Sirény křičely skrz lesy, jakmile padla tma a lidé usnuli. Vodní nádrže ve vysokých kovových klecích jim neposkytovaly dostatek prostoru.

„Tak fajn, holky, má někdo nápad, jak z toho ven?"

„Dokáže z nás některá zazpívat dost nahlas, aby rozbila sklo?”

Jedna ze sirén sebou prudce trhla, z jejího hrdla vyšel ryk. Její skleněná nádrž se rozsypala a střepy zachřestily o mříže. Voda máčela zem plnou jehličí, tehdy si uvědomily svou chybu.

Jen co se ocitly mimo vodu, jejich těla začala chřadnout. Jen jedna zůstala ve vodě, snažíc se dovolat něčí pomoci. Poprvé nezazněl lesem křik po svobodě, nýbrž píseň plná žalu.