Hezké pondělí 😁
Doufám, že se všichni máte skvěle 😜 Viděla bych to ještě na takových 14-19 kapitol a dali bychom této povídce nové pokračování, co vy na to? 😏
Déňa ❤️

„Hugo je...gay?“ vydechl překvapeně Harry a Jamesovi v tu chvíli došlo, že je kolosální idiot.

„No...ne?“ pokoušel se z toho nejstarší ze sourozenců Potterových všemožně vylhat.

„Jamesi, řekls to před pár vteřinami,“ zamračil se Harry.

„Tak je gay, no a co? Stejně to je pořád Hugo jako Hugo,“ zkřížil James ruce na hrudi.

„A ty seš pořád James jako James,“ broukl uraženě Hugo, jenž procházel kolem se sklenicí mléka.

V jeho hlase se mísilo pobavení s dojetím a překvapením, zároveň ale také ironie a zloba. Čekal, že se to po rodině roznese rychle, ale že hned třetí den, co tráví doma? To si opravdu nepředstavoval.

„Promiň, že jsem na tebe hnusnej,“ řekl famfrpálový kapitán svému bratranci. „Ale není lehký přijmout to, že jsou mí dva blízcí kamarádi...jiní a...chápeš.“

„Chápu,“ přikývl zrzek. „Jen pro mě není lehký přijmout, že se s tím většina mých blízkých smiřuje a ty si pořád stojíš tak tvrdohlavě za svým.“

„Každej na to potřebuje určitý množství času,“ kmitl rameny. „Rád bych to vzal, ale kdykoliv se s vámi snažím bavit jako dřív, vybaví se mi to všechno a...fuj,“ oklepal se.

„Jamesi,“ přisedla si Roxy vedle Jamese. „Nedělej voloviny a pokračuj ve smiřování se s tím.“

„Roxanne,“ zamračil se na ni oslovený.

„Tohle je moje oblíbená příbuzná,“ zazubil se Hugo a plácl si s mladou ženou, jež se před chvílí vrátila z provizorního tanečního parketu, na němž se už pohupovovali jenom Fleur a Bill a Harry a Ginny, neboť i Scorpius s Rose už vyklidili pole a potají se vyplížili do Rosina a Roxannina pokoje.

„No, je nakonec fajn, když z toho humbuku na chvíli vypadneš,“ uznal Scorp.

„Tak jsi na to konečně přišel,“ ušklíbla se na něj.

„Ale jestli je to tady takhle pokaždý, tak ti fakt krutě závidím,“ přiznal.

„Je pravda, že bych neměnila,“ usmála se zrzka a posadila se na svou postel, nad níž visela nástěnka s obrázky, které si blonďák pozorně prohlédl.

„Tak tohle je ten pokoj tvého dětství,“ usmál se.

„Soudíš dle mých uměleckých děl?“ zasmála se a zvedla zrak, aby na ně také viděla.

„No, jsou tu samý košťata a loga famfrpálových týmů, který jsou kreslený dítětem, tak předpokládám,“ kmitl rameny.

„Ty poznáš, co to je?“ zvedla obočí a podívala se na něco, co jí kdysi zřejmě připomínalo koště, dnes to vypadalo jako tyčka s třemi čárkami nahoře.

„Vypadá to jako koště,“ pokusil se ji uklidnit. „A tohle jako medvěd,“ ukázal na další obrázek.

„To měl být Křivonožka!“ zamračila se.

„Pardon,“ omluvil se, ač jen naoko, a posadil se vedle ní na postel. „Vždycky jsi tu bydlela s Roxanne?“

„Jo,“ přikývla. „Teda takhle, dřív tu s námi bydlely i Molly a Lucy, ale ty sem pak už moc nejezdily, jenom na Vánoce a potom na týden o letních prázdninách. Docela jim závidím, že bývají tak často doma,“ pousmála se. „I když tam musím bydlet s Hugem, což není úplně idylka.“

„Ale ty to nemusíš snášet zas tak často, ne?“

„Tak dva týdny v roce,“ pokývala hlavou. „Víc jsme tady než doma. Měsíc doma, měsíc tady, jenže tady jsme i na Vánoce, takže...tak.“

„A jak se stalo, že jste tady častěji?“

„Tak když jsme byli menší, rodiče chodili do práce a naše babička hlídala. Všechny. Jakoby teď mi dochází, jak náročný to muselo být.“

„Kolik má vlastně tvoje babička vnoučat?“ zamyslel se Zmijozel.

„No tak to je jednoduchý,“ usmála se. „Mám šest sestřenic, čtyři bratrance, jednoho bratra a já, takže dvanáct.“

„To je dost,“ pokýval hlavou.

