Tak jdem na to, posledních pár kapitol do konce 😁
Déňa ❤️

Poslední bradavická noc.

Scorpius a Rose se rozhodli, že si ji užijí každý sám, ve své vlastní posteli se svými spolužáky, ale protože onen blonďák si na usínání sám vyloženě odvykl, nedařilo se mu zabrat, a tak po mnoha klimbnutích usoudil, že by mu mohl čerstvý vzduch a pobyt na Astronomické věži udělat dobře.

„Rosie! Konečně jsi zvedla nosík od učebnic?" rozzářil se, když jeho přítelkyně dorazila dolů do sklepení.

„Jo, ale jen chvíli, pak bysme se spolu mohli kouknout na přeměňování, co myslíš?" uhnízdila se na jeho posteli s jakýmsi štosem papírů v ruce.

„Já myslel, že bychom si dneska mohli spíš povídat. Nebudeš věřit, co se mi stalo na famfrpále, já jsem -"

„Pssst," sykla zrzečka a nezapomněla při tom na svého blonďatého přítele zvednou ukazováček nahoru, aby ji nerušil, než jím naznačila, aby šel k ní. „Montroseské straky, Kudleyští kanonýři, Wimbournské vosy nebo Holyheadské harpyje?"

„Famfrpálové týmy?" zvedl obočí.

„Všechny mi zaslaly žádost," poklepala na papíry. „A k nim i dopis o tom, proč zrovna je a ne ty ostatní."

„Nejúspěšnější týmy Velké Británie a Severního Irska se o tebe perou?! Uvědomuješ si, co to je?" vyvalil na ni Scorpius oči.

„Applebyské šípy ne. Ozvat se oni, neváhala bych...popravdě, na jejich dopis jsem čekala, chtěla jsem tam jít s tebou. Ale místa jsou už plná. Takže si musím vybrat odsud a nevím, který bych raději."

„Holyheadské harpyje? Jako tvoje teta?"

„Byla tam spokojená," kmitla Rose rameny. „Ale ráda bych vyzkoušela něco nového," skousla si tvář a pak se rozzářila. „Napíšu Jamesovi! On už bude vědět, co s tím. Díky, lásko! Zatím pá," vyběhla z ložnice a než stačil Scorpius vůbec doběhnout na schodiště, už se za ní zavřela zeď.

Tahle noc měla být vzpomínková. Nikdo z posledního ročníku neměl dnes v noci spát, měli vzpomínat na to hezké, co se jim zde přihodilo, což on svým způsobem dělal.

Že mu tehdy v listopadu v šestém ročníku vlepila polibek, který tohle všechno odstartoval, byla ta nejlepší vzpomínka vůbec.

Ale jak se blížily OVCE a normální život za zdmi Bradavic, jejich vztah začal být jinačí.

Možná dospělejší, možná zvadlejší, ale nebyl stejný.

Mohlo to být tím, že je oba přešla ta prvotní zamilovanost, i tím, že se blížily zkoušky, nebo možná věkem? Famfrpálem?

„Myslím, Rosie, že jsem našel ten pravej, podívej," zajásal najednou Scorpius, když v Denním věštci objevil byt, který naplňoval představy jich obou.

„Vydrž mi minutku, prosím," zapsala si Rose cosi do notýsku a zamračila se.

„Co tam děláš?" zeptal se zvědavě a natáhl krk, jako by tak snad mohl dohlédnout ze země ke stolu.

„Taktiku na famfrpál. Montroseským strakám. Řekli mi, že obdivují můj pohled na famfrpál a rádi by, abych s sebou přinesla nějaké novinky," broukla od stolu.

„Montroseským strakám? Jdeš k nim?"

„Yep," přikývla.

„Proč jsi mi nic neřekla?" přešel k ní.

„Zapomněla jsem," vzhlédla k němu konečně. „Promiň."

„To nic," pohladil jí po vlasech. „Podíváš se se mnou na ten byt?"

„Není třeba. Věřím tvému vkusu," pohladila jej po ruce, kterou měl položenou na jejím rameni a dala se opět do kreslení.

