Omlouvám se, omlouvám se, omlouvám se, já měla za to, že bylo včera úterý! 🙈🤣
Kapitolka je zde, už na vás čeká 🫶🏻
Déňa ❤️

Naše oblíbená zrzečka se po tom náročném večeru a odpoledni chtěla uklidnit při horké sprše, nedokázala však myslet na nic jiného, než na pohledy Scorpiusových prarodičů a na ty ošklivé výrazy, kterými ji nazvali.

Pokusila se tedy uklidnit u knihy, ale to také bezúspěšně, a tak se posadila na okraj postele a obrovským oknem shlížela na osvětlenou zahradu, když se ozvalo zaklepání na dveře.

„Dále,“ řekla otráveně.

Ať to byla Narcissa, skřítek, nebo bubák, nepřála si vidět ani jednoho.

„Promiň, že tě ruším takhle pozdě,“ ozval se Scorpův hlas a ona se nadšeně otočila, aby viděla svého milého v boxerkách a volnějším tričku.

„Co ty tady, Scorpe?“ pousmála se.

„Přišel jsem tě navštívit,“ kmitl rameny a posadil se na postel vedle ní, takže oba koukali do zahrad Malfoy manoru a mlčeli.

„Proč jsi mi tvrdil, že jim na čistotě krve nezáleží, když jsi věděl, že jo?“ začala zpříma zrzečka a podívala se na něj.

„Byla to volovina, já vím,“ přikývl. „Jenže já věděl, že kdybych ti to řekl, tak bys sem se mnou nejela.“

„To víš, že jela,“ žďuchla do něj. „Jen bych pak nebyla tak překvapená, až by mě nazvali nečistokrevnou děvečkou a Weasleyovskou chátrou, to klobouk dolů,“ uculila se.

„Ale víš, že nejseš žádná chátra a ani děvečka, že jo?“

„Samozřejmě, ale tys tam zapomněl dát dvě slova. Weasleyovic nečistokrevná. Protože víš, že to tak je,“ opřela si hlavu o jeho rameno.

„Je to tak,“ přikývl. „Ale že jsi nečistokrevná je mi tak nějak fuk a co se týče toho, že seš Weasleyová, copak by ses za to měla stydět?“

„Můj taťka mi říkal,“ nadechla se Rose, „že když byli mladší, tvůj taťka strejdovi Harrymu a našim dával dost sežrat původ, rodinu a to, že pomalu nic nemají. Že on bydlí tady, kde každej máte vlastní ložnici, chodby, že by se tu jeden ztratil, zahradu jako na zámku a bůhví, co ještě a můj taťka bydlel v Doupěti. Kde se mačkali jeden na druhýho. Prý to je pod úrovní. Proto nechtěl, abych se s tebou kamarádila, nebo vůbec jen bavila. Protože se bál, že bys byl stejnej. A taky proto, že seš Malfoy a to samozřejmě nejde dohromady,“ usmála se jemně. „Tvůj taťka se prostě vždycky soustředil na čistotu krve, majetek, kontakty...vždyť my nemáme nic z toho.“

„Zlato moje,“ objal ji kolem ramen. „To je fakt zoufalý, že do nás tohle cpali od malička,“ zasmál se.

„Je to smutný,“ přikývla a podívala se na něj. „Ale když teď u nás všichni vědí, že seš jinej, tak si tě rádi necháme,“ políbila jej na nos.

„Já myslím, že když se líbíš taťkovi a tetě Daphne, tak si tě taky rádi necháme,“ usmál se na ni. „A budem spolu vysírat moje prarodiče,“ řekl nadšeně.

„Ty seš poklad, Scorpe,“ oplatila mu úsměv zrzečka a zalezla do postele, aby se mohla opřít o její čelo.

„Poklad seš ty, ženo,“ mrkl na ni, při čemž vydechla.

„Seš snovej,“ zašeptala.

„Tak Malfoy, víš co,“ ušklíbl se a tím si vysloužil lehké kopnutí do stehna, jelikož on seděl stále na stejném místě a ve stejné poloze.

„Seš pitomec,“ protočila oči a zavrtala se do tlusté peřiny. „Nepůjdeme spát?“ zeptala se.

„Samozřejmě,“ přikývl a zvedl se, aby odešel.

„Kam jdeš?“ zamračila se, až přes její tmavé obočí pořádně ani nebyly vidět její oči.

Byl to úsměvný pohled, a tak Scorpius pobaveně odpověděl: „K sobě do ložnice, abych se taky oddal sladkému spaní.“

„Nebudeš spát tady?“ naklonila hlavu na stranu.

„Co by na to řekla babička?“

„Tvoje babička s dědou jsou už dlouho manželé, tak snad chápou ten super pocit, když si vedle sebe po náročným dni lehnou, ne?“ zvedla obočí a vyletělo jí ještě víc, když Scorpius nasadil pochybovačný pohled. „Ne?“

„Vidělas je? Ti v jedné posteli spali před třiačtyřiceti lety a vznikl z toho můj táta, jinak si nedovedu představit, že by se někdy ocitli v ložnici toho druhého,“

„To myslíš vážně?“ mrkala Rose.

