Dobré ráno! Mám teď docela frmol, tak vůbec nestíhám psát, takže se vám moc omlouvám za takové zpoždění s kapitolkou. 🙈 I tak doufám, že se bude líbit. 😊 Déňa ❤️

„Tak co, už mluvíš?“ podíval se Scorpius na Rose, když sešel do jídelny na večeři.

„Samozřejmě, že už mluvím,“ přikývla, stále s trochu zvláštním tónem, což jej donutilo usmát se. „Až přijde Viktoire, tak ji sejmu.“

„To nebude potřeba,“ posadila se ke stolu zmiňovaná mladá žena. „Albus a jeho neschopnost na Přeměňování se o to na dobu neznámou postarali,“ broukla otráveně a sundala si čepici.

„Udělal ti zelenou hlavu?“ zvedla Rose se smíchem obočí.

„Apparemment,“ mračila se kdysi blondýnka.

„Ale náhodou,“ vešel do místnosti Teddy Lupin a svou přítelkyni políbil na nově zbarvené vlasy. „Teď k sobě ladíme, vidíš?“ posadil se vedle ní a po malé chvilce se jeho hezky zbarvené modré vlasy změnily na stejný odstín zelené jako měla Viktoire.

„Ó, Teddy,“ vydechla a věnovala mu polibek. „To je to nejkrásnější, co pro mě kdy kdo udělal.“

„A co víc? Aspoň budeme zítra ladit s vánočním stromečkem,“ usmál se mladý muž a svou snoubenku tím velmi pobavil.

„Miluju tvůj pozitivní pohled na všechno, vždycky mi to zlepší náladu,“ pohladila svého milého po tváři, než se schýlilo k dalšímu polibku...a dalšímu...a dalšímu, až byla nakonec dvojice zabrána jen sama sebou a mladší zamilovanou dvojici vůbec nevnímala.

„Vidíš to, Scorpe? Teddy si změnil barvu na trapnou zelenou a tys nebyl ani s to zamektat pro mě,“ našpulila Rose rtíky.

„Miláčku,“ ušklíbl se blonďák. „Teddy ale má schopnost změnit barvu svých vlasů. Já mečet neumím.“

„Mé,“ zamračila se zrzečka. „Tak snadné to je.“

„Ale Rosie,“ zasmál se Scorpius. „Oba víme, že jsem na věci, na který máš ty talent, já kopyto.“

„Oba víme, že to je přesně obráceně,“ zamračila se.

„Jako že ty seš kopyto?“ zvedl Scorpius pobaveně obočí a po přikývnutí vzal svou přítelkyni za ruku. „Ale seš moje kopyto,“ políbil hřbet její ruky zrovna ve chvíli, kdy do jídelny vstoupil Rosin otec a strýc Harry.

„V prvé řadě, milý Scorpiusi,“ zrudl Ron. „Je to moje dcera. A i když laskavě máte mé požehnání, nebudete,“ zdůraznil toto slovo, „se cukrovat na tak posvátném místě jako je jídelna. A obývák. A kuchyně. A...a ložnice! A koupelna. A nikde v celým Doupěti,“ usedl konečně ke stolu za chechtání svého syna.

„Ale Ronalde, nebuď hloupý,“ přinesla babička Molly do místnosti obrovský hrnec s polévkou. „Oba si jistě pamatujeme, jak Arthur zakázal tobě a Hermioně spát v jednom pokoji před svatbou a podívej, jak to skončilo?“ ukázala hlavou na Rose.

„Tati?“ pohlédla zrzka pobaveně na svého otce.

„To je něco jiného! Byli jsme dospělí. A zasnoubení. Stejně jako Viktoire a Teddy,“ otočil se na zamilovanou zelenohlavou dvojici.

„A oba dva si jistě pamatujeme, jak tady Teddy přespával poprvé jako přítel Viktoire, že ano? Nebyls to právě ty, kdo Billovi vysvětlil, že musí Viki nechat, aby dospěla, protože to je něco, co budeme muset udělat všichni?“ nemohl si nechat Harry ujít příležitost rýpnout si do svého kamaráda.

„To jsem byl ještě mladý a nezkušený otec,“ namítl Ron.

„Bylo ti pětatřicet,“ zvedla jeho matka obočí.

„A pokud si pamatuju,“ přišel Bill a Fleur. „Tak jsem ti slíbil, že se ti vysměju do ksichtu, až si přivede kluka Rosie. A to je právě teď,“ usmál se široce.

„Budu trpět,“ vzdechl zrzek a zamračeně se podíval na nejstarší ze svých neteří, která všem svým bratrancům a sestřenicím tak trochu prokopala cestu k bezstarostnému životu. Tedy pokud váš otec nebyl Ron Weasley a nesmiřoval se s faktem, že jeho holčička není jeho holčička, ale Malfoyova přítelkyně.

„Tvoje dcerka se učila číst, když jsi obhajoval tu moji,“ poškleboval se Bill. 

„Moje dcera se naučila číst ve čtyřech letech,“ zvedl Ron povýšeně obočí.

