Max

,,Nechcete mi už laskavě říct, o co tu jde?" zeptal jsem se přes hlasitou hudbu a holky se na mě zamračily. ,,Nekřič!"

Zakoulel jsem na Evelin očima a ona mě dloubla loktem do žeber. 

,,Hele! Víte co, pojďte se najíst do Zetty. Mám děsný hlad a taky je tam víc klidu," navrhl jsem, a když se ty dvě neměly k odchodu, prostě jsem je popadl za lokty.

,,Počkej," řekla Evelin a u východu se mi vyvlíkla. ,,Tohle se tě netýká, Maxi, nech to být."

,,Vy dvě se znáte? Co to tu na mě hrajete?"

,,My se vlastně neznáme. Jen nás dneska odpoledne osud svedl dohromady," řekla Chloe a Evelin se navzdory své očividně špatné náladě uchechtla.

,,Poslyš, jahůdko, zní to sice romanticky, ale já jsem zaslechl něco málo z vašeho venkovní rozhovoru a... ne," zavrtěl jsem hlavou. ,,do tohohle se prostě plést budu! Hrozí některé z vás něco?"

Dámy si vyměnily rychlý pohled a pak se obě hlasitě rozesmály. Ani jedna z nich neuměla dobře hrát a mě rozzuřilo, že ze mě dělají blbce.

,,Tak aby bylo jasno! Nic z toho, co jste tady předvedly, vám nebaštím," zavrčel jsem a podíval se na Chloe, které najednou znejistěl pohled.

,,Užij si večer," řekl jsem a vyšel z baru ven. Slyšel jsem, jak si něco ještě řekly a pak se vydaly za mnou. Zaslechl jsem rozloučení a pak cupitání Chloeniných balerín.

,,Maxi, zastav se, prosím!" zakřičela a já se navzdory svému rozčilení vážně zastavil. ,,Co je?"

,,Vysvětlím ti to. Půjdeme k tobě?"

Povzdechl jsem si a krátce si prohrábl vlasy. ,,Ne, půjdeme k tobě."

,,To nejde! Mohl bys... ho přizabít."

,,Koho?"

,,Chceš to vědět? Já ti to všechno povím, ale až u tebe doma."

Chvíli jsem si ji podezíravě měřil, ale byl jsem celý dychtivý znát pravdu, protože poslední, co by mě dnes večer napadlo, bylo shledání těch dvou. Nenapadlo by mě, že sejde z naší plánované návštěvy ložnice v Picasse.

,,Tak pojď," rezignoval jsem a ovinul jí ruku kolem pasu. ,,Kam šla Evelin?"

,,Do hotelu. Asi tu nějakou domu zůstane. Zbytek ti povím až u tebe."

,,Tak dobře. Páni, odkdy jsem tak přístupný?" zauvažoval jsem a Chloe na mě nadzvedla obočí.

,,Přístupný?" řekla a postavila se mi do cesty. Nacházeli jsme se v lampami osvětlené ulici, byla už skoro tma, a jelikož jsme byli jen kousek od mého domu, ve vylidněné oblasti, neměl jsem problém jí začít oplácet naléhavé polibky, kterými mě zčistajasna pohltila. Přiznám se, že bych s tím neměl problém ani uprostřed odpoledne v centru Manhattanu, protože tady šlo o Chloe. O mě a o Chloe. O nás.

,,Hmmm," zamručel jsem jí do teplých úst a ucítil, jak se usmívá. Najednou mi něco docvaklo.

,,Pojď za mnou," špitl jsem a vzal jí za ruku.

,,Cože? Proč nás vedeš zase zpátky?"

,,Protože jsi nejedla a protože mi ještě něco dlužíš. Stavíme se v Zettě, dáme si jídlo a pak pojedeme do Picassy. Jestli mi povíš, co se děje, budu lepším společníkem, než když budeš mlčet," řekl jsem důrazným hlasem a majetnicky si ji přitáhl k sobě.

,,Maxi, já nejsem oblečená do takové restaurace, jako je Zetta. Pamatuješ, jak jsem byla oblečená naposled, když jsem tam večeřela?"

,,Tak zaprvé, ty jsi nevečeřela, protože ses toho lososa sotva dotkla, a za druhé, vážně si myslíš, že bych mohl zapomenout na večer, kdy jsem tě poprvé uviděl? Uděláme to přesně jako tenkrát. Strávíme nějaký čas v restauraci, pak se odebereme do baru, kde si dáme Hbitý jazyk, zatančíme si a jako bonus si to spolu rozdáme," hodil jsem po ní nevinný pohled a ona s úsměvem zavrtěla hlavou. ,,A až bude po všem, doprovodíš mě domů, dáš mi pusu a popřeješ mi dobrou noc?"

