Co je tohle za kapitolu? No to netuším. 🤣
Ale i tak doufám, že se bude líbit. 😁

„A vypadali jste spolu tak aaaaaaa!" vyjekla Lily, když se vrátily do ložnice.

„Lily, prosím tě, vždyť o nic nešlo," protočila Rose oči a svlékla si vytahanou mikinu.

„Nešlo? Nešlo?! NEŠLO?!" zopakovala po ní Roxanne.

„Ne, nešlo, Roxy," zamítla Rose rázně. „A vůbec nechápu, že vás baví se tím zabývat, je to Scorpius Malfoy."

„A chceš ho protože Scorpius, nebo protože Malfoy?" dobírala si jí tmavovláska.

„Nechci ho, protože je to Scorpius Malfoy," protočila zrzka oči.

„Všechny víme, že to není pravda," pronesla vševědoucně Lily a zvedla obočí.

„Ne, to teda není pravda," přikývla Rose.

„Ale!" vyjekly Roxanne s Lily nadšeně.

„Ne! Ne, jakože to, co říkáte, není pravda," pleskla se Rose do čela.

„První slovo platí!" vykřikla Roxanne.

„Druhý leze z gatí!" pokračovala Lily.

„A to vaše neplatí, protože je chlupatý," protočila Grangerová-Weasleyová oči.

„Naděláš," řekla Roxanne a stejně jako její sestřenice obrátila oči v sloup.

„Stejně to je pravda," řekla rozhodně zrzavá Potterová a skopla ze sebe boty.

„No to teda není," odsekla Rose a i s košilí a sukní od uniformy se vydala do koupelny.

„Ale je!" zakřičely za ní obě sestřenice a daly se do smíchu.

A mezitím v jedné ze zmijozelských ložnic...

„A prostě běžela?"

„No běžela. Dobrovolně."

„Tak to musí bejt nemocná," prohlásil Albus. „Nebo," začal, „tě má tak ráda, že by za tebou běžela i v podpatcích," začal se smát.

„No nebo se chorobně boji pavouků a neutíkala tak za mnou, ale před ním," prohlásil Scorpius.

„Cože?" vyklenul obočí Albus.

„Asi se jich fakt bojí až moc," pokrčil blonďák rameny a jeho přítel se na něj zadíval, jako kdyby právě do místnosti přišel sám strýček Voldy.

„Ty-tys po ní vyjel s pavoukem a jsi tu? A naživu?"

„Evidentně," pokýval hlavou Scorp.

„Jak jsi-"

„Albe, takhle...líbila se mi proto, že je hezká. Vnucoval jsem se jí proto, že mě nechtěla, ale znal jsem ji vůbec? A znám ji? Ovšem, že ne. Však co o ní vím? Že má strach z pavouků a nesnáší běhání. Tohle je skvělá příležitost, jak ji poznat."

„A co budeš teda dělat?"

„Budu se s ní kamarádit, jak jsem řekl."

„Ale víš, že ti to půjde hodně blbě, když se ti líbí," poznamenal hořce Potter.

„Nesmysl," mávl rukou Scorpius a šel se do koupelny převléknout.

„Máte spolu dneska přeměňování!" houkl na něj Albus, když se podíval na kamarádův rozvrh, v němž byly některé hodiny zvýrazněné červeně - hodiny s Rose.

„Já vím!" ozval se Malfoy.

„Tak se osprchuj," nakrčil mladý muž nos.

„Proč jako?"

„Smrdííííš!" zašklebil se Albus Severus, při čemž na něj přilétlo Scorpiusovo propocené triko.

„Voním jako konvalinka," namítla hlavička vykukující ze dveří koupelny.

„Škoda, že ne jako růže," dobíral si jej kamarád. „Nebo jako Růža...naše," zasmál se.

„Neříkej jí tak," pobídl jej blonďák.

„Jak si přejete, králi škorpiónů," hodil mu zpět tričko a tím ukončil celou jejich debatu.

***

„Máš tu volno?" objevil se vedle Rosiny lavice toho rána Scorpius.

„Vlastně tady sedí Roxanne -"

„Ale Roxanne si ráda sedne se svým milovaným bratrancem," zazubila se snědá Weasleyová, jež právě procházela kolem.

„Tak fajn, tak tady je volno," ušklíbla se.