Byla hodně zaměstnaná. Víc, než si myslel, že takoví sedmáci mají být. Jako primuska, kapitánka a proslulá premiantka měla mít na osobní život málo času, s tím jistě počítal. Ale některé volné dny prostě a jednoduše strávila s ním v jedné místnosti a místo nad ním se tyčila nad stolem plným učebnic nebo papírů.

„Doufám, že ti na to úterý nic nevlezlo," doběhl Scorpius svou milou a vzal ji za ruku, kterou mu s úsměvem stiskla nazpět.

„Ovšemže nevlezlo, jen budu muset vyřídit drobnou věc ohledně chodu Bradavic. Jason se na to ale úplně vykašlal, takže celej závěrečák je zase na mně."

„Klidně ti s tím pomůžu. Budu rád, když si budu aspoň trochu připadat užitečně."

„Ne. Bude to pro tebe překvapení, já zase budu ráda, že tě potěším."

„Bude mi stačit jenom to, že se se mnou večer najíš. Bez učebnic, bez papírů, jen my dva."

„Dobře," usmála se. „Těším se, že spolu konečně strávíme chvilku sami."

„To i já," přikývl a úsměv jí oplatil.

Byly tu i hezké chvilky, i když jich bylo letos méně než kdysi.

V hloubi duše doufal, že to, že se sestěhují, jejich vztahu pomůže, ale když si uvědomil, kolik času tráví v jedné místnosti a kolik doopravdy spolu, byl to obrovský nepoměr a právě na to myslel ve chvíli, když na Astronomické věži zakopl o osobu sedící na zemi.

„Doufám, že moje zrakvení mělo dobrej důvod," zvedla Carmen obočí.

„Co tu děláš?" napodobil Scorpius její gesto.

„Evidentně to, co ty. Ztrácím se v hlubokých myšlenkách."

„O čem?"

„O životě," kmitla rameny. „Nesnášela jsem to tu. I tak tu bylo něco, co mi vždycky dokázalo rozjasnit celej den. Jen ten famfrpál. A co se stalo? Z tebe udělali kapitána, tobě i Grangerový začaly chodit nabídky a já? Odmítly mě i ty Vosy," zavrtěla hlavou. „Na OVCE jsem se vykašlala, takže víš, co jdu teď dělat? Sekretářku. Sekretářku do firmy na výrobu košťat."

„Copak tě to nebude bavit? Nosit kafíčka, vyřizovat hovory, chodit v botách na kramfleku a v pěkně šitém kostýmku," smál se Scorpius.

„Přestaň, to fakt není vtipný," smála se Carmen a do toho si stírala slzy.

„A ještě budeš nosit kabelčičku! Panebože, Car, ta představa je skvělá," nemohl blonďák přestat se smíchem.

„Proč máš vždycky prdel z tak vážnejch věcí, ty blbe?" škytala slečna Hottawayová.

„Tenkrát jsi to byla ty, kdo mi dokázal zvednout náladu, když umřela mamka. To ti nikdy neoplatim," posadil se konečně na zem vedle ní.

„Nedělala jsem to ze zištnejch důvodů, Scorpe. Seš jeden z mála, co dokáže přijmout fakt, že já a Gabrielle nejsme jedna a tatáž osoba, že spolu prostě nevycházíme a nesnažíš se s tím nic dělat. Pociťuji k tobě vděk celej život. A k tvojí mámě taky, vždycky to brala jako ty."

„Hele, Car, já vím, že je to blbá otázka, ale chybí ti taky někdy? Gabi se vždycky rozbrečí, když se na to zeptám, ale ty seš...prostě jiná," zahleděl se na hvězdy.

„Jiná, jo. Jo, chybí mi. Moje matka nikdy nebyla schopná mít nás obě ráda. Otci je to jedno. Astorii na nás vždycky záleželo. Brala nás jako individuality a byla nám vždycky nápomocná. Co odešla, přijdu si jako by...jako by tu pro mě nikdo neměl pochopení," povzdechla si.

„Já pro tebe to pochopení vždycky najdu," pohladil ji po rameni.

„Měkoto," ušklíbla se na onu ruku. „Vždycky jsi byl takovej."

„Mluvíš, jako bysme se viděli po sto letech," protočil oči.

„Mám pocit, že tě vidím po sto letech," přikývla Carmen.

