Ahojdaa, zajímají mě vaše reakce na kapitolu 😽

A mělo tomu tak být až do rána dalšího dne, kdy se Scorpius vzbudil s ukrutnou bolestí hlavy v pokoji, který mu byl úplně cizí.

„Kde to jsem?“ zachraptil.

„Dovolil jsem si vás, mladý pane, dovést sem do pokoje penzionu. Dole v hospodě jste nebyl pomalu ani schopen vstát a vy a ta vaše krasavice jste mluvili o nějakých kouzlech a přemisťováních, tak jsem vás sem radši dovedl. Sice vím, že jsem vás měl nechat, ať se v tom vykoupete, ale svědomí mi nedalo.“

„Moje krasavice?“

„Myslím, že jste říkal Caramel,“ kmitl rameny mladý muž, jehož si Scorpius vybavoval z předchozího večera jako obsluhu.

„Caramel? Carmen! Kde je?“ zděsil se okamžitě a muž vedle něj jen kývl hlavou směrem vpravo. „Děkujeme,“ vydechl Scorp uvolněně, než se podíval na hodinky a viděl, že je pět minut před dvanáctou.

To ale znamenalo, že...

„Rose,“ dostal ze sebe přiškrceně a pokusil se zvednout tak, aby se mu nezatočila hlava, což se kupodivu podařilo. Z kapes vyhrabal peněženku a dal mladému číšníkovi nějaké mudlovské peníze, domníval se, že to nebude zrovna málo, ale to mu bylo fuk, potřeboval za Rose a byl gentleman, takže nemohl nechat Carmen, aby platila. „Takže se tu mezi mnou a tou slečnou nic nestalo?“

„Kdepak, vždyť jste byli rádi, že stojíte na nohou,“ zasmál se od srdce číšník a po tomto jeho ujištění se rozběhl, tempem, které mu jeho tělo dovolilo, ven, kde se přemístil přímo před pozemek Weasleyových, zbytek musel doběhnout sám a hned jak se dostal před dveře na ně začal zběsile bušit, nikdo mu však dlouho neotvíral, až najednou slyšel cvaknout kliku a viděl, jak se pootevírají dveře, v nichž se objevila Rosina hlava.

„Rosie,“ vydechl Scorpius úlevně, ona ale jen zvedla obočí a sjela jej pohledem.

„Kdes byl?“ zeptala se jej chladně.

„S kámošema,“ odpověděl blonďák a ona na něj jen vyvalila oči, po něčem sáhla a vyběhla ze dveří, které za sebou zabouchla.

„S kámošema? S kámošema? S KÁMOŠEMA?!“ pištěla po něm, zatímco před ní couval.

„S kámošema,“ přikyvoval horlivě, když po něm slečna Grangerová-Weasleyová hodila to ono, co si vzala s sebou. Denního věštce, na jehož titulní straně byl on, který měl ruku přehozenou přes Carmenina ramena, před nimi pivo a nahoře na stránce nápis RÁJ SKONČIL?

„Tak jo, možná to byla ona kámoška, ale přísahám, nic nebylo,“ zvedl ruce v obranném gestu, když po něm zrzečka vystartovala znovu a on začal opět instinktivně couvat.

„Nic? Nic?! NIC?! Kdes byl celou noc, Scorpiusi?!“ křičela po něm, nad hlavou sněhový obláček. 

„V hospodě,“ sklopil oči, když se jeho přítelkyně zastavila dva kroky před ním a celá se třásla. „Ale Rosie, fakt nic nebylo. Jen pivo. A kafe a skotská, vodka, víno, zelená...to je jedno, prostě alkohol byl, ale nic nebylo, přísahám!“

„Chceš mi tvrdit, žes byl celou noc pryč s Carmen a nic nebylo?“ prskla po něm, vlasy plné sněhu.

„Je to tak! Já vím, že se tomu těžko věří, Rosie, ale je to pravda. Říkal to i ten v hospodě,“ řekl celý zoufalý a Rose se k němu přiblížila, takže je dělil už jen jeden drobný krůček, nicméně mu jen pohlédla do očí a prozkoumala je. Důkladně.

Scorpius moc dobře věděl, že se ujišťuje, jestli jí nelže. Ale tentokrát byl opravdu nevinný.