„No jo,“ zasmál se Scorpius. „Mezi náma,“ vracel se od dveří zpět k posteli, kam se opět usadil, tentokrát z druhé strany a blíž k ní, „ono je to vidět na těch vztazích. Podívej, my se máme všichni kam zavřít, když chceme mít klid, když jsme naštvaný, smutný a nemusíme spolu nic sdílet. Jen snídaně, obědy a večeře. A pak různý večírky, když jsou, ale jinak žijeme pod jednou střechou, ale vzájemně se neznáme. A je to takový ochladlý. Ale to jsem poznal až teď, když jsem byl u vás v Doupěti. Vy nemáte kam zmizet, takže víte, jaký to je, když se štvete, když nemáte náladu, jste unavení, smutní, bez nálady, znáte se a sdílíte spolu všechno, co jde, ale vůbec ne násilím. Proto bys měla být hrdá na to, že seš Weasleyová, Rosie,“ usmál se a ona stiskla jeho ruku.

„Máš pravdu, Scorpe, jsem ráda, že mám rodinu, jakou mám, ale spíš mi řekni,“ zadívala se na něj a opět se na posteli posadila, „že zbytek tvojí rodiny nespí v jedný posteli neznamená, že ani my nebudeme, že jo?“

Tím blonďáka pobavila tolik, že se nemohl chvíli přestat smát, než jí konečně odpověděl: „Naši měli normální vztah, neboj.“

„Já už se bála,“ sklopila oči na své ruce v klíně, takže jí kudrnaté vlasy spadly do obličeje.

„Miluju ty tvý vlasy,“ dal jí jeden pramínek za uši.

„Díky,“ pípla zrzečka.

„Kriste pane, Rosalie,“ povzdechl si a zabořil hlavu do jejího ramene.

„Co, miláčku?“ pousmála se a i když poněkud váhavě, zabořila prsty do jeho světlých vlasů.

„Ty seš takový strašný trdlo,“ zaúpěl.

„Jak to?“ zamračila se.

„Člověk udělá romantický gesto a ty si prohlížíš manikúru,“ zasmál se.

„To není pravda,“ otočila se na něj.

„No to teda je pravda,“ dal se do diskuze Scorpius. „A nebudeme se hádat, víme, že mám pravdu.“

„Kecale,“ zalehla zpět do polštáře.

„Nekecám, je to fakt,“ položil si hlavu na polštář vedle ní a pohlédl jí do očí.

„Proč si myslíš, že máš pravdu?“ mračila se dál.

„Tohle byla jasná nabídka k líbání,“ řekl prostě, při čemž slečna Grangerová-Weasleyová zrudla jako rajče.

„No tak proč jsi nic neudělal?“ dovolila si skousnout spodní ret.

„Protože sis prohlížela nehty!“

„No to teda neprohlížela!“

„Budem se hádat kvůli nehtům?“ zamračil se blonďák.

„Jo,“ odsekla zrzečka a otočila se k němu zády, aby na sobě po chvilce cítila Scorpiuse, jenž ji objal kolem pasu a propletl si s ní prsty.

„Zády se ke mně klidně otoč, ale naštvaná spát nepůjdeš,“ ozvalo se jí u ucha tichým hlasem, jenž v ní vyvolal cosi, co jí projelo jako lavina. „Jsme domluvení, kočko?“

„Jsme domluvení, hade,“ zareagovala ihned a víc se k němu přitiskla.

„Mám radost,“ zasmál se tiše a přičichl k jejím vlasům. „Nevadí, když tu budu chvíli jen tak ležet?“

„Vůbec ne, ale budeš tu, dokud neusnu, protože jinak neusnu,“ zasmála se pro změnu ona.

„Proč, bojíš se, že by tě sem přišel někdo přiotrávit?“ pokusil se blonďák o vtip.

„To ne, ale uklidňuje mě, že tu jsi a že vím, že se mi nic nemůže stát. Ani to přiotrávení.“

„Proč nemůžeš být blíž?“ stiskl její pas pevněji, jako by ji to snad mohlo dostat ještě blíž a druhou ruku položil váhavě na její ňadro.

„To nevím, protože nejsme jeden?“ pronesla se zavřenýma očima a jemným úsměvem na tváři, i když trochu stydlivým.

Se Scorpem občas měli chvíle, kdy se jeden druhého mohli dotýkat, jak chtěli, kdy to vypadalo, že jsou na sebe odjakživa zvyklí a není nic, co by je na tom druhém mohlo překvapit, kdy věděli, že jeden patří tomu druhému, ale mimo ty chvilky bylo jejich největšími intimnostmi držení za ruce a občasné polibky a to byly ještě jinačí než ty, které si vyměňovali, když nehrozilo, že do ložnice vtrhne Albus nebo Roxanne.

