Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

26. kapitola

Líďové, omlouvám se, za zpoždění, já nemohla vůbec psát, jak jsem byla nervózní 😅
Ale myslím, že to není až tak hrozný, ne? 🙈
Doufám, že se vám, co jste psali, povedly přijímačky a zítra to půjde ještě líp. 😊

„Kde máme svý dva kočičáky?“ přihnala se jako jedna z posledních dvojic Hermiona Grangerová a Ron Weasley.

„Tati, mami!“ vypískla nadšeně Rose a rozběhla se obejmout své rodiče. 

„Tobě to sluší, zlatíčko,“ zářila ministryně.

„To je pravda, co svět světem stojí,“ pohladil Ron svou dceru po vlasech.

„Ráda vás vidím,“ usmívala se zrzečka na své milované rodiče.

„Hugo zůstal v Bradavicích?“ podíval se za ní zrzek.

„Jasně že ne,“ protočil Hugo, jenž se tu vzal kdo ví odkud, oči a přišel obejmout jak rodiče, tak svou sestru.

„Miláčku,“ usmívala se Hermiona, když byla málem umačkána svým synem. „Tak moc jsem se na vás na oba těšila.“

„I my na vás,“ usmál se Hugo.

„Merline, jak jste mi chyběli,“ vydechl Ron, když byl propuštěn z objetí.

„Měkoto,“ poškleboval se George, jenž právě procházel kolem.

„Drž hubu, Georgi,“ zamračil se Ron a tím Granger-Weasleyovská chvilka definitivně skončila.

„Promiň, asi jsem tě neslyšel,“ zahihňal se George Weasley z vedlejší místnosti a naklonil se k němu stranou bez ucha, čímž přítomné velice pobavil, zejména Scorpiuse, Nicka a Gabrielle, kteří nebyli zvyklí na takovou dávku vtipů.

„Harry!“ zapištela nadšeně Hermiona, když se za ní ozvala rána a ona v návštěvníkovi poznala svého dlouholetého přítele, jehož se jala obejmout.

„Hermio,“ objal ji nazpět.

„Konečně sis našel čas,“ ušklíbl se švagr brýlatého bystrozora.

„Kvůli mým nejmilejším vždycky,“ poplácal jej po rameni a vydal se do největší místnosti v celém Doupěti, kde se měly podle všeho nacházet jeho děti, ale jako první se srazil se svou ženou. „Ginny!“

„Harry,“ usmívala se Ginny Potterová a odvedla svého muže ke straně. „Nevím, co ti mám říct, ta holka je skvělá.“

„Ta Gabrielle?“

„Ano! Komunikativní, milá a dokonce se hezky chová i k Albíkovi!“ rozplývala se.

„Jsi z ní hotová,“ zasmál se Harry.

„Jako Albusova matka nemohu být šťastnější,“ zajásala Ginny. „Pojď,“ vzala jej za ruku a brýlatý muž se nechal vést, nasazený jemný úsměv, stále stejný jako když ten pocit zažil poprvé.

Láska k Ginny pro něj byla stále jedna velká neznámá a jeho udivovalo, že se stále, už skoro po dvaceti letech, dokáží snést a ke všemu ještě milovat, jako tehdy, když jim bylo šestnáct.

Jestli svým dětem někdy něco skutečně přál víc než cokoliv, byla to taková láska, jako měl on a Ginny.

„Pane Pottere,“ postavila se Gabrielle, jakmile Harry vešel do dveří. „Jsem Gabrielle Hottawayová,“ představila se.

„Těší mě, že tě poznávám, Gabrielle,“ potřásl si s ní Harry. „Taky tě moc rád poznávám, je moc milé konečně vidět, o kom nám to Albus vždy vypravoval.“

„Povídal vám o mně?“ rozzářila se tmavovláska a podívala se na svého přítele.

„Ovšem,“ usmál se Harry. „I když se tedy nikdy nesvěřil, že bys mohla být něco víc než jeho kamarádka.“

„No, ono to tak nějak vyplynulo,“ začervenala se.

„To se tak někdy stává,“ hodil chlapec...no, spíš muž, který přežil, pohled na svou manželku, jež debatovala s Roxanne.

Taky to tehdy tak nějak vyplynulo a dnes poznával přítelkyni jejich syna.

„Je super, když věci vyplývají,“ ušklíbla se Lily. „Ale není super, když vyplynou tak, že svůj první zápas hrajete jako poslední!“

„Kdy hrajete?“ otočil se Harry na dceru.

„Hned jak se vrátíme do školy. Přijedeme a další den hrajem!“ přihopkala.

„Tak doufám, že máš natrénováno,“ přimhouřila Ginny oči.

