Mí milí, těšili jste se na novou kapitolu? 😊
Snad ano. 😅
Rozhodla jsem se, že už stanovím nějaký přesný den, kdy budou kapitolky vycházet. 😜
Neřeknu vám který, hodím vám sem hádanku😏: Jak se jmenuje bota, která se nikdy neroztrhá? 🤔
Tehdy můžete kapitolky čekat. 😜
Užijte si čtení. ❤️

„Nepřeháníš to trochu s tou voňavkou?" přišel do koupelny kašlající Albus, neboť vůně byla cítit až do ložnice. Nebo spíš zápach?

„To ani náhodou! Budu se v její přítomnosti potit víc než kdy předtím,“ prohlásil zamilovaný a vzápětí otevřel poličku. „Kde mám deodorant?" zamračil se a šel se podívat do ložnice.

„Scorpiusi," povzdechl si bratranec kamarádovy lásky.

„Mám ho!" zvolal blonďák a vracel se zpátky do již zavoněné koupelny, kde si Albus vytvořil dýchací přístroj z namokřeného ručníku, který přiložil ke svým dýchacím cestám.

„Už ne," zvolal vyděšeně mladý Potter a dal se na útěk z koupelny, nad čímž se musel mladý Malfoy pousmát a nastříkal se deodorantem. „To ji chceš ohromit, nebo ochromit?“ huhňal Albus přes ručník.

„Doufám v to první,“ zazubil se pan kapitán.

Poté si tedy milostivě oblékl dres, aby tolik nevybočoval a vydal se na poradu týmů, aneb deset let starou novinku.

„Užij si to!" volal za ním Albus ze dveří, které zběsile přivíral a zase otvíral, aby vytvořil průvan, jenž by dostal ten pach ven.

„Užiju," zavolal nazpět blonďák a zmizel ze sklepení.

„Scorpiusi," ozvalo se po chvilce za novým vůdcem zmijozelského týmu.

„Elphiasi," usmál se na chlapce blonďák, „to mám radost, že tam nepůjdu sám."

„Opravdu? To ale nebudeš s Rose Grangerovou-Weasleyovou sám," zamrkal nechápavě mladý Zabini.

To však už ponechal Scorpius bez komentáře a začal se svým kamarádem řešit famfrpál.

A za tohoto tématu došli do stanu, kde už byla nastoupená zrzka s nebelvírským famfrpálovým týmem, celý mrzimorský tým, pár havraspárských a pět hráčů Zmijozelu, se Scorpiusem a Elphiasem již všech sedm.

„Já ty dva zbiju," povzdechla si kapitánka havraspárského týmu Daisy Dursleyová a prohrábla si své černé vlasy, stejné jako měla její matka Cho.

„To je v pořádku, Daisy, vím, že ty za to nemůžeš," usmála se Rose a pohladila ji po zádech, „navíc, už se uráčil dostavit i pan kapitán zmijozelských, tak začneme bez nich. Když nepřišli, tak se prostě podřídí."

„Přišli by pozdě i na vlastní pohřeb," zanadávala naposledy Daisy na své havraspárské spoluhráče a pak už se usadila.

„O tom by nám mohl pan Malfoy vyprávět, že?" ušklíbla se zrzka na blonďáka.

„Jsem tady včas, slečno Weasleyová," vrátil jí Scorpius úšklebek.

„Nechte se, prosím vás, už je to trapný," protočil James Potter znuděně oči.

„Ty seš trapnej, Jamesi," broukla jeho sestra a žďuchnula jedním loktem do Rose, aby jí naznačila, že souhlasí s bratrem.

„Ale až po tobě, sestřičko.“

„Tak už ale začneme," zavelela Grangerová a postavila se před pojízdnou nástěnku, na které bylo pár tabulek. „Kapitáni, všichni jste si měli sestavit předběžný tréninkový plán, drazí Zmijozelové, nechtěla jsem být nespravedlivá, ale plán, který jste mi dali, byl opravdu žalostný. Taky jsem se snažila, aby všichni trénovali tak nějak stejně, nikdo víc, nikdo míň, tak se na to, prosím, podívejte."

„Rosalie!" vyjekla Lily. „Máme na hřišti jenom tři tréninky týdně?"

„Ano, Lily, jako všichni, abychom se vystřídali."

„To je ale hrozně málo," protestovala Potterová, „proč jsme loni měli čtyři?"

„Protože loni jsme ten jeden trénink ukradli Mrzimoru," odsekla zrzka.

„Za mě super," řekl James Potter, „budeme mít i čas na tréninky mimo - běhání, posilko, fakt skvělý."

„Já jsem taky spokojená," přikývla Hannah Longbottomová, kapitánka mrzimorského týmů.

„Fakt jste s tím všichni v pohodě?" rozzářila se Rose a spokojeně vydechla. Jaký kámen jí právě spadl ze srdce!

„Na to, co jsme ti dali," začal Scorpius, „se ti to fakt moc povedlo."

„Opravdu?" zamrkala.

„Opravdu. Je to super a jak říkal James, bude aspoň více času na suchou," pousmál se, „což se docela hodí."

„Takže jste všichni spokojení?" podívala se na všechny famfrpálové kapitány.

„Já určitě," přikývl James.

„To já taky," usmála se Daisy.

„My si nemůžeme stěžovat," mrkla na nebelvírskou střelkyni Hannah.

„Dá se to, Rose," zašklebil se Scorpius a oslovená mu úšklebek vrátila.

Nebyl to pohrdavý úšklebek, ani nepřátelský, naopak - člověk by řekl, že jsou velmi dobří přátelé.

„No a teď mi jen řekněte, kdy a kde chcete trénovat, abychom to domluvili s profesory," pokrčila rameny a rozdala každému z kapitánů kus pergamenu a samopíšící brk.

„A co tam mám jako psát?" podíval se James na svou sestřenici.

„Normálně tam napiš dny, kdy budou probíhat tréninky. Já myslím, že je každýmu tady jedno, kdy to bude, ale myslím, že se shodneme na dnech, kdy nemáme hřiště," řekla Rose.

„Já bych tak udělal třeba dva tréninky, ale jeden den bychom mohli dát oba dva naráz."

„Jako trénink na košťatech i suchou v jeden den?" zvedla Katie Woodová, brankářka, obočí.

„No ano," přikývl James.

„Při vší úctě, Jamesi Pottere," začala, „chápu, že ses pro to tento rok zapálil a chceš vyhrát, ale někteří z nás se musí učit na OVCE, ne každý má ve famfrpále budoucnost."

„Odpusť mi ty, Katie Woodová, ale že ses nekvalifikovala ty, neznamená, že nemáme šanci nikdo."

„Jamesi!" okřikla bratrance Rose.

„Ne každý má svou cestičku tak umetenou jako ty, Pottere," zamračil se Thomas, Katiin bratr.

„Tak jsem to nemyslel, já jen-"

„Vyserte se na to," přerušila je Lily. „Katie, nám je to upřímně líto a jestli nějaký trénink občas vynecháš kvůli učení nebo si pojedeš nějaký svůj vlastní, to je čistě na tobě, koneckonců, jsi brankářka, můžeš si udělat své individuální tréninky, s námi trénovat ani nemusíš...tedy na hřišti jo, ale jinak ne. Kdo píše zkoušky si do toho bude mluvit, jak potřebuje, zbytek se podřídí. Prosím."

„Já se klidně budu učit po nocích,“ pokrčil James rameny.

„I já,“ přikývlo dvojče Katie Woodové.

„Já bych se tomu chtěla věnovat asi trochu víc než vy dva, pardon,“ pokrčila Katie rameny. 

„Tak jo. V pondělí se nám všem blbě vstává, takže to nic, ale úterý bychom si mohli dát ranní trénink."

„Fajn," odsouhlasili nebelvírští.

„Takže píšu úterý. Středa máme hřiště, tak co kdybychom to hodili potom?"

„Středa je zrovna krátká," řekla Rose, kontrolujíc rozvrhy spoluhráčů, „i Katie má krátké hodiny, jen do dvanácti. Mohli bychom to dát ještě předtím, hned po obědě, to bychom pak měli i volné odpoledne. Do dvanácti škola, pak oběd, v jednu pak udělat suchou a od dvou máme hřiště do tří, takže bychom měli pak až do večera volno. A po nás jde Havraspár, takže není šance, že bychom se zdrželi," zasmála se, neboť věděla, že Daisy je pro hru zapálená podobně jako James.

Jak moc oni mají společného? pomyslela si Rose a potichu se zahihňala.

„Super nápad," souhlasila nadšeně Katie.

„Čtvrtek bych dal pauzu," prohlásil Henry Thomas, čemuž se ostatní zasmáli.

„Naprosto souhlasím," přikývla Rose.

„Takže čtvrtek nic," poznamenal James, „V pátek máme od šesti hřiště."

„A to bych ten den suchou nedával, abychom taky podali nějaký výkon."

„V sobotu si asi budeme chtít všichni přispat a pak máme od tří hřiště, takže bych dal suchou potom a máme neděli volnou."

„A máme to,“ usmála se nadšeně Rose, když udělala poslední písmenko a střelila očima ke zmijozelské části stanu, odkud na ni zrovna hleděl zmijozelský chytač, který zvedl obočí a ona zavrtěla hlavou.

Když se nad tím tak zamyslela, byl docela fajn, když se neponižoval a nelezl jí do zadku.

Byl takový celou dobu? Proto byl tak oblíbený? Tomu by se ani nedivila. Ale celou dobu ji vytáčel, pomalu šikanoval, kde se u něj stala změna?
A kdy u ní? Kdy jej přestala nesnášet? Teď přemýšlela nad tím, že by se s ním začala přátelit!

„Teda, to je vášně v těch pohledech,“ ozvalo se u Rosina ucha svůdné zašeptání a zmiňovaná se podívala na nejmladší členku famfrpálového týmu - Lily Potterovou.

„Sklapni, Lily, žádné svůdné pohledy,“ sykla Rose, čímž na sebe upoutala pozornost a dvě havraspárské hráčky, jejichž jména Rose ani neznala, se zachichotaly.

„Byly takové toužebné, že?“ zvolal James přes celý stan.

„Ne, to teda nebyly,“ odsekla jeho sestřenice.

„Já bych se hádal,“ zašklebil se Elphias Zabini.

„Já to taky viděla!“ zvolala Daisy Dursleyová.

„A ten toužebný byl snad poprvé v historii i z Rosiny strany!“ chichotal se další famfrpálista.

„Scorpiusi, tak tě konečně chce!“

„Ne, nechce a vůbec, buďte zticha,“ utnula je Nebelvírka. „Máte hotovo?“ houkla přes celý stan.

„Máme,“ přikývla Scorpiusova blonďatá hlava.

„A ostatní?“ vrhla pohled po ostatních vysmátých famfrpálistech.

„Taky,“ řekly nastejno Daisy a Hannah.

„Tak já to večer hodím do rozpisu a před snídaní odnesu madam Hoochové ke schválení,“ usmála se zrzečka.

„Skvělý,“ přikývla mrzimorská kapitánka.

„No tak jo, já jdu na to, můžete jít,“ řekla střelkyně, načež všichni s díky opustili stan a ona se spokojeně vydala dozadu do stanu pro větší pergamen.

Jen ještě neviděla, že ve stanu nezůstala úplně sama.