Fajn, tak jo, já se přiznám 🙄
Oficiálně jsem se stala otrokem vašich přání, protože ty komentáře o tom, jak moc se vám tento příběh líbí, mě donutily vydat kapitolu už dnes! 🙈
Já jsem se právě pustila do psaní 11. kapitoly a říkám vám, do tohoto příběhu jsem se zamilovala...jako bez debat, opravdu! 🤣
Je moc egoistické říkat to o vlastním příběhu? 😅
Snad ne a doufám, že budete stejně nadšení jako já. 😊

„Do prdele!" zaklela Rose, když přišla a viděla u stolu sedět Scorpiuse Malfoye, při čemž málem upustila vše, co si přinesla.

„Teda Rose," pozvedl Scorpius obočí, „věděl jsem, že nebudeš úplně svatá, ale tohle jsem nečekal."

„Jasně, rejpni si," protočila oči a rozdělala nový pergamen, ke kterému si přičichla.

„Tohle děláš vždycky," poznamenal.

„Co?"

„To čichání," řekl.

„A to ses tu obtěžoval zůstat jen proto, abys mi řekl, že čichám k pergamenu, nebo co?" zvedla obočí.

„Ne, já bych ti chtěl něco říct."

„Nepůjdu s tebou na rande, Malfoyi," vypálila automaticky.

„Nechci s tebou na rande," zamračil se blonďák a absolutně nechápal, jak mu mohou jít ty lži z úst tak snadno.

„Tak co?"

„Už se mi nelíbíš," řekl a ona po něm vrhla tázavý pohled. „Teda jo! Jsi hezká, chytrá, milá, ale to je všechno...všechno je to hezký, ale nechci tě jako holku, chtěl bych, abychom byli kamarádi."

„Kamarádi?" vyletělo Rosino obočí vzhůru.

„Ano, kamarádi. Chci tím říct, že...choval jsem se jak blbec. Celých šest let. Rád bych se s tebou kamarádil."

„Kamarádil?"

„Jo," přikývl, „chápu, že jsi asi překvapená, ale choval jsem se jak pitomec, ani nevím proč."

„Takže chceš být kamarád?" zamrkala.

„Chci být kamarád," pokýval hlavou a ona na něj stále nevěřícně hleděla.

„No tak jo, tak buďme kamarádi," pokrčila po chvilce rameny a snažila se otevřít nový kalamář s inkoustem.

„Dej," natáhl ruku, aby jí pomohl.

„Nedám, jsem naprosto schopná udělat to sama," odpověděla se zadrženým dechem, jak se snažila kalamář otevřít. „Do hajzlu, kterej idiot tohle vymyslel?!"

Scorpius nevěřil vlastním uším, ani vlastním očím, ale rozhodl se to nekomentovat, a tak se prostě zvedl, došel k zrzce a pokusil se jí vzít kalamář z rukou, což samozřejmě Rose nečekala, takže se lekla a kalamář pustila zrovna ve chvíli, kdy jej zmijozelský chytač zrovna nedržel, a tak se pomalu ale jistě řítil k zemi, což byla přesně ta chvíle, kdy blonďák využil svých chytačských schopností, inkoust chytil a jako nic jej otevřel a vrátil zrzečce do ruky se slovy: „Není za co."

„Díky," odpověděla zamračeně.

„V klidu, já to nikomu neřeknu," mrknul na ní.

„Co myslíš?" nechápala.

„Že kalamář otevíráš na druhou stranu," pronesl s úsměvem.

„Cože?" zvedla obočí a podívala se na kalamář ve své ruce.

„Nechám si to pro sebe," ušklíbl se a dal se na odchod. „Uvidíme se na večeři, paní organizátorko."

„Jsem slečna!" zavolala na něj, ale to už ponechal bez komentáře a odešel a nechal tam stát Rose Grangerovou-Weasleyovou samotnou s kalamářem v ruce. „Bylo to divný," řekla si sama pro sebe a dala se do práce, při níž ji do nosu šimrala příjemná pánská vůně. Ach, ta zmije.

Scorpius Malfoy se zatím celý nadšený vrátil do zmijozelské ložnice a plesknul sebou do matrace.

„Tak co, jaké to bylo?" zeptal se Albus s potutelným úsměvem, když jeho nejlepší kamarád dlouho nic neříkal.

„Tvoje sestřenice," začal blonďák zasněně, „se se mnou bavila úplně normálně."

