Exotické rostliny okolo se tvářily, jako kdyby Petra chtěly zežrat. Procházel se skleníkem s radostnou tváří a náčrtnímem v rukou.

Zdálo se mu, jako by se po něm rostliny natahovaly. Vtom se zastavil a sklonil se k žláznatým chlupům rosnatky. Fascinovala ho, stejně jako ono děvče, jež si tehdá skicoval. Sedl si k rosnatce a začal ji jemnými tahy črtat.

Jeho mysl pomalými krůčky opouštěla onen zarostlý a pestrobarevný skleník. Přesouvala se do černobílého světa, kam utíkal vždy, když kreslil.

Věděl, že se nad ním zjevil stín, ale ignoroval ho.

„Kdopak to tu sedí?" Ozval se nad ním zvonivý hlas.