Krok ho nesl noční Prahou. Nešel nikam konkrétně. Ne tělem. Duší se toulal ve vlastních světech, které byly vždy krásnější. To fantaskní je vždy krásnější. Proč to tedy ničit realizací?

Realita ho naučila, že si vždy musí dávat velký pozor. A po tomto dni o to spíše. Nic nezůstalo stejné.

Ztratil vše a už nedovedl žít mimo stránky své knihy. Vládla neoblomně nad ním a on si to upřímně užíval. Slyšel troubení, ale bylo mu jedno, jestli ho něco přejede.

Vždyť na čem by záleželo, když ho nikdo nikdy neviděl?

Když přišel o tvář i hlas, přišel i o minulost.