Chloe

Ležela jsem na posteli, oblečení i baleríny měla stále na sobě, a s třesoucí se bradou jsem koukala na fotku své mámy ve velkém rámečku. Ona měla vždycky pochopení. Ona by mi Maxe schválila. Koutkem oka jsem zaregistrovala, že se mi rozsvítila obrazovka mobilu a tak nějak jsem tušila proč. Chvíli jsem uvažovala, že ho budu ignorovat. Chtěla jsem si od Maxe odpočinout, ale zároveň jsem ho chtěla mít stále u sebe, třeba i jen prostřednictvím textovek. Se zasténáním jsem se zvedla, nohy složila do tureckého sedu a vzala do rukou mobil. 

No jasně, je to on, proběhlo mi hlavou a zobrazila jsem si zprávu, při které se mi na chvíli dočista zastavilo srdce a hned nato se rozbušilo šíleným tempem.

,,Maxi," zašeptala jsem a složila si hlavu do dlaní. 

Jak se tohle stalo? Na tohle je moc brzy! křičela jsem v duchu na protest, ale stejně se mi po tvářích začaly kutálet slzy štěstí.

Napsala jsem: Kde jsi?

Pořád před vchodem. Pustíš mě dovnitř?

Zhluboka jsem se nadechla a setřela si slzy z tváří. Roztřesenými prsty jsem naťukala: Já nevím. Jsem v šoku a nevím, jak reagovat.

Pro začátek by jsi mě vážně mohla pustit dovnitř. Leje jako z konve.

Vstala jsem z postele, otevřela okno a opatrně vykoukla ven. Opravdu tam stále stál. Jednou rukou si jezdil ve vlasech a druhou hypnotizoval obrazovku mobilu, na kterou přes ten déšť ani nemohl vidět. Povzdechla jsem si.

Dobře, hned tam budu, napsala jsem a na nejistých nohou se vydala k výtahu. 

Nádech, výdech, Chloe. Nádech, výdech, nádech, výdech, nádech...

,,Ahoj, mokrý pane," plácla jsem, za každou cenu se snažíc zamaskovat ten zvláštní pocit, který mi skrýval hrdlo. Raději se ztrapním blbými řečmi, než abych mu dala najevo, že mi tou smskou usadil v srdci nepředstavitelnou tíhu. Nepoznala jsem, jestli je dobrá nebo špatná, každopádně jsem to cítila. Cítila jsem to velmi intenzivně a ani soustředěné dýchání, které mi v Maxovo společnosti stejně vždycky dalo sbohem, nepomáhalo.

,,Ahoj," špitl, a když jsem mu po chvilce váhání ustoupila, vklouzl dovnitř. Cesta nahoru byla tichá záležitost, která probíhala způsobem, že jsem stála natisknutá na dveře, protože jsem ještě stále panikařila z výtahů a Maxovo mokré tělo se mi prakticky lepilo na záda. Bradu měl opřenou o mé rameno a jeho horký dech mě šimral na kůži. Byla jsem tak mimo z toho, co se poslední dobou děje v mém životě, že jsem snad pomalu přestávala být lechtivá, protože jsem navzdory jeho neposedným prstům na mých lopatkách a těm jeho nenasytným rtům nehnula ani brvou. Trochu jsem nadzvedla obočí, když jsem vyšla s výtahu a našla otevřené dveře od bytu. 

Páni, se mnou je to vážně špatné. Bydlím v centru Manhattanu a nechávám dveře od bytu dokořán. 

Pečlivě jsem nad sebou zavrtěla hlavou a pustila Maxe dovnitř. Opřela jsem se o dveře a zadívala se mu do očí. Stál asi dva metry ode mě, košile se mu lepila na tělo, vystavovala na obdiv jeho svaly a já v duchu rychle zhodnotila situaci. 

Tenhle bůh mi ani ne před pěti minutami vyznal lásku a já mu ji nebyla schopna opětovat. 

Nebyla jsem si jistá, jestli jsem už byla schopna mu to oplatit. Oplatit mu to ve chvíli, kdy na mě upíral ty zkoumavé oči, kdy si mě měřil od hlavy až k patě. Nevěděla jsem, jak mu něco takového říct v jeho přítomnosti, a když jsem se začínala zamýšlet nad tím, jestli by byl schopen mi to v mém bytě říct do očí, sám mi na to odpověděl.

,,Miluju tě, Chloe. Je to prostě tak. Jestli chceš, abych měl ještě nějakou naději, neposílej mě teď do háje. Nechci po tobě nic kromě uvědomění. Uvědomění si toho, co tím myslím, když to říkám. Uvědomění, že to myslím zcela vážně a třebaže si s tebou od začátku hraju rád, teď jsem zcela seriozní a... nechci, abys mi to hned oplatila stejnou mincí. Chci vědět, co ke mně cítíš, ale nebudu tě nutit mi teď cokoliv říkat. Ale dovol mi, abych si tě teď přitáhl do náruče," řekl a jedním hbitým pohybem si přetáhl košili přes hlavu. Kůže se mu v přítmí leskla od dešťové vody a já si bezděčně olízla rty. Mohla jsem tomuhle odolat? Když ještě vezmu v úvahu, jak krásně uměl řečnit a byl ke mně tak upřímný? Tohle jsem přece vždycky chtěla - upřímného muže. A já ke všemu dostala i krásného. Vrhla jsem se mu kolem krku a než našel zase rovnováhu, stihl klopýtnout o dobré dva metry dozadu. Slyšela jsem, jak lýtky narazil do rohu malého stolku u televize.

,,Co mi to děláš?" zašeptala jsem a ruce mi začaly klouzat po jeho studených zádech.

