„Věděla jsi, že má Natka zítra narozeniny a plánuje oslavu?"

„Že má narozeniny ano. O oslavě se... ehm... zapoměla zmínit." Hlasitě jsem si povzdychl, protože moje sestra pořád něco zapomínala.

Ona se usmála. Věděl jsem, že by stejně nemohla přijít.

Stále trávila čas na místě, o kterém nám nic neprozradila.

Nevěděl jsem, kam každý den mizí, přestal jsem se ptát. Několikrát mě napadlo ji pronásledovat, ale byl jsem příliš zbabělý.

„Nač myslíš?" v očích se jí náhle mihl plamínek zvědavosti.

Chtěl jsem jí to říct, ale rozmyslel jsem si to. Beztak to věděla, tušil jsem, potom stále usměvavá znovu odešla.