„A ty si myslíš, že by nás James nechal jen tak povalovat?“ oplatila jí Lily přimhouření očí.

„Dávám jim fakt zabrat,“ pyšnil se nejstarší syn Potterových.

„Ještě aby ne, doufám, že jsi tvrdší, než býval Harry,“ zazubil se Ron.

„A ještě tvrdší, než byl Oliver Wood,“ usmála se Angela a podívala se na Huga. „Pořád se s Tomem kamarádíte?“

Knihomol, jenž se právě dusil kusem vosího hnízda kvůli otázce své tety, jen horlivě přikyvoval a snažil se popadnout dech.

„Co jste takoví divný?“ prohlédla si je všechny Viktoire, když nešla další várku perníčků.

„Ona to vlastně neví,“ valila Molly oči.

„Vždyť jsme měli zákaz to troubit,“ připomněla jí elegantně sestra.

„O co jde?“ zajímala se okamžitě teta Fleur.

„Vy se už nebavíte s Thomasem?“ podíval se Percy na svého synovce.

„Jak to, že se nebavíte s Thomasem?“ zamračila se Audrey, matka Lucy a Molly.

„Baví se,“ otočil se Luis na svou tetu.

„Jen trochu jinak,“ zahihňal se Fred vedle něj.

„Jak jinak?“ otázala se Hermiona, jež si právě povídala se svou dcerou a Scorpiusem, synem své první lásky. Byl to zvláštní pocit.

„O co jde?“ promluvili nastejno Scorpius a Rose.

„Řeknu to,“ povzdechl si Hugo.

„Ještě ne,“ zavřela Rose oči a nevědomky sevřela rukáv Scorpovy mikiny.

„Čím dříve, tím lépe,“ pokrčil rameny její bratr. „Pojď,“ zvedl se.

„Tak jo,“ vydechla zhluboka zrzečka a zvedla se.

„Mamko, taťko,“ oslovil své rodiče, „můžete jít nahoru?“

„A seš si jistej? Nepřijde ti to moc brzy?“ zadívala se na něj Rose, když šlapali schody nahoru.

„Buď jim to řeknu já, nebo se někdo z nich,“ těknul očima dolů, „prokecne. Co bys radši?“

„Ještě jim nechci říkat o sobě,“ pípla.

„Tak neříkej,“ přikývl Hugo. „Ty koneckonců počkat můžeš, není to zas tak hrozný.“

„Hugo,“ mlaskla nesouhlasně jeho sestra.

„A ne snad?“

„Uvidíme, co bude horší,“ pokývala hlavou a vstoupila do dveří, kterými hned po ní její rodiče.

„O co jde? Něco jste provedli?“ přejel Ron očima své děti. 

„Na mě nekoukej,“ zvedla Rose ruce v obranném gestu.

„Tak co se děje?“ zeptala se Hermiona a láskyplně pohladila svého syna po rameni.

„Chtěl jsem s tím počkat,“ začal Hugo. „Ale pravda se nakonec vždycky provalí, jak říkáte,“ usmál se na oba své rodiče. „Chci, abyste to věděli ode mě. Ne proto, že jedna moje sestřenice povídala.“

„Cože?“

„Sedněte si na to,“ pousmála se Rose a odhrnula věci z postele.

„Přemýšlel jsem nad tím dlouho. A jsem si jistej, to mi věřte,“ začal Hugo. „Zamiloval jsem se,“ vydechl a sestra s ním.

„Do jednorožce?“ pokusil se Ron uvolnit atmosféru, za což schytal kopanec od své ženy.

„Možná by ti to přišlo lepší,“ zadíval se mladý muž na strop a semkl ruce. „To bude těžší, než jsem si myslel.“

Všichni poctivě mlčeli a čekali, až se Hugo vysloví.

„Já jsem gay,“ vysypal ze sebe okamžitě a schoval svůj obličej do dlaní. Nechtěl vidět jejich reakci.

Směsice pocitů ve tvářích jeho rodičů - vztek, nejistota, překvapení, zklamání, jediný, kdo držel úsměv na tváři, byla Rose a po chvilce dokonce i jeho matka, jež jej se slzami v očích objala.

„Jsem tak ráda, žes nám to řekl, broučku,“ zašeptala mu do ouška a dokonce i sám Hugo se jí rozplakal v náručí.

Tak moc toužil po tom, aby to vzali. A reakce jeho mamky byla skvělým úspěchem.

„Děkuju,“ šeptal. „Děkuju.“

„Tati?“ podívala se zrzečka na svého otce, jenž se držel za hlavu a hleděl na své boty, snažíc se tento fakt vstřebat.

„Kdy ses rozhodl, že budeš gay?“ vyplivl poslední slovo.

