Názory do komentářů 😊
Děkuji ❤️

„Určitě je nemocnej," slyšela Rose šeptající děvčata za ní, když Scorpius obešel zrzčinu lavici a posadil se vedle Gabrielle Hottawayové, dcery nejlepší přítelkyně jeho otce, Pansy Parkinsonové, a dali se do řeči.

Stejně jako týden předtím. A ještě týden předtím.

Nový školní rok byl již druhý týden a Scorpius Malfoy na Rose Grangerovou-Weasleyovou promluvil jen v případě, kdy to bylo opravdu nezbytné, což bylo...jednou.

Jednou, když se potřeboval zeptat, kdy na Albuse hodlá promluvit. A to bylo jen proto, že s Albusem Severusem Potterem Rose mluvit odmítala!

Zprvu si všichni mysleli, že je zmijozelský chytač nemocný, mimochodem, tato teorie se stále ještě držela, ale už ne tolik, jako první dny.

„Podívej, jak ho balí," zachichotala se jedna havraspárská dívka a poukázala na Scorpa s Gabrielle, kteří se vesele smáli.

Pár dní po myšlence o Malfoyově nemoci přišla na řadu myšlenka, že by snad sám zmijozelský chytač ztratil o zrzku Grangerovou zájem.

„No co? Chtěla bys to být ty?" řekla zase druhá dívka sedící za Rose, Cerelia Zabini, v jejímž hlase bylo slyšet, že se ušklíbla.

Nakonec se drby tak moc rozmohly, až se objevil nápad, že se Scorpius Malfoy začal zajímat o někoho úplně jiného.

A každá dívka, nebo spíš každý člověk, v Bradavicích chtěl vědět, kdo je ta, která předčila Rose Grangerovou-Weasleyovou.

„Takže uznáváš, že ho balí!“

„Ingrid, sou kámoši od plenek, určitě ho balit nebude."

„To sotva, Cerelio. Teď, když nemá zájem o G-W, jsem měla mít šanci."

„A však ji máš."

Kdyby tak všichni ti spekulanti znali pravdu...

„To určitě. Cerelio, s tebou je kamarád, taky už od plenek, prosím, prosím, prosím, zjisti, jak to má s holkama."

„Vykašli se na Scorpiuse, jak si vzpomene na jednu, dlouho se toho nezbaví, vidělas, jak to měl s ní. Jestli se mu Gabrielle líbí, tak to nepřestane jen proto, že ty tam nastoupíš, zapni mozek! Nechci, abys mu pomotala hlavu a pak se na něj vykašlala kvůli jinýmu. Nebo aby si on pořád myslel na G-W a pak tě odkopnul. O to nestojíme ani jedna," vynadala šeptem Cerelia Zabini první dívce.

„Máš pravdu...ale ty oči!" vydechla ona Ingrid, při čemž se Rose, stále poslouchajíc jejich rozhovor a čmárajíc při tom na kus pergamenu, uchechtla.

„Oči? Opravdu?" ozval se před poslední lavicí hlas děvčete, které ještě před chvílí sedělo vedle Scorpiuse. „Nenapadne tě něco lepšího, Ingrid? Co to zahrát na upřímnost? Proč prostě neřekneš, že jediný, po čem toužíš, je Scorpova oblíbenost?"

„Co na mě zkoušíš, Hottawayová?" rozčilila se Ingrid, dívka se špinavě blond vlasy, jak Rose brzy zaznamenala.

„Ale vůbec nic, jen říkám, jak to je," pokrčila Gabrielle rameny. „Zkrátka se nemůžu koukat na to, jak to vedeš. A jak si brousíš zuby na mýho kámoše. Prostě," přitáhla si ji za lem hábitu a zašeptala jí do ucha: „Odpal."

„Gigi," povzdechla si Cerelia a vrhla po kamarádce prosebný pohled.

„Cerelio, kdybych tě neznala, přísahala bych Merlinovi samotnému, že seš úplně stejná jako ona."