Na jeho zátylek dopadal sníh z mráčku nad Rosinou hlavou, ale jemu to nevadilo, aspoň se mohl utěšovat tím, že se jí nepříčí být v jeho blízkosti.

„Stejně jsi mě fakt nasral, Malfoyi,“ řekla, když jej shledala nevinným. „Takhle to teď bude vypadat? Budeš trajdat po nocích a vracet se až ráno? Budu na tebe čekat celou noc?“

Blonďák si až teď všiml, jaké kruhy pod očima má a jak bledá je. Znamenalo to, že čekala celou noc, dokud se nevrátí?

„Mrzí mě to, Rosie, upřímně,“ vzal její ruce do svých. „Měl jsem ti říct, že jdu s Carmen a vrátit se hned jak odbila šestá. Rozhodně nemám v úmyslu tohle opakovat.“

„To bych ti taky doporučovala, Scorpiusi Malfoyi, protože kdybys náhodou udělal takovou blbost znovu, tak tě okamžitě otočím, hned jak tě uvidím,“ řekla už trochu klidněji a mráček nad její hlavou zmizel.

„Slibuji, že už ti nebudu říkat žádný polopravdy,“ povzdechl si blonďák a vykouzlil tím tak Rose drobný úsměv na tváři, ač unavený.

„Upekla jsem ti cupcakes,“ oznámila mu. „Jsou vevnitř. Kdybys měl chuť.“

„Ty seš žena pro život, Grangerová-Weasleyová,“ usmál se na ni a vešli spolu do Doupěte, kde na gauči seděli Albus s Gabrielle, kteří si mezi sebou vyměnili nervózní pohledy.

Jejich nejlepší kamarád a Gabina sestra. Byli si jistí, že mezi nimi nic nebylo, Scorp Rose miloval za střízliva i totálně zlitý.

A byli si i jisti, že Rose skousne všechny jeho chybky a přešlapy.

Ale jak si mohli být jistí, že Carmen nevyužije situace, aby měla Scorpa pro sebe?

***

Jejich obavy se nakonec ukázaly být naprosto zbytečné.

Rose a Scorpius spolu zůstali v Doupěti až do svatby Viktoire a Teddyho a když se potom konečně odstěhovali do svého bytečku, který společně také zařídili, zdál se být jejich vztah naprosto idylický.

Ten drobný omyl s Carmen nakonec přešli, jako by ani nebyl a začali žít normální život dospělých, chodili do práce, která je oba naplňovala, z tréninků se oba vraceli večer, který si pak náležitě užili jen sami dva, ať už to bylo v kině, v restauraci nebo jen u nich doma u televize.

A až na drobné hádky o blbostech spolu žili opravdu v poklidu. V takovém, o němž se mohlo třeba takovému Albusovi a Gabi jen zdát.

Ať to bylo jakkoliv, mohli jim ti dva jen závidět, nejmladší Potter měl stále jen tréninky, ještě častěji, než je měli Rose nebo Scorpius, a Gabi s Viktoire a její značkou cestovala, aby předváděla její nejnovější modely.

Do nedávna byly v Argentině, po ní následovala Paříž a když se konečně vrátily domů, čekala všechny po té slávě, která se zde odehrála před více než měsícem, tedy po svatbě Viktoire a Teddyho, další sláva a sice svatba těch, o nichž jsme právě mluvili, svatba Albuse a Gabrielle.

A právě tato svatba, která ze slečny Hottawayové udělala paní Potterovou, měl za následek opětovné shledání Scorpiuse a Carmen, kteří se od doby jejich drobného přešlapu neviděli.

A nyní se setkali u stolku s pitím, kde se ona blondýnka na pana Malfoye podívala vyčítavým pohledem, když se postavil vedle ní, při čemž hleděl na Rose tančící s jeho nejlepším přítelem.

„Promiň mi to ráno,“ omluvil se jí okamžitě. 

„Říkala jsem, že jsem jen ta holka na jednu noc. Nevzrušuj se kvůli tomu, není to pro mě nic novýho,“ pronesla Carmen lhostejně.

„Vzal jsem tě na kafe a ráno nechal v hospodě, pro mě to je docela nová věc,“ ušklíbl se.

„Podívej, Scorpe, říkala jsem ti, že je mi jedno, kterou z nás si vybereš. A vybral sis,“ kmitla rameny. „Tak proč se zabýváš mnou a ne jí?“

„Co to povídáš o jakých výběrech?“ zvedl obočí.

„Ty si z toho večera vůbec nic nepamatuješ?“ zarazila se.

„O co jde, Car?“ zeptal se, stále nic nechápal.

„Ale o nic,“ zavrtěla hlavou a těkla očima směrem k Rose. „Už ti dotančila,“ řekla a pousmála se. „Přeju ti ten nejkrásnější zbytek života s tvou spřízněnou duší,“ zašklebila se a vydala se ještě jednou poblahopřát své sestře, aby mohla konečně odejít.

„Všechno v pohodě, Scorpe?“ otázala se starostlivě zrzečka a líbla na tvář svého přítele, jenž byl v naprostém tranzu.

„Naprosto,“ zahrál úsměv a chytil ji za ruku. Byl si jistý tím, že pozná, že lže, ale zatím to nijak nerozmazávala.

Jen se opřela o jeho rameno, což bylo díky podpatkům najednou o dost jednodušší, a zadívala se na Gabi a Albuse, kteří se právě kvůli něčemu pošťuchovali.

„Jsou to blázínci,“ pousmála se. „Ale přeju jim to,“ vydechla spokojeně.

„I já,“ přikývl blonďák a hladil ji po rameni, i když byl myšlenkami úplně někde jinde a pak se na ni podíval: „Rose? Vezmeš si mě?“

„Ještě jsme moc mladí, Scorpe,“ zavrtěla hlavou. „Nech to na později, blázínku.“

„Dobře, ale zeptám se tě! Jednou.“

„A až se zeptáš, bude moje odpověď naprosto kladná."

„Tak to se nemohu dočkat, budoucí Malfoyová,“ zasmál se Scorp, při čemž po něm Ron Weasley procházející kolem loupl očkem.

„To bych se na to podíval,“ mumlal, když šel ke své ženě.

„Na co by ses podíval, zlato?“ smála se Hermiona.

„Rose Malfoyová,“ vyplivl to jméno. „Nad čím ta naše holka přemýšlí? Chodit spolu, to jo, to uznávám, že jí prospívá. Ale vzít se? Co to mají ti mladí ve zvyku, brát se takhle brzo!“

„Jiná doba, Rone,“ kmitla ministryně kouzel rameny. „Ale jestli se chtějí vzít, tak co s tím my uděláme? Nic.“

„Kdy si myslíš, že to přijde?“ zvedl zrzek obočí.

„To nevím,“ zavrtěla hlavou a vyhledala očima svého syna s jeho přítelem, kteří se spolu pohupovali v rytmu hudby mimo parket. „Ale myslím si, že tady budeme mít větší problém,“ zamračila se.

„Proč netančí na parketu?“ zamračil se také Ron. „Jsou doma. Pryč s těmi stereotypy,“ vydal se na cestu za svým synem, který, jakmile jej spatřil, uskočil od svého přítele.

„Taťko,“ usmál se.

„Hugo, Thomasi,“ sjel je pohledem. „Taneční parket je tady pro všechny,“ ukázal na tančení plochu. „I pro vás.“

„Myslíš, že můžeme...jen tak jít tancovat mezi ty...lidi?“ podíval se Hugo na Thomase, který taky nevěřil, že něco takového vůbec slyší.

„Ti lidi, jsou nejbližší přátelé a rodina. Nevidím důvod, proč byste měli tancovat tady vedle stanu, když hudba hraje tam,“ ukázal znovu mezi lidi.

A Hugo se nenechal už více pobízet, vzal svého přítele za ruku a odvedl jej na parket k ostatním, kde omotal ruce kolem jeho krku, hlavu položil na jeho rameno a začal se pohupovat do rytmu, s Thomasovýma rukama na svých bocích.

Poprvé spolu tančili všem lidem na očích. A ten pocit, který oba měli, byl nezapomenutelný a nepopsatelný.

Ale teď už konečně s jistotou mohli říct, že se nemusí za nic stydět a že city k sobě už nadále nemusí před veřejností skrývat.

Byli odhaleni. A moc se jim to líbilo.