„Jak to?" zamračil se.

„Dlouho jsi nebyl tak uvolněnej. Celej rok jsi byl nějakej napjatej," podívala se na něj, jestli jí na to nějak odpoví, ale když se k žádné poznámce neměl, zahleděla se zpět do dálky. „Grangerová taky nevypadala zrovna uvolněně."

„Má toho moc," kmitl rameny, protože mu bylo trapné jen sedět a nic neříkat.

„I ty toho máš moc?" zeptala se potichu.

„Nemám," zavrtěl Scorpius hlavou. „Přebírám na sebe i její starosti."

„Má o to zájem?"

„Neřekl bych," přiznal konečně nahlas.

„Řekls jí, že se tak cítíš?"

„Jak?" zvedl obočí, načež se na něj podívala zamyšleným pohledem.

„Zbytečně a strhaně. Taky bych řekla, že nejistě, ale to nevím. Přijdeš si osaměle a máš v sobě ždibec naděje, i když nevím, z jakýho důvodu," udělala mu analýzu. „Proč?"

„Co proč?" protočil oči.

„Trefila jsem se, jinak bys nebyl tak nerudnej. Znám tě, Scorpe, právě teď tě znám. Teď jsi můj kamarád. Ale vyjde slunce, vrátíme se do reality a tam my dva možní nebudeme."

„Proč to říkáš takhle, Carmen?"

„Protože já nejsem holka do vztahu, ani kámoška, s kterou zajdeš na kafe. Osoba, s kterou by většina lidí řešila vážný témata. Jsem holka na jednu noc, kámoška na pařbu a na srandu. A ty, Scorpe, nejseš kluk, kterej by se s takovým typem lidí bavil."

„A s kterým typem lidí se bavím?"

„S lidma jako je tvoje přítelkyně, moje sestra nebo její přítel. Vzorňáčci. I když ti dva občas udělají nějakou volovinu, ale jinak jsou to zoufalý lidi, co se neustále snaží zařadit do všelikých škatulek a ideálů. Nejsme tu, abysme plnili to, co lidi čekaj. Tys na to zapomněl," pokývala hlavou.

„Říkáš to tak, že bych tomu snad i uvěřil," zasmál se nervózně.

„Věř, čemu chceš, blonďáčku. Ale myslím si, že to, co děláš, ti nesvědčí. Promluv si s Grangerovou, evidentně by se vám trocha hovoru šikla," poplácala jej po zádech.

„Jak víš, že máme problémy? Nic jsem ti neřek," zamračil se na ni.

„Znám tě, Scorpe, celej tvůj a velkou většinu toho mého. Vlastně od čtvrtého měsíce mého života, ale to není důležitý. Vidím, že tě něco trápí a tvůj život není o ničem jiným než o ní. Tvojí spřízněný duši, co tvoje spřízněná duše vlastně není."

„Proč na ně nevěříš?" zeptal se opatrně Scorp.

„Nevěřím, že jsou, protože lidi, který by měli mít ty svoje, je nemají. A ani ti, kteří je mají, je vlastně nemají. Nejde to vysvětlit. Tvoje teta Daphne svou spřízněnou duši našla. A víš, co udělala?"

„Frknul do Rumunska za drakama," odpověděl Scorpius.

„Dalo by se to omluvit tím, že kvůli jednomu Weasleymu nebudem kácet celej strom, ale proč moje matka není se strejdou Blaisem?"

„Protože si musela vzít tvýho tátu."

„A ani jeden z nich se tomu nijak zvlášť nebránil. Podívej se na svý prarodiče, Scorpe. Stěží to mohou být ti dva, co na sebe čekali celej život. Bellatrix Lestrangeová a lord Voldemort. Je to blbý přirovnání, ale ona věřila, že on je ta její. A byl? Ne. Protože mu nezáleželo na nikom a na ničem jen na jeho viteálech a moci."

„Máš samý blbý příklady. Třeba rodiče Albuse. Nebo rodiče Rose. A co teprve jejich babička s dědou. Carmen, žiješ ve světě čistokrevnejch a nikdy ses z něj nepokusila vystrčit nos. Není divu, že na lásku a spřízněný duše nevěříš, když vidíš jen to nejhorší možné," podíval se jí Scorpius do jejích žlutých očí.

„Vidím tebe, Scorpe," zašeptala. „A když vidím, co s tebou udělaly ty spřízněný duše, nemám náladu na to, abych viděla to dobrý."

„Co tě na tom tak děsí?“ hleděl na ni stále.

„Jak jsem řekla, kdo spolu má být, spolu není. Nevidím důvod, proč být výjimka a nevěřím tomu, protože kdybych tomu věřila, byl by pro mě život jedním velkým zklamáním.“

„Netušil jsem, že se něčeho až takhle bojíš,“ zatvářil se překvapeně.

„Protože mě vůbec neznáš a to je přesně to, o čem jsem mluvila. Jsem kámoška pro srandu, ne vážně kámoška,“ mrkla na něj s nuceným úsměvem a pak se opřela hlavou o zeď a zavřela oči, z nichž se jí líbilo páreček slz. „Prostě jsem si to špatně zařídila. Teď tu fňukám jak Gabrielle a přijdu si fakt slabá. Je to trapný. Sorry, Scorpe,“ setřela si slzy z tváře. „Je to blbost. Vůbec jsem tě neměla svým životem zatěžovat.“

„Pojď někdy na kafe, Car,“ drknul do ní ramenem. „Udělej si na mě čas a pojď pokecat. Ty se mnou, ne abych ti já sděloval, jak se mi stýská po Rose a jak se na ní těším. Bude to čas jen pro nás.“

„Pro nás,“ odfrkla si Carmen. „Slyšet tě tvoje přítelkyně, vynese tě v zubech. Nemám zájem o lítost, kterou jsi právě projevil.“

„To nebyla lítost,“ zamračil se.

„Předtím by tě to ani nenapadlo, prosím tě,“ protočila oči a zvedla se ze země.

„Počkej,“ zvedl se rychle a chytl ji za zápěstí.

„Myslel jsem to upřímně, Carmen,“ upřel na ni svůj modrý pohled. „Jsi kámoška, fakt tě mám rád a chtěl bych si s tebou jít sednout na kafe. Nechci, aby sis pořád připadala jako méně důležitá osoba jen proto, že neřešíš vážný témata s každým. Jsem rád, že ses mi otevřela.“

„Objala bych tě, Malfoyi,“ pousmála se. „Ale ty máš holku a já nemám ráda fyzický kontakt, takže -“

„Tě obejmu já,“ kmitl rameny a jednu ruku obtočil kolem jejího pasu, druhou jí položil na záda, a tak následovala jeho příkladu a konečně se za celou tu dobu trochu uvolnila.

„Grangerová-Weasleyová má fakt štěstí, že má tak chápavýho kluka,“ usmála se na něj, když jej pustila.

„Svět má štěstí, že na něm existuje tak výjimečná osoba, jako jsi ty,“ oplatil jí kompliment a pak se pomalu vydal scházet schody, Carmen s ním. „Dneska ti to mimochodem moc sluší.“

„Dík, trochu jsem se na ten slavnostní den vyfikla,“ drkla do něj ramenem, než se zase zastavila.  „Hele,“ zasmála se a ukázala na vznášející se transparent na němž stálo: Užijte si prázdniny.

„To byl nápad Rose,“ povzdechl si blonďák. S tímhle měla taky dost trápení. Design, množící kouzlo a pak obcházela i ty nejzazší kouty Bradavic, aby tuto drobnůstku viděla většina studentů.

„Typická Grangerová-Weasleyová,“ zakroutila Carmen nevěřícně hlavou. „Tolik času, co mohla strávit s tebou, jí to stálo, ale neohroženě se řítí po kariérním žebříku nahoru. A jí zařadili do Nebelvíru.“

„Carmen, dost,“ zavrtěl hlavou. „Tohle se dneska večer nehodí.“

„Je to tvoje přítelkyně, to se musí respektovat,“ kmitla rameny. „A teď bych se ráda vyspala,“ řekla a prošla zdí do společenské místnosti, kde se s ním pak rozloučila a oba odešli tam, kam měli.

Tahle noc se nakonec vydařila moc hezky.