Ahoj líďové 😊
Snad se máte dobře 😁
Doufám, že jste měli hezkou sobotu a pokud ne, tak tato kapitola ji aspoň trochu vylepší a pokud ano, tak ji ještě vylepšíte. 🤣
Děkuji za všechny přečtení a ohlasy ❤️

„Roxanne," zamumlala Rose s vlasy na všechny strany, když jim ráno zazvonil budík. „Roxanne, musíme vstávat," mumlala, ale sama se k ničemu neměla.

„Seru mu na vstávání, chci spát," zívla dívka s tmavou pletí a otočila se na druhý bok.

„Já ti dám, že se na to vysereš, Roxanne," ozvalo se v tu chvíli ve dveřích. „Vstáváme, cvičíme!"

„Lily, táhni víš kam," zachumlala se Rose do peřin a spokojeně mlaskla.

„Třeba na ten trénink," doplnila ji Roxanne a následovala sestřeničina příkladu.

„Žádné dospávání, vstávat, vstávat, vstávat!" rozkazovala Lily Potterová a tahala z obou dívek peřiny, co jí síly stačily.

Po pár chvilkách se jí nakonec opravdu povedlo dostat své dvě sestřenice z postele a dokopat je do koupelny a světe div se, za čtvrt hodiny byly obě připravené trénovat.

„Jamesi!" volala už z dáli Roxanne, když se blížila k lípě.

„Co?" zavolal nazpět kapitán.

„Tohle vstávání ti zakazuju!" zakřičela.

„Jistě, jistě," zamumlal Potter a počkal, dokud nedojde Roxanne v závěsu s poskakující Lily a napůl spící Rose k němu. „Dneska si dáme běh."

„Běh," zírala na něj Rose Grangerová-Weasleyová s vyvalenýma očima.

„Ano, běh, Rose. Kolem jezera."

„Jezera?" vyvalila Roxanne oči.

„A máme na to hodinu, takže dvě kolečka, i kdybyste měli zmeškat snídani! Šup, šup, šup, jedem!"

„Čekej, Jamesi, to nemyslíš vážně, že budeme běhat, že ne?"

„Myslím to naprosto vážně," ujistil James slečnu Grangerovou -Weasleyovou.

„A nemůžu si udělat třeba...co já vím, nějakou jógu, než vy doběhnete?"

„Jediný, kdo bude mít své individuální tréninky, je brankářka. A i Katie běží s náma."

„Ale Jamesi," zakňuhrala Rose.

„Huš, běžíme," zavelel James Potter a rozběhl se.

„A co protažení?" zaprotestovala Katie Woodová.

„Běžíme."

„Tak jo," pokrčila rameny a rozběhla se za kapitánem.

„Roxy," oslovila Rose jednu ze svých mnoha sestřenic.

„Rose?"

„Proč že jsme se daly na ten famfrpál?"

„Protože nás to baví?"

„A co přesně nás na tom baví?"

„Není to jasný? Existuje snad větší pocit volnosti než lítání na koštěti? Střílení gólů do obručí a vyhrávat nad ostatními?" vykulila na zrzku Roxanne oči, ale jen na chvíli, aby viděla na cestu.

„Ano! Lítání! Na koštěti! Proč to nepřeorganizuju?"

„Protože už ti to madam Hoochová schválila. Na celý rok," pronesla černovláska vyčítavě a přidala do tempa.

„Roxy, ty vole, s kým mám teď jako běžet?" zamračila se Rose, ale aby přidala? To přece bylo pod její úroveň.

„Co třeba se mnou?" ozvalo se kousek za ní.

„Co tu děláš?" podivila se, neboť její halucinace nebyly halucinacemi.

„My sem jdeme trénovat, ale koukám, že James měl stejný nápad," odpověděl kapitán zmijozelských.

„A kde máš zbytek týmu?" zeptala se Rose, neboť neslyšela dusot ostatních hráčů.

„Tam," ukázal na druhý břeh.

„To taky běháš tak pomalu jak já?" rozzářila se. 

„Aha, takže ty jsi kolečko za nimi," zasmál se Scorpius. „Já půl kola před svými."

„Vejtaho," protočila oči. „Proč nás necháváte běhat? Protože vás kapitány baví koukat se, že jste na tom lépe než zbytek týmu?“

„Neměla bys být jako střelkyně prostě... zvyklá se hýbat?“ ponechal její poznámku o kapitánech bez reakce.

„Neměl bys mít ty jako chytač míň keců?" prskla na něho. 

„Teda, teď jsi mi to nandala," vrátil jí úšklebek, za což mu byl věnován další.

„Píchá mě u žeber," vydechla zrzka zmučeně, „kolik mám za sebou?"

„A kolik máte běžet?"

„Dvě kola," odpověděla.

„A odkud běžíte?"

„Od velký lípy."

„Od...od velký lípy," zopakoval po ní a ohlédl se, „tak jo já...jakoby vůbec nic to neznamená... jsi...co si budem, seš deset metrů od toho."

