Chloe

Seděla jsem o dva stoly dál a snažila se vyhnout pohledu toho muže. Nebylo to snadné. I na tu relativně velkou vzdálenost jsem v jeho modrých očích viděla nějaký nevyslovený příslib.

,,Chloe, sněz něco," napomenul mě táta a dál se věnoval svému kolegovi. Nechápala jsem, že mě dokázal přemluvit k téhle komedii. Už tě skoro vůbec nevidím, řekl mi předchozí večer po telefonu. Pojď zítra na večeři, aspoň se můžu pochlubit Davidovi, jakou mám krásnou dceru.

Asi jsem Davidovi skutečně připadala krásná. Normálně by mi ten jeho vytrvalý úsměv byl nepříjemný, ale teď to tak nebylo. Když už jsem byla několik minut v pohledové pasti toho atraktivního muže, jenž seděl v pravém rohu restaurace, mi byl nějaký David úplně fuk.

Znovu jsem si dovolila letmý pohled jeho směrem. Pronikavé pomněnky si mě pozorně prohlížely a v koutcích úst mu prohrával úsměv.

Nějakým zázrakem jsem se odpoutala od jeho pohledu a poprvé se podívala, kdo mu dělá společnost. U velkého stolu sedělo dalších deset mužů. Všichni měli obleky a já logicky usoudila, že jsou kolegové. Působili vzdělaně, bohatě a přísně.

,,Nechutná ti to?" vyrušil mě otcův hlas a já se podívala na svůj talíř. Losos byl téměř netknutý.

,,Ne, chutná, samozřejmě, jen je mi trochu nevolno," vymyslela jsem si a omluvně pokrčila rameny.

,,Chceš odvézt domů?"

,,Ne," řekla jsem rychle, protože jsem nechtěla způsobit komplikace. ,,Kde jsou tady toalety?"

Otec si promnul bradu a David mi naznačil nakloněním hlavy cestu. S úsměvem jsem mu poděkovala, a když jsem se zvedla, mí společníci u stolu také.

Musím si osvojit pravidla etikety.

Měla jsem pocit, že z hlediska stolování jsem během poslední hodiny udělala až bolestivé množství chyb.

**

Schovala jsem malý parfém do psaníčka zlaté barvy a pohlédla na tu bledou modrookou dívku s vlasy v barvě lískového oříšku. Velké oči se dívaly na svůj odraz a obličej se snažil nasadit vyrovnaný výraz.

O nic nejde, jen tě pozoruje nějaký muž. To se občas stává, řekla jsem si v duchu a vykouzlila přirozený úsměv. Vypadala jsem... jinak. Mohla za to červená rtěnka a vlasy vyčesané do elegantního drdolu nebo spíš ty temné šaty, které obepínaly moje křivky? Přišly mi vhodné.

Tenhle podnik je známý svým luxusem, a tak musím být taky... luxusní, pomyslela jsem si a spěšně si namydlila ruce. Ubrousky měly květinový vzor a mně bylo skoro líto je použít.

Obemknula jsem dlaní kulatou kliku a ustala v pohybu, protože jsem uslyšela hádající se hlasy. Patřily mužům, patrně dvěma.

,,Ten zmrd," zavrčel hluboký hlas a já sebou trhla.

,,Na ten návrh může zapomenout!"

,,Uklidni se, Maxi, zachovej si čistou hlavu. Představ si těch peněz, které může Leward do firmy vložit," zašeptal naléhavě druhý hlas, o hodně tišší, a já se zadrženým dechem naslouchala hrobovému tichu. Překvapil mě hluboký pobavený smích. ,,Netvař se tak žalostně. Budoucnost firmy nestojí na jednom klientovi. A už vůbec ne na takovém debilovi!"

,,Dobře, dělej, jak myslíš. Stejně tě nepřemluvím."

Pohlédla jsem na své příliš štíhlé prsty, které stále držely kliku.

Nemůžu tu zůstat věčně.

Váhavě jsem vyšla na chodbu. Nikde nikdo. Tiše jsem vypustila zadržovaný vzduch z plic.

Otec už bude mít starosti.

