Ahuuj 😊
Tak jsem to přece jen nějak spletla dohromady 😜
Doufám, že spokojenost 🤣
Anglie je nádherná, jakože fakt omg 😻 Miluji 😁
Déňa ❤️

V šest hodin přesně se na dveře Rosina pokoje ozvalo lehké zaklepání a o vteřinu později stála ve dveřích zrzečka upravená, v červených šatech a krémových lodičkách, přes sebe krátký svetřík stejné barvy jako byly její boty, přes něj volně splývaly vyžehlené vlasy.

„Musí se vám nechat, slečno Grangerová-Weasleyová, že máte opravdu vkus,“ poznamenala Narcissa a vydala se na prohlídku, zrzku v patách.

Prošly chodby, nejrůznější sály, drobnou galerii, Narcissa Rose ukázala, kde se nachází východní křídlo, kam prý ale chodit nebude, protože to je pouze pro domácí.

Dále prošly salóny, další a další chodby, knihovnu a nakonec se objevily v předsálí jednoho ze sálů, kde se Rose zastavila, neboť zahlédla velice zajímavý obraz, na němž byly tři osoby.

V jedné z nich rozpoznala Draca Malfoye, Scorpiusova otce. Nevěřila, že tento muž by mohl být tak zahořklý, jak jeho syn tvrdil. Vypadal... šťastně. Vesele.

Možná za to mohla energie, která vyzařovala z ženy vedle něj. I když to byl jen obraz, byla skvěle cítit. Podobnou energii znala od Scorpa.

Když se na ženu pořádně zadívala, našla další podobnosti. Stejný úsměv, stejný tvar očí a brady, jako měl i zhruba dvouletý chlapeček v jejím náručí. Scorpius.

„To je Astorie,“ řekla Narcissa s povzdechem.

„Byla moc krásná,“ vydechla Rose.

„To ano,“ přikývla. „Ani si nedovedete představit, jak byla laskavá.

„Scorp je jí podobný,“ řekla mladá slečna. „Mají i podobnou povahu?“

„Ano, ale tu občasnou výbušnost má po Dracovi,“ zaslechla v jejím hlase konečně něco babičkovského. „Vlastně spoustu věcí. I tu netrpělivost. Astorie byla velmi trpělivá. Má po nich opravdu spoustu věcí. Od nich od obou.“

„Asi jenom to nejlepší, co?“ zahihňala se zrzka.

„Vskutku,“ souhlasila Narcissa s jemnějším výřezem ve tváři a tónem v hlase. „Ale učí ho tomu mudlomilovnictví,“ nakrčila nos.

„Proč jste tak proti tomu, aby se čistokrevní kouzelníci přátelili s těmi mudlovskými?“ pohlédla jí Rose přímo do očí.

„Vzpomínám si na vaši matku, Hermionu,“ usmála se najednou. „Ptala se mě na to samé, na stejném místě, jako teď stojíte,“ poukázala na její postoj. „A tvářila se úplně stejně jako vy,“ povzdechla si. „A já vám, jako jí tenkrát, řeknu, že je těžké nahlížet na to jinak, když nás v tom vychovali. A i kdyby, roky jsme žili pod nadvládou pána zla. Nezazlívejte nám to, už jenom to, že vás Lucius vůbec nechal vejít dovnitř, je obrovský úspěch. Scorpius tím nebude zkažený, z toho mám radost, ale stejně se mi nelíbí, že si přivedl napůl mudlovskou a napůl krvezrádcovskou dívku.“

„Poznala byste to, kdybyste to nevěděla?“ zvedla Rose obočí, čímž Narcissu trochu uzemnila.

„Časem. Dnes ne, vedete si velice dobře,“ uznala, potom se zatvářila otráveně, když na to Rose nic neřekla. „To byla poklona.“

„Děkuji,“ začervenala se a nechala se dál vést. Hodinky na její ruce ukazovaly za dvě minuty sedm.

Přesní, pousmála se.

„Dobrý večer,“ pozdravila Narcissa všechny, kteří již v jídelně byli. „Agato, Auguste,“ věnovala pokývnutí manželskému páru. Ten její pozdrav oplatil. „Drahá Daphne,“  usmála se na blondýnku, která byla až příliš podobná Astorii Malfoyové.

„Rádi tě vidíme, Narcisso,“ usmál se manželský pár.

„Lucius nám zrovna říkal o Scorpově přítelkyni. To budete vy,“ podíval se na zrzečku muž vedle Daphne.

„Ano, to je Rose Grangerová, dědo,“ řekl právě příchozí Scorp, jemuž zmiňovaná věnovala nadšený úsměv.

„Zase na poslední chvíli jako vždy, Scorpiusi,“ věnoval mu Lucius zamračený pohled.

„Lepší než pozdě,“ zamračila se Narcissa na své hodinky, které ukazovaly minutu po sedmé a v tu chvíli dovnitř vstoupil sám Draco Malfoy.

„Dobrý večer,“ pozdravil a přešel ke svému místu u stolu.

