Tak předposlední kapitola 😊
S ní bych vás ráda pozvala k mému novému příběhu s názvem Theodore, bude to Dramionka, zároveň se bude prolínat s Themione a jsem zvědavá,co na to budete říkat 😁 Vaše Déňa ❤️

„Scorpe, tys zas neumyl to nádobí," zamračila se Rose, když se vrátila domů a první, na co narazila, bylo špinavé nádobí ve dřezu. „Vážně, pulírexo není tak těžké k vyslovení," protočila oči a mávala při tom hůlkou, aby bylo nádobí čisté.

„Jak zas? Vždyť jsem ho myl včera," zamručel Scorp od knihy.

„Naposled minulej tejden," posadila se vedle něj. „Dohodli jsme se přece, že to tu budem nějak udržovat, no ne? Nádobí ve dřezu je základ a pulírexo na koupelnu taky není nic tak těžkýho. Seš doma celej den."

„Proč si sem prostě nemůžeme vzít skřítka? Byli bychom na něj hodní a byl by u nás rád."

„Nepotřebujeme žádnýho uklízeče. Bydlíme tu jen my dva na osmadvaceti metrech čtverečních. To přece není nic tak těžkého na údržbu, ne?" povzdechla si.

Přišla si jako její mamka nebo babička, když byla malá, nesnášela to a teď dělala úplně to samé. Konečně chápala, oč jim šlo.

„Ne, to není," zavrtěl hlavou. „Já jen nevím, kam dřív skočit. Předevčírem jsem se vrátil, zítra zas odjíždím a až se vrátím, budeš pryč zase ty. Chtěl bych, abychom měli všechno tak skvělý jako tenkrát v Bradavicích, tohle mě už nebaví."

„Rychle se ti zastesklo po Bradavicích," zasmála se zrzečka a pohladila jej po ruce. „Hele, já vím, že to máme od září fakt nabitý a vidíme se málo, ale co pak Albus a Gabi? Uvědom si, že máme nakonec fakt štěstí, že se vídáme třeba jen jeden týden v měsíci."

„Já vím, jenže tohle si vybrali oni," zamračil se blonďák. „Oni s tím do toho šli a věděli, co je čeká. Ale co my? My mysleli, že to bude -"

„Mysleli jsme, že to bude jiný, já vím," přerušila jej. „Ale neděláme to, co nás baví?"

„Ano, Rosie, děláme, ale nebaví mě, že se doma zdržuju tak málo a ještě míň tě vidím," namítl.

„A já tě chápu a taky mi šíleně chybíš. Jenže tenhle život jsme si vybrali. Je jasný, že si vybírá nějakou daň," snažila se jej zrzečka uklidnit.

„Chci s tím skončit," zavrtěl hlavou.

„Famfrpál miluješ. Bože, Malfoyi, to famfrpál je to, pro co žiješ, přece by ses toho nevzdal kvůli tomu, že ti chybím, vem rozum do hrsti," stiskla ruku, za níž jej před chvílí hladila.

„Já říkal, že bych pro tebe i umřel," zahleděl se jí upřeně do očí.

„Ale to není nutný, protože ani jeden z nás neumírá. Scorpiusi, jsi nejlepší chytač naší generace a svět to musí vědět. Ty si to musíš uvědomit. Jestli nám dvěma tohle naše cestování nějak uškodí, poznáme v listopadu, za měsíc. To budeme jen chodit na tréninky jako do normální práce, večer spolu zalehneme do postele. Budeme moct chodit na večeře, pouštět si spolu televizi a být prostě pořád spolu a bude to zase dobrý. Teď to musíme dotáhnout do konce. A kdyby to čirou náhodou s námi mělo vypadat bledě, budu to já, kdo skončí tuhle kariéru, rozhodně ne ty."

„Taky přece pro famfrpál žiješ," zvedl obočí.

„Žiju pro tebe. A jestli tohle udělá sebemenší trhlinku v našem ráji, ihned jí zalepíme, ať to stojí cokoliv. Jen to vydrž ještě měsíc. Nesmíme se vzdát tak snadno toho, pro co jsme tak dlouho tak tvrdě makali," líbla jej a pak se zvedla. „Co si dáš k jídlu?"

„K jídlu? Rose, jak můžeš myslet na jídlo?" otočil se za ní její přítel.

„Hledáš problémy tam, kde nejsou, Scorpe, fakt. Copak beze mě nemůžeš ani tu chvíli vydržet? Jde o měsíc, co tě může mimořádně posunout, už teď si tě všímají týmy a ty bys to jen tak zahodil? Prober se. Jsem ráda, že mě tak moc miluješ a že mi tak chybíš...vlastně že já ti tak chybím, ale přece jsme samostatné jednotky."

„Proč nedokážeš pochopit, jak moc jsi pro mě důležitá?" přešel k ní do kuchyně.

„Bože, já chápu, že pro tebe důležitá jsem, ani nevíš, jak důležitý jsi ty pro mě, ale přece nejsi -"

„Tobě o mně ale vůbec nejde, že jo? Zas ti někdo něco nabídnul, viď?"

„Na včerejším zápase se byl podívat trenér amerického nároďáku, to jo," přikývla a blonďák se pleskl do čela. „Ale to vůbec není ten důvod!" dodala rychle.