Pokrčil jsem rameny. ,,Ledaže bys chtěla jít ke mně a nechat si ještě jednou roztáhnout nohy," zašeptal jsem jí do tváře a políbil ji tam.

,,To bych zítra nemohla chodit. A taky se chci večer dát trochu do kupy. Víš jak, umýt vlasy... o depilaci s tebou mluvit nebudu, připravit několik souborů do práce a taky se chci brzy ráno stavit za Evelin," řekla a ve mně vzplála nová vlna zvědavosti.

,,Dobře. Už jsme tu," řekl jsem a přidržel jí dveře.

,,Vážně, tohle je děsný," špitla a ukázala na svůj oděv. 

,,Vlastně je to roztomilé," řekl jsem a nenápadně jí stiskl zadek.

,,Chloe?"

Naráz jsme ztuhli, když jsme zaslechli nám oběma známý hlas. 

,,Tati?"

,,Dobrý večer, pane Lewotte," řekl jsem svým nacvičeným klidným hlasem, ale uvnitř se ve mně všechno třáslo. Ray se mnou spolupracoval v období, kdy jsem byl neustále na lovu a on o tom moc dobře věděl, protože jsem se zájmem o ženy netajil. Na druhou stranu mě nechal se svou dcerou onehdy večer samotného. 

Třeba to nebude tak zlé.

,,Maxi, mohl bych s vámi na chvíli mluvit?" zeptal se Ray hrobově klidným hlasem, ale já tenhle jeho projev už znal. 

Tohle asi nebude pěkné. 

Stiskl jsem Chloeninu ruku a pak se od ní i s jejím otcem vzdálil.

,,Řeknu vám to narovinu. Ano, skutečně jsem ze začátku nepřemýšlel o vybudování vztahu, ale vaše dcera mi stihla během několika dnů obrátit svět vzhůru nohama. A věřte nebo ne, záleží mi na ní jako doposud ještě na nikom," řekl jsem a neohroženě opětoval Rayovo ledový pohled.

,,Tohle by ale mohl říct každý," namítl. Bylo mi jasné, co dělá. Snažil se mě zahnat do úzkých. ,,Co máte v plánu s mou dcerou v budoucnu?"

,,Já," odkašlal jsem si a koutkem oka pohlédl na Chloe, která se musela o několik kroků přiblížit. ,,chci dělat všechno pro to, abychom byli oba spokojení a šťastní."

,,To zní velmi... nereálně. Od vás," řekl tiše a já potlačil nutkání na něj pořádně nadzvednout obočí. Tohle bylo už trochu moc. Spolupracovali jsme asi jen čtyřikrát v krátkých intervalech a krom toho, že jsem se nikdy netajil svou otevřeností k ženám a tendencí je často střídat, nevěděl o mně Ray absolutně nic. Odkašlal jsem si. ,,Co kdybyste nechal svou dceru, ať tohle posoudí sama?"

,,Ještě nedávno byla dítě," zašeptal a promnul si kořen nosu. ,,Je ze slušné rodiny a já nehodlám dopustit, abyste ji zkazil."

,,Tati, dost."

,,Nepleť se do toho, Chloe," řekl podrážděným tónem. 

,,To tedy budu! Jsem už dospělá a s kým a jak trávím čas je moje věc. Vždycky jsi mi říkal, že ti ke tvému štěstí stačí to mé a já se momentálně cítím tak jako ještě nikdy," řekla a mně poskočil žaludek. Nebo to bylo srdce? Něco uvnitř se prostě hnulo, a když mi přiložila dlaň na hrudník, cítil jsem, jak se chvěju. ,,Mám Maxe ráda a chci, aby ses k němu choval hezky."

,,Max je skvělý obchodník, ale není to muž pro tebe." 

To je neuvěřitelné, pomyslel jsem si a chtěl se jít vydýchat na čerstvý vzduch.

,,Proč? Protože měl hodně žen? Protože je starší?"

,,Protože to byl vždycky pěkný prevít! Myslíš, že jsem si ho neprověřil, když jsem s ním spolupracoval? A že jsem ho během těch několika týdnů neprokoukl? Fetování, cigarety a ženy, to není žádná minulost, holčičko. Zamysli se dvakrát, než něco uděláš."

Chloe vydala nasupený zvuk, při kterém se k nám otočilo několik hlav najednou a já nevěděl, co mám říct. Jasně, byly tu v mládí drogy a ženy ještě nedávno. Kdo ale je na druhou stranu tak chorobně slušný jako Ray? Najednou jsem si odpověděl na tu záhadnou otázku, proč byla Chloe ve svých jednadvaceti letech stále panna. Protože zkrátka byla pod vlivem svého praštěného otce, který místo toho, aby ji teď podpořil a dopřál jí tím úlevu, na kterou očividně čekala, akorát podrážel nohy jak nám dvěma, tak vlastně i sobě. Nechápal jsem ho a nechápal jsem, proč pro mě bylo důležité, aby na mě změnil názor.

