Tak zase čtvrtek. 🙈🤣
Udělala jsem trochu skok v čase, tak abyste nebyli překvapení. 😅
Chci znát vaše názory. 😊
Déňa ❤️

„A máme tu poslední famfrpálový zápas sezóny!“ ozvala se do mikrofonu Lucy Weasleyová.

„Přesně tak, zlato, a mě zajímá, na koho sázíš,“ usmál se George Jordan, který si konečně našel cestu k Lucyinu srdci. I když to byla cesta dost dlouhá.

„Kapitánka Nebelvíru je moje sestřenice, co myslíš?“ protočila oči a dívala se dál na zápas.

„Ale to jsi prohrála, má milá! Každý tu vidí, že Nebelvír už Zmijozel s jejich sto devadesáti body nedožene.“

„Je pravda, že by si Zmijozel po nakládačce z minulého roku zasloužil letos nakopat Nebelvíru zadek,“ uznala.

„To vážně, Lucy?!“ zakřičela na sestřenici Lily, která právě prolétla kolem ve snaze vzít míč Carmen Hottawayové.

„Odpusťte, Nebelvíři, ale je to fakt. Může vás zachránit jedině zázrak, neboť se Scorpius Malfoy neohroženě řítí za Zlatonkou a za ním se neohroženě vrhá také Emma Robertsonová, letošní vzácný objev!“ komentoval George.

„Pojeď Emmo!“ prolétla Rose kolem nich ve snaze získat camrál.

„Nemá žádnou šanci, Grangerová!“ přidala Carmen na rychlosti.

„To teda má,“ vřískla zrzečka, vystrčila jí camrál zpod paže a rozlétla se proti zmijozelské obruči, kde jí cestu zatarasil Elphias Zabini.

S tím si ale dokázala poradit, přihrála camrál Lily a ta vstřelila další gól.

„40:190!“ vykřikli Lucy s Georgem.

„Je to na tobě, Emmo! Chytíš-li Zlatonku, výhra je naše!“

„Nemáš být nestranný komentátor, brouku?“ ušklíbl se George na svou přítelkyni.

„Jsem hrdý Nebelvír,“ vystrčila hrdě bradu.

„NEBELVÍR! NEBELVÍR! NEBELVÍR! NEBELVÍR!“ skandovali někteří fanoušci na straně Nebelvíru, jiní zase: „EMMA! EMMA! EMMA! EMMA! EMMA!“

Na druhé straně se ozývalo: „SCORPIUS! SCORPIUS! SCORPIUS! SCORPIUS! ZMIJOZEL! ZMIJOZEL! ZMIJOZEL!“

„Jsme nadšení, že Bradavice mají tak nadšené fanoušky,“ usmíval se George do mikrofonu, zatímco se Scorpius i Emma snažili chytit ten malý zlatý míček, jenž si kličkoval tak, jak se mu zlíbilo a oni dva za ním.

„Nemáš šanci, Malfoyi!“ vykřikla Emma.

„Myslím si, že mám tu největší, Robertsonová!“

„ROSE GRANGEROVÁ-WEASLEYOVÁ MĚNÍ SKÓRE NA 50:190!“ ozval se výkřik z komentátorské věže.

„ODRÁŽEČ HENRY THOMAS DÁVÁ DALŠÍ GÓL!!“

„Nebelvír se konečně probral!“

„LILY POTTEROVÁ MĚNÍ SKÓRE- 80:200!“

„Chytači, dnes si ale dáváte na čas,“ poznamenala Lucy po třech hodinách zápasu. 

„Madam Hoochová, potřebujeme chvilku na poradu,“ ozvala se Rose.

„Samozřejmě, drahoušku,“ usmála se mladá žena s fialovýma očima, stejnýma, jako měla její matka, madam Hoochová starší.

„Tak jo, lidi, hlavně nepanikařte,“ začala zrzečka klidně.

„To se ti řekne, Rosalie! Prohráváme o víc jak sto bodů!“ rozčilovala se Lily.

„A skoro žádný posun,“ souhlasil s ní Henry.

„Já vím, že je to hodně,“ přikývla Rose. „Ale nesmíme jim ukázat, že jsme tohle nečekali,“ mrkla na ně.

„Potřebujeme chytit Zlatonku,“ řekl Dean Finnigan, další nováček v týmu a syn Seamuse Finnigana.

„A taky potřebujem začít hrát tak, jako by nám o něco šlo, protože tentokrát fakt jde,“ kmitla Rose rameny. „Deane, až budeš příště odpalovat camrál, představ si, jak ses snažil proměnit vodu v rum. Ty jsi to kouzlo, ty proměníš ten camrál v tu sladkou tekutinu,“ ušklíbla se.

„A pak si večer zapaříme,“ usmál se sladce Dean nad tou představou.

