Oddechovější kapitolka, ale troška klidu není nikdy na škodu, jak jsem v poslední době zjistila. 😜
Z přijímaček už jsem trochu klidnější, i když pořád trochu vyšiluju 😅, ale konečně se mi vrátila chuť k psaní, tak doufám, že je to poznat. 😁
Déňa ❤️

Další dny byly ve znamení napjaté atmosféry, trapných momentů a nevraživých pohledů příbuzných Weasleyových.

Hugovo malé tajemství bylo dalšího dne nechtěně vyzrazeno a rozneslo se to po celé rodině. Někteří se k tomu postavili tak, jiní onak a celá tahle napjatá atmosféra se táhla až do vánočních prázdnin, které už klepaly na dveře.

„Takže zítra jedeš domů?“ zeptal se Scorpius, když jednoho předprázdninového odpoledne ležel u sebe na posteli s Rose sedící obkročmo na něm.

„Do Doupěte,“ pokrčila rameny, když přejela Scorpovi po klíční kosti a odhalené hrudi. „Co ty, jedeš domů?“

„Radši bych nejel,“ přiznal, sledujíc její ruce, které přejížděly po jeho těle, stihl však postřehnout i otázku v jejích očích. „Babi Cissa Vánoce každej rok moc přehání a babi Agata se snaží, aby to vypadalo normálně, ale nejde jí to.“

„Co taťka?“ naťukla opatrně Rose.

„Neslaví Vánoce,“ pokrčil rameny. „Od doby, co se stalo s mojí mamkou. Prý nemá důvod.“

„Ty nejsi dostatečnej důvod?“ zvedla obočí zrzka.

„Já?“ zasmál se hořce. „Nebuď hloupoučká, Rosie,“ dal jí vlasy za uši.

„Mluvili jste spolu o tom?“

„Čemu by to pomohlo?“ ušklíbl se.

„Možná by ses divil, co kolikrát zvládnou slova,“ kmitla rameny. „Měl bys to zkusit.“

„Ne,“ zavrtěl hlavou. „Možná v budoucnu, teď ale nejsem...nemám na to.“

„Jak myslíš,“ kmitla rameny a přiblížila svůj obličej k jeho. „Ale myslím si, že kdyby tě to fakt žralo tak, jak říkáš, tak bys s tím něco dělal, nebo ne?“

„Jo, ale já prostě...nevím,“ zmlknul a opět si založil ruce za hlavu a zavřel oči, proto neviděl zrzčin výraz, jenž jasně vypovídal o tom, že něco vymýšlí.

„No a nechtěl bys přijet na pár dní do Doupěte?“ promluvila poměrně nejistě.

„Co?“ posadil se, takže byli tělo na tělo, obličeje přímo naproti sobě.

„Babička a strejda George a strejda Charlie tě budou zbožňovat. Teta Fleur jak by smet.“

„A tví rodiče?“ neodpustil si otázku.

„Já nevím,“ přiznala. „Ale když teď Hugo hodlá přijít s tou novinkou, tak by mohli schytat šoky všichni najednou,“ zahihňala se. „Navíc Teddy tam bude s Victoire-“

„Se kterou je zasnoubenej,“ podotkl Scorpius mimoděk.

„Albus přivede Gabi,“ nenechala se rušit. „I Roxy se domluvila s Nickem.“

„Nechci ti nic slibovat,“ povzdechl si. „Ale zkusím to nějak domluvit,“ řekl, při čemž Rose nadšeně výskla a objala jej. „Jen mi musíš slíbit, že mě budeš před svými zuřícími příbuznými chránit vlastním tělem.“

„Ano, princezno, ochráním vás,“ zasmála se, při čemž Scorpius pohodil svými fešnými vlasy.

„To bych teda prosil, můj rytíři,“ pronesl nanejvýš vznešeně.

„Budu ochraňovat i princeznu Huginku,“ pochlubila se.

„Neděláš to už teď?“ ušklíbl se. „Chráníš ho před zuřícím Jamesem každej den a každou noc.“

„A proto můj milovaný kapitán nemluví ani s ním, ani se mnou,“ protočila oči.

„A Dominique?“ naťukl nejistě.

„Dominique se s tím vypořádává. Ale řekla bych, že už jí to tolik nevadí. A Lily...snaží se dělat, že se nic nezměnilo, ale je vidět, že jí to není moc příjemný.“

„Tak štěstí, že má Hugo tebe, Roxy, Molly, Lucy a Freda,“ usmál se povzbudivě.

„Jo,“ pokývala hlavou. „I Luis vypadá, že si zvykl.“

„Nakonec to bude dobrý, uvidíš,“ políbil ji na tvář a rukou si začal hrát s jejími vlasy.