„Tati,“ rozzářil se nejmladší blonďák.

„Jsem rád, že jsi přijel,“ pousmál se Draco.

„Já jsem rád, že tě vidím,“ usmíval se, když jej otec poplácal po rameni. „A vás všechny taky samozřejmě,“ dodal rychle.

„Synovče,“ přimhouřila Daphne oči. „Nechtěl bys nám konečně formálně,“ zdůraznila, „představit svou milou?“

„Tak se nejdřív prosadíme, ne?“ řekl hořce Lucius a na jeho přání se všichni posadili, aby mohl Scorpius všem představit svou přítelkyni, kamarádku, spřízněnou duši, spolužačku... sám nevěděl, co vlastně byli, a tak byl Daphnin termín jeho milá zcela přesný.

„Daphne, tati, babi a dědo, rád bych vám představil Rosalii Grangerovou-Weasleyovou. Rosie, to je moje teta Daphne,“ kývl směrem k blondýnce, „můj taťka Draco Malfoy a babička Agata a děda August Greengrassovi.

„Moc ráda tě poznávám, Rosalie,“ usmála se Daphne na zrzečku naproti sobě.

„Já vás také, Daphne,“ usmála se a byla nadšená, neboť měla konečně pocit, že ji někdo bere jako sobě rovnou.

„Taky se těším z toho, že tě konečně poznávám, Rose,“ usmál se Draco, jenž seděl vedle Scorpiuse.

„Jsem ráda, že mohu poznat Scorpova otce. A celou jeho rodinu, je to pro mne nesmírná cest,“ věnovala Rose úsměv Dracovi a poté i celému stolu.

„Měla by být,“ utrousila paní Greengrassová. „Pro nečistokrevnou děvečku jako jste vy, by to měl být nejlepší den v životě.“

„Agato,“ zamračil se její muž. „Také se těšíme, že poznáváme tu, o níž jsme toho tolik slyšeli.“

„Děkuji,“ vydechla Rose ztěžka.

„Dáme se do jídla?“ řekla Daphne do tíživého ticha.

„Ovšem,“ přikývla horlivě Narcissa a všichni se dali do jídla.

Rose si nemohla na místní kuchyni vůbec stěžovat, ale i tak se jí postesklo po kuchařském umu její babičky.

A po celém Doupěti. Ráda by tu měla Roxanne. Nebo Viktoire. Dominique. Huga! Klidně i Freda, jenom pro pocit, že tu má někoho, na koho se může spolehnout a kdo nebude mít problém s její smíšenou krví.

Kéž by mohl Scorpius něco říct. Chápala, že nemůže, i tak by platila zlatem za jedno slůvko, které by tohle všechno zarazilo.

„Musím vám ale říct, Narcisso, ta nová světélka, kterými jste letos vyzdobila váš dům jsou okouzlující,“ zaslechla útržek rozhovoru paní Greengrassové a paní Malfoyové.

„Nechápu, jak mohli Bulhaři opět prohrát s Američany, měli mnohem lepší taktiku,“ slyšela také Daphne, která zaujatě rozebírala poslední famfrpálový zápas s oběma dědečky a Dracem.

„Já si myslím, že Američané míří stále kupředu, sice se to nezdá, ale mají intenzivnější tréninky než Bulhaři a taktiku mají dokonale promyšlenou, nedivím se, že naprosto boří famfrpálové tabulky,“ zapojila se do rozhovoru také Rose.

„Naprosto sdílím váš názor, Rosalie,“ usmál se na ni pan Greengrass. „Jak jste k tomu ale přišla?“

„Doma se všichni zajímáme o famfrpál. Naše oblíbená zábava je debatování o famfrpále a...prostě ho zbožňuji.“

„Je to skvělé, viď tati?“ zazubila se Daphne. „Vzpomínám si, jak jsi mě tenkrát vzal na mistrovství světa a bylo to úchvatné. Pamatuješ?“

„Potkali jsme se tam,“ přitakal rychle Lucius a všichni tři se dali do řeči.

„Rosie?“ zašeptal Scorpius Rose do ucha a položil svou ruku na její stehno.

„Hm?“ vydala ze sebe přidušeně, čemuž se pousmál.

„Dneska ti to moc sluší,“ usmál se na ni a jemně stiskl její ruku, při čemž mu úsměv oplatila.

„I ty vypadáš skvěle, Scorpe,“ zašeptala.

„Zákusek je tu,“ zvolala nadšeně Daphne, když se znovu otevřely dveře do jídelny.

„Díky mnohokrát,“ povzdechl si blonďák a nechal skřítka, aby před něj postavil zákusek.

„Děkuji moc, pane,“ usmála se zrzečka na skřítka, jehož uši šly nadšeně nahoru.

„Dobrou chuť,“ popřál Lucius všem a opět se dali do jídla, po němž byla večeře konečně ukončena, Greengrassova rodina konečně odjela s tím, že přijedou za čtyři dny na Silvestra a po jejich odjezdu byli všichni milosrdně propuštěni do svých pokojů s přáním hezké noci.