„Lily, hraj víc do těla, neboj se toho, Carmen je sice silnější, ale ty jsi mazanější, tak jí dělej stejný naschvály jako nám v Doupěti,“ povzbudila slečna Grangerová-Weasleyová sestřenici. „Roxy, ty to samé, ani za mák se jich neboj a hlídej brankoviště, tobě budeme přihrávat na první tři góly, pak se prohodíme, aby to nebylo moc nápadný.“

„Tak jo,“ přikývla Roxanne.

„Frede,“ otočila se na Roxannina bratra. „Vím, že seš nejmladší, ale to nic nemění na tom, že ze všech brankářů v Bradavicích jsi nejlepší. Pustit pár gólů je v pohodě, ale už nám neprojde ani jeden, rozumíš?“

„Jo,“ přikývl Fred.

„Emmo, skvělá práce. Nenech se od Scorpa shodit, jsi stejně dobrá jako on, ale jsi daleko obratnější, to neví. Takže toho využij, pohraj si s ním, jdi do něj, výhra je naše, ne jejich!“

„Ano, Rose,“ přikývla Emma, zatímco se Henry s Deanem smáli.

„Co je?“ podívala se na ně.

„Nikdy bych si nemyslel, že budeš jinou holku nabádat k tomu, aby si s tvým klukem hrála a šla do něj,“ hihňal se Henry.

„Když jsme na hřišti, není to můj kluk, ale soupeř,“ zvedla obočí a střelila pohledem po Scorpovi, který jí věnoval pohrdavý úšklebek. Její názor naprosto sdílel. Letos dvojnásob.

„Jestli se dokážete takhle rozvášnit oba, tak vám to v tý posteli fakt musí klapat,“ tlemil se Fred a Rose mu uštědřila záhlavek.

„Můj milostnej život není vůbec důležitej, smráďata,“ prohlásila. „Pojďte si pro výhru, sakra!“

„JAMES!“ zvolal jednohlasně nebelvírský tým a pak všichni vyletěli na hřiště a rozmístili se tak, jak měli.

Ten pokřik byl jejich drobný vtípek, který vznikl loni, kdy James Potter místo Nebelvír zvolal své jméno. Tenkrát se tomu tak zasmáli, že se rozhodli v tomto pokřiku pokračovat.

„Tak co, lásko, meleš z posledního?“ ušklíbl se Scorpius, jenž proletěl kolem ní a zastavil po její levici.

„To se ještě uvidí, kdo bude mlít z posledního,“ zazubila se na něj a on se na ni usmál, při čemž mu ona úsměv vrátila.

„Tu Zlatonku ti pak dám, aby ti neustále připomínala že poslední zápas našeho posledního ročníku jsem vyhrál já,“ ušklíbl se na ni.

„Ne, tu Zlatonku si nechá Emma, aby jí neustále připomínala, že odstartovala její zářnou budoucnost.“

„Před rokem jste vyhráli, letos tomu tak nebude.“

„Před rokem jste byli třetí, pane kapitáne,“ připomněla mu. „To by v tom byl čert, abyste si polepšili o dvě místa.“

„Polepšíme,“ slíbil jí blonďák.

„Nepolepšíte,“ věnovala mu sladký úsměv.

„Směješ se, jako bys byla nervózní,“ žďuchl do ní.

„Vážně? Ty tak vypadáš celej zápas,“ pokračovala v této dětinské hádce.

„Uvidíme, čí výhru dneska v noci oslavíme,“ nenechal si vzít poslední slovo.

„Uvidíme,“ přikývla a nyní už doopravdy zaujmula svou pozici, při čemž madam Hoochová odpískala pokračování.

„Camrálu se ujímá Rose Grangerová! Neohroženě se řítí na obruče, přihrává Lily Potterové. Pozor, Lily, Carmen se nedá! Camrál je nyní ve vlastnictví Carmen Hottawayové, ta se bravurně vyhýbá potloukům, skvěle, Carmen!“

„A střílí na Freda, který ale její střelu bez sebemenších obtíží odrazil! Camrálu se opět ujímá Lily Potterová, řítí se naproti Emmě Robertsonové, která neustále vyhlíží Zlatonku! Přihrává Rose, ta zase Roxanne a je to tam!!“

„Zmijozel vede 200:90.“

„Elphiasi, Elphiasi, snad tě Fred tak nerozhodil,“ zamlaskala Lucy.

„Ale vůbec, Lucy, ba naopak, myslím si, že teď už Elphias nepustí ani jeden jediný!“ oponoval George. „Emma Robertsonová se vrhá střemhlav dolů! Nepřipomíná ti to něco, Lulu?“

„Snad Scorpiuse Malfoye při jeho prvním loňském zápase,“ připustila.

„Neuvěřitelná paralela. To určitě v hledišti taky sedí nějaký zrzek se zatajeným dechem, nemám pravdu, Rosie?“ zašklebil se na sestřenici své přítelkyně.