,,Já se zamyslela mnohem víckrát, tati. Dělala jsem v hlavě ty věčné rozbory, které jsem se od tebe naučila, ale akorát bych tím Maxe ztratila. Nehodlám se ho vzdát jen kvůli tvému názoru na něj. Akorát jsem trochu zmatená. Měla jsem ten večer za to, že ho máš celkem rád. Působilo to, že na něj vzpomínáš jako na dobrého kolegu. Pokud na něj máš už takový názor delší dobu a víš, že měl o ženy vždy zájem, neměl jsi pak strach nechat mě s ním o samotě?" zeptala se a vyslovila nahlas to, co mě taky velmi zajímalo.

,,Taky že jsem udělal pěknou hloupost."

,,Ne. Naopak ti vlastně dlužím své velké díky, protože si nám ulehčil naše setkání a nechal nám prostor, kterého jsme patřičně využili," řekla s úsměvem a opřela se mi o rameno. Ray se na nás mračil. ,,A když už jsi tak důležitě poukázal na to, že jsem byla nedávno ještě dítě a dal mi tím skrytě najevo, že mě vlastně za dítě pořád považuješ, tak nechápu, jak můžeš dítěti něco dát a pak mu to vzápětí chtít vzít."

,,Já ti Maxe nedal, Chloe," namítl důrazně a na čele mu vyvstala žíla.

,,Ale chceš mi ho vzít," zavrtěla hlavou a oči se jí leskly potlačovanými slzami. Láskyplně jsem ji zezadu pohladil po vlasech, abych ji uklidnil, ale stejně se mi pod dlaní klepala.

,,A já nechápu proč," pokračovala. ,,Nechápu, proč mi chceš bránit ve štěstí."

,,Chci ti jen zabránit v neštěstí."

,,Jedním neštěstím jsem si už prošla, tati. A prošla jsem si jím sama! První, s kým jsem o té nehodě mluvila, byl Max, který mě pochopil. Můžeš si říkat, co chceš, ale tohle nevyhraješ. Nikdy nebudeš mít dostatek argumentů. Dávám ti teď možnost volby. Buď se smíříš s tím, že je Max součástí mého života a budeš to akceptovat nebo ho zavrhneš a já zavrhnu tebe," řekla a zmizela z restaurace. Pohlédl jsem do Rayovo zdrcených očí, ale neměl jsem sílu ho uklidnit. Ne po tom, co se mi snažil Chloe vzít. Sevřel jsem kliku, zhluboka se nadechl a vyšel ven.

Jak jsme se mihli kolem Picassy a Chloe stále nařekla jediné slovo, začal jsem se cítit naprosto příšerně. Nebýt mě, tak by Chloe neměla zarudlé oči od potlačovaných slz. 

Zahnula k semaforům a mně se sevřel hrudník. 

Takže nepůjdeme ke mně.

Byla to jedna dlouhá tichá cesta, kterou narušovaly pouze zvuky velkoměsta. Když jsme se zastavili u jejího vchodu, ani na mě nepohlédla. Jen mě vzala za ruku, otočila jí dlaní nahoru a vtiskla mi do ní cudnou pusu. Pak se obrátila a zamkla za sebou dveře. Stál jsem tam a nevěděl, co si mám počít. Chtěl jsem vyjet nahoru, schovat ji do své náruče a říct jí, že bude všechno v pořádku, že to spolu zvládneme, ale bylo mi jasné, že by to v tuhle chvíli, kdy rána byla čerstvá, vůbec nepomohlo. Měla jen jednoho rodiče a ten jí nepodpořil v jejím štěstí. Dokonce s ní ani nikdy nemluvil o smrti její matky. Asi vás nepřekvapí, že jsem nikdy nebyl na rozebírání citů, ale tohle jsem prostě nedokázal pochopit. 

Musela se s tím poprat sama, pomyslel jsem si frustrovaně a opřel se zády o chladné dveře. Přemýšlel jsem o starostech někoho jiného, záleželo mi na někom jiném. Věděl jsem, že když si v duchu říkám, jak ji mám rád, jen se upejpám.

Vytáhl jsem z kapsy mobil a napsal to, co bych býval raději vyslovil, ale už jsem to potřeboval nějakým způsobem dostat ven. I já se občas potřeboval někomu svěřit.

Nevím, jak se to stalo, ale už je to tak. Miluju tě.