„Skvělý," přikývl Scorp a posadil se vedle ní, celý nervózní.

„Co sebou šiješ?" podívala se na něj zamračeně.

„Nešiju," zavrtěl hlavou.

„Ale jo, šiješ," zamračila se.

„Třeba sebou šiješ ty," pokrčil rameny.

„No to teda nešiju," ohradila se.

„A když ne ty, tak ani já," pokusil se uzavřít.

„Ale ty sebou fakt strašně nepřirozeně šiješ," nedala se.

„To není pravda," hádal se chytač dál.

„Ale je. Ošíváš se, potíš a celkově budíš dojem, že seš v nervech a mě to rozčiluje."

„Nejsem v nervech, jen...proč tě to rozčiluje?" podíval se na ni pak s údivem.

„Ráda bych začala hodinu, pane Malfoyi," podívala se na Scorpiuse, než se otočila na Rose: „Slečno Grangerová."

„Ano, paní profesorko," sklopila zrzka oči.

„Nuže pokračování vašich poznámek," začala, načež si všichni vyndali sešity a Rose uviděla, co udělala.

Nebo spíš co neudělala.

„Ty je nemáš," vydechl s údivem, ale zároveň s lehkou radostí blonďák.

„Buď zticha, Malfoyi," zamračila se na něj a nervózně si zkousla ret.

„Nebuď na mě protivná, Rosalie," našpulil rty.

„Neříkej mi Rosalie!" vykřikla.

„Slečno Grangerová," vrhla po ní profesorka přísný pohled.

„Omlouvám se, paní profesorko," zčervenala slečna, jež měla nyní odstín pleti jako barvu vlasů.

Zda vztekem či studem, to si můžeme jenom domýšlet.

„Fakt tě nemám ráda," nasadila uražený výraz.

„Ty ses urazila?" vydechl Scorpius užasle. „No to je skvělý. Já jsem jí urazil," řekl a dal se do smíchu.

„Co je na transformačním kouzlu tak vtipného, pane Malfoyi?"

„Paní profesorko, to kdybych tak věděl," vydechl Scorpius. „Ale dneska mám v hlavě tak vymleto, že vím akorát to, že nic nevím," pokrčil nešťastně rameny, čemuž se pár studentů zasmála a i paní profesorka se pousmála.

Přece jen, na stará kolena jí ty poznámky spíš bavily než rozezlívaly.

„Bylo by skvělé, pane Malfoyi, kdybyste po skončení této hodiny věděl aspoň důsledky těchto," poklepala na tabuli hůlkou, „kouzelných formulí."

„Pokusím se o to, paní profesorko," přikývla blonďatá hlava a zrzka na něj zamračeně zírala.

„Ty se mi jen zdáš," prohlásila a nevěřícně kroutila hlavou.

„Já věděl, že jsem tvůj vysněnej," usmál se a Rose s ním, při čemž prohlásila: „Seš blbeček... a nemáš to v hlavě v pořádku."
Ale dále se nad tím jen usmívala a neřekla vůbec nic, čím by jeho tvrzení vyvracela.

To všechno ale proběhlo ve vší přátelskosti.

„Malfoyi," prohlásila s úsměvem. „Jsi nakonec velice rozumný mladý muž, víš to?"

„No, asi jsem ten rozum dostal přes prázdniny," ušklíbl se.

„Jo," pokývala hlavou, „je to možný," řekla a vzápětí se rozesmála.

„Co?" smál se i Scorpius. Její smích byl nakažlivý.

„Trvalo ti to prostě šest let," smála se. „To je neuvěřitelný, že to bylo tak dlouho!"

„Slečno Grangerová!" ozvala se McGonagallová. „Poslední varování!"

„Omlouvám se, paní profesorko," chichotala se pořád ještě Rose.

„Být tebou, už bych jí nedeptal," šeptl chytač.

„Ale," mávla rukou. „Stejně za chvíli končíme," řekla.

„Za dvacet minut," pokusil se ji vyvést z omylu.

„Tak...to nevadí," zazubila se.

„Je fajn, když po mně pořád neječíš a neútočíš," zašlebil se na ni.

„Je fajn, když mě pořád nenaháníš a neobtěžuješ," vrátila mu úder, na nějž Scorpius zareagoval ublíženým výrazem, čemuž se Rose začala smát. A nahlas.