Ale teď? Žádné varování, žádná chvilka, jen povídání a přitom malinko více fyzického kontaktu, než byli zvyklí.

Právě proto Rose velice překvapilo, když následovala věta -

„Ale mohli bysme být, co?“ vypadlo z mladého pana Malfoye omylem, čímž tu chvilku mazlení úplně zničil.

„Jak to myslíš? Ty to snad chceš?“ otočila se na něj s vyvalenýma očima.

„No tak samozřejmě, že jo,“ pronesl opět bez rozmyslu a v duchu si nafackoval. „Myslel jsem to tak, že jsem jako každej normální kluk, samozřejmě, že jo, ale to bysme tlačili na pilu. Zbytečně. Už teď to představování rodinám bylo rychlý a přece to nechcem všechno uspěchat a tak, ale jo, proč ne. Vlastně kdybys chtěla, tak se ničemu nebráním. I když jako vlastně...chápeš to trochu?“

„Jo,“ přikývla. „Ale nemyslíš, že bysme trochu... uvidíme.“

„Jo, máš pravdu, Rose, promiň, já jsem to zas celý zkonil,“ chytil se za hlavu a zhluboka vydechl.

Jenže slečna Grangerová-Weasleyová se nad tím jen pousmála a přitulila se k němu. „Ani nevíš, jak mě to těší,“ zahihňala se tiše.

„Jako fakt?“

„No jo. Vždyť to znamená, že tě přitahuju jako žena, tak mi to lichotí, ne?“ zvedla k němu hlavu.

„Vidíš, tak jsem ještě za gentlemana,“ nahodil sebevědomý výraz.

„To zas klid, egoisto. Gentleman by si obyčejnou větu nepřeložil do svého jazyka.“

„I gentleman je chlap,“ neubránil se blonďák a tím si vysloužil lehce naštvaný pohled své...kamarádky s výhodami? Přítelkyně? Spřízněné duše? Co to vlastně byli? Už by to měli specifikovat. „Ale uznej, že to, co jsi řekla, se přímo nabízelo.“

„Uznávám,“ přikývla. „Jen mě to trochu zaskočilo.“

„Hele, Rosie, já vím, že tahle otázka je naprosto zbytečná, ale my jsme si nikdy neřekli, že spolu chodíme,“ promluvil po chvilce ticha.

„No to neřekli,“ přikývla a podívala se mu do šedých očí. „Ale to jsme ani nemuseli, ne?“

„Nemuseli, máš pravdu,“ souhlasil a chvíli byl zas ticho, než opět promluvil: „A chodíme spolu, že jo?“

„Proč se na to ptáš? Vždyť je to jasný.“

„Tak řekni, že seš moje přítelkyně,“ vyzval ji.

„To říkat nebudu,“ našpulila rty.

„Bože, ty seš paličatá,“ zamračil se.

„Proč ty neřekneš, že seš můj přítel?“

„A proč já jo, když ty ne?“

„Fakt to potřebuješ slyšet?“ povzdechla si.

„Ne,“ zavrtěl hlavou a víc ji k sobě přitiskl, takže se uvelebila na jeho hrudníku a s červenými tvářemi vzala jeho ruku a položila ji na své pozadí.

„Jsem ráda, že jsem tvoje přítelkyně, Scorpe,“ zašeptala. „S nikým jiným si nepřijdu tak výjimečně jako s tebou.“

Tato slova mu vykouzlila úsměv na tváři a otevřel oči, aby uviděl úsměv prohrávající na její tváři.

„Fakt?“ usmíval se.

„Jo,“ přikývla zrzečka.

„Já vím, že to nechceš slyšet,“ zavřel opět oči, než je zase otevřel. „Ale já tě fakt moc miluju,“ řekl a ona se jen začervenala.

Ještě si nebyla jistá, jak taková láska vlastně vypadá a jak se projevuje, ale byla si téměř jistá, že asi tak, jak se to projevovalo u Scorpiuse a teď už vlastně i u ní.

S pohrávajícím úsměvem na tváři řekla: „No, já myslím, že já tě milovat začínám.“

„A jak to vypadá?“ neodpustil si poznámku.

„Vlastně docela zajímavě,“ kmitla rameny a začali se se Scorpem oba smát.

„To jsem převelice poctěn,“ vydechl blonďák, při čemž jej Rose políbila do koutku úst a potom jej nechala, aby ji on políbil na rty.

„Děkuju,“ šeptla.

„Neděkuj,“ zavrtěl pobaveně hlavou a zavřel oči, a tak Rose následovala jeho příkladu.

„Dobrou, Scorpe."

„Dobrou, zlato,“ líbnul ji do vlasů a za chvíli spali oba dva.

Byl to náročný den. A bylo vážně skvělé, když si mohli bezstarostně lehnout vedle sebe a nechat celý svět kolem nich zmizet.