Rychle jsem se vydala ke schodům a mašírovala zpátky ke stolu.

,,Všechno v pořádku?" zeptal se David.

,,Ano, jistě," řekla jsem, když jsem se usadila zpátky na své místo. Už tak nějak instinktivně jsem svou pozornost obrátila jistým směrem a spotily se mi dlaně. Ten atraktivní muž se k mému nemalému překvapení díval na otce. Srdce se mi rozbušilo jako smyslů zbavené, když se se svou veškerou elegancí zvedl ze židle a vydal se vstříc našemu stolu.

,,Pane Lewotte?" zeptal se hlubokým hlasem a mně uvázl dech. Z dálky byl šarmantní a mužný, zblízka byl ještě mnohem víc. Nevím, jestli za to mohl ten pronikavý hlas, dlouhé řasy, černé stíny po fousech, vykrojené rty nebo výrazné lícní kosti. Podstatné bylo, že jsem na několik vteřin zapomněla dýchat.

,,Pane Hinforde," řekl otec a s úsměvem od ucha k uchu se postavil, aby si s tím řeckým bohem podal ruku.

,,Je milé vás zas vidět," řekl přívětivým hlasem, který ale díky jeho hloubce zněl spíš stroze a mně okamžitě došlo, že je to hlas nadávajícího muže z chodby u záchodů.

Páni, vždyť byl tak sprostý! To mi k němu vůbec nejde.

,,To tedy je," přitakal otec a obrátil svou pozornost k Davidovi.

,,Můj kolega, David Mitchell," řekl otec, a když si muži potřásli rukama, obrátil se ke mně. Ztuhla jsem. ,,A tato okouzlující mladá dáma je má dcera Chloe. Chloe, to je Max Hinford, můj bývalý obchodní partner. Několikrát jsme spolu pracovali."

,,Těší mě, pane Hinforde," řekla jsem a napřáhla k němu dlaň. K mému údivu ji otočil hřbetem nahoru.

,,Pro vás Max," řekl tlumeně a políbil mě na směšně rozklepanou ruku. Ze rtů mu šel příjemný žár a já si přála, aby jeho gesto trvalo déle.

Když se narovnal, v koutcích úst mu prohrával úsměv. Byl prostě úchvatný. Skutečně. Bezděky jsem se kousla do spodního rtu a jemu potemněl pohled. Nebo se mi to jen zdálo?

Otec zřejmě mezitím stihl zaplatit, protože mě teď osvobozoval z Maxova pohledu tím, že se mě zeptal: ,,Pojedeš s námi taxíkem, Chloe?"

Všichni jsme v sobě měli výborné šampaňské, takže řízení nepřipadalo v úvahu. Jenže já bydlela jen deset minut od restaurace a neměla jsem důvod jezdit taxíkem. Akorát bych se dočkala večerní dopravní zácpy.

,,Chci jít pěšky," řekla jsem a otec se zamračil. ,,V těchto nočních hodinách?"

,,Táta má pravdu, Chloe," řekl David, takže jsem se pro změnu zamračila já.

,,Pokud bydlíte někde v téhle oblasti, má limuzína vás odveze domů. Pojedu s vámi, když ještě deset minut počkáte," navrhl Max a mně se pootevřela ústa.

,,Bylo by sice praktické, že bychom si zbytečně nezajeli, ale to po vás nemohu chtít, Maxi," namítl otec, ale pan Hinford rychle zavrtěl hlavou.

,,Vy rozhodně můžete. Navíc to nebude zas tak velká oběť," řekl s očima upřenýma do těch mých.

Vždyť vedle mě stojí můj otec, pomyslela jsem si vyplašeně a podívala se na dotyčného. V zamyšlení si předjížděl prsty po pečlivě oholené bradě a toho sexuálního napětí mezi jeho dcerou a bývalým obchodním partnerem si zřejmě vůbec nevšiml. Prostě měl za to, že je jeho přítel jen zdvořilý.

,,Tak dobře, Maxi. Ale jestli se nakonec rozhodne jít domů po svých, neprodleně mě informujte," řekl otec přísným hlasem a Maxovi se na tváři vykouzlil široký úsměv, ve kterém odhalil zářivě bílé zuby. Změkla mi kolena.

,,Spolehněte se, pane. A rád jsem vás opět viděl," řekl a ještě jednou si potřásl rukou s Davidem. Otec se k odchodu příliš neměl, ale únava nad ním stejně vyhrála. S rukou před ústy jsem se snažila skrýt úsměv, když si při odchodu velmi elegantně zívl.

,,Je stále stejný," řekl pan Hinford. S prsty poklepávajícími si o bradu jsem se na něj otočila. ,,A jaký je?"

Usmál se. ,,Milý a přehnaně starostlivý."

Byla to sice velmi ošizená charakteristika mého otce, ale pravdivá.

Lehce jsem se usmála a on mi se stejně nenuceným a letmým úsměvem pokynul, abych ho následovala.

Jeho záda byla... velká. Ale i tak nebyl nijak mohutný nebo něco takového. Měl postavu atleta. Bezděky jsem začala přemýšlet o tom, jestli má pod tou košilí jasně viditelné svaly nebo jen pevné břicho.

Čekala jsem, že mě představí svým třem kolegům, kteří v restauraci ještě zůstali, ale místo toho mě dovedl k baru a přidržel mi vyvýšenou židli.

,,Těch deset minut... To abyste mě pozval?" zeptala jsem se, když nám oběma objednal skleničku červeného vína.

,,Přesně tak," řekl, a když jsem si ji od něj vzala, přiťukl si se mnou. ,,Smíte už pít, ne?"

On si mě dobírá?

,,Ano, už dva měsíce," řekla jsem si spíš pro sebe, ale on mě stejně slyšel.

,,To je vám vážně teprve jednadvacet?"

S lehce přimhouřenýma očima jsem se zamyslela, kolik může být jemu a přikývla jsem.

,,Čerstvě dospělá a nevybouřená," uvažoval tiše a pohlédl na mě koutkem oka.

Bylo zvláštní, že mě to urazilo?

,,Jak to myslíte?" zeptala jsem se se ztuhlou čelistí.

,,Vychovával vás Ray, muž, který má naprosto u všeho stanovena pravidla a je tak slušný, až si člověk říká, jestli je to vůbec legální."

Vypila jsem zbytek sklenky na ex.

,,Pravidla většinou legální jsou. Ale věřte nebo ne, otec na mě příliš velký vliv nemá," zalhala jsem a otáčela prázdnou skleničkou.

,,Dáte si ještě?"

,,Ne, děkuji," odpověděla jsem, zmatená, že mou poznámku opomenul.

,,Řekl bych, že má," dodal po chvíli a já jsem nadzvedla obočí.

,,To jsem opravdu tak průhledná?" zeptala jsem se s náznakem kousavosti v hlase a nenápadně si stáhla šaty víc dolů, aby zakryly alespoň půlku stehen. Všiml si toho.

,,Každý váš pohyb mi říká, jak moc potlačujete svojí živočišnost," řekl a mně se rozbušilo srdce minimálně dvacetkrát rychleji, než bije běžně. ,,To znáte ženy až takhle dobře? Jak se to dá poznat?"

Nemělo mě to překvapit. Byl ten nejkrásnější muž, kterého kdy spatřila a ženy po něm musely šílet.

,,Atraktivní ženy v sobě vždycky mají šelmu," řekl a já se v duchu zatetelila blahem, že mu připadám atraktivní. Ten pocit stál i za bolavé nohy z vysokých podpatků.

,,Já ji v sobě ale neskrývám... tu šelmu," řekla jsem a nenuceně si posunula dlouhé prsty pod bradu. Jasně, jen jsem si hrála, je to tak. Nikdy jsem neměla ráda, když mi lidé předhazovali, jaká jsem a už vůbec ne, když to byli lidé, kteří mě znali pár minut.

Pohlédl na mě skrz ty dlouhé řasy a mně zase uvázl dech.

,,Tak to bych vás mohl vzít do svého oblíbeného klubu. Je to tam prostorné, vkusné a drahé, takže byste měla využít toho, že to za vás zatáhne někdo jiný. Udělám to rád," řekl a taky si vsunul prsty pod bradu.

Dneska jsem neutratila ani korunu, všechno za mě platí ostatní, pomyslela jsem si.

,,Jak se ten klub jmenuje?"

,,Picassa," odpověděl okamžitě a já nepřirozeně vyvalila oči, když se mi vybavil jeden z těch mnoha vyhazovačů, kteří většinu zájemců odpálkovali ne zrovna milou přednáškou o tom, že takovýhle chudáci si musí zašukat jinde. Nebyl to jen obyčejný bar, a právě proto jsem se mu vyhýbala obloukem. Problém byl, že jsem od něj bydlela asi jen tři sta metrů, takže se nedal úplně ignorovat.

,,Tak to nevím," vypadlo ze mě najednou. Musela jsem poděkovat svému pudu sebezáchovy, který donutil hlasivky pracovat dřív, než by bylo pozdě.

,,Znáte ho?"

,,Nikdy jsem tam nebyla, ale vím, že to není jen bar a to je ten důvod, proč jsem tam nikdy nebyla," řekla jsem a v duchu se pochválila za svou upřímnost.

,,Zvu vás jen na další drink a možná... jeden tanec? Nic víc za tím nehledejte. Já nekoušu."

Tak tím si právě nejsem tak jistá.

Už jsem mu chtěla říct, že něco takového nepřipadá v úvahu, jenomže zvědavost a taky vědomí, že si o mně myslí, jak jsem upejpavá, mě přimělo mu to nedarovat tak lacino a řekla jsem: ,,Dobře, proč ne."

Odměnou mi byl jeho oslnivý úsměv.

Zaplatil barmanovi, rozloučil se s kolegy a pak mi pokynul, abych ho následovala. Venku byl večerní jarní chládek a já se zachvěla. V duchu jsem si vyčetla, že jsem si nevzala kabát a hned nato mě pohladil po ramenou příjemný samet. Měla jsem na sobě jeho černé sako, které famózně vonělo. Nebyl to žádný parfém, byla to osobitá vůně, jeho vůně.

Páni...

,,Děkuji," špitla jsem a nastoupila do limuzíny, která se před námi zastavila. Byla ještě prostornější, než vypadala.

Tady bych klidně bydlela, pomyslela jsem si, když jsem se rozhlédla po vnitřku auta. Dva gauče naproti sobě, u toho pravého dokonce malý stolek. Mini lednička naplněná alkoholem a další gauč na západní straně, který byl rozložený, takže sloužil jako postel. Max mi pokynul, abych se posadila za ten stolek a já při dosednutí potlačila zasténání.

Tady už chci zůstat!

Zabořila jsem záda do černé kůže, která mě příjemně hřála. Zřejmě v sobě měla nějaký zahřívací efekt, protože klasická by měla opačný účinek.

,,Je vaše?"

,,Ano," řekl, když se usadil vedle mě a ani se neobtěžoval potlačit to smyslné zamručení, když si konečně opřel záda. Pak ten úžasný zvuk vydal ještě jednou, když si pod stolem protáhl nohy. Chtěla jsem, aby s tím přestal a byla jsem vděčná potemnělému prostředí, které zakrývalo toho ruměnce, jež se mi objevil na tváři. Max měl pravdu, já skutečně byla pod vlivem svého do nebes slušného otce. Jinak bych se z nějakého mužského zasténání ve svých jednadvaceti letech nečervenala jako zralé rajče.

Rychle jsem mu položila otázku, aby na mě nic nepoznal. ,,Co vlastně přesně děláte?"

,,Vlastním firmu Hinford Publishing," řekl s náznakem pýchy v hlase a já se pousmála. Měl zavřené oči, hlavu zabořenou do opěradla a relaxoval. Očividně mu vůbec nevadilo, že si ho mohu nepřetržitě prohlížet.

Měl na sobě bílou košili, která měla první knoflíček rozepnutý. Žádná kravata, žádný motýlek. Sako jsem měla na sobě já.

Neměla bych mu ho už vrátit?

Bylo mi téměř vedro, obzvlášť v blízkosti takového muže. Adrenalin vystrčil svou hlavu a široce se usmál. Nedostavoval se u mě často, vedla jsem totiž život, ve kterém příliš vzrušení nebylo. Chození do práce není vzrušující. Uklízení bytu také ne a ani nakupování v supermarketech není vzrušující. A když už se nějaký adrenalin přece jen dostavil, hodně rychle jsem ho odpálkovala. Nesnášela jsem horko po těle a zrychleně bušící srdce. Ten večer mi to ale bylo příjemné, nebudu lhát.

,,Co děláte vy?"

,,Já, ehm, dělám v nakladatelství Secret. Překládám knížky, pročítám rukopisy a mnoho a mnoho dalšího. Je to občas náročné," řekla jsem a hned nato zase zrudla. Proti vedení nějaké firmy byla má práce spíš jednotvárnou činností.

,,To vám věřím," prones se stále zabořenou hlavou a já si skousla ret, když jsem zblízka zkoumala jeho pravou lícní kost. Srdce mi poskočilo, když jsem v sobě najednou pocítila neovladatelné nutkání ho na tom místě olíznout. Představovala jsem si, jak bych přejela přes tu pevnou kost, ochutnala jeho kůži, poškrabala se o to krátké strniště, které bylo - jak jsem já nezkušená hádala - asi jen den nebo dva staré. Vím, že jsem to už říkala, ale byl naprosto úchvatný.

,,Vždycky jsem měl rád Danta. Božská komedie mě fascinuje," řekl nevzrušeně a dál se věnoval svým víčkům zevnitř, takže přišel o to, jak mi poklesla brada. To by mě nikdy nenapadlo.

,,Tak to máte dobrý vkus," pochválila jsem ho a tiše se zasmála.

,,Máte příjemný smích," řekl a já se smát přestala. To bylo překvapivě milé.

,,Děkuji," zašeptala jsem po chvíli váhání a limuzína sebou nepatrně cukla.

,,Jsme tady," řekl, sundal mi z ramen sako a nechal ho na sedadle. Následovala jsem ho ven jako poslušné štěně. ,,Jak ten řidič věděl, kam má jet?"

,,Skvělý postřeh, Chloe, to se mi líbí. Mám kousek od Picassy dům a docházím to většinou pak pěšky," vysvětlil, ale já jsem ho vůbec neposlouchala. Zvědavost upadla v zapomnění a já otupěle zírala na jeho odzbrojující úsměv.

,,Aha," vypadlo ze mě nakonec, abych zamaskovala tu duševní nerovnováhu, která ve mně narostla, a následovala jsem ho ke vchodu do zámku hrůzy.

,,Ahoj, Dereku, tohle je Chloe. Zapiš ji na seznam hostů, kteří sem odteď mají kdykoliv přístup," řekl a já nasadila vystrašený úsměv, když si mě ten mohutný černoch s úšklebkem prohlédl.

,,Ano, šéfe. Taková kráska nesmí stát venku," řekl a gestem své velké pravačky naznačil, že můžeme jít.

,,Šéf?"

,,Ano, vlastním to tu," vysvětlil a mně opět uvázl dech.

On vlastní noční klub?

,,Jak jste se k něčemu takovému dostal?"

Pokrčil rameny a jak jsme procházeli tmavou chodbou, najednou se zastavil.

,,Upřímně, nevěděl jsem, co s penězi a koupil bar, kde se od té doby začaly odvíjet veškeré oslavy a večírky. Jen rodiče jsem do tohoto místa nikdy nezasvětil a ani to dělat nebudu. Co se týče druhého patra, vůbec pro vás nemusí existovat, bude to vaše volba," řekl. Snažil se mě sice uklidnit, ale jeho vysvětlování mělo úplně opačný účinek. Rozklepaly se mi nohy.

,,Dobře," řekla jsem jen a vstoupila do reflektory prozářené velké místnosti, která oplývala luxusem. Všude tisíce světel, hlasitá hudba, která se nápaditě rozléhala kolem oblasti tanečního parketu a u baru byla tišší. Max mě dovedl ke stolu u jakéhosi šedého mola, které bylo zvýrazněno stříbrnými světly po stranách. Opodál bylo další molo, hodně malé, kterému nedominovaly ani tak světla, jako tyč, jež se táhla až ke zdi. Trochu se mi sevřel žaludek.

,,Bude tu dneska nějaká show?" zeptala jsem se a poprvé se rozhlédla po tom množství lidí, které jsem předtím nevnímala.

Buď je tu běžné, že je bar tak narvaný, a nebo se tu skutečně bude něco dít.

,,Ne, dnes není v plánu nic. Jestli vám jde o to množství lidí, to je tu běžné. Jsou to stálí návštěvníci. Podívejte se na jejich obleky a pochopíte, proč přes Dereka snadno prošli," řekl a já jsem si prohlédla pár lidí ve své blízkosti. Všichni byli upravení. Muži měli většinou obleky, výjimečně džíny, a ženy měly všechny šaty doplněné drahými lodičkami. Jako bonus všichni pili něco, co taky nevypadalo zrovna levně.

,,Jasně," prohlásila jsem a uniklo mi uchichtnutí.

,,Copak?"

Zavrtěla jsem hlavou a přejela prsty po jednom ze světel na molu. Bylo teplé, ale nepálilo. ,,Nemám tu co dělat."

,,Jak to myslíte?"

,,Tak, jak to říkám. Táta peníze má, ale já žiju, dalo by se říct, od výplaty k výplatě a tohle," ukázala jsem si na předražené šaty. ,,nosím opravdu jen ojediněle."

Koutky úst se mu zvedly vzhůru. ,,Jen si myslíte, že sem nezapadáte. Spousta žen tu dělá jen doprovod mužům a vy dnes večer hrajete přesně tuhle roli."

Nadzvedla jsem obočí. ,,Hraju tuhle roli?"

,,Vlastně ještě hrajete roli té šelmy," dodal a s neskrývaným pobavením čekal na můj výbuch. Takovou radost jsem mu udělat nemohla, takže jsem jen luskla prsty na barmana a ten se okamžitě odebral k našemu stolu.

,,Ano?"

,,Namíchejte mi něco, co mě probudí," řekla jsem a blonďatý barman se široce usmál. ,,Vaše přání je mi rozkazem, slečno. A pro tebe, Maxi?"

Dotyčný se na mě chvíli díval s patrným překvapením, po úsměvu už ani stopy, a pak řekl barmanovi: ,,Pro mě to samé, co bude mít Chloe. Díky, Marku."

Mark přikývl a když se vracel k baru, pečlivě vrtěl zadkem.

Je na chlapy, pomyslela jsem si a obrátila svou pozornost zpět k Maxovi.

,,To není pro začátek špatné. Třeba ji ve vás nakonec přece jen probudíme," zašeptal a já ho navzdory hudbě slyšela jasně.

Šelma.

Nikdy mě nenapadlo ji v sobě hledat. Byla jsem skromná. Aspoň jsem si tak dlouhá léta připadala.

,,Třeba," vypadlo ze mě dřív, než jsem to stihla zarazit a on mi věnoval živočišný úsměv. Na stůl přistály dvě sklenky nafialovělé tekutiny. Já jsem se na sklenku zamračila a Max s Markem se zasmáli.

,,Co kdybyste mi raději řekli, čeho se hodlám napít?"

,,Hbitý jazyk. Tedy, dva Hbité jazyky," mrkl na mě Marek a jak mašíroval za bar, zase pečlivě zapojoval boky.

,,Je gay?"

,,Ano, je," řekl, když si se mnou přiťukl a hodil do sebe hned půlku Hbitého jazyka naráz.

Hbitý jazyk. Ne, opravdu sem nepatřím, pomyslela jsem si, když jsem si prohlížela tu tekutinu a s podezíravým výrazem k ní čichala.

,,Kopněte to tam," nařídil a vyčkával.

Kdyby mě táta viděl...

A bum! Jakmile jsem jsem si uvědomila, kde jsem, a přesto se mé myšlenky stáčí k otci, skutečně jsem to tam kopla. Na ex.

,,Páni, Chloe! Šelmí mládě se zřejmě už narodilo," mrkl na mě a já se okamžitě začervenala. Díkybohu za ten alkohol, o kterém je známo, že dává tvářím červenou barvu automaticky.

,,Možná," zamumlala jsem a slízla kapky, které ve skleničce zůstaly. Trhla jsem sebou, když se místnost celá rozskákala vlivem jakési elektro hudby vycházející z reproduktorů.

,,Pojďte," vytáhl mě ze židle a jak jsme se přibližovali k zalidněnému parketu, měla jsem pocit, že mi upadnou uši.

Max si mě přitáhl do náruče a naklonil se mi k uchu. Krev se mi rozproudila po celém těle a adrenalin se utrhl ze řetězu. Ještě nikdo si mě takhle nedržel.

,,Tohle vás probere," zakřičel mi do ucha a než jsem stačila třeba jen mrknout, roztočil mě jako Popelku. Tím pohybem se mi rozpadl drdol, který držela jen jedna spona, a když jsem se k němu zase přivinula, tu sponu mi z vlasů vyndal a schoval si ji do kapsy od kalhot.

Naskočila mi husí kůže. Bylo to moc doteků najednou. Vlasy, paže, pas, lopatky. Nestydatě přesouval své ruce a mě ani nenapadlo se bránit. Užívala jsem si to a s alkoholem v krvi jsem své červené tváře a úsměv od ucha k uchu vystavovala na obdiv. Také se usmíval a shlížel na mě dolů s jakýmsi okouzlením a pobavením zároveň.

Jak hudba hrála dál, mé pohyby začaly být odvážnější, a když si mě otočil zády k sobě a opřel se tváří o mé temeno, chytila jsem ho za dlaně. Propletl si se mou prsty a já jsem s pažemi vzhůru pokrčila kolena. Do mnohem vkusnější hudby jsem pak začala kroužit boky a zapojila svaly, o jejichž existenci jsem neměla ani tušení. Mé černé šaty na takové divočiny nebyly dělané, a proto se s každým odvážnějším pohybem utahovaly kolem mých křivek a kladly odpor. Mělo to přesně ten účinek, který si moje opilecká šelmička přála. Koutkem oka jsem sledovala, jak Max nemůže spustit pohled z mých boků a po tváři se mi roztáhl široký úsměv.

Cítila jsem se tak nemravně a k mému překvapení jsem se do toho pocitu přímo zamilovala. Nikdy dřív jsem se necítila nemravně. Nikdy. Neměla jsem totiž důvod a najednou to tady bylo i s úroky. Pustila jsem jeho ruce a stále zády k němu jsem ty své zanořila do jeho černých hustých vlasů a položila si hlavu na jeho rameno. Když mě chytil za boky a začali jsem se hýbat, pohlédla jsem na prozářený strop. Zřejmě ho vytvořili pod záměrem napodobit noční nebe a mým opilým očím to připadalo úchvatné a příhodné - skutečně jsem se momentálně cítila jako zářící hvězda.

,,Já nestačím zírat," zašeptal mi do ucha a jeho dech mě pošimral. Pootočila jsem hlavu a cítila Hbitý jazyk. Jakmile se ke mně ale Maxův obličej začal přibližovat, vrátila jsem hlavu na jeho rameno.

Znovu se mu povedlo se mnou zatočit, aniž bych ztratila rovnováhu a já vděčila té nudné večeři s otcem a Davidem, protože jen díky ní jsem teď byla tady, pod reflektory, s nádherným mužem, který majetnicky svíral mé boky a svým dechem mi zahříval krk.

Po chvíli jsem začala cítit nepříjemný tlak v hlavě a zakřičela Maxovi do ucha prosbu, abychom si sedli.

,,Vy ale umíte tancovat, Chloe," řekl uznale, když jsme se vrátili ke stolu, a já si s úsměvem podepřela hlavu. Lehce se zamračil. Musela jsem být bílá.

,,Víte co? Pojďte už na vzduch. Bydlíte daleko, nebo vás doprovodím po svých?"