Což neměla, neboť zrovna v tu chvíli pohlédla profesorka jejím směrem.

„Slečno Grangerová!" okřikla ji McGonagallová. „V osm večer půjdete třídit kartotéku do kanceláře pana Filche. Ve dvanáct se vrátíte na kolej a doufám, že zítra se budete chovat slušně," povzdechla si a velice zklamaně se na ni podívala.

„Mám školní trest?" zděsila se zrzka.

„Ano, slečno Grangerová, vždycky jsem věděla, že jste vnímavá, ale že až do takové míry? No tedy," neodpustila si profesorka rýpnutí.

Její oblíbená studentka a ona jí musí dávat školní trest.

Hrůza.

„Ale..." chtěla protestovat.

„Takže pokračujeme," nenechala ji profesorka.

Při jejích slovech o pokračování se slečna Grangerová-Weasleyová opřela si loket o lavici a hlavu o dlaň a vypnula všechny smysly.

První školní trest. A ještě v tom ani není nevinně, ale dostala ho právem. Co si jen počne?

O pár minut, které se zdály jako hodiny, později se ozvalo zvonění a studenti se vydávali na další hodiny.

„Hele, Rose," začal Scorpius a podal jí její učebnici, aby si ji mohla dát do tašky. „Ten školní trest mě mrzí."

„Vždyť jsi za to nemohl," pokrčila rameny, „to já byla trubka, že jsem se smála."

„Ale já neměl -"

„Ne, fakt se neomlouvej, můžu si za to sama," ujišťovala ho.

„Jsi si jistá?" zvedl nedůvěřivě obočí.

„Jo, jsem," usmála se na něj.

„Já bych si ale myslel, že -"

„Stop," zarazila ho. „Neřeš to."

„Co tě teď čeká za hodinu?" rezignoval tedy, když spolu opouštěli učebnu.

„Studium mudlů," zalovila v paměti.

„Je to zajímavé?"

„Budu to mít jako takovou nouzovku, kdybych se náhodou dostala na odbor mudlovských věcí," přiznala. „Jinak bych tam asi ani chodit nemusela, mamka mi všechno řekne, jen potřebuju ten papír."

„Jaký to je mít mamku mudlovskou čarodějku? Nemáš někdy takový nutkání, že bys chtěla do toho druhýho světa?" napadlo jej najednou.

„Je to asi takový, jako mít za rodiče čistokrevný, vaše veličenstvo," protočila oči. „Vy mezi ty čaroděje přece patříte víc než já, ne?"

„Ale takhle jsem to nemyslel," došlo mu. „Já jen, že -"

„Spěchám," odsekla a zatočila do chodby.

„Skvělý," plesknul se Scorpius do čela, ale vydal se za ní, i když byla jeho hodina bylinkářství na úplně druhé straně. „Chtěl jsem tím říct," začal, „že mě by samotného zajímalo, jak se žije v mudlovském světě. A u tebe by to mohlo možná ještě podpořit to, že tvoje mamka v něm vyrostla."

„Seš urputnej, víš to?" protočila oči a pak se na něj podívala. „O prázdninách jedeme vždycky na týden navštívit babičku a dědu. U nich se kouzlit nesmí. Máme to všichni zakázaný."

„Fakt?" zvedl obočí.

„A nebaví mě to," přiznala. „Je to divný a nepraktický."

„Chápu," přikývl.

„Nemáš teď hodinu?" zeptala se jej.

„Mám, proč?"

„Zvoní za dvě minuty," sdělila mu jemně.

„Užij si hodinu!" vykřikl najednou a rozběhl se do skleníků.

„Kdes, u všech čertů, byl?" podíval se Albus Severus Potter na svého kamaráda, který celý zadýchaný usedl se zvoněním do lavice. „U Merlina! Tys byl s naší Růžou!"

„Ale," mlaskl. „Byl jsem doprovodit Rose na hodinu."

„Aha," pokýval Albus hlavou s podivným výrazem ve tváři.

„Nesuď mě!"

„Nesoudím, vůbec," zazubil se. „Tak to jde docela slibně, ne?"

„No," pokýval Scorp hlavou. „Snad se nic nepokazí."

„To určitě ne," ujistil jej přítel, jenž ve svá slova pevně doufal.