„Co si to dovoluješ?!" vyjela na ní blondýna, stále ještě lehce znepokojena Gabrielliným chováním.

Na to jí však dívka odpověděla pouze vztyčením prostředníčku a sedla si zpět ke Scorpovi.

„Teď jsi ztropila výstup jak žárlivá přítelkyně," zašeptal blonďák, který tam do té doby seděl a radši dělal, že vůbec neexistuje.

„A nazvala jsem tě kamarádem. Gratuluji, debile, opravdu ti to pálí," pleskla se do čela.

„A před Rose," povzdechl si blonďák.

„Prosím tě, stejně jsi jí jedno," mávla rukou Gabrielle.

„Gigi? Au."

„Pravda bolí, co?"

„Ne, jen tvoje sloní váha na mojí noze," pronesl s úšklebkem mladý gentleman.  

„Ty šmejde," přimhouřila kamarádka oči.

„Já rád."

„Nesnáším tě."

„Už jste si to pověděli, slečno Hottawayová?" zadívala se McGonagallová přísně na svou studentku.

„Ano, paní profesorko," usmála se sladce Gabrielle.

„Dnes vám nechám hodinu na vypracování poznámek o kouzlech na stránkách 25 až 40, ta si procvičíme příští hodinu, můžete začít," řekla profesorka a studenti se pustili do práce.

Všichni naprosto otráveně.

A jedna z nich víc, než ti ostatní, protože čekala na -

„Rose?" sykla Roxanne, sedící vedle ní.

„No?"

„Natočíš to trochu, abych to od tebe mohla opsat?" zeptala se a Rose se natočila. „Dík."

„Rose," ozvalo se přes celou třídu zasyčení a zrzka se otočila za hlasem, aby viděla Lorcana Scamandera, „půjčíš mi potom ten sešit?"

A ona jen pokývala hlavou že ano a zase se věnovala svým poznámkám.

Nebo se o to spíš snažila...

„Rose?" zaslechla Albusův hlas.

„Jo, dám," sykla a vrátila se k přemýšlení.

Nenapadlo by ji, že se snad dožije dne, kdy ji bude Scorpius Malfoy jednoduše nechávat na pokoji a neřešit ji.

Od jedenácti let o tom snila a doufala a každý večer se málem modlila, aby se na ni vykašlal.

A teď, když to přišlo, z toho neměla vůbec radost.

Ani maličko.

Z jejích krátkých, avšak hlubokých myšlenek ji dostalo až školní zvonění. 

Proto se Rose Grangerová-Weasleyová začala zvedat, ze země zvedla svou tašku a začala do ní házet učebnice.

Tentokrát tu nebyl Scorpius, aby jí pomohl, naskládal učebnice na speciální hromádku a nebyl tu Scorpius, aby se snažil dát je Rose do tašky a nebo ještě hůř, vzít jí onu tašku!

A jí se nelíbilo, že nad tím vůbec přemýšlí, měla být snad ráda, ne?

Konečně se jej zbavila. Až na to, že vůbec.

„Rose," ozvalo se za ní a ona se otočila: „Co chceš, Malfoyi?"

„Profesorka mi řekla, že mám zavřít třídu," řekl.

„No a?" zvedla obočí a hodila do tašky kalamář s inkoustem.

„No a tak se tě chci zeptat, jestli opustíš učebnu, nebo tě tu mám zamknout?" dostal ze sebe.

Zrzka překvapením pootevřela ústa a zavřela tašku, kterou si hodila přes rameno.

Proč profesorka neřekla jí? Proč vlastně třídu nezamknula sama?

„Profesorka někam spěchala?" zeptala se blonďáka.

„Vypadala na to," pokrčil rameny.

„Zmijozel mi pořád neoznámil kapitána," řekla pak před třídou Grangerová-Weasleyová.

„Kapitána?" nechápal Scorpius a byl překvapen, že s ním Rose mluví v klidu. A sama!