„Zabralo to, jak jsi jí řekl, že jsi blbec?" ušklíbl se kouzelník.

„Zabralo. A taky jsem dodal, že s ní nechci na rande, protože už se mi nelíbí a chci se s ní kamarádit," zazubil se.

„A co ona na to?"

„Mluvila se mnou jako...třeba jako s tebou."

„Tak to je ale na velmi dobré cestě," usmál se Albus.

„No to teda je," přikývl Scorpius.

„Tak to vypadá, že otcovská rada tvého otce zabírá," ušklíbl se.

„Zatím jo," souhlasil.

„Víš, co mám teď za plán?" zazubil se Albus.

„Nemám ponětí."

„Když se s ní budeš bavit jako s kamarádkou a potom ji začneš nenápadně ignorovat, dopálí jí to a je to naše Rose, jestli jí bude na tobě záležet, poleze ti do zadku!"

„Albusi, to je ale-"

„Je to geniální, krutý, ale geniální."

„Proč bych to dělal?" povzdechl si Scorpius.

„Protože chceš, aby moje sestřenice chtěla tebe a ne jen ty ji."

„Ale tohle je fakt hnusný donucovací prostředek."

„Ale je to perfektní, prosím tě, prostě s ní teď buď kámoš a zbytek se vyřeší později."

„Tak fajn."

„Nic za tím nehledej, prostě buď její kamarád," zopakoval Albus.

„Jo, to chápu," přikývl blonďák a zadíval se do kouta. „Stejně nechápu, do čeho jsem se nechal navézt. Proč jsem to nedělal podle sebe? Tak, jak jsem to cítil?"

„Protože to bylo celé špatně."

„Ale byl jsem sám sebou," dohadoval se Malfoy.

„Tak sám sebou nebuď."

„Maminka říkala, že sám sebou mám být za každé situace," broukl a tím zavřel svému nejlepšímu příteli pusu.

Albus, který měl jinak plnou hubu keců, nyní seděl na posteli, hleděl na Scorpiuse a nic neříkal, jen tak se koukal a čekal.

„Už nemáš slov?" ušklíbl se blonďák, když někdo zaklepal. „Já jdu," řekl a vydal se ke dveřím, kde na něj čekalo, poněkud milé, překvapení. „Rose?"

„Zdravím tě, Malfoyi," kývla hlavou, „jdu ti předat finální verzi rozpisu, trénovat můžete začít od zítřka a koukala jsem, že zítra jdete ráno dělat suchou, takže -"

„Takže ses chtěla zeptat, jestli nepůjdeme s vámi?" dodal s úšklebkem.

„Spíš jsem chtěla říct, že my nepůjdeme dělat suchou na hřiště, takže si klidně můžete udělat trénink tam," řekla.

„Aha. Tak jo, děkuju," pousmál se.

„Není za co, to já jen že by se ti ta informace možná šikla, abys netáhnul celej tým někam do lesů," pokrčila rameny a dala se na odchod. „Jo a vzkaž, prosím, Albusovi, že Lily vzkazuje, že jestli jí nedá lékořicové hůlky, tak řekne babičce, co udělal v létě se zmijovcem od tetičky Muriel, díky," zazubila se a už kráčela schody nahoru.

„Ta malá zrádcovská svině," nadával Albus a lovil v šupleti sestřino přání. „Na, hoď to Rosalii," řekl Scorpovi a ten se tedy ještě rychle vydal za svou, ne příliš tajnou, láskou.

„Rose!" zavolal.

„Ani mě v klidu nenecháš odejít, Malfoyi?" rýpnula si.

„Ovšem, nejradši bych byl, kdybys zůstala," mrknul na ní a oba se dali do smíchu.

„To jsou ty lékořicové hůlky pro Lily nebo úplatek pro mě?" zasmála se.

„Aaa, rád bych, kdyby byly pro tebe, ale bohužel, jsou pro Albusovu sestru," řekl a nezapomněl při tom udělat otrávený obličej.

„Tak já to jdu předat," ušklíbla se zrzka, převzala si od něj balíček lékořicových hůlek a vyrazila za sestřenicí, zatímco Scorpius se vrátil zpět do ložnice, kde už se předchozí napětí vytratilo a Albus si dělal legraci na účet své sestřenice, která je před chvílí poctila svou návštěvou.

Jak on svou velkou rodinu miloval.