Chloe

Jakmile jsem vystoupila z výtahu zmáčená jako myš a klepající se narůstající panikou, potichu jsem zaklepala na Apriliny dveře. Otevřela mi téměř okamžitě a rychle mě vtáhla dovnitř. Oči měla zarudlé a její velká žíla na čele mě pěkně děsila.

,,Kde je?"

Hlavou nepatrně pokynula směrem ke koupelně a když jsem se za Rose chtěla vydat, hrubě mě chytila za paži a zuřivě zavrtěla hlavou.

,,Co je?" řekla jsem a posadila se na gauč.

,,Teče jí krev z nosu a tak jí ho Drew čistí," řekla a já s návalem nové dávky hrůzy doufala, že jsem jen špatně slyšela.

,,On je ještě tady?" zasyčela jsem a pod malým polštářem, který byl umístěn u opěradla gauče, jsem zaslechla zamňoukání. Amy vystrčila svou malou hlavičku a upřela na mě oči. Chtěla jsem si ji vzít do náruče, ale byla jsem celá smáčená od pohromy tam venku a jí se to nelíbilo.

,,Ano, je tady," položila si obličej do dlaní a já si všimla, že má divně zarudlou tvář.

,,A ani nikam nepůjde," hádala jsem a April se tiše rozplakala. Pomalu jsem přešla k malému křeslu, na kterém seděla a stálo mě veškeré síly, abych se nerozbrečela taky.

,,Pojď sem. Řekneš mi, jak se to stalo?"

Trvalo celou věčnost, než promluvila. ,,Můžu za to já!" 

,,Proč?"

,,Prostě jsme byli po krámech vybavit Amy a on šel s námi. Když jsme se vrátili, pozvala jsem je na kafe. Drew se zdál v nákupním centru úplně jiný a byl v pohodě i tady, jenže pak jsem mu řekla, že jsem ráda za to, jak se k Rose chová, ale že ho předem varuju, ať se neopovažuje třeba se jen pokusit ji znovu fyzicky napadnou. V tu chvíli začal být divný. Dlouho to nijak nekomentoval a Rose taky ne. Akorát sebou začala zase šít a to upoutalo mou pozornost. Kdyby se přece nic nedělo, tak tohle nebude dělat. Zkrátka mi to nedalo a narovinu jsem se ho zeptala, jestli jí pořád ubližuje. Působil hrozně dotčeně, bylo to až směšné a já se znechuceně uchechtla. Prostě mi to ujelo a tím jsem ho vyprovokovala. Začal na mě slovně útočit a... znáš mě. Třebaže na mě Rose upírala prosebný pohled, já mu začala nadávat a byla jsem na něj pěkně sprostá. Tak sprostá, že se na mě vrhl a dal mi facku, kterou jsem mu oplatila. A v tu chvíli se mě zmocnila panika. Bylo mi jasné, že jsem zašla až příliš daleko, jenže dřív, než mě mohl praštit znovu, začala se do toho plést Rose. Prosila ho, aby mě nechal být a když na mě se zatnutými pěstmi začal zuřivě křičet, Rose ho zezadu praštila do lopatek. V tu chvíli na mě úplně zapomněl a než jsem stačila jakkoliv zareagovat, dal jí takovou ránu, až to s ní smeklo o podlahu," řekla a hlasitě se rozbrečela. Měla hotový hysterický záchvat.

,,Jsem taková blbka!" nadávala si a já se snažila najít nějaký argument, kterým bych ji přesvědčila o tom, že vinu nese pouze ten hajzl. Jenže v tu chvíli vyšli ti dva z koupelny. Rose se na mě s kapesníkem před nosem váhavě usmála, jenže já jí to nebyla schopna oplatit. Dívala jsem se na toho ubožáka, jak ji drží kolem ramen a snaží se chytit Amy, která - stále schovaná za polštářem - statečně protestovala. Natáhla jsem se pro kočičku sama a přistoupila k Rose, abych jí ji předala.

,,Zlato," promluvila jsem k ní tiše, když jsem zaznamenala, jak se Drew snaží omluvit April.

,,Prosím, nechme to být. Už je to dobré. Řekla jsem mu, že jestli ještě jednou ublíží mně, vám nebo třeba i Amy, nebudu se s ním už o ničem bavit a pošlu ho zpátky do Londýna," řekla a zahanbeně zkontrolovala, jestli jí už přestala téct krev.