„Ne, Rose, to je přesně ten důvod! Tobě jde jen o ten famfrpál a je ti jedno, jak já se kvůli tomu cítím!" podíval se jí do očí a rozhodil rukama.

„Jak můžeš tohle vůbec říct?! Jak se můžeš vůbec opovážit říct, že je mi to jedno? Že ty seš mi jedno! Jak by mi mohlo jít o famfrpál, když -"

„Už v Bradavicích jsi se věnovala tomu famfrpálu víc než mně. I tomu tvýmu primusovcovství. Lezeš po kariérním žebříku nahoru a je ti jedno, že čas, co tomu věnuješ, bys mohla trávit i se mnou. A mě zařadili do Zmijozelu," řekl chladně a otočil se k ní zády.

„To myslíš vážně?" zvedla obočí a hbitě k němu přiskočila. „Myslíš si, že mi na kariéře záleží víc než na tobě?" snažila se jej otočit na sebe, ale on stačil mezitím dojít ke krbu, při čemž se zastavila. „Kam jdeš?"

„Domů," zabručel.

„Tady jsi doma," hleděla na něj.

„Jak můžu mít svoje doma s někým, s kým se necítím dobře?" zamračil se a vstoupil do krbu.

„Necítíš dobře? Ty se se mnou necítíš dobře? Panebože, Malfoyi, tohle - Scorpe! Kam-"

Byla přerušena tím, jak v krbu zaplály zelené plameny.

„Co ty tu děláš?" zvedla obočí Daphne, v jejímž krbu se Scorpius objevil.

„Přišel jsem navštívit svou jedinečnou a nejmilejší tetičku, to nemůžu?" líbnul ji na tvář a usadil se naproti ní do křesla.

„A kde máš Rose?" zeptala se zvědavě.

„Neřešme jí," zavrtěl hlavou a při tom pozoroval divné chování své tety. „Jsi v pohodě?"

„Naprosto, já si jen... potřebuju zamést balkón," řekla, když sahala po koštěti.

„Nimbusem 2050?" zvedl obočí a náhle se mu rozsvítilo. „Ty tu někoho máš!" zvolal.

„Nemám," zavrtěla hlavou a odešla na balkón, na němž v tom šeru nebylo téměř nic vidět. Téměř.

„To je chlap," zasmál se nahlas blonďák a doběhl rychle za ní, aby viděl toho, kdo se právě chystal prchnout. „Theodor Nott," vyvalil oči, když jej zahlédl v měsíčním světle.

„Scorpius Malfoy," vyslovil i on jeho jméno a usmál se. „Rád tě vidím."

„I já tebe...rád tě konečně poznávám a vidím," dostal ze sebe.

„V jak hezkého mladého muže jsi dospěl," zasmál se, když jej Scorpius pevně objal.

„Jak to, že jsi tady, já myslel, že jsi měl být v Azkabanu do konce života," vydechl.

„Trvalo to jen třicet let, ale jsem zpátky," poplácal jej po zádech Theodor Nott.

Ten, který byl obviněn z masové vraždy třinácti mudlů v době 2. kouzelnické války. Všem lidem, kteří Theodora Notta mladšího znali, bylo jasné, že on byl ta poslední osoba na planetě Zemi, která by byla schopná něco takového udělat.

Byl to ten vzorný student, jehož všichni milovali, prefekt, k němuž Zmijozelové vzhlíželi, kamarád, jehož vyhledávali, když jim bylo nejhůř, muž, který doufal v život, v němž si nebude muset vybírat přátele podle čistoty krve, první Zmijozel, jenž přijal Hermionu Grangerovou, ten, který potom naplno podporoval její vztah s Dracem.

Byl to člověk, který i přes své uvěznění dokázal zařídit, aby mohl být kmotrem malého Scorpa, byl to muž, jenž si s ním dopisoval od chvíle, kdy se ten malý blonďáček naučil psát už pouhé ahoj, někdo, kdo tu vždy byl a vyslechl jeho problémy i přesto, že věděl, že jej nikdy neuvidí.

A přesně tenhle Theo byl odsouzen k tak ohavnému činu.

„Co tě trápí?" pohlédl na něj starostlivě.

„Totiž víš," povzdechl si blonďáka posadil se na židli, co byla u jeho tety na balkóně. „Rose a já teď jsme...máme..."

„Těžký období?" zvedl Theo obočí.

„Jo," přikývl blonďák. „Nevím, co s tím dělat."

„Tak nám pověz, co se stalo a na něco přijdeme,“ usadil se trestanec naproti němu a Daphne na něj. Některé věci zkrátka nikdy nepřestanou být automatickými.

„Už je to nějaká chvilka, cos na mě takhle seděla, milá Daphne," usmál se tmavovlasý muž.

„Ale pořád je to stejné, ne?" kmitla rameny, při čemž se panu Nottovi zvedly koutky úst ještě víc, pevně ji objal kolem pasu a nechal Scorpiuse, aby se s ním podělil o své problémy.

Nakonec to tenkrát za něco stálo, dát se do přátelství s Vadimem Krumem, byl to vedoucí rumunské věznice a požádal o Theodorovo přesunutí k nim, kde mu byla udělena milost. A to se vyplatí, že?