Já vím, že je neděle, ale myslím si, že novou kapitolkou nepohrdnete. 😜
Tato je ještě trošku oddechovější, to až v té příští se nám to rozohní. 🤣
Prozatím mě zajímají vaše názory na knihu, protože se velice pomalu, ale naprosto jistě blížíme ke konci. 😊 45. nebo 50. kapitola bude ta poslední, uvidíme, jak se věci v příběhu budou vyvíjet 😃
Prozatím si užijte dnešní kapitolku 😁
Déňa ❤️

Dalšího rána se Rose vzbudila v prapodivné poloze, v níž ještě nikdy předtím neležela.

Nohu v prapodivném úhlu, druhou přes Scorpiuse, jež ji k sobě tiskl levačkou, pravačku zabořenou v jejích vlasech, které byly rozevláté nejen přes její, ale i přes jeho obličej, na němž měla ledabyle pohozenou svou ruku, druhou za zády.

Protože si byla jistá, že kdyby se jen hnula, vzbudila by ho, tak jen pootevřela jedno oko a drobet zaklonila hlavu, aby si svého přítele mohla prohlédnout.

Obličej měl uvolněný, tváře červené, své vlasy přes čelo, její přes tvář, pootevřená ústa a jen dýchal.

Pomalu, potichu, pravidelně

S úsměvem si jej dál nehybně prohlížela, když se pak nahlas nadechl, překulil se na pravý bok, takže ji ze sebe shodil a pevně objal, než otevřel své modré oči, které se ihned setkaly s jejími tmavými.

„Dobré ráno," usmála se.

„Dobré," vydechl a pohladil ji po tváři. „Jak se ti spalo?" zeptal se.

„Skvěle," usmívala se stále.

„Co se žulíš?" zasmál se, když ji viděl a pustil ji ze svého náručí.

„Jseš strašně krásnej," zašeptala a on se dal do smíchu.

„Jak jsi na to přišla?" smál se.

„No, koukala jsem na tebe," kmitla rameny a posadila se na posteli.

„Ty někam jdeš?" přešel jej okamžitě smích.

„Ne, jen sedím," řekla. „Ale ne," zarazila se pak. „Jdu si vyčistit zuby."

„Proč?"

„Protože je ráno" ušklíbla se a postavila se na studenou podlahu, aby mohla odběhnout do koupelny, kam za ní velice nečekaně přišel i Scorpius, který někde splašil kartáček a též se dal do čištění zubů.

„Kope y eš akoá opía!" pronesla zamračeně Rose.

„O ikáš?" zeptal se Scorpius s pobaveným výrazem ve tváři.

„E i opía!" zopakovala. „A e e eeš."

„E e eu?!" zamračil se a drcnul do ní.

„Au! O oleo," pleskla jej přes ruku.

„O eoo oet," namítl Scorpius.

„No to teda mohlo," dohadovala se zrzečka, když vyplivla pastu a prohlédla si své zuby v zrcadle.

„Ne, nemohlo," vyplivl pastu i on. „Bylo to naprosto jemné prostrčení, zlato."

„No to teda nebylo, broučku," přimhouřila oči a Scorpius ji líbnul do vlasů.

„To si říkáš famfrpálistka?" poškládlil ji.

„Ano," našpulila rtíky, čímž blonďáka pobavila již poněkolikáté toho rána.

„Sralbotko," zvedl obočí.

„Hade," napodobila jeho gesto.

„Šprte," ušklíbl se.

„Podvodníku," oplatila mu též jeho úšklebek, při čemž mu ten jeho spadl, zamračil se, poté se skrčil, ale jen proto, aby ji mohl přehodit přes rameno jako pytel brambor.

„Co děláš, ty vole!" vyjekla a pevně se jej chytila za triko.

„Tak se nevrť, Rosalie," povzdechl si a směle ji pleskl přes zadek.

„To si děláš prdel, Scorpiusi," vřískla. „To je soukromý majetek."

„No a? Ty seš můj majetek, tak co se čílíš?"

„Jaký tvůj majetek? Malfoyi, já jsem jenom...svoje. To si dovoluješ moc teďka!"

„Ale prosím tě, já jsem zase v majetnictví tvém," pronesl jakoby nic.

„Můj majetek? To zní skvěle," zazubila se, když byla shozená na postel.

„A tak nám žehnám a slavnostně nás prohlašuji za majetek toho druhého. Můžeme se políbit," zasmál se, než se sehnul k jejím rtům a políbil ji. „A kdyby ti to fakt vadilo, kočko, tak mě tam zezadu ubiješ."

„Neříkám, že mi to vadí, jen na to nejsem zvyklá," zčervenaly jí tváře.

„Taky na to nejsem úplně zvyklej," přiznal. „Ale páry to občas dělávají, ne?" řekl prostě.

„Co myslíš?" usmála se.

„No tak jsou věci, který můžu jen já, ne?"

„No to samozřejmě jsou, ale co například?" nedala se.

„Nosit ti kytky. Porazit kvůli tobě Havraspáry. A taky můžu tohle," nahnul se nad ní, při čemž sklopila oči. „Tohle," přejel jí rukou po tváři. „A tohle," přiblížil se svými rty k jejímu krku, na nějž jimi zaútočil.