,,To jsi mu vážně řekla, nebo se mě jen snažíš uklidnit?"

Zavrtěla hlavou a zmačkala kapesník, který už nebyl třeba. ,,Ne, opravdu jsem mu to tak řekla a on souhlasil. Řekl, že si za to ponese své následky a že udělá cokoliv, aby to napravil."

Tak to jsem vážně zvědavá, pomyslela jsem si jízlivě, ale už kvůli Rose jsem doufala, že by v jeho slibech mohlo být aspoň trochu pravdy.

,,Tak dobře," řekla jsem a pohlédla na její načervenalou tvář. Mohl toho naslibovat mraky, ale v mých očích už klesl tak hluboko, že se mi ze všech těch jeho příslibů chtělo akorát zvracet. Chlap, který vztáhne ruku na ženskou je ubožák všech ubožáků!

Když jsem zapadla do svého bytu a dala si rychlou sprchu, cítila jsem se pak v suchém oblečení daleko líp, ale mé úvahy byly pořád stejné a z celé téhle situace mi bylo špatně od žaludku. Navíc jsem litovala toho, jak nevhodně jsem odpálkovala Maxe. Prostě jsem byla překvapená a vyděšená.

Povzdechla jsem si a odběhla k botníku, abych si vzala deštník, který tam měl své místo. Rozhodla jsem se vydat zpátky k Maxovi a všechno mu v klidu vysvětlit.

Jakmile jsem vstoupila do toho stále šíleného lijáku, skoro jsem si to rozmyslela, jenže jen z představy, že bychom se třeba mohli nějak... usmířit, mi přeběhl příjemný mráz po zádech a okamžitě mě to táhlo směrem k jeho domu. Sotva jsem ale udělala tři kroky, ozvalo se za mnou několikrát se opakující troubení. Nadskočila jsem jako koza a strnula při pohledu na Maxovo auto, které pořád stálo na parkovišti. Nejistým krokem jsem došla ke dveřím řidiče a on mi přes okénko naznačil, abych se usadila vedle něj. Jak jsem obcházela auto a skládala přitom deštník, přemítala jsem nad důvodem jeho zdržení, když jsem mu dala jasně najevo svůj dočasný nezájem. 

Dobře, takhle jsem na něj vyjela jenom ze vzteku. Bylo mi jasné, že jsem to nemyslela vážně. 

Jemu taky? To proto je pořád tady? Ví, že ze mě mluvila jen rozhořčenost a strach? Heh, bylo by tak skvělé, kdyby ano.

,,Tys na mě čekal?" zeptala jsem se, jakmile jsem se posadila na sedadlo spolujezdce. Snažila jsem se zavřít dveře v co nejkratším čase, ale stejně se do auta dostalo několik velkých kapek.

Chvíli neodpovídal, tvářil se nejistě, ale co bylo hlavní, viděla jsem v těch jeho oslňujících očích značnou úlevu. Pak pokrčil rameny. ,,Myslel jsem, že bys tře-"

Můj náruživý polibek ho umlčel. To, jak jsem se na něj vrhla, nebylo příliš elegantní, možná spíš komické, ale obrázek nás dvou, jak Max sedí stále na svém místě řidiče a já jsem schoulená v jeho klíně mi přišel neodolatelný.

,,Omlouvám se. Za nic z toho nem-" Neměla jsem ani šanci se omluvit, ale jeho nepatrné přikývnutí mi v tu chvíli stačilo. Bylo mi odpuštěno.

Zahekala jsem a polilo mě horko. V tom autě bylo jednak dusno a když k tomu ještě přičtete Maxovo blízkost... já tekla.

,,Jo," vydechl mi Max do úst, když jsem se mu začala otírat o rozkrok. Hned nato jsem uslyšela tiché cvaknutí a začala jsem padat dopředu - Max stiskl tlačítko pro změnu polohy sedadla. Teď jsem na něm seděla obkročmo a on pode mnou téměř ležel, nechal opěradlo jen lehce nadzvednuté. Když se nakonec vyhoupl tak, že jsme se ve vzpřímené pozici dotýkali nosy, pobaveně se zasmál mému vyplašenému výrazu. Rozhlížela jsem se totiž kolem sebe, abych měla jistotu, že nás nikdo neuvidí a jeho hihňání jsem ignorovala.

