Moc se omlouvám, vůbec nic nestíhám, ale další kapitolka vyjde v sobotu nebo ve středu, kdyby se někdo ptal. 😅
Uvidíme, každopádně sledujte svůj mobil, já jdu psát zase něco dalšího 🙈
Déňa ❤️

Dalšího rána se Rose vzbudila již v pět hodin a protože už nemohla usnout a nechtěla svou sestřenici vzbudit tím, že se bude neustále převalovat, rozhodla se, že opustí místnost, a tak potichu vyklouzla ze dveří, které tiše zavřela a vykročila do téměř mrtvolného ticha.

Téměř, protože po cestě do kuchyně, kde si uvařila kakao a uloupila i pár perníčků, slyšela i tiché pochrupování strejdy Billa a strejdy Percyho. To bylo příjemné rušení, docela ji to uklidňovalo.

S knihou v ruce se posadila na pohovku, kde se přikryla dekou, nasadila brýle a dala se do čtení. I když lepší výraz by byl, že se do čtení dát snažila, protože její myšlenky se stále rozbíhaly na nejrůznější směry.

Jen o pár chvil později ale zjistila, že na ně zase tolik času mít nebude, neboť se na schodech neobjevil nikdo jiný než Scorpius Malfoy, jenž si právě mnul oči, když spatřil Rose.

„Co ty tady?“ podíval se na ni a přešel k ní blíž.

„Nemůžu spát,“ usmála se na něj. „Přemýšlím.“

„Nad nesmrtelností brouka?“ usmál se a posadil se vedle ní na gauč.

„Ne, to ne,“ zavrtěla hlavou. „Vlastně tak nějak nad vším. Nad sebou, nad námi, nad Hugem, nad našima. Nad spoustou věcí.“

„Pak by ti mohlo pomoct, kdyby ses svěřila,“ ušklíbl se.

„Vlastně...jak to jen říct, prostě...když vzali naši Huga takového, jaký je, myslíš, že budou i schopni zahnat tu zášť k tvojí rodině nebo to bude fakt katastrofa?“

„Tvoje mamka nevypadá, že by s tím měla nějaký problém,“ podotkl blonďák.

„Ale co děda? Babička? Strejdové, taťka? Co oni budou dělat? Jasně, George s Billem sis včera fakt získal, jak jsem předpokládala, ale jak se můžu spolehnout, že tě budou takhle milovat všichni?“

„Mně stačí, že mě miluješ ty,“ zazubil se na ni a ona do něj strčila.

„To jsem přece neřekla,“ pohlédla na něj.

„Ani jsi nemusela,“ usmál se Scorp, „kdyby sis nebyla jistá, tak nad tím v pět ráno nepřemýšlíš a v klidu spíš. A tohle,“ dodal sebevědomě, „je jedna z té spousty malých věciček, kterýma mi to jen a jen dokazuješ a já jsem moc rád. Nakonec,“ hruď se mu nadmula, „vždycky jsi pro mě měla slabost.“

To ji donutilo se potichu zasmát a hlavu zabořila do jeho ramena.

„Seš šašek, Scorpe,“ pronesla se smíchem.

„A to na mně miluješ,“ prohodil.

„A tohle zase nesnáším,“ pohladila jej po tváři. „Seš oholenej,“ poznamenala.

„Proč si toho pořád všímáš?“ zasmál se a přikryl její ruku svou.

„Proč se na to vždycky ptáš? Prostě jsem si nikdy nemyslela, že ti rostou,“ kmitla rameny.

„Merlin,“ zavřel oči. „Oh, my love, my darling, I've hungered for your touch,“ zabroukal.

„Scorpe,“ vydechla s úsměvem. „Vždycky budeš můj oblíbený zpěvák, ale prosím, jsou tu lidi, s kterýma to úplně nechci sdílet,“ mrkla na něj.

„A kteří nejsou zvyklí budit se za kokrháním kohouta,“ zavtipkoval, čímž si ale vysloužil pouze a jenom plesknutí přes ruku.

„Zpíváš krásně a ne jen proto, že sis vybral tu nejúžasnější písničku, kterou znám,“ řekla uraženě.

„Ani nevíš, jak hezky se to poslouchá od někoho, kdo má problémy s ušima.“

„Scorpe,“ zamračila se.

„Promiň,“ povzdechl si. „Jaký jsou tvý oblíbený kytky?“

„Myslím, že mi tak paradoxně všichni říkají,“ zašklebila se.

„Ale růže nejsou tvoje oblíbený kytky,“ řekl s jistotou v hlase.

„Miluju tulipány,“ přiznala, když jí prokoukl. „A šeříky. Jsou pro mě intimní.“

„Šeřík?“ zvedl obočí.

„No ano,“ přikývla.

„Proč zrovna šeřík?“ nechápal.

„Protože je čistší než lilie, romantičtější než růže, zasněnější než gerbera. Jsou to mé oblíbené.“

„Šeřík, tak to je dokonalost,“ začal se potichu smát.

„Dokonalost seš ty,“ naklonila hlavu ke straně, čímž jej nevědomky vybídla, aby ji políbil.

„Ale, ale,“ ozvalo se za nimi a blonďák se zrzečkou se od sebe pohotově odtáhli. Jako by to teď snad pomohlo.

„Strejdo Bille,“ pronesla Rose energicky.

„Tak oni nám tu spolu hrdličky vrkají a příbuzným se nepochlubí,“ zašklebil se a snědl při tom jedno vosí hnízdo.

„Co by mi na to asi řekli?“

„No,“ mlaskl Bill a posadil se do volného křesla. „Babička to podporuje, i Georgovi se zamlouváš,“ promluvil směrem ke Scorpiusovi. „Audrey je z tebe hotová a...všichni tě tu zbožňujou a to seš tu den.“

„A co táta a děda?“

„Oba víme, že děda je tak trochu pod pantoflem,“ ušklíbl se Bill, čímž dvojici velice pobavil. „A Ron... děj se, co děj, má tě rád. Možná to bude trochu našponovaný, ale za chvíli jedeš do Bradavic. A až se vrátíš, bude jako vyměněnej.“

„Myslíš?“ zadívala se na něj jeho neteřinka.

„Stopro. Ani jim nemusíš nic říkat, jen spolu buďte pár minut v jedný místnosti a všem to dojde samo,“ ujistil je, neboť na sebe opět zamilovaně hleděli. „Tak to je konec,“ zasmál se, zvedl a rozhodl se vyklidit pole, aby nepřekážel.

Moc dobře znal tyhle momenty od své dcery a Teddyho a jak tak tu dnešní mládež znal, za chvíli by se mělo ozvat -

„Tak tohle by mohlo jít líp, než jsme čekali.“

Přikývl, v duchu se pochválil a tentokrát už opravdu zmizel, protože to přeci jen bylo s pocitem, že měl pravdu.

„Snad to půjde,“ usmála se Rose.

„Určitě. Slyšelas pana Weasleyho,“ povzbudil jí.

„Pana Weasleyho,“ uchechtla se. „Promiň, je to tak...je to zvláštní.“

„A co v tomhle domě není?“ neodpustil si Scorpius poznámku.

„To, co se mnou právě teď mluví,“ zazubila se. „Nevíš, co to je?“

„Rosalie,“ ušklíbl se, než ji začal nemilosrdně lechtat, neboť přesně věděl, kde je její slabé místo.

„Už dost, Scorpe,“ zarazila jej. „Nechceš si číst?“

„A co?“

„Vánoční klasiku alá Rosalie Grangerová-Weasleyová,“ zazubila se.

„A to je?“ nedal se.

„Na větrné hůrce.“

„O čem to je?“

„Zjistíš při čtení, ne?“ ušklíbla se, rozevřela knihu a dala se do čtení. Teď už skutečně.

„Ty brýle ti sluší, víš o tom?“ pronesl zničehonic.

„Máš koukat na knihu, ne na mě,“ zasmála se.

„Ani ty krásný slova se nevyrovnají tvojí kráse,“ usmál se.

„Jsem říkala, že to je strašně klišé vztah,“ ozvala se Lily a s čajem v ruce se usadila do křesla.

„Jo, mělas pravdu,“ souhlasila Dominique a sedla si na druhé volné křeslo. „Co jinýho bys ale čekala od těch dvou.“

„Uvědomujete si, že jsme tu?“ zamračila se Rose.

„No a? My jsme tu taky,“ ušklíbla se děvčata.

„Laskavě jste nás vzbudili,“ prohlásila nabroušeně Lily.

„Jak to?“

„Spaly jsme vedle. Náš pokoj zabraly Viktoire s Tedem.“

„Ou,“ zkroutila nejstarší zrzka obličej a Zmijozel vedle ní se zasmál.

„Můžete nám laskavě říct, co tu strašíte tak brzo?“ zívla Dominique.

„Chtěj chvilku pro sebe a jindy jí nemaj, ty hloupá,“ protočila Lily oči.

„A tak nás připravili o spánek,“ zakňuhrala Dom.

„Proto už vám žádný čas o samotě nedáme,“ přísahala famfrpálistka Potterová a zachumlala se v křesle, které bylo snad pohodlnější než kdy jindy.

„Stejně ho tu moc nebude,“ podotkl Scorpius.

„Pst,“ sykla Lily. „Jestli někdo cekne, umře,“ varovala všechny přítomné. „Jsem unavená a chci spát. Takže buďte ticho a pojďte ještě spát. Navíc když tu budem všichni, tak to nebude divný.“

„To vůbec není špatnej nápad,“ souhlasila polofrancouzka.

„Tak teda dobrou,“ přikývla Rose a zavrtala se do Scorpova náručí.

„Dobrou,“ zasmál se blonďák, objal ji kolem ramen a za chvíli v menším obývacím pokoji leželi čtyři mladí kouzelníci, kteří dospávali hodiny, které jim chyběly.

Kdyby jen věděli, kam je tohle rozhodnutí zavede...