„Snad máš pravdu. Nedává to najevo, ale fakt ho trápí, že to neberou. Hrozně ho to znejisťuje.“

„A to zas trápí tebe, zlato a mě to ubíjí,“ pohladil ji po tváři. „Bude to dobrý.“

„To nikdy nevíš,“ zvedla konečně temné oči od svých rukou složených na Scorpově břišním svalstvu.

„Ale vím. Všichni, celá rodina Weasleyových,“ kývl na ni, „jste zvyklí držet pospolu. Ať to bude tak či tak, nakonec se vždycky zase usmíříte.“

„Scorpe,“ pohladila jej drobnou ručkou po tváři a pousmála se. Pořád si na ty světlé, z normální vzdálenosti téměř neviditelné, vousy nemohla zvyknout. „Stal ses její součástí teprve před měsícem a stejně víš tolik. Jsem fakt ráda, že tě mám,“ věnovala mu polibek, jenž jí s radostí oplatil.

„I já jsem rád, že tě mám, Rosie,“ odpověděl jí se zamilovaným úsměvem a opět ji políbil.

Ale už rozhodně ne tak jemně a nevinně jako Rose jeho, a tak probudil v sobě i v ní to nejhorší, takže když jí začal sundávat tričko, nic nenamítala, jen poslušně zvedla ruce a nechala jej, aby svými rty zaútočil na její krk, při čemž jednou rukou jemně tahala za jeho blonďaté vlasy a druhou jej škrábala na zádech.

Scorpius ji po chvíli šikovným způsobem dostal pod sebe, rty putoval přes její čelist, po klíční kost, dekolt až k pasu kalhot, kde se zastavil a svýma modrýma očima se setkal s jejíma toužebnýma temnýma.

Když dostal nevyřčený souhlas, rozepl knoflíček u jejích kalhot, které začal pomalu stahovat, než se zase vrátil k jejím rtům, když vtom -

„Hej, vy dva! Střídáme,“ ozval se Albusův hlas a praštění dveří.

„Ne,“ zakňučela Rose a zabořila obličej do Scorpova ramena.

„Slyším tě, sestřeničko, ale lituju, jste tu už hodinu, za tu dobu musíte být hotoví tak stodvacetkrát při Škorpionově výkonu,“ neodpustil si Albus poznámku.

„Zrovna ty máš co říkat, Albe,“ ozval se Gabin sladký hlásek a pak bylo slyšet už jen zhoupnutí postele.

„Ne, ale teď vážně,“ roztáhl Albus závěs Scorpovy postele. „Vypadněte.“

„Úchyle,“ zamračil se Scorpius. „Můžeš laskavě zatáhnout ty zpropadený závěsy?“

„Hned jak odejdete,“ zazubil se tmavovlasý mladý muž a milostivě otevřel dveře ve chvíli, kdy si slečna Grangerová-Weasleyová zrovna oblékala tričko.

„Pojď, taky tu nepřekáželi,“ pobídla svého blonďatého přítele, když přes sebe házela vypůjčený neviditelný plášť.

„Hej, Albusi!“ křikl ještě Scorpius na svého nejlepšího přítele a ten se na něj otočil. „Mám přijít za pět vteřin, nebo dneska vydržíš deset?“ usmál se na něj sladce a potom rychle zavřel dveře před letící botou.

„BLBČE!“ slyšeli ještě s Rose na chodbě a za tichého hihňání se vytratili ze Zmijozelu.

„S ním se člověk nenudí,“ zazubil se blonďák.

„A měl bys ho vidět s Victoire,“ smála se zrzečka. „Nejde je nezabít, když se spolu v Doupěti sejdou.“

„V Doupěti,“ přikývl Scorpius a zadíval se na ni. „Fajn, tak jo. Pojedu s tebou. Ale příští rok jedeš ty k nám,“ řekl.

„Příští rok?“ divila se.

„Máš snad v plánu vykašlat se na mě?“ ušklíbl se.

„Na tebe? Nikdy,“ políbila jej na tvář.

„Neříkej dvakrát,“ zazubil se.

„Nikdy,“ usmála se. „Jdu si zabalit.“

„A co já?“

„Mám pocit, že jsem viděla Elphiase, jak si pokojně sedí ve společenské místnosti,“ zasmála se, když šla pryč.

„Rose!“

„Pá,“ zamávala mu a zmizela za rohem.

„Weasleyová, ty mě jednou zabiješ,“ vydechl s úsměvem a zalezl zpět do zdi.

Tak on stráví Vánoce v Doupěti. Už se nemohl dočkat!