,,Jsou ta skla tmavá?" řekla jsem a ostražitě se zadívala do jeho stále vysmátého obličeje.

,,To jednak," řekl a pevně sevřel v dlaních můj pas. ,,A taky je venku taková potopa, že ty se tady sice ujišťuješ, jestli nejde někdo kolem auta, ale stejně bys nikoho nezahlédla, víš? Proto se tomu tak směju." 

Znovu jsem se k němu přicucla, abych jeho smích utla. Dlaně, které byly stále zakotvené na mých bocích, jsem si přiložila na prsa. Hrubě je zmáčkl a zasténal mi do úst.

,,Sundej ty kalhoty a tílko taky," zašeptal a dál mě líbal. Šlo to takhle hůř dolů, ale nakonec jsem na něm přece jen seděla pouze ve spodním prádle a ponožkách. 

Boty mi spadly nejspíš k pedálům, pomyslela jsem si a jedním rychlým škubnutím mu odhalila boxerky, přičemž jsem doufala, že mu to mé šelmí gesto neurvalo knoflíky na džínách. Olízla jsem si rty a s šibalským úsměvem se naklonila k jeho rozkroku. Bylo by to děsně sexy, kdybych svým vyšpuleným zadkem nezavadila o logo BMW a auto nezačalo následně troubit jako splašené. Max se rozesmál nanovo, až se mu tím roztřáslo celé tělo a já jsem s nesrozumitelným mumláním dumala nad lepší pozicí. Bohužel jsme byli v příliš malém prostoru.

Lehce jsem se uchechtla a pomalu mu stáhla boxerky až na stehna. Se zadkem stále vzhůru jsem si ho pomalu začala brát do úst a očima při tom propalovala díru do těch jeho. Potemněly mu, přivřel je a zaklonil hlavu, takže jsem se teď dívala na jeho ostře řezanou bradu.

,,Zapoj zuby," řekl a já ustala v pohybu, půlku penisu stále v puse.

,,Neboj se toho," zašeptal a já se ho opatrně dotkla zuby a přejela jimi až k žaludu. Cukl sebou a vděčně zasténal. Prohnula jsem se v páteři ještě víc, zadek tím posunula prakticky až nad volant, a začala si ho brát pořádně. Bylo by mi to možná trochu nepříjemné, ale jeho odevzdané bědování mě učinilo naprosto imunní vůči tendenci dávit se. Jeho penis byl příliš velký pro mou malou pusu, ale měl vděčného majitele, který mě svým zvláštním způsobem pobízel k větší intenzitě, větší rychlosti...

,,Jo," cukl sebou a posunul mě tím na okraj sedadla. Jak jsem pokračovala ve svém ústním cvičení, pokoušela jsem se nenápadně vyprostit zadek z přihrádky. Měla jsem vážné obavy, že se mi tam zasekl.

,,Pojď sem," zavrčel a jak mnou škubl jeho směrem, přetrhly se mi kalhotky. 

Tak proto jsem se nemohla vysvobodit.

,,To byly kalhotky za tvé peníze," zašeptala jsem, když mě líbal na krku a hnětl mi holý zadek.

,,To mě moc mrzí," zamumlal a olízl mi lalůček. Pak se zase položil na záda, košili měl rozepnutou, a prakticky poslepu si navlékl kondom. 

Kde ho tak najednou vyčaroval?

,,Chytni se mě za dlaně. Pomůžu ti hopsat," zaculil se na mě a já cítila, jak mě řeči tohoto typu dokážou pěkně rozparádit. Ochotně jsem ho poslechla a jak jsem se ho držela, nadzvedla jsem tělo tak, aby se proti mně mohl nastavit. Pak jsem vděčně sklouzla po jeho tvrdé chloubě a dopadla mu na podbřišek.

Jestli jsem si zahopsala? Ne, moc ne. Vlastně to dopadlo tak, že jsem se držela konce opěradla a Max, s rukama na mých bocích, do mě bez přestávky tvrdě přirážel. Moje účast se skládala jen z lehkého pohupování boků, a stejně jsem pak na Maxovo hrudník dopadla úplně vyřízená. Oči jsem měla zavřené, lapala jsem po dechu a na těch několik vteřin mi bylo u mého nahého zadku, jestli ke mně cítí něco víc nebo jsem jen sexuální mašinou. Cítila jsem touhu, primitivní potřebu, a taky jsem ji dostala.