„Famfrpálového. Hodilo by se mi to vědět."

„Proč bychom to měli nahlašovat tobě?" zeptal se mladý Malfoy.

Ovšemže věděl proč - Rose si letos vzala na starost famfrpálové tabulky a organizaci famfrpálových zápasů a rozpisy tréninků, takže potřebovala vědět, který tým má jak sezonu v plánu a k tomu potřebovala kapitány kolejních družstev, aby jí své plány sdělili.

Ale měl si držet odstup, a tak se rozhodl, že bude dělat, že o ničem neví...to by přeci vědět neměl, kdyby se skutečně nezajímal, ne?

„Jsem organizátor famfrpálu, vzpomínáš?"

„Už ano," přikývl Scorpius a doufal, že to znělo tak znuděně, jak plánoval.

„Kdo je váš kapitán?"

„No a kdo je kapitán u vás?"

„James."

„Zase?"

„Ano, zase," odsekla zrzka. „Chápu, že Zmijozel musí mít vždycky něco extra, ale ohlásit kapitána není nic, s čím byste se měli zdržovat. Tak že vašemu kapitánovi, prosím, vzkaž, že -"

„Já jsem kapitán," sdělil jí stručně.

„Cože?" vyletělo Rosino obočí vzhůru.

„Jo. Jo, jsem kapitán."

„Kdy tě zvolili?"

„Včera."

„S kolika hlasy?"

„Se čtyřmi."

„To je-"

„Je to minimální počet," pokýval hlavou.

„Chtěla jsem říct, že to je skvělé,“ odsekla, „ale rozmyslela jsem si to. Schůzka je dneska. V pět. Ve stanu u famfrpálového hřiště.“

„Dobře," přikývl.

„Proč jsi nic neřekl?" zeptala se najednou.

„Děláš, jak kdyby tě to zajímalo," řekl a podíval se na ni, snad ukřivděným pohledem.

„Nezajímá," přikývla, „myslela jsem, proč jsi mi to nepřišel říct, když máte jasno od včera?"

„No já-"

„A proč se kolem tebe teď netočí celý bradavický vesmír? Jsi kapitán!"

„Třeba proto, že nemám potřebu, aby se kolem mě dělalo nějaké haló?"

„Teda, Malfoyi, ty mě nepřestáváš překvapovat," ušklíbla se zrzka a rychlým krokem se vydala na další hodinu.

A Scorpius Malfoy konečně vydechl a rozběhl se do své další učebny, aby se mohl pochlubit: „Albusi! Albusiiii!"

„Co je, Scorpe?" zajímal se hned Potter.

„Rose se se mnou normálně bavila," prohlásil nadšeně.

„A?"

„A? Albusi, já mám ten nejšťastnější den ze všech!"

„Ještě šťastnější než včerejšek?" zamrkal.

„Ještě šťastnější než včerejšek! Co je famfrpál naproti Rose?" vydechl zasněně a sesunul se na židli, na které se vzápětí narovnal a důležitě prohlásil: „Dneska máme rande."

„Kde a kdy?" ptal se okamžitě tmavovlasý chlapec.

„Ve famfrpálovém stanu. V pět."

„Tak ta tvoje taktika přece jen zabrala?" rozzářil se Albus, doufajíc, že by snad konečně mohl přestat dávat rady do vztahu svému nejlepšímu kamarádovi. „Jdete si zalétat?"

„Ne, vlastně se na naše rande přimíchá i tvůj bratr a ostatní kapitáni, protože to je porada, ale mysleme pozitivně, budeme spolu v jedné místnosti a co lépe, u jednoho stolu!"

„Scorpiusi, kamaráde, s tebou je to rok od roku horší," povzdechl si Albus Severus, ale to jeho kamarád pochopitelně vůbec nevnímal, nebo úplně ignoroval, protože neřekl vůbec nic, jen zasněně vydechl.