„Odpusť, tak tvá dcerka se učila lítat na koštěti, když jsi obhajoval mou dceru.“

„Ne, moje dcera se naučila létat na koštěti hned jak začala chodit,“ zavrtěl hlavou. „Jsi příšerný strýc, Bille.“

„Víš, kromě své milované Viktoire mám taky dvě další děti,“ podotkl jemně William Arthur Weasley. „A při vší úctě k tobě, drahá Rosie,“ usmál se na svou neteř. „Ty se věci učily normálně.“

„Já nemůžu za to, že mám geniální dítě. A ne jedno, ale hned dvě,“ kmitl jeden z mnoha zrzků rameny a tím rozesmál svou blonďatou švagrovou, která navázala komunikaci se svou zelenohlavou dcerou.

„Soutěžíme v genialitě našich potomků?“ posadil se ke stolu Percy Weasley. „Rád se zapojím. Myslím, že je všem v této místnosti jasné, že mé děti shrábly to nejlepší v oblasti inteligenčních věcí a tudíž je na místě, aby vyhrály tu soutěž moje holky.“

„Přišel jsi sem argumentovat o chytrosti svých dětí, když ani nejsi schopen s nimi strávit Vánoce?“ přimhouřila oči paní Weasleyová...nejstarší.

„Matko,“ šlehl po ní pohledem.

„Je to tak. Tvá inteligentní dcera kvůli tomu dnes celý den nevylezla z pokoje. Já bych tě hnala, švihej“ vylovila z kapsy zástěry hůlku, kouzlem chopila paličku na maso, která se rozlétla naproti Percyho obličeji, čímž zapříčinila, že se Mollyin syn rychle zvedl a dal se na útěk. „A okamžitě se svým holkám omluvíš, rozuměls?! A za deset minut je přivedeš na večeři!“

„Proč honilo Percyho kladívko na řízky?“ vešel do místnosti Luis a naznačil zvracení, když uviděl svou nejstarší sestru a jejího přítele, jak se jen drží za ruce.

„Rozumím ti, Luisi,“ pokýval soucitně hlavou Bill na svého syna. „Ale věř, že kdybys přišel dřív, viděl bys daleko horší věci.“

„Muckali se?“ nakrčil Luis nos a když Scorpius, další blonďák v místnosti, přikývl, a tak se nejmladší syn nejstaršího Weasleyovic bratra schoval raději pod stůl, kde zahlédl právě ruku druhého blonďáka na stehnu své sestřenice Grangerové-Weasleyové a rychle se posadil na židli vedle své matky. „Mami, chraň mě.“

„Ale Luis,“ poplácala jej Fleur jemně po rameni, „jednocho dne si taky pživedeš dífku,“ usmála se na něj.

„Fuj, to radši budu jako Hugo, než abych se muckal s nějakou holkou,“ vyplázl jazyk zrovna ve chvíli, kdy si to dovnitř nakráčel právě Hugo s Georgem a dědou Arthurem.

„Co jsi říkal o mým jménu?“ zeptal se nejmladší z příchozích zrzků, jenž se právě usazoval vedle svého otce, přímo naproti své sestře.

„Neříkal jsem nic,“ dělal Luis nenápadného, ale všichni v místnosti věděli přesně, co řekl. Kromě posledních příchozích, mezi něž přibyla také Hermiona a George s Angelinou a jejich dětmi a všichni si posedali.

„Ne, fakt, asi se ti to zdálo,“ přikývla rychle Rose.

„Ale já fakt slyšel svoje jméno.“

„Ne, zdálo se ti to,“ řekl okamžitě Scorpius.

„Ale nene, Luis říkal, že chce být jako Hugo. Jak jsi to myslel?“ podíval se Bill na svého syna a v tu chvíli Hugo konečně pochopil, že ptát se, byl špatný nápad.

„Nějaká divná atmosféra tady,“ vešla Ginny Potterová i se zbytkem svého potomstva, drahou polovičkou jednoho z nich a ještě s Dominique.

„Není divná,“ namítl Teddy. „Jen je hustá,“ zazubil se.

„A je to cítit až sem,“ prohlásila Audrey, když s Percym, Molly a Lucy vešli dovnitř.

„Luis říkal, že chce být jako Hugo,“ prohlásil Arthur. „Myslel jsi to tak, že ještě nechceš mít žádnou přítelkyni?“

„Přesně tak,“ přikývl s podezřelou úlevou Luis a i zbytek jeho příbuzných, kteří něco tušili, čímž pochopitelně dali těm, kteří neměli nejmenší tušení, oč kráčí, jasný signál k přemýšlení, o co asi může jít.

Ale protože na stůl právě přilétala slavnostní vánoční večeře, nikdo se tomu už moc nevěnoval a po společném přání veselých Vánoc a po společné modlitbě se všichni dali spokojeně do jídla za veselých debat a spokojených úsměvů.

Byla to příjemná rodinná večeře a Scorp měl pocit, že do této rodiny patří taky. A byl to skvělý pocit.