„To nebylo rozhodnutí, taťko,“ zahleděl se na Rona. „Věř mi, pro takový těžkosti bych se nerozhodoval dobrovolně.“

„O jaký těžkosti jde?“

„Rose například si může jen tak přijít za svým přítelem a před zraky všech ho obejmout,“ poukázal na svou sestru, která na něj vyvalila oči. „Já za svým přítelem přijít nemůžu jen tak. Nemůžu ho obejmout, ani ho vzít za ruku. Půlka z mých sestřenic a bratranců se mnou teď kvůli tomu nemluví, jak by asi reagovali ostatní lidi v Bradavicích?“

„Jsou na tebe zlí?“ postavil se okamžitě Ron.

„Ne, jen...jejich první reakce byla věta: ‚Ty seš buzna?‘“ vzdechl. „Pak se mnou nemluvili, když už jo, tak jen úsečně. Nechtěl jsem vám to říkat.“

„Řekli ti takhle?“ soptil zrzek. 

„Ale to nevadí,“ přispěchal rychle Hugo s odpovědí. „Je to jejich reakce. Rose se šla otrávit čokoládou, Albus třeba zajásal.“

„A já se z toho šoku dostanu,“ vydechl ztěžka Ron „Pokusím se.“

„Tati,“ podívali se na sebe sourozenci Grangerovi-Weasleyovi.

„Nesnáším to,“ přiznal. „Ale jsi můj syn, Hugo. Dělá tě ten člověk šťastným?“

„Moc,“ přikývl.

„Pak nemám co řešit, je to tvůj život. A to, že nám to říkáš, je pro mě moc důležité.“

„Zdá se mi to?“ otočil se na svou sestru i na ohromenou Hermionu.

„Nezdá,“ zavrtěla Rose hlavou a nadšeně objala svého bratra.

„Děkuju vám,“ vydechl zhluboka zrzek. 

„Hugo,“ usmál se Ron na syna. „Nikdy už neměj strach nám cokoliv říct.“

„Ano, miláčku,“ věnovala mu Hermiona úsměv.

„Vy jste mě...panebože, vy jste mě tak strašně dojali,“ stíral si chlapec slzy z pihovatých tváří.

„Broučku,“ objala Hermiona svého syna. „Milujeme tě takového, jaký jsi,“ políbila jej na tvář. „A jestli jsi moták, čaroděj, homosexuál nebo jednorožec není důležitý.“

„Děkuju, mami,“ zašeptal, při čemž se Rose vytratila.

Měla pocit, že tohle je chvilka jen pro jejího bratra. Měla tam být jako opora, kdyby se něco zvrtlo, ale teď, když bylo všechno v pořádku, už tam neměla co dělat.

A když scházela schody, na chodbě se srazila se Scorpiusem.

„Sám?“ zeptala se jej a on přikývl, načež se mu slečna Grangerová-Weasleyová rozběhla vstříc.

„Tak co?“

„Oni nevyváděli. A jsou s tím v pohodě! Oba,“ objala jej.

„Fakt?“ rozzářil se Scorpius a políbil Rose do vlasů.

„Mám takovou radost,“ usmála se.

„To i já,“ dal jí vlasy za uši. „A teď už není co řešit, není se kvůli čemu trápit.“

„Přesně, Scorpe,“ přikývla zrzečka.

„Tak už jsi klidnější?“

„Naprosto. Řeknu jim to. Ale ne teď. Ne dneska,“ usmála se.

„Je teprve deset,“ ušklíbl se.

„A co si spolu jít číst ke mně a Roxy?“

„Číst?“ hodil po ní lišácký pohled. „Víš,“ zazubil se. „Šli se s Nickem projít, takže -“

„Takže se budem chovat jako nejlepší přátelé,“ vzala jej za ruku a pomaličku jej vedla k sobě do pokoje.

„Ano,“ pokýval blonďák hlavou. „Důvěrní přátelé.“

„Velmi důvěrní přátelé,“ zavřela za nimi dveře a konečně jej políbila. Vášnivě, uspěchaně, horoucně.

„Tak tohle,“ ozvalo se z jedné z postelí, při čemž od sebe dvojice okamžitě uskočila. „Jsem vidět nepotřebovala,“ dopověděla ležící Dominique.

„Dom,“ vydechla Rose přebytečný vzduch z plic.

„No, Rosie, mohla bys jim to tu laskavě sdělit, třeba byste pak nevypadli jak králíci hned jak osamíte,“ ušklíbla se slečna a zvedla se z postele, plazíc se kolem dvojice. „Byl to fakt děsnej pohled,“ zavřela dveře.

Scorpius s Rose se na sebe jen podívali a dali se do smíchu.

Trapné momenty nade vše, to věděli oba.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro