Ozvalo se zavytí vlka, nohy měl již rozedrané do krve. Krev prýštila na zem a teskně jí tkala rudý háv. Ignoroval to, v hlavě jen jeho poslední slova: „Same, běž!"

Snažil se dostat kamkoliv na místo, kde ho smrt nedožene. Šelma vlčího rodu se blížila, jeho tělo pomalu, jistě chřadlo. Půjde za bratrem, tušil, znovu uvidí ty oči, rty, kadeře. Zašeptá mu do ucha slova vděku, obejme jej, silně, bratrsky.

Kéž by mu to objetí vrátilo krev do potrhaných tepen. Jeho nejniternější přání však vyslyšena nebyla, vlk se kvapem blížil.

Bílé tesáky se zaleskly ve tmě a je následovala smrt.