem byla víc než zdravá. Cítila jsem se úplně nová. Možná až když jel do finále, jsem ucítila, jak mi nezdravě stoupá teplota, ale bylo mi to jedno. Oba jsme se udělali s vděčným výkřikem a několik hodin strávili v objetí.
Uprostřed noci jsem se probudila, protože mi bylo horko a trochu nevolno. Odkopala jsem ze sebe peřiny a hned nato zachytila Maxovo zamračený pohled. Natáhl se a zakryl mi peřinou aspoň chodidla. Když se ke mně pak přitiskl, na nějakou nevolnost jsem úplně zapomněla. Leželi jsme oba na boku, čela opřená o sebe a mě náhle přemohla vlna emocí, která mnou nebezpečně probíjela. Unikl mi vzlyk a Max se upřel očima do těch mých. ,,Co je ti?"
Zavrtěla jsem hlavou a skousla si ret. ,,Promiň, že mi to trvalo tak dlouho."
,,Netrvalo, udělala ses dřív než já," namítl a s tou vráskou mezi obočím byl absolutně k sežrání. Navzdory slzám jsem se uchechtla.
,,Miluji tě a chci se ti omluvit, že mi trvalo tak dlouho, než jsem to řekla." Stále ležící na boku jsem sevřela jeho obličej v dlaních a vtiskla mu polibek do koutku úst. Pak jsem mu pohlédla do očí. ,,Moc tě miluju."
Jeho ústa se široce roztáhla a v zářivém úsměvu odhalil všechny zuby. Jeho krásu nedokázalo zakrýt ani to noční šero v místnosti, na které jsem si pomalu přivykala. Vzal do dlaně mou tvář a znovu se ke mně přitiskl čelem. ,,Taky tě moc miluju, Chloe."
Usmála jsem se. ,,Žádná jahůdka ani šelma?"
,,Momentálně jsem za jahůdku spíš já a dnešní noc jsme se našelmili až dost," zašeptal, obrátil si mě zády k sobě.
,,Kruci, Chloe. Jak jsi tohle dokázala?" zašeptal si spíš pro sebe a za chvíli mi už pravidelně oddechoval do jamky v krku. Tenhle okamžik mi nemohla zkazit ani zvýšená teplota, kterou jsem tak neměla ráda.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro