Kdyby vás to zajímalo, ne, nemám plán, kdy budu vydávat kapitoly...když budou, tak budou 😅
Tak si na ně nezapomeňte pěkně počíhat 😁
Jo a dejte mi vědět vaše názory!
Vaše Déňa 😊

„Dominique, Louisi, Molly, Lucy, Frede, Roxanne, Rose, Hugo, Jamesi, Lily a...a...Albusi! Okamžitě se seřaďte v chodbě, odjíždíme!“ ozývala se přes Doupě Molly Weasleyová, babička dvanácti bradavických studentů, jež právě teď všechny vyjmenovala.

Jako by to bylo včera, co takhle naháněla svou první vnučku Victoire a předevčírem, co takhle naháněla své syny.

A dnes? Její vlastní děti mají už dávno vystudováno (tedy až na Charlieho, kterého studium draků pohltilo natolik, že se rozhodl studovat je do konce svých dní) a její nejstarší vnučka brzy oslaví své třiadvacáté narozeniny.

Přišlo jí až k nevíře, jak čas utíkal. 

„Babi, kde mám svůj svetr?“ ozvalo se z obýváku.

„Na kočce, Ginny!“ zvolala Molly a ihned si uvědomila svou chybu: „Tedy Molly, omlouvám se!“

„To jsem byla já, babi,“ usmála se sestra Molly mladší - Lucy a utíkala za kočkou.

„Lily, vrať mi to!“ ozvalo se ze schodů.

„Ani za milion, našla jsem ho já, takže ti ho nedám, Jamesi! Beze mě bys ani nevěděl, že ho máš.“

„Tys ho nenašla, ale ukradla!“

„Sprosťáku!“

„Lily, Jamesi, nehádejte se,“ zamračila se jejich babička.

„Ne, vážně, Hugo, já jen říkám, že bys to neměl s těmi knihami tolik přehánět, jsou přece mnohem důležitější věci, než knížky, třeba famfrpál!“ pěl nadšeně blonďatý Weasleyovic chlapec.

„Neříkám, že famfrpál není důležitý, Louisi, ale říkám, že každý má priority někde jinde,“ argumentoval syn Rona a Hermiony a stále neodtrhl oči od knihy.

„Roxanne, není to zase moje mikina?“ podíval se Fred Weasley vyčítavým pohledem na svou sestru.

„Když ona je tak velká! A hezká...“

„Tak si ji nech-“

„Vidíš, Jamesi, on jí svou mikinu nechal, proč mi nemůžeš nechat svůj svetr?“ mračila se Lily.

„Právě proto, že je můj!“ obrátil James oči v sloup.

„Tak já se zeptám Albuse, když ty jsi tak lakomý bratr,“ odsekla Lily, „Albeeeeee!“

„Už jdu!“ křikl Albus Severus Potter na svou mladší sestru a zaklepal na dveře Victoirina pokoje. „Rose! Pojedeme!“

„Hned jsem tam!“ křikla zpět zrzečka a prosebným pohledem se podívala na Victoire. „Vikki, prosím,“ povzdechla si, „řekni mi, že to bude dobrý.“

„Kdybych si myslela, že to bude dobré, tak bych ti to přece řekla,“ usmála se Victoire.

„Malfoy mě zničí.“

„Francie a Teddy v ní mě zničí,“ ušklíbla se blondýnka, „nějaký Malfoy? Ten ti může být jedno.“

„No jo, Vikki, ale on za mnou běhá už od prvního dne Bradavic.“

„Protože Scorpius Malfoy je idiot,“ řekla Roseina nejstarší sestřenice, „uvidíš, že to bude fajn.“

„Tak tím si nejsem tak jistá,“ namítla.

„Jsi škarohlíd, ale uvidíš, klukům se plaší hormony, dneska jsi nejkrásnější ty a zítra to bude ta, co přijde v kratší sukni, bude to dobrý.“

„Rosalie!“

„Vždyť už jdu!“

„Přesně, jen jdi a nezapomeň své milované sestřenici psát,“ usmála se Victoire.

„Vikki,“ povzdechla si Rose, když se blondýnka zvedla.

„No kdepak, kdepak, ani nezkoušej, že nikam nepojedeš. Miluješ studium, miluješ famfrpál a miluješ Bradavice, všechny tyhle věci převažují co?“

„Mojí nenávist k Scorpiusovi Malfoyovi,“ vydechla zrzka.

„Správně. Takže ty, Rose Grangerová-Weasleyová, zvedneš svůj pěknej zadek,“ začala polofrancouzska a chytla svou sestřenici za obě ruce, aby ji vytáhla na nohy, „nasadíš si výraz totálního nezájmu...ale ještě předtím mě obejmeš,“ protočila oči a objala Rose, jež ji objala nazpět, „a potáhneš ke dveřím,“ pokračovala a dostrkala ji ke dveřím.

„A tam si tě převezme tvá nejmilejší sestřenička,“ vybafla na ni Victoirina sestra Dominique a vzala ji za ruku, „hezky sejdeš schody, vezmeš si kabát a voilà, jedem za Scorpiusem Malfoyem.“

„Dominique!“ vyjekla Rose, ale to už bylo pozdě, neboť Molly Weasleyová starší je všechny přemístila na nádraží, kde se s rychlým ahoj všichni rozprchli. „Jestli potkám Scorpiuse Malfoye, tak přísahám, že -“

„Tamhle jde,“ kývnula Dominique hlavou směrem k blonďákovi, který se právě odvrátil od své tety, neboť mu na rameno poklepal jeden z Roseiných bratranců a táhl jej do vlaku, aby se měli kam posadit.

Tím bratrancem byl Potter ze Zmijozelu, Scorpiusův nejlepší kamarád od chvíle, kdy jej začala Rose nesnášet, tedy, abychom to upřesnili, Albus Severus Potter.

„A nejde sem,“ vydechla Rose překvapeně a pak se rozzářila: „A nejde sem!“

„Třeba si tě jen nevšiml,“ pokrčila rameny Lily, která se tu vzala, jen ona ví odkud.

„To nevadí, hlavní je, že je můj život zase o několik vteřin hezčí,“ pousmála se Nebelvírka.

„Vidíš, jak ti Scorpius pěkně vykouzlí úsměv na tváři?“ ušklíbla se Dominique.

„Děkuji, Dominique, teď jsi to celé zkazila!“ zamračila se dcera Rona a Hermiony Weasleyových.

„Potřebujete zkazit náladu?“ promluvila Lily Potterová. „Pak pro vás máme perfektní nabídku, Dominique Weasleyová, kazišuk vší zábavy a radosti, sovy posílejte do školy Čar a kouzel v Bradavicích do nebelvírské věže do pokoje číslo 232, neodmítne a nabídka není časově omezená, děkujeme za pozornost.“

„Lily,“ pronesla otráveně Dominique, zatímco Rose se smála na celé kolo.

„Náhodou, má pravdu,“ smála se.

„Hahaha, tak já si jdu za holkama,“ rozloučila se blonďatá Weasleyová.

„Za holkama, nebo za Natem Rileym?“ ušklíbla se Lily.

„Derrière les deux, mais je ne vous le dirai pas,“ pohodila si vlasy a vydala se tam, kam řekla, tedy i za kamarádkami, i za Natem, ale to jim přeci říkat nebude.

„A co my, Lily?“

„My, Rose, si jdeme najít volné kupé,“ zazubila se zrzka z rodiny Potterových a vydala se k vlaku, Rose za ní.

„Cítím v kostech, že tohle pololetí a celkově, tenhle školní rok, bude něco jinak,“ řekla zničehonic Grangerová.

„Cítila jsi v kostech, že Darcy nebude s Elizabeth a že Romeo s Julií nakonec přežijí. A tvoje kosti se zmýlily.“

„Moje kosti se nezmýlí...tentokrát ne. Teď budu mít pokoj.“

„Myslíš?“

„Cítím. Cítím to v kostech.“

„A zas ty kosti,“ povzdechla si Lily a zapadla do sedačky v jednom volném kupé.