,,Bydlím kousek," poznamenala jsem opilecky a jemu zacukaly koutky. ,,Tak pojďte."

Zkusím vám ten trapas přiblížit. Už cesta k východu mi dala zabrat, a když mi Derek posílal vzdušný polibek, ani jsem nebyla schopna mu ho oplatit a jen se na něj přiblble culila.

,,Budeme se chvíli procházet, ať vystřízlivíte," řekl Max na přechodu a utáhl kolem mě svou paži. Rozeznala jsem na semaforu zelenou a vydala se kupředu jako první. Max se mi okamžitě přizpůsobil a já zůstala natisknutá k němu.

,,Jak může být New York takhle přecpaný, když už je tak pozdě?" zauvažovala jsem nahlas, když jsme šli kupředu (úplně jiným směrem než byl můj byt, ale byla jsem líná mu to říct). Jestli to nějak okomentoval, nepostřehla jsem to.

,,Nejste zvyklá pít, že?"

,,Myslela jsem, že už jste si o mně udělal jasný obrázek, ale asi vás zklamu. Šelmu jsem zapomněla v Picasse," zamumlala jsem a on se hlasitě rozesmál. Z toho svěžího zvuku jsem začala vnímat všechno zřetelněji, začala jsem střízlivět.

Jak jsme se tak procházeli další půlhodinu, skutečně jsem se začala vracet do normálu a naskočila mi husí kůže z té zimy. Když se chtěl Max vydat ještě dál od mého bytu, zarazila jsem ho.

,,Je mi zima. Mohli bychom už jít směrem ke mně?" zeptala jsem se a okamžitě se začervenala, protože to znělo, jako bych ho chtěla pozvat dovnitř.

Vida. Obavy se vrátily a rozbory všeho také. Střízlivá Chloe je zpátky, pomyslela jsem si sklesle.

,,Ovšem. Veďte mě," řekl a já se vydala tou ulicí, kterou jsme právě teď procházeli zpátky. Trvalo to kolem pěti minut a zastavila jsem se před vchodem. Byla vážně zima a foukal vítr.

Vlasy se mi rozletěly do všech stran a já se zachvěla, když mi je Maxovo prsty zastrčily za ucho. Přivřela jsem oči ve stejnou chvíli, kdy on pootevřel rty. Pak se ke mně začal přibližovat.

Mozek možná protestoval, ale já ho nevnímala, protože jakmile se jeho horké rty přitiskly na mé, srdce převzalo veškerou zodpovědnost za tenhle čin. Rozbušilo se jako o závod a začalo nadšeně nadskakovat. Ruce mi vystřelily k jeho krku a když se naše jazyky pozdravily, podlomily se mi nohy. Jeho paže mě přidržely a on mi spokojeně zamručel do úst.

Na chvíli se naše rty oddělily, krátce mi pohlédl do očí a hned nato mě natlačil na vstupní dveře a znovu se na mě vrhl. Téměř to zabolelo, ale mně to bylo v tu chvíli srdečně ukradené.

Trvalo několik vteřin, možná minut, než se začal ozývat můj mozek s pitomými přednáškami o tom, že bych neměla líbat muže, se kterým si vykám a srdce se ho okamžitě pokoušelo poslat někam. Jenže mozek měl pravdu.

Položila jsem ruce na Maxovo hruď a sevřela bílou látku mezi prsty. Lehce jsem proti němu zatlačila a on zareagoval. Odtáhl se a pohlédl na mě očima poznamenanýma touhou. Nikdo se na mě takhle předtím nedíval a já v důsledku toho všeho najednou ucítila v kalhotkách podivné kluzko. Byla jsem z něj vlhká.

,,Děkuju za doprovod," vypadlo ze mě zadýchaně a on se lehce pousmál. S pohledem stále upřeným do mých očí si olízl rty a pak se čelem opřel o mé. V té chvíli měl oči zavřené a spodní ret stisknutý mezi zuby.

,,Hezky se vyspi," zašeptal, odtáhl se a než jsem stihla něco říct, zmizel za rohem.