„Tak od šesti dětí by teoreticky mohla mít osmnáct vnoučat,“ zavtipkovala.

„Co to vymýšlíš,“ pohlédl na ni zděšeně Scorp. 

„Podotýkám,“ pokrčila rameny.

„Tvoje poznámky zní občas ale docela přesvědčivě.“

„No, ale jen pravý obdivovatel ví, že je ve většině případech nemyslím vážně,“ políbila jej na tvář, zatímco on ji hladil po rameni.

„Je super být s tebou sám,“ vydechl spokojeně.

„Sdílím tvůj názor, Scorpe,“ usmála se a stiskla jeho ruku.

„Za ty čtyři dny, co jsme tady, jsme spolu sami ještě nebyli.“

„Jsou to tři dny, Scorpe,“ podotkla jemně.

„Tak mně to přijde jako čtyři,“ protočil oči a za pas si ji přitáhl blíž. „Asi jsem trochu závislej. Na tobě.“

„Ani nevíš, jak hezky se mi to poslouchá,“ začervenala se.

„Rosie,“ podíval se na ni.

„Hm?“ měla zapíchnuté oči do země. To aby neviděl její rudé tváře.

„Nechtěla bys jet na Silvestra k nám?“

„Cože?“ narovnala se.

„Jako k nám na Malfoy manor,“ podíval se na ni z profilu, neboť se zrzka stále celá rudá dívala do země.

„Na Silvestra,“ mrkala zrychleně.

„Na Silvestra,“ přikývl.

„K vám na Malfoy manor,“ nechápala stále.

„Jo. Já vím, já vím, je to určitě něco jinýho než být tady, ale...taky je to moje rodina a naprosto pochopím, když na to nebudeš připravená, protože u nás tě rozhodně nevezmou jako mě tady. Ale kdybys chtěla,“ odhrnul jí vlasy z obličeje, „tak bych byl moc rád.“

„No a...není to blbý?“ podívala se na něj konečně.

„Nezkusíš, nevíš, ne?“

A tak se stalo, že se o čtyři dny později Rose rozloučila se svými rodiči, se svou babičkou, dědou, tetičkami a strýčky, bratranci a sestřenicemi a bratrem a pomocí přenášedla se se Scorpiusem přenesli na Malfoy manor, který byl celý vyzdobený girlandami a věnci a různými ornamenty, kolem cesty sobi a malí dědečci mrazíčci, všude svíčky, svým způsobem to bylo kouzelné, svým způsobem trochu přeplácané.

„Vítej v mým světě,“ kmitl Scorpius rameny po jejím tázavém pohledu.

„Už asi chápu, co myslíš tím, že to babička moc hrotí,“ přikývla a poposunula si batoh výš na zádech.

„Fakt to nechceš vzít?“ zeptal se.

„To je dobrý,“ přikývla s úsměvem. „Mám teď trochu nervy.“

„Nervy? Z čeho?“

„Z tvojí famílie,“ podívala se na něj.

„To půjde,“ pousmál se, ač také nevěděl, co čekat.

Babička mu sice napsala, že se nemůže dočkat, až to Wesleyovic děvče pozná, ale nebyl si úplně jistý, do jaké míry může ta slova považovat za pravdivá a co na to zbytek.

Ať to bylo jakkoliv, jeho prarodiče stále trpěli předsudky ohledně čistoty krve a bál se, co budou říkat na jeho polokrevnou přítelkyni.

„Vždyť seš taky nervní, tak nevymýšlej,“ šťouchla do něj.

„To není pravda,“ zamračil se naoko.

„Moc dobře tě znám, Scorpiusi Malfoyi,“ věnovala mu vševědoucí úsměv. „Nemáš ani ponětí, co se z tebe teď dá vyčíst.“

„Co?“ neubránil se zvědavému dotazu.

„Máš totální nervy a hlad,“ dodala druhé slovo téměř vyčítavým tónem. „To nemůžu naší babičce ani říct, že jsi od ní odjel a jsi hladový,“ přimhouřila oči.

„Přece bych nemohl mojí babičku nechat žít s pocitem, že něčí jídlo je lepší než to její,“ věnoval jí úšklebek.

„Tvoje babička vaří?“ podívala se na něj překvapeně.

„I peče,“ přikývl a zaklepal na velké dveře, „ale jen když na ní dohlíží domácí skřítci.“

„Domácí skřítci?“ vyvalila na něj oči, ale to už se prudce otevřely dveře a v nich se objevil sám Lucius Malfoy.