„Cože?" vykřikla zděšeně a ohlédla se za sebe, při čemž s ní blonďák zatočil dokola a chtěl se dát na útěk - to se mu nepovedlo kvůli Rosině ruce na jeho kapuci. „Seš zmetek, Malfoyi," vydechla, když viděla lípu na druhém břehu jezera. „Já tě majznu koštětem po hlavě.“

„Kdybys ho měla po ruce, určitě bys to udělala, věřím ti,“ přikývl Scorpius. „Možná vím, jak ti pomoct.“

„S čím, prosím tě?“ podívala se na něj za mírného klusu.

„Překonat tu tvou nechuť k běhání.“

„Proč bys to dělal?“

„Nejsme snad přátelé?“ mrkl na ni.

„No...“

„No tak jo, nechci znát odpověď.“

„Ne, jsme kámoši, neboj,“ zasmála se Rose.

„Hraješ na honěnou?“

„Cože?“ vyvalila na něj oči, neboť ji napadlo něco, co nemělo.

„Úchyle,“ zamračil se naoko.

„Ale tak-“

„To je hrozný. Pojď, máš jí,“ řekl.

„Na tohle nehraju,“ protočila oči.

„Nevadí. Hele, zastav, zastav, tady leze pavouk -"

„PAVOUK?!“ vyjekla Rose na celé kolo a dala se na útěk rychlostí, o níž nikdo nevěděl, že je jí schopná.

„Rose, kam chvátáš?" valila za ní nevěřícně Roxanne oči, když ji předbíhala.

„PAVOUK!“ zaječela Rose a prchala dál. „Dostanu od něj sekec mazec lívanec,“ pištěla.

„Budou k snídani lívance?" divil se Thomas Wood a otočil se na Henryho a trojici zmijozelských hráčů, kteří běželi při něm.

„S javorovým sirupem!" odpověděl se smíchem Henry Thomas a sledovali, jak se Rose, anti-talent na běh, snaží utéct před něčím, co bylo už dávno pryč.

„Rose, ale -“

„Běž s tím pavoukem do háje, Malfoyi!“ vypískla Rose a přidala do tempa.

„Výborně, vedete si skvěle, jen tak dál," pochválil kapitán Zmijozel část svého týmu, kolem něhož právě probíhal a vzápětí zas promluvil na Rose: „Ten pavouk by tě nezabil.“

„Ale až mě chytí!" vydechla ztěžka Rose.

„Tak tě sní," doplnila ji Lily s úsměvem.

„Ne, on ji sežere zaživa," ujistil ji Scorpius.

„Ty vole," vydechla Lily, když viděla svou sestřenici skutečně běžet a v tempu.

„No teda, Rose, já čumím," hvízdnul James, ale ta se jím vůbec nezaobírala, neboť v její hlavě stále strašil onen pavouk.

„Ještě kousek, Rosie, pojď, to zvládneš,“ povzbuzoval ji Scorpius.

„Cože?“ otevřela doširoka oči, ale to se ocitla vedle Jamese, jenž právě zastavil, stejně jako Scorpius vedle ní a one se celá uhnaná rozhlédla kolem sebe.

Byla na tom místě, na kterém začínala. U velké lípy. Po dvou kolech..

„Tys to udělal schválně," řekla celá udýchaná a založila si ruce v bok.

„Jo, udělal," přikývl Scorpius, tež zadýchaný.

Rosalie protočila oči a pak se svalila na zem: „Jak jsi to věděl?" Zahučela ze země.

„Co?" zasmál se blonďák.

„Že uteču?"

„Vím, že se bojíš pavouků," pokrčil rameny blonďák, „a byla to sranda."

„Přišlo ti to vtipný?“ zvedla obočí.

„A víš, že i jo,“ zasmál se a pomohl jí zpět na nohy.

„Malfoyi, ty seš takovej zmetek,“ řekla a lehce do něj strčila.

„Já vím, proto mě máš ráda.“

„Nemám,“ broukla.

„Ale jo. Jen si to nechceš přiznat.“

„Ach, ta láska nebeská,“ vydechl James vedle nich.

„Sklapni, Jamesi,“ utrhla se na něj Rose, při čemž Scorp přikývl.

„Fakt to není žádná láska nebeská,“ potvrdil. „Ale co není, může být,“ dodal tak tiše, že to slyšela jen zrzečka vedle něj, jež jej slyšela a ne příliš jemně do něj strčila. Opět.

To jí samozřejmě oplatil, jen trochu jemněji, ona mu strčení vrátila, což jí vrátil i on, a tak začala strkanice, která vypadala, že nikdy nepřestane, no, nakonec přestala.

„Mír?“ natáhl ruku nakonec.

„Ale jo,“ přikývla a potřásla si s ním rukou. „Ale nemysli si, že ti tu poznámku zapomenu,“ prohlásila s přimhouřenýma očima.

„Ale zapomeneš, protože mě máš ráda,“ ušklíbl se Scorpius, stále si stojíc za svým.

„Zapomenu, protože seš tele nevyspělé,“ vrátila mu úšklebek, ale to už všichni ostatní doběhli, takže se týmy rozdělily, aby si udělaly své protažení.

Uběhaná Rose si přitom ani nevšimla, že na ni hledí kapitán konkurenčního týmu, z něhož si nyní všichni hráči dělali srandu.