„Scorpius se nedá zahanbit! Letí stejným směrem jako Emma a...aaa, to muselo být nepříjemné. Dean Finnigan odpálil potlouk a ten proletěl zmijozelskému kapitánovi přes pravou stranu žeber. Ale Scorp se nevzdává, pokračuje dál za Emmou a... a ne, zastavuje. Zlatonka se zdá být dnes naprosto nepolapitelná, neboť...počkat! Panebože, pomozte někdo tý Emmě! Vždyť se dusí!“

„Emmo! Emmo!“ vyjekla Rose a rychle doletěla za svou spoluhráčkou.

„Jsi v pohodě, Emmo?“ sletěl Scorp za svou protihráčkou a ona zavrtěla hlavou a ukázala na svůj krk.

„Scorpe, spodkem ruky jí dej ránu mezi lopatky, Emmo, ty zkus vydechnout, až Scorp bouchne,“ řekla Rose, pomohla Emmě do předklonu a Scorp i ona udělali přesně to, co řekla, při čemž z chytačky po třech úderech vypadl zlatý míček, který spadl Rose do klína a na nějž vykuleně koukala.

„Klobouk dolů, Emmo,“ vydechl Scorpius, když viděl to, co jeho přítelkyně.

„Děkuji,“ dostala ze sebe Emma a opatrně vzala Zlatonku do rukou.

„Roxanne Weasleyová stačila mezitím vstřelit stý nebelvírský gól, ale myslím, že už není tak důležitý, protože se zdá, že Emma Robertsonová je ta, kdo se v posledním zápase této sezóny zmocnil Zlatonky! Ano, Emmo?“

„JO!“ vykřikla černovláska a postavila se, zlatý míček v ruce.

„EMMA! EMMA! NEBELVÍR! NEBELVÍR! EMMA! EMMA!“ skandovali bradavičtí studenti, zatímco Emma už vesele lítala mezi ostatními na hřišti a Scorpius pomáhal své přítelkyni ze země, aby jej mohla nadšeně obejmout.

„Je to doma!“ zapískala nadšeně.

„Jsem za tebe šťastnej,“ pohladil ji po zádech. „Ale možná bych byl ještě o chloupek šťastnější, kdybysme to vyhráli my,“ přiznal.

„V mém srdíčku jsi ty vítězem,“ usmála se na něj a pak si jej starostlivě prohlédla: „Co žebra?“

„To se spraví,“ pousmál se na ni, ale bylo vidět, že ho to bolí. „Uděláš to ty, že jo?“

„Spolehni se,“ mrkla na něj. „Až se nějak zkulturnim, tak přijdu k tobě, jo?“

„Nepůjdeš na oslavu?“ zvedl obočí.

„Dojdu si tě vyzvednout,“ políbila jej na tvář a pak se celá rozzářila. „Jdu se k nim připojit.“

„To je jasný,“ usmál se na ni, když se chopila koštěte a vyletěla nahoru za svým týmem, jenž nadšeně létal kolem fanoušků pořád dokola.

Sice jej mrzelo, že za ty dva roky, co trénoval, Zmijozel ani jednou nezískal zlato, ale bronz a stříbro byly skvělé medaile.

„Jsem na vás pyšnej, lidi,“ otočil se na své spoluhráče.

„My jsme pyšní na tebe, kapitáne,“ poplácal jej Elphias Zabini po rameni. „Applebyské šípy mají štěstí, že získají tak úžasnýho hráče, jako jsi ty.“

„Má pravdu,“ přikývla Carmen Hottawayová. „I když to nejsou Vosy, ale možná bych se mohla přeorientovat na jinej tým.“

„Carmen,“ ušklíbl se blonďák. „Ty a Vosy jste spřízněný duše.“

„A možná, že spřízněný duše neexistujou,“ oplatila mu jeho úšklebek a pak se jako ostatní vydala do šatny, Scorpius za nimi.

Z naprosto nepochopitelného důvodu se nesmírně těšil na tu nebelvírskou oslavu vítězství.

Znamenalo to, že bude spát u Rose a to zase to, že budou mít naprosté soukromí sami na sebe.

Od jejich poprvé uplynul rok a půl a od té doby už se jeden druhého neděsili, věděli, co dělat, nebáli se vyzkoušet nejrůznější praktiky a vztah, který si tehdy mysleli, že nemůže být nikdy silnější, nakonec opravdu zesílil ještě víc.

V sedmém ročníku na sebe neměli tolik času jako v tom šestém, zkoušky a hromady tréninků jim v tom dokonale bránily, ale právě díky tomu málu času si ty společné chvíle užívali a během roku jejich prvnotní zamilovanost opadla a zůstala jen čistá, nefalšovaná láska.

Byli si vzájemně přáteli, oporou, milenci, soupeři, rodinou, vším, co ten druhý zrovna potřeboval.

Scorpius se těšil z toho, že o prázdninách se konečně sestěhují a budou žít jako muž a žena v jednom malém bytečku. Nemohl se dočkat.