,,Mohl bych ti položit stejnou otázku?"

Zeširoka jsem se usmála a vzala ho za ruku. ,,Pojď do sprchy. Jsi pěkně zmrzlý."

Zasmál se. ,,Děkuju. Necítím tělo."

Ohlédla jsem se na něj přes rameno. ,,Musíš ho začít cítit. Jinak z toho nebudeš nic mít."

Nadzvedl své dokonale tvarované obočí. ,,Z čeho?"

,,Zkus hádat. Není to tak těžké."

Jak jsem otevírala dveře do koupelny, slyšela jsem ho, jak se směje a s červenými tvářemi zakroutila hlavou. 

Začínám být sice odvážnější, ale stejně mám ještě na čem pracovat.

,,Uvědomuješ si, že jsi dneska nejedla?"

Pustila jsem sprchu a otočila se jeho směrem. Přetáhla jsem si tílko přes hlavu, zula boty a stáhla džíny. Oblečená jen v růžovém prádle jsem se na něho zašklebila. 

,,Nepřeháněj. Vynechala jsem jenom večeři, což ty koneckonců taky," objasnila jsem mu a zatahala ho za pásek. Boxerky měl pod džínami totálně prosáklé a jejich látka mu provokativně obtahovala erekci. Byl zkrátka dokonalý. Stáhla jsem i je a vzhlédla nahoru do Maxova obličeje. Oči měl už poznamenané touhou, tmavé jako uhlíky a bedlivě mě jimi pozoroval.

,,Prosím," zašeptal a propnul boky. Pomalu jsem si ho začala brát. Klečela jsem na kolenou, dlaně položené na stehnech a neposedné vlasy mi padaly do obličeje. Max mi sevřel hlavu v dlaních a vlasy mi shrnul do culíku. Místo gumičky, která nebyla na dosah, si je tam přidržel svou dlaní a druhou jemně sevřel mou tvář, aby si určil tempo sám. Začal do mě živelně pumpovat a mě ani nenapadlo protestovat. Jeho steny mi působily čirou rozkoš, mezi nohama se mi pomalu rozlévala toužebná bolest, ale ruce jsem poslušně nechávala na stehnech. Už jsem si všimla, jak Maxe rozčiluje, když na sebe sahám bez jeho dovolení a nechtěla jsem tuhle znamenitou chvíli narušit svými provokaterskými činy. Třebaže jsem tušila, jak moc ho mé provokování vzrušuje, byla jsem v tom stále příliš nezkušená.

,,Ach," vzdychl najednou Max a já ucítila slané tepání. 

To bylo rychlé.

,,Ukaž mi to," zašeptal a mně zrudly tváře. Nesměle jsem na něj vyplázla jazyk a on při pohledu na svůj orgasmus toužebně přivřel oči a penis mu několikrát poskočil. Zase jsem jazyk schovala do pusy a polkla. Max mě vzal do náruče a vešel do sprchy, která už nějakou chvíli tekla. 

Takové plýtvání, pomyslela jsem si, ale když se mi najednou roztáhly pysky a následně jsem ho ucítila v sobě, zapomněla jsem na nějaké pitomé placení účtů. Přesněji řečeno jsem zapomněla na celý svět. Tak jsem to při sexu měla ve zvyku. Byla jsem nalepená na chladnou stěnu sprchy a chvěla se pod Maxovo rychlými pohyby. 

,,Nepřestávej!"

Ještě víc zrychlil a já nestydatě vykřikla, několikrát za sebou. Měla jsem orgasmus na krajíčku útesu, ale nechtěl skočit. Statečně se držel kraje a já tak nějak tušila proč. Třebaže jsem ze začátku všechno vypustila z hlavy, stejně se mě držela každá nicotná myšlenka. A taky spoustu těch důležitých myšlenek. Pořád jsem slyšela Maxovo vyznání.

Jeho boky narážely do mých, slyšela jsem, jak je blízko, ale prostě jsem si nemohla pomoct. Pořád jsem se v tom vrtala.

,,Co je ti?" zašeptal udýchaně, ale nepřestával se hýbat. Jeho oči se propalovaly do mých, byli jsme od sebe jen na pár milimetrů a já znovu cítila, že se blížím.

,,Nic... jen... nějak mi to..."

Koutky úst si mu zvedly vzhůru, trochu se nadzvedl, takže se teď nade mnou hrbil a začal pravidelně kroužit boky.

,,Bože," hekla jsem a pevně semkla víčka. Ten pocit byl nepopsatelný. Nejlepší chvilková rozkoš, která mnou do té doby proběhla, byla právě tahle. Jednou rukou mě pevně popadl za bok, div to nebolelo, a druhou popadl svůj naběhlý penis. Úplně ho ze mě vytáhl a hned zase vrazil dovnitř. Když se do mě zasunul až po okraj, znovu jsem vykřikla. Začalo se mi po páteři pomalu rozlévat horko. Udělal to znovu. Zase ze mě úplně vyklouzl a hned nato vyrazil vpřed. A takhle mě mučil dalších několik desítek vteřin, když jsem to nakonec ochotně vzdala a rozsypala se mu v dlaních.

 Až poté, co jsem se trochu vzpamatovala a celá vyčerpaná se mu pověsila na ramena, jsem si uvědomila, že sama sobě už několik dní lžu. Max byl mnohem upřímnější jak vůči mně, tak vůči sobě. On si zřejmě přiznal své city už před nějakou dobou. Já si to ale připustila až v jeho náruči, pod proudem horké vody, kdy mi skutečně hlavou proběhla myšlenka, že ho taky miluju. 

Miluju ho.