Ptáci zpívali zasněné melodie, vzduchem vonělo půvabné jarní kvítí. Avšak...

„Něco tu nehraje," řekla nahlas a pozorovala les kolem sebe.

Zničehonic se zvedl vítr a vzduch se ochladil. Cítila nebezpečí. Mezi větvemi hustě rostoucích smrků zahlédla rudě svítící pár očí.

Nebyla si jistá, co to je, ale vypadalo to nebezpečně. Vrčící bestie se prodrala porostem a odrazila se od nohou.

Dívka netušila, jak zareagovat. Utíkat, nebo si probít cestu ven? Neměla moc času na rozmyšlenou. Černá srst, lsklé zuby - vykřikla.

„To jsem jen já!" zasmál se. Na světle vypadal jinak.

„Víš jak jsem se lekla?" pronesla vyčítavě ke svému bratrovi.