„Scorpe," zavzdychala a poodtáhla se o něj. „Snídaně," zašeptala.

„Fakt myslíš na snídani?" zatvářil se poněkud otráveně.

„Jo, protože jsem dcera svého otce," přikývla, vysoukala se z postele, udělala si culík a z kufru vytáhla druhé šaty, které jí Viktoire přibalila. „Minutku," zalezla opět do koupelny, kde se tentokrát zamknula.

„Předvídatelné," zamumlal si s úsměvem pod vousy a sám si nechal přivolat své oblečení, které se dostavilo za pár chvilek a on se pohodlně převlékl.

„Hotovo," vylezla zrzečka z koupelny a Scorpius, již převlečený, se usmál.

„Vypadáš naprosto zmijozelsky," pochválil ji.

„To pro mě není kompliment," zvedla obočí.

„No ale měl by být, protože vypadáš fakt božsky," vstal z postele a přešel k ní, aby jí položil jednu ruku na bok a druhou na tvář a něžně ji políbil.

„Takže jako ty každý den?" zašklebila se.

„Hmm, možná ještě o něco líp," opřel své čelo o její a ruku, jež měl položenou na její tváři, jí sjel přes rameno na záda mezi lopatky, kde ji začal něžně hladit se zavřenýma očima a vydechl. „Je skvělý, žes to včera řekla."

„Co?" pohlédla na něj, jak měl zavřené oči a úsměv na rtech.

„Že seš moje přítelkyně," podíval se do jejích očí, čímž jí naprosto vyrazil dech.

„J-já jsem taky ráda," zakoktala se a věnovala mu další polibek, aby tak vyjádřila svou radost, protože věděla, že slovy ji vyjádřit nelze.

„Myslím, že když jsme tehdy před těmi dvěma měsíci šli lítat, netušili jsme, že to někdy zajede až tak daleko,“ zašeptal jí do tváře.

„Scorpe, děkuju,“ stiskla jeho ruku.

„Za co?“

„Žes to vydržel. Tolik let odmítání, tolik času a tolik urážek a...panebože, děkuju ti, žes mě o to nepřipravil,“ odpověděla.

„Oč?“ zasmál se.

„O tohle,“ udělala rukou kruhy kolem jeho obličeje, na němž se nyní objevil nechápavý výraz. „O tebe,“ přiznala potom s odevzdaným výrazem.

„Rosie,“ pohladil ji po tváři a věnoval jí další polibek, toho rána snad stý.

„Bože, Malfoyi, jak já tě miluju,“ vydechla mu do rtů, které se po jejích slovech zvlnily do samolibého úšklebku, i když se v něm mísila trocha překvapení.

„Já věděl, že to přijde dřív nebo později,“ pronesl sebejistě. „Moc tě miluju, Grangerová-Weasleyová,“ řekl a sklonil se k ní pro další polibek, teď už sto první.

„To je tak dojemný,“ zaslechli najednou za dveřmi, a tak se je Scorpius okamžitě rozběhl otevřít, aby před něj spadla jeho teta Daphne, která se až doposud o ony dveře opírala.

„Myslím, že ses právě dodojímala, ty kozo,“ prohlásil s úšklebkem na rtech Draco Malfoy, který se tvářil tak důstojně, jak se tvářit můžete, když jste načapáni při odposlouchávání za dveřmi.

„Není vám oběma přes čtyřicet?“ pomohl Scorp tetě na nohy.

„To se dámám neříká,“ zamračila se blondýnka.

„Přišli jsme vás jen vyzvednout, ale nechtěli jsme vás kdyžtak tahat z postele, takže jsme radši trochu vyslechli,“ vysvětlil Scorpův otec a při tom si odkašlal.

„A jste tak krásný pár,“ řekla nadšeně Daphne.

„Děkujeme,“ začervenala se Rose.

„A teď zmizte,“ přimhouřil blonďák oči. „Šup, my dorazíme.“

„Hrdličky,“ ušklíbla se Daphne a rychle vypálila ze dveří, které za sebou zabouchla.

„Odpusť,“ posadil se Scorpius na postel.

„Tohle chci zažívat už navždycky,“ smála se zrzečka a sedla si obkročmo na svého přítele. 

„Seš si jistá? Protože jestli to zopakuješ, tak to stvrdíš,“ zašeptal.

„Jsem si jistá, že nikdy nebudu chtít, aby tohle skončilo.“

„Tak ujednáno,“ usmál se.

„Tak jo,“ přikývla s úsměvem a pak seskočila zpět na zem. „A pojď, chci snídani.“

„Rozkaz, má lásko,“ ušklíbl se a vysloužil si tak plesknutí přes rameno. „Moc brzo?“

„Hodně,“ našpulila rtíky a vyrazila na snídani dlouhou chodbou.

„Je to tudy,“ ukázal blonďák na schody.

„To se ti to orientuje, když tady žiješ,“ zazubila se, vzala jej za ruku, propletla si s ním prsty a nechala se vést.